Kyžlířov - hostinec U tlustého Jana
Hostinec s poněkud podivným názvem U tlustého Jana se stal objektem našeho zájmu hned v rámci dvou výletů. Poprvé se tak stalo během jednodenních podzimních toulek, které jsme podnikli v okolí města Potštát. Během tohoto výletu byla obloha jako vymetená a sluníčko nás hladilo po tváři i po duši, jakoby se snažilo nám maximálně zpříjemnit naše putování. Na závěr našeho putování jsme si chtěli prohlédnout hrad Puchart a jako výchozí bod ke zřícenině jsme zvolili právě hostinec U tlustého Jana, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné autíčko. Vzápětí jsme se vydali na obhlídku zbytků hradu, jenž byl založen jako založen jako centrum kolonizace Oderských vrchů na počátku čtrnáctého století a kontroloval cestu ze Slezska ke Hranicím. Hrad se nacházel ve svahu takřka přímo nad hostincem, ale žádná přímá cesta k němu nevedla, takže jsme naše obutí jsme museli nejprve pokládat na silnici, po níž jsme přijeli do Kyžlířova. O výpravě na zříceninu však pojednává jiný můj příspěvek, který si ve volné chvíli také určitě přečtěte.
Hostinec s poněkud podivným názvem U tlustého Jana se stal objektem našeho zájmu hned v rámci dvou výletů. Poprvé se tak stalo během jednodenních podzimních toulek, které jsme podnikli v okolí města Potštát. Během tohoto výletu byla obloha jako vymetená a sluníčko nás hladilo po tváři i po duši, jakoby se snažilo nám maximálně zpříjemnit naše putování. Na závěr našeho putování jsme si chtěli prohlédnout hrad Puchart a jako výchozí bod ke zřícenině jsme zvolili právě hostinec U tlustého Jana, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné autíčko. Vzápětí jsme se vydali na obhlídku zbytků hradu, jenž byl založen jako založen jako centrum kolonizace Oderských vrchů na počátku čtrnáctého století a kontroloval cestu ze Slezska ke Hranicím. Hrad se nacházel ve svahu takřka přímo nad hostincem, ale žádná přímá cesta k němu nevedla, takže jsme naše obutí jsme museli nejprve pokládat na silnici, po níž jsme přijeli do Kyžlířova. O výpravě na zříceninu však pojednává jiný můj příspěvek, který si ve volné chvíli také určitě přečtěte.
Po prozkoumání hradu jsme se vrátili do údolí potoka Veličky, v němž roku 1710 vznikla zahradnická usedlost. Byli jsme rádi, že se ze zahradnictví později vznikl hostinec, který na cestě mezi Potštátem a Hranicemi představoval pro kolem jdoucí poutníky a obchodníky jedinou možnost občerstvení a odpočinku. My jsme do útrob hostince vstoupili z poněkud jiného důvodu, neboť jsme už předtím poobědvali ve Spálově. Chtěli jsme totiž získat další razítko do našeho památníku. Vstoupili jsme dovnitř a i když byla hospoda docela plná, záhy se nám věnovala paní hostinská. Kdybychom tu však přišli v 19. století, patrně by nás obsloužil velmi tlustý hostinský, který musel mít speciální židli, protože do jiné by se nevešel. Podle pověsti si do vzpřímené polohy prý pomáhal lanem zavěšeným na háku poblíž výčepu, ale nic takového jsme zde nenašli. Nebylo divu, protože při pohledu na naši obsluhu paní žádný zvedák evidentně nepotřebovala. Hostinské jsme navrhli, aby prodávala turistické známky hradu Puchart a pak jsme zamířili k autu. Vzápětí jsme se přes Potštát vrátili domů do Olomouce a završili tak krásný podzimní výlet, který jsme věnovali turisty opomíjeným Oderským vrchům. O tomto výletě pojednává obsáhlý článek v sekci Velké povídání o výletech s názvem Jak jsme ve skále spatřili Pannu Marii. V této sekci najdete kompletní popisy našich celodenních výletů a jednotlivých dnů letních či zimních dovolených. A nezapomeňte napsat pod články komentáře, související s daným místem. Děkujeme.
Podruhé jsme se na zříceninu hradu Puchart vydali o téměř šest let později, přičemž jsme se během tohoto výletu věnovali výhradně památkám v Potštátu a bezprostředním okolí. Na známé místo jsme přijeli stejným vozem francouzské výroby jako poprvé, jenž jsme chtěli opět nechat stát na malém parkovišti u hostince U tlustého Jana. Tentokrát zde nebyla živá duše ani jiný povoz se spalovacím motorem, za což mohl zřejmě fakt, že jsme na výlet vyrazili ve všední den a ještě v zimě. Parkoviště bylo navíc obehnáno páskou se značkou zákaz vjezdu, takže jsme se dovnitř nedostali a museli se přesunout na jiné místo. Ještě předtím jsme si na informační tabuli u hostince přečetli pár informací z historie hradu a se zájmem si prohlédli jeho možnou podobu na nákresu. Následně jsme autem odjeli k mostu přes potok Velička a u něj jsme nechali naše vozítko odpočívat. Vzápětí jsme vyrazili do stejného prudkého kopce jako při první návštěvě, o čemž však pojednává článek věnující se zřícenině. Celý náš výlet pak popisuje obsáhlý článek v sekci Velké povídání o výletech s názvem Jak jsme se prošli Potštátem a neobsloužil nás tlustý Jan.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Kyzlirov_-_hostinec_U_tlusteho_Jana
Historie :
Hostinec U tlustého Jana stojí v údolí potoka Veličky na silnici 440 vedoucí z Hranic na Moravě do Potštátu v Oderských vrších. Vysloužil si své jméno díky neobyčejně tlustému hostinskému, který tu žil v 19. století. Tlustý Jan prý musel mít speciální židli, protože do jiné by se nevešel a do vzpřímené polohy si údajně pomáhal lanem zavěšeným na háku poblíž výčepu. Tato původně zahradnická usedlost pochází z roku 1710 a katastrálně patří do nedaleké obce Kyžlířov.
Historie čerpána z webu
Hostinec U tlustého Jana nemá turistickou známku.
