Bunč - horská chata v Chřibech
Jméno Bunč vzniklo pravděpodobně podle významné moravské osobnosti Christiana Alexia Buntsche, který se sem uchýlil v roce 1682 i se svou rodinou z morem postiženého Hradiště. Zde uprostřed lesů, hledal hradišťský syndikus a právní zástupce velehradského konventu ochranu před morovou nákazou. Klub československých turistů z Kroměříže zde postavil roku 1921 turistickou útulnu, která patřila k nejlépe vybaveným turistickým objektům v republice. Tenkrát ji využívali především poutníci směřujícími na Velehrad či výletníci na kolech a motocyklech.

Výletní chatu a penzion s restaurací Bunč, nalézající se uprostřed severovýchodního hřebene Chřibů na křižovatce velmi starých cest, jsme navštívili neplánovaně první květnový jednoho roku. Přijeli jsme sem od obce Modrá a protože jsme u Velehradu nenašli vhodnou restauraci, chtěli jsme na Bunči poobědvat. Už při příjezdu nás nemile překvapila spousta aut, takže jsme museli zaparkovat na kraji silnice docela daleko od budovy restaurace, ke které jsme se vzápětí vydali.
O pár minut později jsme zjistili, že zrovna tento den byla chata jak na potvoru otevřena poprvé po půlroční rekonstrukci a konal se zde sraz turistů spojený s pochodem, takže zde byly stovky lidí. Nicméně jsme se přece jen najedli u chaty na sluneční terase s kapacitou 200 míst, když jsme si na oběd dali kuřecí steaky z venkovního grilu. Dostali jsme také razítka do památníku a pamětní list. Na nádvoří se nám líbil kamenný objekt s barem z dřevěného sudu, jehož horní část poskytovala zázemí pro děti.
Na jiné straně nádvoří jsme spatřili krytou kamennou terasu s krbem a barem. Potom jsme ve stánku koupili známku a na budově turistické chaty jsme shlédli pamětní desku se jmény tří padlých partyzánů, kteří zde zahynuli. Pak jsme se vrátili k autu a namířili si to zpět do obce Modrá. Po cestě jsme se zastavili u tajemného kamene Králův stůl, u dřevěné rozhledny nad obcí Modrá a pak jsme odjeli do archeoskanzenu. Všechny zmíněné zajímavosti najdete v mých dalších příspěvcích, tak si je nezapomeňte také ve volném čase přečíst.
Podruhé jsme penzion Bunč navštívili v rámci celodenního pochodu po vrcholových partiích pohoří Chřiby poslední květnový den o šest let později. Na rozdíl od první návštěvy jsme sem přijeli z druhé strany od Zdounek a po cestě jsme v lipové aleji odlovili první kešku tohoto výletu. Pak naše francouzské autíčko zdolávalo poslední kilometry šíleného stoupání, během něhož jsme minuli několik cyklistů, kterých nám bylo líto, pokud se šplhali naším směrem. Ti šťastnější mířili z kopce dolů na druhou stranu.
Konečně jsme autem dojeli na Bunč, nám již známé místo s chatou a restaurací ve výšce 479 m n.n, odkud bylo nejjednodušší vyrazit různými směry po hřebenech Chřibů. Parkování bylo zdarma a náš stříbrný citronek zde odpočíval až do pozdního odpoledne. Počasí bylo nádherné, sluníčko nás hřálo tak akorát, nefoukal žádný fukéř a tak nám nic nebránilo vyrazit na výlet o délce dvanáct kilometrů. Než jsme vyrazili, v chatě na Bunči jsme si koupili turistickou známku.
Tentokrát jsme shlédli i dřevěnou zvoničku z první poloviny 20. století u silnice pod chatou, na kterou prý v době první republiky hajný z Bunče nebo jeho manželka, třikrát denně zvonívali, aby dělníci, kteří v okolních lesích pracovali, měli pojem o čase. Dozvěděli jsme se, že na sklonku druhé světové války byl ale zvon ukraden a od té doby zvonice chátrala. Naštěstí se lesníci rozhodli vyrobit podle dobových fotek kopii, takže jsme si ji i my mohli v plné kráse prohlédnout.
Pak jsme již po asfaltové silničce vykročili na naši trasu po zelené značce, kterou chvilku doprovázela modrá kolegyně. Hned po sto metrech jsme u cesty uviděli památník padlých partyzánů OLGA. Zjistili jsme, že tato skupina vznikla na sklonku druhé světové války a měla původně čtyři členy. Nakonec zde působilo až třicet partyzánů, složených z obyvatel místních vesnic, utečenců z nucených prací v Německu a ruských parašutistů. Položené květiny u pomníku svědčily o tom, že se na partyzány nezapomnělo ani po dlouhých letech od skončení války.
Na pamětní desce jsme si krátce prohlédli jména padlých a pak jsme pokračovali dál. Po 100 metrech jsme z asfaltky odbočili doleva a po úzké pěšině jsme prudce sestoupili ke dvacet metrů vzdálené Kubitově studánce. O několik hodin později jsme se na Bunč vrátili z jiné strany. Měli jsme za sebou krásný výlet nádhernou a zajímavou krajinou Chřibů a v nohách 12 kilometrů, přičemž synek ještě asi o tři více. Náš stříbrný vůz věrně čekal na parkovišti, ale než jsme do něj nasedli, zamířili jsme dovnitř chaty na Bunči.
V restauraci jsme získali razítko do památníku a také jsme si dali polévku na posilněnou. Během čekání na jídlo jsme si přečetli pár informací z historie místa a pak jsme se konečně najedli. Po krátkém odpočinku jsme došli k autu a bez dalších zastávek jsme jeli domů do Olomouce. Tak na shledanou příště Chřiby.....Doporučuji si přečíst článek v sekci Velké povídání o výletech, kde najdete kompletní popis celého našeho výletu, který jsme tenkrát strávili pochodem po hřebenech pohoří Chřiby.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Bunc_-_vyletni_chata_v_Chribech/
Historie :
Jméno Bunč vzniklo pravděpodobně podle významné moravské osobnosti Christiana Alexia Buntsche, který se sem uchýlil v roce 1682 i se svou rodinou z morem postiženého Hradiště. Zde uprostřed lesů, hledal hradišťský syndikus a právní zástupce velehradského konventu ochranu před morovou nákazou. Klub československých turistů z Kroměříže zde postavil roku 1921 turistickou útulnu, která patřila k nejlépe vybaveným turistickým objektům v republice. Tenkrát ji využívali především poutníci směřujícími na Velehrad či výletníci na kolech a motocyklech.
V roce 1934 se z iniciativy našich předních finančníků a průmyslníků v čele s Tomášem Baťou začal připravovat projekt první československé dálnice, která měla spojovat východ a západ republiky. Z Bunče se tak načas stalo velké staveniště a turistický ruch utichl. Roku 1942 byla stavba dálnice zastavena.
Dne 29. dubna 1945 byla turistická chata vypálena nacisty. Po válce koncem dubna 1946 členové Klubu českých turistů získali turistickou chatu zpět do vlastnictví a zahájili práce na opravě budovy. Milovníci přírody a turisté tak opět našli cestu do pohoří Chřibů.
Klub českých turistů po roce 1990 penzion postupně pronajal několika provozovatelům. Od října 2004 je majitelem vizovická likérka RUDOLF JELÍNEK a.s., která financovala opravu chaty roku 2009. O měkolik let později dokonce v prostorách chaty vznikly malé relaxační lázně.
Historie čerpána z webu
Horská chata Bunč je držitelem turistické známky č.1087.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/bunc-chriby-c1087
