Horská chata Skalka byla jedním z míst, které jsme navštívili v rámci letní dovolené v Beskydech, během níž jsme byli ubytováni v penzionu v Bocanovicích. V tomto východním koutu naší republiky jsme si sice naplánovali několik pěších výletů po hřebenech krásných Beskyd, jenže člověk míní, příroda a počasí mění a tak se nám z původních čtyř výšlapů povedlo uskutečnit nakonec jeden jediný.

Z Bocanovic jsme pěšky odešli na autobusovou zastávku v Dolní Lomné, odkud nás plechová krabice odvezla do Horní Lomné. Poté nás čekal dlouhý náročný výšlap na Muřínkový vrch a další stoupání na Velký Polom, z něhož jsme sestoupili ke Kamenné chatě a rozhledně Tetřev. Odtud jsme pokračovali dál po červené turistické značce přes chatu Severka k další turistické občerstvovně Skalka.

Od Severky jsme kráčeli mírným klesáním po pohodlné zpevněné lesní cestě, která se dvakrát zakroutila a po půl kilometru nás dovedla do sedla pod vrškem Skalka. Směrem doleva ubíhala dolů asfaltová silnička, kterou jsme později protnuli v místě zvaném Kyčera pod Skalkou, nicméně my jsme zatím pokračovali po červené trase k chatě a po 100 metrech jsme potkali dřevěnou sochu s podobiznou jakéhosi vousatého muže.

Vzápětí jsme došli na louku, kde byla v roce 1928 německým turistickým spolkem Beskideverein vybudována turistická chata Skalka. Sotva jsme k ní po lesní stezce přišli, náš synek a hledač pokladů v jedné osobě nás dnes již potřetí opustil a vydal se za keší na nejvýchodnější vrchol soustavy moravsko-slezských Beskyd s názvem Skalka, která spolu s protilehlou Gírovou vytváří Jablunkovský průsmyk.

My jsme zatím sestoupili ze svahu před poměrně velkou dřevěnou chatu na kamenné podezdívce, v níž se koncem třicátých let 20. století scházeli organizovaní členové Sudetoněmecké strany a během druhé světové války tu pobývaly oddíly Jagdkomanda, likvidující protifašistický odboj. Smutné časy sice dávno odvál čas, ale nás se zmocnila deprese, když jsme si na dveřích přečetli, že je chata kvůli rekonstrukci uzavřena.

Termín oprav před začátkem letních prázdnin jsme vůbec nepochopili, ale co se dalo dělat, museli jsme se smířit s tím, že ani odtud si neodneseme dřevěné kolečko a nezískáme zde razítko. Chatu jsme si prohlédli alespoň zvenku a během obchůzky jsme zde našli několik pěkných dřevěných soch. Na pravé straně to byl stojící medvěd, před vchodem ležící postava, na rohu budovy visel pod střechou ztuhlý horolezec a u venkovního posezení zrovna přistál orel.

Za chatou jsme obdivovali několik ovcí ve výběhu, přičemž dvě živé sekačky pobývaly mimo vyhrazený prostor. Když nás však spatřily, vzaly kopyta na záda a poměrně složitě se jim podařilo mezi ohradníky dostat zpět k ostatním. Jejich počínání bedlivě sledoval pasáček ovcí, který byl také dřevěný a pramálo tak mohl svým svěřenkyním pomoci. Po chvilce jsme ovcím zamávali a kolem dětského koutku jsme zamířili ke sloupu se směrovkami.

Šipky rozcestníku nás informovaly o tom, že se bychom se do 6,5 kilometru vzdálených Bocanovic mohli vrátit po žluté, ale po krátkém váhání jsme se rozhodli držet původního plánu. Do našeho cíle, kterým bylo vlakové nádraží v Mostech u Jablunkova zbývaly jen 4 kilometry po červené značce a tak jsme se zde déle nezdržovali a pokračovali v našem putování. Jak to bylo dál se dočtete v článku, který najdete v sekci Velké povídání o výletech.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Skalka_-_horska_chata_v_Beskydech/

Historie :

Horská chata Skalka byla zbudována německým turistickým spolkem Beskideverein, aby konkurovala nedaleké české chatě Velký Polom. Finance na ni získávali činovníci spolku ve sbírkách i na společenských akcích. Základní kámen chaty Skalka byl položen 1.7. 1928 a po neuvěřitelně krátké době 7.10. 1928 se chata otevřela prvním návštěvníkům. Lákala je krásná poloha s výhledy, dobrá dostupnost a slušné sněhové podmínky.

Koncem třicátých let 20.století se na chatě scházeli organizovaní členové Sudetoněmecké strany, kteří tvořili pověstnou „pátou kolonu“ při likvidaci Československé republiky a během druhé světové války tu pobývaly oddíly Jagdkomanda, likvidujícího protifašistický odboj. Události podzimu 1938 a roku 1939 uvrhly chatu do polského záboru, posléze pod fašistickou okupační správu, ale chata všechna těžká léta přežila a po osvobození v roce 1945 přešla do českých rukou, resp. pod organizaci obhospodařující tělovýchovná a turistická zařízení (ÚV ČSTV).

V roce 1991 získal chatu v restituci Klub českých turistů. Byla ve špatném stavu a projekt na její rekonstrukci počítal s částkou 7mil.Kč. KČT takovými prostředky nedisponoval, proto se chystal chatu prodat. S tím ale nesouhlasili oblastní činovníci KČT Beskydy, kteří požádali o převedení chaty pod svou správu. Svépomocí pak chatu od roku 1994 rekonstruovali.

Konec nadějím učinila středa 7.1. 1998. Jen 14 dní zbývalo do plánovaného zahájení provozu, když chata Skalka během dvou hodin do základů vyhořela. Zachránit se nedala, dlouhá příjezdová cesta byla totiž zasněžená a pomoc nepřišla včas. Neštěstí však spojilo turisty, obyvatele, místní spolky i úřady natolik, že se postupně našly peníze na obnovu. Těžké práce v horských podmínkách se chopilo množství brigádníků a kdo nemohl přiložit ruku k dílu, zakoupil si Skalničku – poukázku na ubytování v hodnotě 100Kč a vlastně tak půjčil na stavbu peníze. Postupně byla zprovozněna restaurace, částečně ubytování a v zimě 2002 byla chata zkolaudována. Vstala tak znovu z mrtvých a opět ji mohou navštěvovat turisté, přicházející na hřeben Beskyd z různých směrů.

Historie čerpána z webu

http://chata-skalka.cz/

Horská chata Skalka je držitelem turistické známky č.87.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/chata-skalka-c87