Kdy byl postaven Dolní mlýn ve Veverské Bítýšce není známo, nicméně první zmínka je z roku 1883, kdy jej koupil mlynář Jan Tejkal z Černé Hory, který za něj zaplatil 27.000 zlatých a tím se těžce zadlužil. V dubnu roku 1884 se mu narodil syn Hugo, pozdější dědic mlýna a že se mlynářově rodině dařilo velice dobře, brzy zaplatili dluhy, přikoupili pole a rodina se rozrostla o další děti. Tehdejší mlýn měl dvě patra, byl obklopen chlévy a hospodářskými budovami, stojícími v ohybu řeky Svratky, která zde měnila směr a obtáčela stavení v širokém půlkruhu. Za stodolou u náhonu byla ještě pila, na které roku 1899 v době žní, když byla svezena úroda, vypukl požár, který ve chvíli zničil všechna stavení. Základy budovy prohořely do základů, dobytek se podařilo zachránit jen z části a sám mlynář se přiotrávil kouřem. Již za dva roky byl mlýn postaven a znovu začal mlít obilí.

Bývalý městský mlýn v Dolních Kounicích je vyobrazen na císařských mapách roku 1825, postaven byl ale pravděpodobně mnohem dříve. Často před ním stávalo několik koňských povozů z celého okolí a čekalo na semletí. V tomto mlýně bylo prý možno si počkat na mouku z vlastního obilí, ale jinde se měnilo obilí za mouku s doplatkem a vývažkem. Znamenalo to, že rolník přivezl do mlýna padesát kilo obilí plus jedno kilo na pytel a zpět si odvezl mouku a otruby o váze celkem padesát kilogramů včetně pytlů.

První písemná zmínka o Hynkově a o mlýně existuje v souvislosti se změnou majitele v roce 1437. Pravidelně však začal být zmiňován až na začátku 16. století, když roku 1531 patřil Hynkov i s mlýnem Markétě z Vojnic, poté v roce 1533 Janu z Kostelce na Skrbeni, roku 1574 Petru st. Pražmovi z Bílkova atd. V roce 1581 prodali Jan st. a Šebor Pražmové z Bílkova mj. i Hynkov s mlýnem městu Olomouci, v jehož majetku mlýn zůstal až do poloviny 19. století. V roce 1948 byla na polovinu Solařova mlýnu zavedena národní správa. Po výkupu v roce 1949 byly majitelem poloviny mlýna "Severomoravské mlýny n.p. Olomouc". V roce 1958 byla operativní správa převedena na "Olomoucké mlýny a pekárny n.p. Olomouc". Mletí bylo zrušeno kolem roku 1970 komunistickým režimem, podobně jako ostatní vodní mlýny u nás. Náhon byl zpola zasypán, turbína včetně ostatní technologie místními svazáky rozebrána a odvezena do šrotu. Za utržený peníz byli svazáci údajně – dle místních pamětníků – několik dnů ve vinném sklípku na jižní Moravě. Od tohoto okamžiku začal pozvolně celý mlýnský areál chátrat, a to i přes využívání skladových prostor státním podnikem Zelenina Ostrava.

První zmínka o vodním mlýně na Olomouckém předměstí v Litovli je z roku 1384, kdy u něj končily hranice města. Roku 1574 jej koupilo město Litovel a mlýn se nazýval Jarošův. V roce 1850 zde dle místního kronikáře působil mlynář Stejskal a ten se zasloužil o prodloužení mlýnského náhonu. Poté mlýn vyhořel a roku 1888 byl postaven nový. Roku 1899 převzala Přední mlýn akciová společnost od Rudolfa Raaba a nazvala jej První umělecký válcový mlýn. Ze všech společníků zůstal pouze starosta Alois Knaibl a poté také Jaroslav Staroštík. Po roce 1948 byl mlýn komunisty znárodněn a předán Severomoravským mlýnům a těstárnám. Roku 1990 byl mlýn vrácen v restituci synovi dřívějšího majitele Svatopluku Staroštíkovi. Dnes se ve mlýně vyrábějí krmné produkty pomocí technologie, kterou současný majitel převzal v restituci.

Počátky historie obce Březové přímo souvisí s mlýnskou strouhou, když již ve 13. století stál na jejím toku mlýn, který přináležel do unčovického dominia. Nad mlýnem odcházela část vody do soustavy tří rybníků, které sloužily jako hospodářské, ale zároveň tvořily i část obranného systému unčovické tvrze. První zmínka o mlýně pochází z roku 1492, kdy ves Březové i s mlýnem koupil od Pertulta z Tvorkova Čeněk, Jan a další bratři z Lompnice a obratem totéž zboží prodali Markétě z Vranova a Lompnice. Poté byl mlýn v majetku Václava Hukvice z Biskupic, který prodal mj. 16.3.1547 ves Březové i s mlýnem městu Olomouci. Mlýn zřejmě nebyl v příliš dobrém stavu, protože roku 1547 jsou zaznamenány v městských knihách značné výdaje na jeho opravu, jež si vyžádala celkem 57 kop grošů.

Havlíčkův mlýn v Hlučíně stojí dodnes spolu se sýpkou a hospodářskými budovami pod hrází Hlučínského jezera u bývalého řečiště řeky Opavy, dnes považovaném za dolní tok Vařešinky. Mlýn je zmiňován v historických pramenech již roku 1337, později byl nazýván Velký mlýn. V pobělohorské době náležel majitelům hlučínského panství a z tehdejších dokumentů lze vyčíst, že byl kamenný o čtyřech složeních.

Dračí mlýn stával ve slezském Chabičově již roku 1377 a jistě sloužil především pro obyvatele sousední obce Hrabyně, která byla založena ve stejném roce a vlastní mlýn neměla. Tehdy byl pravděpodobně dřevěný a teprve v průběhu dalších staletí byl přestavěn na zděný. Dlouhé roky byl mlýn v držení rodiny Uvírovy, která pro pohon kola využívala potoka Hrabyňka, jenž v suchých letech neměl vodu. Proto byl vedle mlýna vybudován rybník Valcha, jehož vodní sílu v dobách sucha mlynáři využívali. Plochu rybníka využívali obyvatelé či návštěvníci Chabičova k romantickým plavbám na lodičkách, které pravděpodobně probíhaly především v neděli a to v letech 1916 - 1919. Dokládají to dobové pohlednice, ale je možné, že plavby na mlýnském rybníku probíhaly i v jiném období.

Mlýn na potoku Cholinka postavil v letech 1808 - 1814 Johann Hofschneider, který zakoupil 899 sáhů obecních pozemků zvaných Stará močidla. V roce 1814 se Johan oženil ve věku 28 let s dcerou půlláníka z Choliny č.p. 11 rozenou Čačkovou. Z tohoto manželství se narodily čtyři děvčata a následně v roce 1825 Johanovi manželka zemřela. Brzy se oženil podruhé a vzal si Františku Stupkovou z Ješova. Z tohoto manželství se narodila dcera Barbora a syn Jan, který ovšem jako sedmiletý zemřel. Proto byl mlýn 24.5.1854 připsán v ceně 1200 zlatých Barboře Hofschneiderové.

Stanovského vodní mlýn v Potštátu byl pravděpodobně postaven někdy v 19. století, ale první zmínky o něm jsou až z dvacátých let 20. století. Tehdy se v čísle popisném 170 nacházel mlýn, vybavený Francisovou turbínou a využívající vody potoka Veličky. Majiteli byli Rudolf Stanzl, Adolf Stanovski, majitelé firmy Stanovski v Odrách, za druhé světové války pak Jan Czech, jemuž byl mlýn kvůli německé národnosti konfiskován.

V písemných pramenech byl mlýn v Horce nad Moravou zmiňován už roku 1250. Byl postaven mimo hlavní tok řeky Moravy na Mlýnském potoce, protože na hlavním toku a v jeho blízkosti bývala při povodních poškozena řada vodních staveb. V roce 1423 je zde vzpomínán mlynář Václav a od roku 1451 patřila polovina Horky Jindřichu z Lipé a druhá polovina s mlýnem Bedřichu z Lilče, později mlýn vlastnili páni z Horky a v roce 1520 se zde připomíná mlynářka Kateřina.