V rámci třídenní dovolené na Hlučínsku, během které jsme byli ubytováni v penzionu v Jilešovicích, jsme navštívili mnoho zajímavých míst a poznali velký počet památek. Zavítali také k našim severním sousedům do Polska a když jsme se vrátili zpět do naší zemičky, zastavili jsme se u obce Darkovice, kde jsme se prošli areálem československého opevnění z druhé poloviny 30. let 20. století. Vojenských objektů zde bylo opravdu mnoho a jedním z nich byl pěchotní srub MO-S 24 Signál.

K tomuto ojedinělému bunkru jsme se vydali autem po prohlídce nedalekého muzea v Darkovičkách, od něhož jsme jeli po úzkém šedém hadovi, který se pár metrů od pěchotního srub MO-S 22 František napojil na běžnou silnici. Ihned jsme odbočili doleva a po polní cestě jsme dojeli na okraj lesa, kde jsme naše auto zaparkovali na rozcestí U těžkého opevnění Signál, ležícím na modré turistické trase.

Kousek od nás se mezi stromy nacházel pevnostní srub, jehož název nám odhalil rozcestník a jelikož byl mimořádně otevřen, rádi jsme mu věnovali pár desítek minut času. Oboustranný izolovaný pěchotní srub postavený ve dnech 17. – 24.10. 1936 ve III. stupni odolnosti jsme si prohlédli nejprve zvenku a naším očím nemohlo uniknout poškození, které za druhé světové války způsobila německá armáda.

Na obou stranách bunkru jsme tak našli vytržené zvony s kopulemi pro kanony, přičemž pár let po naší návštěvě sem byla osazena věrná replika původní střílny. Během obchůzky kolem betonového objektu jsme si dále prohlédli střílny pro několik těžkých i lehkých kulometů různých ráží a uprostřed jsme našli kupoli pro protitankový kanón spřaženým s těžkým kulometem.

Pod pravou střeleckou místností jsme pak narazili na záhadný příkop, který jsme dosud nikde jinde na žádných válečných srubech nespatřili. Neobvyklý prvek nám o pár minut později osvětlil náš mladý průvodce z Klubu vojenské historie, jenž se o pěchotní srub MO-S 24 Signál od roku 2007 staral. U vchodu jsme zaplatili dobrovolné vstupné a pak jsme již vstoupili do horního, tedy bojového patra objektu.

Prošli jsme vstupní chodbou s ocelovými mřížemi a v chodbičce jsme minuli nasávací otvory ventilačního zařízení, střílnu pro kulometnou pistoli a následně jsme vešli do hlavní chodby, vedoucí celým bojovým patrem, na jejímž levém konci se nacházel pěchotní zvon se třemi střílnami s výškově nastavitelnou podlážkou. Zvon byl vybaven ručním muničním výtahem, jenž byl kompletně opraven.

Vpravo od střílny jsme shlédli příkopový periskop či granátový skluz a naproti střílny se nacházela telefonní ústředna. Vedle ní jsme se pak podívali do světnice velitele a přes chodbu jsme nahlédli do střelecké místnosti pro pevnostní protitankový kanón s ochrannou střílnou vstupních dveří. Poté jsme opět stanuli vchodu, kde se nacházel sklad munice pro protitankové kanóny ráže 47 mm, za ním pak byla střílna pro návěstného.

Druhá polovina horního patra byla v podstatě stejná jako ta první, ale navíc zde byly nádrže na vodu pro případ poškození studny a střelecká místnost s pevnostním kanónem a těžkým kulometem. Průvodce nám řekl, že osvětlení v bunkru bylo elektrické, ale vojáci zde prý mívali několik petrolejových lamp pro nouzové osvětlení v případě výpadku elektřiny. Následně jsme se konečně dočkali vysvětlení účelu záhadného příkopu, který jsme předtím viděli zvenku.

Po několika schodech jsme totiž vešli do místnosti určené pro 9 cm minomet, který měl postřelovat zvlněný terén v okolí plánované tvrze Orel a zvyšovat palebnou sílu za kopcem. Minometnou střílnu jsme tehdy viděli úplně poprvé a byli jsme z ní nadšeni. Pak jsme se z horního patra sestoupili do toho dolního po schodišti, naproti něhož jsme nahlédli do hlavní ubikace pro mužstvo s šesti dvojlůžky a vlevo do umývárny.

Za umývárnou pak byla dvě WC určená k použití jen v případě boje. Pravá část dolního patra byla ukončena ubikací pro dva poddůstojníky a skladem ručních granátů. Vpravo od schodiště se pak nacházela ubikace pro čtyři muže, vedle ní našim očím neunikla ubikace pro dva poddůstojníky a nevynechali jsme ani sklad proviantu s jídlem na dva týdny boje. Zbývající část dolního patra byla tvořena především technickým zařízením.

Nacházela se zde filtrovna s ventilátorem a v rohu místnosti byla 34 metrů hluboká vrtaná studna. Další místností byla strojovna agregátu na betonovém podstavci, jenž se v době míru spouštěl pouze pro zkoušku a výcvik obsluhy a také zde nechybělo zařízení na odtah zplodin či nádrž pro chlazení motoru. Průvodce nám zde pustil motor Škoda, abychom si mohli udělat obrázek o tom, jak to v této místnosti tehdy vypadalo.

Za strojovnou jsme se podívali do skladu pohonných hmot a maziv s barely prp provoz agregátu a na závěr jsme si nechali sklad kulometné munice. Průvodce nám následně pověděl o plánech do budoucna a po dvacetiminutové prohlídce jsme vyšli z bunkru ven na světlo boží do horkého letního počasí. Vzápětí jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli do penzionu v Jilešovicích, kde jsme pak po náročném výletu odpočívali a řádně svlažili hrdla. O tom se však v žádném jiném článku nedočtete !

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Darkovice_-_pechotni_srub_MO-S_24_Signal

Historie :

Pěchotní srub MO-S 24 „Signál“ je srubem bývalého československého opevnění, budovaného k obraně mladé republiky proti nenadálému vpádu cizích vojsk. Signál je oboustranný izolovaný pěchotní srub postavený ve III. stupni odolnosti. Betonáž objektu proběhla ve dnech 17. – 24.10. 1936 a objem betonu činil 2168,72 m³. Osádku tvořilo v době mobilizace 38 příslušníků Hraničářského pluku 4.  Za II. sv. války byl německými okupanty poškozen, později chátral. Od roku 2007 postupně probíhá rekonstrukce srubu občanského sdružení Klubem vojenské historie Hraničářský pluk 4.

Historie čerpána z webu

https://www.mos24signal.cz/

Pěchotní srub MO-S 24 Signál nemá turistickou známku.