Východočeské město Choceň jsme často navštěvovali poměrně často, protože jsme sem, a také do sousední Zářecké Lhoty, vozívali výrobky z naší litovelské ruční mýdlárny. Občas jsme spojili příjemné s užitečným a využili služební cestu k poznávání památek, jichž tento kraj nabízel hojné množství. Jeden takový výlet proběhl v lednu, kdy naše země nebyla pokryta sněhovou pokrývkou a našim jediným choceňským cílem byl Dolní mlýn. Ostatní památky jsme si totiž prohlédli již v rámci první návštěvy o dva roky dříve, která shodou okolností proběhla také v zimě. Když jsme do Chocně přijeli, navigace nás zavedla k zámku, který jsme ale pouze minuli a dál pokračovali po Pardubické ulici, jenž kopírovala nábřeží Tiché Orlice.

Během jízdy jsme pár metrů od zámku spatřili místo, kde se od hlavního toku této řeky odděloval mohutný mlýnský náhon, k němuž jsme záhy dojeli po ulici T.G. Masaryka. Zároveň jsme uviděli i samotnou budovu bývalého klapáče, u něhož se ale nedalo zaparkovat a tak jsme kolem něj projeli a auto nechali na malém parkovišti nedaleko mlýna. Vzápětí jsme se k němu vydali a po pár desítkách metrů jsme k budově dorazili. Mlýn jsme si prohlédli pouze zvenku, jelikož jsme se dovnitř domu nedostali, což nám však moc nevadilo, protože se mlecí zařízení nedochovalo. Kdybychom však nevěděli, že se zde už v 16. století mlela mouka, asi by nás ani nenapadlo, k čemu budova v minulosti sloužila a pravděpodobně to netušila ani drtivá většina obyvatel Chocně.

Klasicistní budova Dolního mlýna byla totiž silně přestavěna a jeho účel připomínaly snad jen vody Tiché Orlice, která dříve roztáčela vodní kolo klapáče. Pokračovali jsme v obhlídce třípatrového domu se sedlovou střechou, v jehož přízemí jsme našli dvě velké výlohy, mezi nimiž byl vchod do obchodu útrob budovy. V době naší návštěvy se dole nacházela prodejna sportovních potřeb a nahoře byla herna s hospodou. Celé přízemí laskavě přikrývala markýza, nad kterou jsme napočítali další dvě patra, přičemž každé z nich z čelní strany prosvětlovala pětice oken. Na boční straně u náhonu jsme pak napočítali čtveřici oken v prvním i druhém patře, pouze přízemí bylo zazděné. Vzadu jsme pak viděli pouze dvě řady vysokých oken, které zasahovaly přes tři patra.

Všimli jsme si také dvou nově přistavěných trojúhelníkových výstupků na zadní straně a jednoho na rohu u řeky. Kdysi bychom se v těchto místech za budovou brodili v jalové vodě, která zde vytékala z mlýna, protože teprve okolo roku 1930 byla část náhonu zasypána v rámci regulace Tiché Orlice. Poté, co jsme dokončili obhlídku mlýna, hleděli jsme chvíli na líné vody Tiché Orlice a po pár minutách jsme se vrátili k autu. Vzápětí jsme odjeli do Brandýsa nad Orlicí, kde jsme poznali mnoho zajímavostí, o nichž se dočtete v mých dalších článcích. Pro vášnivé čtenáře je v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis Jak jsme hopsali po Brandýse nad Orlicí, jenž vám prozradí, jak náš celodenní zimní výlet probíhal. Pokud jsme Choceň či Dolní mlýn také navštívili, můžete své postřehy napsat do komentářů dole pod článkem. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Chocen_-_Dolni_mlyn/

Historie :

První zmínka o Dolním mlýně v Chocni pochází z roku 1509, kdy panství drželi Pernštejnové a tehdy se jednalo o vrchnostenský mlýn, který šlechta pronajímala mlynářům. Jména prvních nájemců nejsou známa, nicméně od konce 18. století byl v držení rodiny Kopeckých, poté zde působil mlynář Josef Ringl. Původně jednoduchý mlýn měl od roku 1704 čtyři mlecí složení, což svědčí o tom, že se sem sjížděli lidé ze širokého okolí. Tehdy se mlelo výlučně zrní, které si v pytlích přivezl zemědělec, jenž si pak odvážel svou vlastní mouku, což se změnilo se zavedením válcových stolic, čehož se však Dolní mlýn nedočkal. Roku 1839 ještě vody náhonu obtékaly budovu v těsné blízkosti, včetně místa za mlýnem, kde se dnes nachází travnatá plocha s chodníkem na nábřeží. Ve mlýně se přestalo mlít roku 1857, kdy se na opačném břehu náhonu začala stavět nová přádelna a budova klapáče byla poté využívána jako ubytovna pro dělníky přádelny. V letech 1928 - 1931 byl regulován tok Tiché Orlice a v té době bylo upraveno i okolí mlýna, přičemž část náhonu byla zasypána a vzniklo tak místo pro pěší a úzkou silnici za mlýnem. Po roce 1945 byla k budově přistavěna další část a později v přízemí byly otevřeny obchody. Klasicistní budova Dolního mlýna byla tak silně přestavěna, že jeho účel připomínají snad jen vody Tiché Orlice, která dříve roztáčela vodní kolo klapáče.

Historie čerpána z webu

http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/363-dolni-mlyn

Město Choceň je držitelem turistické známky č.881.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/chocen-c881