Choceň jsme poprvé navštívili během jednoho zimního výletu, který jsme skoro celý strávili v tomto východočeském městě. Po příjezdu do Chocně jsme naše auto zaparkovali u zadní strany pivovaru a vzápětí jsme se vydali na prohlídku zámku a na dlouhou procházku zasněženým parkem. Později jsme se k pivovaru vrátili a prohlédli si vodní mlýn, postavený pro změnu na protějším břehu Tiché Orlice.

Když jsme přešli most přes řeku, tak jsme vzápětí dorazili ke čtyřpatrové budově se secesními prvky z roku 1916, která vznikla po požáru, jenž o rok dříve zničil starý mlýn, elektrárnu i sousední pilu. Mlýn jsme si nejprve prohlédli z jeho přední části, ve které se nacházela prodejna se zdravými potravinami, které jsme si prohlédli za výlohou. Jelikož jsme však neměli v úmyslu v ní nakoupit, pokračovali jsme v obhlídce mlýna.

O kousek dál jsme na budově našli několik reklamních plakátů, které nám prozradily názvy dalších firem, sídlících v místě starého přízemního domku s krupařským krámkem. Ten jsme však již nemohli vidět, neboť jej roku 1884 majitel mlýna Josef Lichtenberg přestavěl na patrovou budovu se šalandou a válcovými mlecími stolicemi, kterou pro změnu spolkl ohnivý kohout roku 1915, kdy zde mouku mlel člen starobylého mlynářského rodu František Syrový.

Následně jsme sešli k řece, kde jsme shlédli zadní části mlýnských budov a elektrárny. Dlouho jsme se zde však nezdrželi, vrátili jsme se na most přes Tichou Orlici a zamířili k pivovaru. Když jsme za mostem odbočili doleva k pivovaru, nezapomněli jsme se podívat na mlýn z druhé strany řeky. Právě odtud se nám zdál pohled na mlýn nejkrásnější, když celou kompozici vhodně doplňovala tiše plynoucí řeka s jezem.

Potom jsme se seznámili s jeho historií mlýna, který se jmenoval Horní, později Podskalský a když jej roku 1879 koupil již zmíněný Josef Lichtenberg, nesl název podle nového majitele. Kdybychom se zde pohybovali po roce 1890, na cestu by nám svítily elektrické lampy, které energii získávaly právě mlýnské elektrárny. A když vodní síla nestačila, zařídil Lichtenberg od roku 1894 topení parou. Z této doby pocházel i vysoký tovární komín u mlýna, který jsme však nenašli.

Mlýn, který jsme měli před sebou, byl vystavěn během roku 1916 jako dvoupatrový válcový mlýn, přičemž pro turbí­ny byla zřízena hluboká betonová stavba a následujícího roku byl mlýn opatřen nejnovějšími stroji a uveden v činnost. Tak jako u jiných mlýnů jsme byli znechuceni tím, že byl v roce 1951 dán do správy a o osm let později znárodněn. Přesto byl až do své smrti v roce 1971 František ve mlýně vedoucím a teprve potom byl provoz zastaven a stroje demontovány.

Bylo nám líto, že mlýn již ukončil svůj provoz a stal se tak nepřístupným. Přesto se nám zimní pohled na mlýn, jez a řeku Tichou Orlici velice líbil. Když jsme si jej prohlédli a dozvěděli se dostupné informace, obrátili jsme se na druhou stranu. Za námi se totiž nacházely budovy bývalého pivovaru, o němž se více dozvíte v mém dalším článku, tak si jej určitě také přečtěte.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Chocen_-_Horni_mlyn_na_Podskali/

Historie :

V Chocni se nacházely vodní mlýny již na konci 14.století, kdy je o nich zmínka v souvislosti s koupí poloviny města Hynkem Hlaváčem. Jedním z nich byl i ten Horní a později Podskalský, který vyhořel roku 1539 při velkém požáru města. Tehdejší středověká města byla převážně dřevěná a lidé v domech používali otevřený oheň. Ohnivý kohout tak spolykal čtyřicet domů, polovinu masných krámů i mlýn Podskalský a další požár roku 1602 zničil téměř celé město.

Na začátku 19. století, kdy zde stával již zámek a obýval jej hrabě Kinský, je zmínka o čtyřech klapáčích. Horní mlýn byl v roce 1879 pouze přízemní budovou, přičemž ve směru od města se nacházely obytné místnosti a otevřeným schodištěm se vcházelo do velké místnosti. V roce 1879 mlýn získal Josef Lichtenberg a o pět let později přikoupil domek čp. 87, na jehož místě vystavěl patrovou budovu. V přízemí se nacházel krupařský krám a nový majitel nechal tehdy mlýnici zvednout o patro. Bývalý byt změnil na šalandu, což byla místnost sloužící k odpočinku, stravování a ubytování námezdních pracovníků, čeledi ve mlýnech nebo v pivovarech. Zařízena byla několika prkennými lůžky i nad sebou, takzvanými palandami. Obyvatelé šalandy zde měli k dispozici sporák s nádobami na vaření a ohřívání jídla, také žlab k mytí nádobí. Uprostřed místnosti stály stoly, kolem skříně na nádobí a šatstvo dělníků.

Josef Lichtenberg měl první koncesi na svícení v Chocni, když si kolem roku 1890 zřídil elektrárnu na vodní pohon, zásobující světlem celé město. A když vodní síla nestačila, zařídil Lichtenberg od roku 1894 topení parou. Z této doby pocházel i vysoký tovární komín u mlýna, který byl později zbořen. Roku 1902 pořídil Lichtenberg novou turbínu, která bez páry stačila na mlýn, pilu i dynama. Lichtenberg používal dvě Girardovy turbíny, z nichž jedna hnala mlýn a druhá provoz pily a když bylo potřeba, šlo jejich síly využít dohromady.

Josef Lichtenberg prodal Horní mlýn v roce 1914 Václavu Syrovému, který jej koupil pro svého syna Františka, jenž pocházel ze starobylého mlynářského rodu a který spra­voval mlýn od roku 1918 do roku 1943.

Dne 8. prosince roku 1915 o půl desáté večerní vznikl na pile požár, který v krátké době zničil elektrárnu i mlýn. Po vyhoření mlýna se zdej­ší elektrárna obnovila, ale mezitím dodávky pro město převzali jiní. Horní mlýn dále dodával elektřinu pouze pro budovy Kinského velkostat­ku, zámku, pivovaru, panského dvora, neboť na celé město už neměl koncesi.

Současný mlýn byl během roku 1916 přestavěn na dvoupatrový válcový mlýn a pro turbíny byla zřízena hluboká betonová stavba. Následujícího roku byl mlýn opatřen nejnovějšími stroji a na podzim uveden zase v činnost. Po 1.světové válce byl mlýn vybaven dvěma sily, automatickou váhou, čističkou a pračkou obilí. Tehdy měl mlýn finanční potíže, protože patřil k menším a mletí se soustřeďovalo do velkých mlýnů. Horní mlýn se tak omezil pouze na šrotování obilí.

V letech 1943 - 1951 ve mlýně vládl další František Surový, vnuk Václava a syn prvního Františka, který byl také posledním soukromým majitelem mlýna. V roce 1951 byl mlýn dán do správy a o osm let později znárodněn. Přesto byl až do své smrti v roce 1971 František ve mlýně vedoucím a teprve potom byl provoz zastaven a stroje demontovány.

Mlýn již ukončil svůj provoz a stal se tak nepřístupným. V jeho útrobách se dnes nacházejí komerční prostory a prodejna, podobně jako v pivovaru na protějším břehu řeky.

Historie čerpána z webu

http://www.chocen-mesto.cz

Město Choceň je držitelem turistické zámky č.881.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/chocen-c881