Hrad Lukov jsme poprvé navštívili po prohlídce ZOO Lešná, když jsme se už vraceli domů do Olomouce z celodenního výletu. Zelené korejské auto jsme tehdy nechali na kraji obce Lukov a vydali se po lesní široké cestě vstříc hradu. Od parkoviště vedla cesta pořád vzhůru a než jsme k našemu cíli došli, daly nám necelé dva kilometry zabrat, protože bylo velké vedro. Když jsme za půl hodiny dorazili k hradu, objevil se před námi krásný most na čtyřech kamenných pilířích, přes který jsme vzápětí přešli na druhou stranu a vstoupili do brány, v níž se nacházela pokladna. Koupili jsme si zde vstupenku a malé pití, neboť nám zásoby z domu již došly a žízeň byla v červenci docela veliká. Chtěli jsme si také pořídit turistickou známku, ale bohužel ji neměli. Naštěstí jsme ji získali později na hradě Bouzov, kde se konala výstava dřevěných koleček.

Pak jsme se již vydali sami bez průvodce na procházku po hradní zřícenině. Z obezděného předbraní jsme se nejprve pohybovali po okraji hradeb, jejichž stabilita byla na severu zesílena sedmi kamennými opěráky, na ostatních stranách obklopil jádro parkán, na jihu dokonce dvojnásobný. Při procházce po jižním parkánu jsme v polovině narazili na raně gotickou branskou věž. Potom jsme bývalou věžovitou branou vstoupili do prostoru jádra hradu, které mělo obdélníkový tvar o rozměrech 67 x 19 metrů. Kousek od této brány jsme uviděli románskou věž o průměru pět metrů, která byla postupem času vestavěna do zdi. Na východní straně jádra jsme spatřili zbytky hradního paláce, ale mnohem více byl dochovaný ten druhý na opačné straně. Tento palác ve 14. století vyplnil celou západní stranu jádra.

Dovnitř jsme ale pouze nahlédli, protože jsme neměli odvahu sejít do suterénu. Za půl hodinky jsme si prošli všechny dostupné hradní části a pak jsme se vrátili ke vstupní věži s pokladnou. Hrad jsme ale ještě definitivně neopustili, jelikož jsme podél obranné zdi zamířili k věži Svatojánka, ze které posádka středověké sídlo bránila proti nepřátelskému dělostřelectvu. Na věž jsme sice vylezli, ale díky vzrostlým stromům se nám moc daleký výhled nenaskytl. Po chvilce sešli z věže dolů a společně jsme se vydali k autu, kterým jsme odjeli domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme u Zlína poprvé navštívili zoologickou zahradu a hrad Lukov. Pokud jste sem také zavítali, můžete své zážitky napsat do komentářů pod článek. Děkujeme.

O šest let později jsme podruhé jsme znovu zavítali do zoologické zahrady Lešná a při té příležitosti jsme se také rozhodli prozkoumat zříceninu hradu Lukov. Stalo se tak na začátku letních prázdnin a byli jsme hodně zvědaví, co se na hradě za tu dobu změnilo. Auto jsme nechali zaparkované na stejném místě jako předtím, ovšem tentokrát jsme parkovišti nechali odpočívat stříbrný francouzský povoz. Následně jsme se vydali po totožné lesní cestě vstříc hradu a brzy jsme narazili na dřevěný altánek, který nám nabízel odpočinek, ale protože jsme byli teprve na začátku táhlého stoupání, nijak jsme se zde nezdržovali. O pár desítek metrů dál jsme spatřili směrovku, která nás upozornila na studánku Rudolfa Petrly, která zde stejně jako altánek při naší první návštěvě nebyla.

Po krátkém zastavení u vodního zdroje jsme pokračovali ke hradu a po pár desítkách metrů jsme se z našeho vlastního tištěného průvodce dozvěděli, že jsme se octili v prostorech bývalého předhradí. Překvapilo nás, jak býval hrad Lukov opravdu hodně rozsáhlý. Dočetli jsme se, že zde bývala vstupní brána do téměř čtyřúhelníkového předhradí o ploše zhruba 125 × 110 metrů. My jsme již po ní nenašli ani stopu, protože hradba, v níž byla proražena, se sesula v prakticky celé svojí délce. Předhradí bylo jen minimálně zastavěno a v jeho nejvyšším bodě bývala pětiboká věž Svatojánka, která se naštěstí do dnešních dnů dochovala a po rekonstrukci začala sloužit k vyhlídkám do kraje. Na rozdíl od první návštěvy jsme nezabočili doleva na most, nýbrž jsme zamířili doprava k bývalým hospodářským stavením a konírnám.

Zde jsme si v občerstvení koupili novou verzi turistické známky a eventové CWG a potom jsme překročili most přes hradní příkop, prošli vstupní věží a v pokladně si koupili vstupenky, pohled, dřevěný suvenýr. Také jsme zde získali dvě razítka do památníku a pak jsme si již sami hradní zříceniny prošli. Za těch pár let se zde mnohé změnilo k lepšímu. Prohlédli jsme si jednotlivé části hradu, stejně jako při první návštěvě. Opět jsme zde našli románskou věž, prošli jsme se po dělostřeleckém parkánu odkud byl pěkný výhled do kraje jedním směrem a navštívili jsme hradní nádvoří. Následně jsme sebrali odvahu a sestoupili do sklepení bývalého paláce, kam jsme se poprvé neodvážili. Podle pověsti prý totiž v dlouhých podzemních chodbách templáři ukryli poklad a kolem půlnoci tam jezdil na koni bezhlavý člen řádu v bílém hávu.

Navíc poklad hlídal čert se čtyřma očima a byť jsme zde byli v odpoledních hodinách a do půlnoci zbývalo dost času, nechtěli jsme tehdy nic riskovat. Dole jsme naštěstí nikoho dalšího nepotkali a tak jsme si v klidu prošli dvě valeně zaklenuté místnosti. V nich byla umístěna malá expozice či spíše lapidárium, ale kdysi zde býval románský kostelík, který byl bohužel prakticky zcela zničen pozdějšími přestavbami, stejně jako další románská věžovitá stavba, která vzala za své při výstavbě jižního palácového křídla v 16. století. Vzápětí jsme vyšli ven z podzemí zpět na nádvoří, kde jsme se seznámili s historií královského hradu Lukov, který byl postaven už v první polovině 13. století. Pak jsme nádvoří opustili, prošli půvabným gotickým portálem s typickým hrotitým obloukem a zamířili ke vstupní věži.

Procházka po hradě, na němž se vystřídala řada významných šlechtických rodů a který byl opuštěn až v 18. století, nám zabrala půl hodiny, tedy přibližně stejně jako o šest let dříve. Za vstupní věží jsme přešli vysoký most přes šíjový příkop a chtěli zajít k vyhlídkové věži Svatojánka, jenže ta byla pro dezolátní stav okolní hradby zavřená. Vydali jsme se tedy pod hrad, do míst bývalého předhradí, kde jsme ve skále odlovili kešku. Následně jsme se šli podívat na památný Valdštejnův dub, který tu prý sám velký vojevůdce zasadil roku 1608. V době naší návštěvy byl již třicet metrů vysoký a obvod kmene měřil 525 centimetrů. Po chvilce jsme pokračovali směrem k lesní cestě a zastavili se u studny, která vodou zásobovala švédské vojsko.

To zde tábořilo během třicetileté války, když vpadlo na jaře roku 1642 na Moravu a obsadilo Olomouc. Dočetli jsme se, že když seveřané odcházeli, vyrabovali hrad a také ho zapálili. Další naše kroky vedly na lokalitu Králky, což byly pískovcové a slepencové skalní útvary ve smíšeném lese nedaleko hradu, o kterých však pojednává jiný můj článek. Pár minut jsme si zde odpočinuli a potom jsme se vrátili na hlavní cestu a vydali se dolů do Lukova. Při zpáteční cestě jsme se zastavili u altánku, kde jsme odlovili další kešku a pak jsme se již rychlým krokem vrátili k autu a odjeli do ZOO Lešná. O této krásné zahradě plné zvířat z celého světa však již pojednává jiný můj článek, tak si jej určitě také někdy vyhledejte a přečtěte. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis Jak jsme podruhé navštívili zoologickou zahradu a hrad Lukov.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/lukov-kralovsky-hrad

Podoba hradu Lukov v roce 1550 na pohlednici z vydavatelství Putujme

https://www.putujme.cz/

Historie :

První zmínka o hradu Lukov byla datována do roku 1332, kdy náležel pánům ze Šternberka, ale archeologické nálezy doložily jeho existenci již v první polovině 13. století. Lukov byl významným sídlem a jeden z jeho vlastníků Matouš ze Šternberka podnikal z hradu loupeživé výpady na Moravu a do Uher. Měl také spory s uherským loupeživým rytířem Bielkem z Kornice, který sídlil na hradě Lednici a tuto situaci dokonce řešili králové Jiří z Poděbrad a Matyáš Korvín v roce 1466. Spory prý dokonce posloužily jako jedna ze záminek vpádu Uhrů do Čech a na Moravu, při němž byl Lukov asi roku 1469 vojskem krále Matyáše dobyt a poškozen. Šternberkové drželi Lukov až do roku 1516 a za jejich vlády byl vybudován jeden z hradních paláců, kaple a rozsáhlé předhradí se dvěma nárožními věžemi. Poté v roce 1516 získali hrad Kunové z Kunštátu, kteří pokračovali ve stavební činnosti na hradě a o třicet dva let později Nekšové z Landeka, kteří na něm sídlili až do počátku 17. století. Po smrti Lukrécie Nekšové v roce 1614 připadl hrad jejímu manželovi, kterým byl slavný vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Ten prý roku 1608 zasadil pod hradem Valdštejnův dub, na který jsme se o pár minut později šli také podívat.

Další osudy hradu byly spojeny s válkami, přičemž za té třicetileté se hradu dotkly prudké boje. V letech 1621 - 1627 jej opanovali vzbouření Valaši v čele s Janem Adamem z Víckova, ale v říjnu 1627 je odtud vypudili císařští pod vedením generála Marradase. V té době byl hrad oficiálně majetkem Štěpána Šmída z Freyhofenu kterému ho Albert z Valdštejna prodal roku 1624. V roce 1643 se Lukova s pomocí Valachů zmocnili Švédové, kteří jej při svém ústupu 1. října značně pobořili. Po třicetileté válce byly na Lukově prováděny pouze nejnutnější opravy a hrad živořil. Od Freyhofenů jej v roce 1663 koupili Minkvicové z Minkvicburku, poté jej od roku 1710 vlastnili Rottalové a jedenáct let později Seilernové, kteří však neměli o udržování hradu zájem. Nějakou dobu zde sice ještě byly vrchnostenské kanceláře, ale i ty byly v roce 1773 přeneseny do vsi, hrad byl opuštěn a změnil se ve zříceninu. Roku 1983 byl na hradě zahájen archeologický výzkum a o čtyři roky později se začalo s jeho opravami. Díky dlouholeté práci dobrovolníků, hnutí Brontosaurus a Spolku přátel hradu Lukova byl hrad zakonzervován a otevřen široké veřejnosti.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/hrad-lukov-zlin

Hrad Lukov je držitelem turistické známky č.1093.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/lukov-c1093​