Vodní mlýny na Moravě
Příspěvky
Nové Mlýny - vodní mlýn a elektrárna
První zmínka o vodním mlýně s prozaickým názvem Nové Mlýny pochází z roku 1564 a tehdy ještě v jeho okolí nestál žádný jiný dům. Teprve v 18. století kolem něj vyrostly první domky a počátkem 20. století byla součástí mlýna i pila. V roce 1917 koupil mlýn s vodní silou M. Plhák, ale od jara se v něm nepracovalo, protože velká voda vzala jez. V letech 1922 - 1923 na tomto místě vznikla podle projektu Bohuslava Fuchse vodní elektrárna ve funkcionalistickém stylu. Rodina Plhákova na Nových Mlýnech působila pravděpodobně do roku 1939, poté je během světové války vystřídal mlynář Jan Palouch. Po válce byla elektrárna převedena do správy městské elektrárny Litovel a pak přešla pod správu Severomoravské energetiky. Areál mlýna byl po roce 1948 znárodněn a začala v něm působit Lidová milice, která zahájila přestavbu areálu, čímž způsobila devastací původních částí mlýna.
Koryčany - Nový mlýn
Nový mlýn v Koryčanech byl postaven na Nádražní ulici v první polovině 20. století poté, co zanikly všichni tři jeho předchůdci. Na rozdíl od starých vodních mlýnů, byl tento nový poháněn elektrickými motory a tak by návštěvník marně hledal v jeho blízkosti nějaký potok s mlýnským náhonem. V období první republiky patřil rodině Polišenských a během protektorátu se o něj staral nucený správce Jaroslav Jurčička. Po skončení druhé světové války a nástupu komunistů k moci byla jeho činnost ukončena, stejně jako u stovek jiných malých mlýnů, jejichž výrobu nahradila velkokapacitní výroba. Ačkoliv byl mlýn poté adaptován na bydlení, budova se dochovala bez větších přestaveb. Nový mlýn tak svému účelu sloužil pouhých 30 let…..
Hulín - Petrův mlýn
Horní neboli Petrův mlýn v Hulíně existoval nejpozději v 17. století, kdy měl tři složení a nepatřil šlechtě nebo církvi. Jako svobodný mlýn byl uváděn v letech 1620 – 1848, přičemž roku 1805 byla u mlýna zaznamenána olejna a kašník, což bylo speciální mlecí složení na výrobu jáhel z prosa a pohanky. V roce 1905 mlýn koupil od mlynářské rodiny Čápovy Josef Petr, po kterém je nazýván. Po zřízení městské elektrárny v roce 1910 byl mlýn poháněn elektrickým pohonem a po první světové válce i motorem spalovacím. Mlynář Josef Petr byl v březnu 1910 zvolen prvním předsedou Společenstva mlynářů okresu Kroměřížského a pět let byl zemským předsedou mlynářů pro Moravu a Slezsko. Tomuto spolku mlynář budovu prodal a stal se nájemcem mlýna. V letech 1924 – 1925 byl u Hulína při regulaci koryta řeky Rusavy postaven nový splav a mlýnský náhon byl zcela zasypán.
Loučky u Oder - mlýn Wesselsky
První zmínky o vodním mlýně v Loučkách u Oder pochází z ledna 1571, kdy Jan Tomáš ze Zvole a Goldštejna podle smlouvy předal fojtský mlýn do vlastnictví Paulu Schwarzovi. Mlýn měl tehdy tři vodní kola na horní vodu a stejný počet složení. Ve zmíněné smlouvě bylo staveno, že služby zdejšího mlýna musí využívat skoro všichni sedláci z Jakubčovic a poddaní byli povinni konat robotu pěšky i koňmo v případě poškození řečiště ledovými krami, čistit náhon a když bylo potřeba, přivážet mlýnské kameny za stravu a také vozit do tohoto mlýna své obilí k mletí a šrotování. Mlynáři pak připadla z každého korce (korec = 16 měřic) jedna měřice. V roce 1600 byl majitelem vodního mlýna Georg Willischner. Další zpráva o mlýnu je z roku 1650. Mlýn tehdy patřil panství, které jej brzy prodalo Jakobovi Kutscherovi. V roce 1693 koupil mlýn Hans Weigel za 350 tolarů.
Leskovec - Cihlářův mlýn
Nádherný čtyřpodlažní vodní mlýn stojí v údolí potoka Gručovka pod dvěma rybníky na katastru obce Leskovec nedaleko Březové. Nejstarší zmínka o něm je v gruntovních knihách z roku 1720, v nichž je uváděn mlýn na mouku a lněná olejna. Dne 15. dubna 1732 koupil mlýn od svého otce Jakub Šturm za 150 tolarů, ale ten zemřel 8. dubna 1740 v 38 letech. Pozůstalá vdova Magdaléna se ještě téhož roku 24. července provdala za Jiřího Kolovrata ze Skřitova, jemuž také v prosinci roku 1740 prodala mlýn za 150 tolarů. Jiřík Kolovrat na mlýně hospodařil necelých 12 let, než mlýn převzal Antonín Wolf, manžel jeho nevlastní dcery. Antonín Wolf prodal svůj laudemiální mlýn v Leskovci roku 1792 svému nejstaršímu synovi Františku Wolfovi za 200 tolarů slezských. O den dřív, než svobodný a bezdětný František Wolf 10. února 1820 zemřel, koupil od něho mlýn v Leskovci jeho mladší bratr Antonín za 360 zlatých. S mlýnem obdržel Antonín Wolf i veškeré nalezené mlynářské, domácí a zemědělské nářadí, a také krupník. Po Antonínovi následoval jeho syn František Wolf, který na mlýně hospodařil v letech 1840 - 1856.
Fulnek - Špitálský mlýn v Jerlochovicích
Špitálský mlýn v Jerlochovicích se poprvé zmiňuje 16. dubna 1470 v souvislosti se smlouvou, kterou Jiří Dřístek se svou manželkou Annou a jejím synem z prvního manželství Kašparem Tošnarem prodal mlýn a dva lány v Jerlochovicích Janu ze Žerotína. Tento šlechtic jej pak daroval o sedm let později fulneckému špitálu a tím mlýn zřejmě přišel ke svému jménu. V té době se jednalo o mlýn poddanský a mlynář z něj musel špitálu odvádět o svatém Martinu 1 zlatý a 369 šeflů režné mouky. V letech 1662 - 1664 ve špitálském mlýně hospodařil Jiří Hans. Roku 1751 ho nahradil jistý Franz Langer a po něm v roce 1768 Anton Proschka. O pět let později se ve mlýně zabydlel Johann Liebscher.
Fulnek - Domácí mlýn
První zmínka o Domácím mlýně ve Fulneku pochází už z roku 1293, který ovšem zřejmě zanikl, neboť roku 1372 nechala postavit pod fulneckým hradem nový mlýn matka Drslava II. z Kravař. Mlýn měl dvě složení a ještě ve stejném roce přešel do držení děrenského fojta Mikuláše Krátkého z Lukavce. Další zprávy pak pocházejí z let 1432 a 1586 v souvislosti s vkladem do Desek zemských. Dne 24. dubna 1698 mlýn koupil od Jana Františka hraběte z Vrbna mlynář Mathes Tompke, po němž jej roku 1716 převzal jeho syn Jindřich a v mlynářské tradici pokračoval i jeho syn Antonín, jemuž klapáč patřil od roku 1735. V roce 1745 byl povinen odvést do vrchnostenských důchodů 24 měr pšenice, 84 měr žita a něco málo kuřat či jiné havěti. Mimoto musel mlynář platit při převodu mlýna obvykle laudemium, vykrmit vepře a chovat honícího psa. Zato vrchnost mlynáři pomáhala při udržování mlýnských zařízení, náhonů, splavů a stavů a dovážela mlýnské kameny.
Letovice - Synkův mlýn
Mlýn existoval prokazatelně v polovině 18. století, když byl zaznamenán během prvního vojenského mapování, které proběhlo 1764 – 1768, kdy se jmenoval Hladíkovský. Další informace pak pocházejí z roku 1920, kdy byl starý dřevěný splav před mlýnem odstraněn a místo něho postaven nový bezpečný jez. V roce 1930 vlastnil mlýn, pilu a elektrárnu Rudolf Synek, přičemž vyrobená elektřina sloužila mimo jiné k osvětlení náměstí. Dne 1. března 1937 se rozvodnila Křetínka i Svitava, která strhla most u mlýna a úplně odnesla jez nad mlýnem u dnešního autobusového nádraží. Na místě strženého mostu byla vybudována provizorní lávka pro pěší. Dne 5. února 1951 převzalo JZD v Letovicích od Lubomíra Synka do pronájmu válcový mlýn a část strojového zařízení likvidované pily. Mlýn i pila nadále sloužily potřebám zemědělců z Letovic a okolí v rámci JZD.
Letovice - Kubitův mlýn
Mlýn existoval prokazatelně v polovině 18. století, kdy byl zaznamenán během prvního vojenského mapování, které proběhlo 1764 – 1768. Další informace pak pocházejí z roku 1826, kdy jej vlastnil pan Kubita, který však z nějakého důvodu není v mapě uveden jako mlynář a nesl název Podloucký. V roce 1883 byl Kubitův mlýn přeměněn na Biachovu továrnu na tištěné zboží, která se rychle rozrostla na velkou továrnu Cosmanos lidově nazývanou Modrá. Po přestavbě zřejmě z původního mlýna mnoho nezůstalo a budovy získaly tovární vzhled.
Letovice - Kolářův mlýn
Vodní mlýn byl postaven na samotě za městem Letovice v roce 1836 a dostal jméno Nový. V ranních hodinách 2. září 1920 mlýn vyhořel, poté co byl právě nově přestavěn a modernizován. Vlastníkem mlýna se pak stal bývalý učitel Josef Kolář, po němž dodnes nese jméno. V roce 1930 mlýn poháněla Francisova turbína s průtokem 1.976 m3/s, spádem 2.6 m o výkonu 51.38 HP, napájená vodou z řeky Svitavy. V září roku 1939 byl důkladně opraven most u mlýna neboť již hrozil sesutím, přičemž majitel mlýna přispěl na opravu obnosem 1500 korun a dodal potřebný písek. Po roce 1950 komunistický režim zlikvidoval spoustu menších mlýnů, Kolářův mlýn však měl štěstí a fungoval dál.