Počátky historie obce Březové přímo souvisí s mlýnskou strouhou, když již ve 13. století stál na jejím toku mlýn, který přináležel do unčovického dominia. Nad mlýnem odcházela část vody do soustavy tří rybníků, které sloužily jako hospodářské, ale zároveň tvořily i část obranného systému unčovické tvrze. První zmínka o mlýně pochází z roku 1492, kdy ves Březové i s mlýnem koupil od Pertulta z Tvorkova Čeněk, Jan a další bratři z Lompnice a obratem totéž zboží prodali Markétě z Vranova a Lompnice. Poté byl mlýn v majetku Václava Hukvice z Biskupic, který prodal mj. 16.3.1547 ves Březové i s mlýnem městu Olomouci. Mlýn zřejmě nebyl v příliš dobrém stavu, protože roku 1547 jsou zaznamenány v městských knihách značné výdaje na jeho opravu, jež si vyžádala celkem 57 kop grošů.

Havlíčkův mlýn v Hlučíně stojí dodnes spolu se sýpkou a hospodářskými budovami pod hrází Hlučínského jezera u bývalého řečiště řeky Opavy, dnes považovaném za dolní tok Vařešinky. Mlýn je zmiňován v historických pramenech již roku 1337, později byl nazýván Velký mlýn. V pobělohorské době náležel majitelům hlučínského panství a z tehdejších dokumentů lze vyčíst, že byl kamenný o čtyřech složeních.

Dračí mlýn stával ve slezském Chabičově již roku 1377 a jistě sloužil především pro obyvatele sousední obce Hrabyně, která byla založena ve stejném roce a vlastní mlýn neměla. Tehdy byl pravděpodobně dřevěný a teprve v průběhu dalších staletí byl přestavěn na zděný. Dlouhé roky byl mlýn v držení rodiny Uvírovy, která pro pohon kola využívala potoka Hrabyňka, jenž v suchých letech neměl vodu. Proto byl vedle mlýna vybudován rybník Valcha, jehož vodní sílu v dobách sucha mlynáři využívali. Plochu rybníka využívali obyvatelé či návštěvníci Chabičova k romantickým plavbám na lodičkách, které pravděpodobně probíhaly především v neděli a to v letech 1916 - 1919. Dokládají to dobové pohlednice, ale je možné, že plavby na mlýnském rybníku probíhaly i v jiném období.

Mlýn na potoku Cholinka postavil v letech 1808 - 1814 Johann Hofschneider, který zakoupil 899 sáhů obecních pozemků zvaných Stará močidla. V roce 1814 se Johan oženil ve věku 28 let s dcerou půlláníka z Choliny č.p. 11 rozenou Čačkovou. Z tohoto manželství se narodily čtyři děvčata a následně v roce 1825 Johanovi manželka zemřela. Brzy se oženil podruhé a vzal si Františku Stupkovou z Ješova. Z tohoto manželství se narodila dcera Barbora a syn Jan, který ovšem jako sedmiletý zemřel. Proto byl mlýn 24.5.1854 připsán v ceně 1200 zlatých Barboře Hofschneiderové.

Stanovského vodní mlýn v Potštátu, jemuž se říkalo také Horní nebo Podzámecký, byl pravděpodobně postaven někdy v 19. století, ale první zmínky o něm jsou až z dvacátých let 20. století. Tehdy se v čísle popisném 170 nacházel mlýn, jenž byl vybaven Francisovou turbínou a využíval vody potoka Veličky. Majiteli byli Rudolf Stanzl, Adolf Stanovski, držitelé firmy Stanovski v Odrách, za druhé světové války pak Jan Czech, jemuž byl mlýn kvůli německé národnosti konfiskován. V roce 1945 sem byl jako národní správce dosazen František Pešák. K 31. prosinci 1946 byl mlýn uzavřen, od té doby pravděpodobně nebyl uveden do provozu. Po roce 1950 byl přestavěn na rodinný dům, který je dodnes ve výborném stavu obýván.

V písemných pramenech byl mlýn v Horce nad Moravou zmiňován už roku 1250. Byl postaven mimo hlavní tok řeky Moravy na Mlýnském potoce, protože na hlavním toku a v jeho blízkosti bývala při povodních poškozena řada vodních staveb. V roce 1423 je zde vzpomínán mlynář Václav a od roku 1451 patřila polovina Horky Jindřichu z Lipé a druhá polovina s mlýnem Bedřichu z Lilče, později mlýn vlastnili páni z Horky a v roce 1520 se zde připomíná mlynářka Kateřina.

Brusova hospoda byla kdysi součástí vedle stojícího mlýna, nazývaného Vaškův nebo také Horní či Vrchní, ale místní němečtí obyvatelé mu říkali Obere Műhle. Mlýn se vyskytoval i na nejstarších obrazech Mohelnice a první písemná zmínka o něm pochází již z roku 1275. V roce 1976 byl mlýn bohužel zbořen, zatímco obytný dům vedle něj a pila zůstaly ušetřeny. Před rokem 1990 získala dům rodinná firma, která záhy započala s nákladnou renovací exteriéru a interiéru a v roce 1998 Brusova hospoda přivítala první hosty. 

Víska u Litovle se ve starších mapách objevovala pod německým pojmenováním Mühldorf nebo Mühldörffel a  první zmínka o mlýnu v této malé obci pochází z 15. století. Klapáč vždy využíval vodu mlýnského náhonu, který ji sem přivádí od Řimického jezu na řece Moravě a kromě toho sem přitéká také část vody z odpadního náhonu z elektrárny v Mladči. Od konce 16. do poloviny 18. století patřil mlýn městu Litovli. V květnu roku 1775 vyhořel a zůstal dlouho v troskách. Jako zbořený jej kupuje Ignác Langer a staví jej znovu. Mlýn měl v té době čtyři složení a kromě něj zde v té době už stála olejna a také menší pila. 

Mlýn v Bílovicích nad Svitavou podle historiků fungoval už za vlády Jiřího z Poděbrad, ale jeho podoba se pochopitelně postupně měnila. V roce 1826 je jako jeho majitel doložený Johann Jellinek a tehdy se objevil také na císařských mapách. Jeho podnik se postupně rozšiřoval a zvětšoval, jeho součástí byla za první republiky i pila a elektrárna.

Kolečkův mlýn mezi Jilešovicemi a Kozmicemi na Hlučínsku byl vystavěn v letech 1843 - 1845, kdy si jej nechal vybudovat Kašpar Koleczko. Mlynář se roku 1823 přiženil do Jilešovického mlýna na druhé straně řeky a během dvou let byl postaven nejen mlýn, ale také chlév, stodola a obytný dům. Mlýn byl napájen řekou Opavou a poháněn byl jedním korečkovým vodním kolem na svrchní vodu a jedním na vodu spodní. K mlýnu patřilo 15 hektarů polí a luk a Kašpar tento majetek předal roku 1853 svému synovi Františkovi, který se oženil s Karolínou Dominikovou z Dolního Benešova.