Lázně Sedmihorky vznikly v pramenné oblasti na východní straně hruboskalského hřbetu. Hlavní zásluhu na vzniku lázní měl MUDr. Antonín Šlechta, který obdivoval práci moravského kolegy Vincence Priessnitze a díky velkorysé podpoře majitele hruboskalského panství otevřel v roce 1841 nové vodoléčebné lázně na opravdu kouzelném místě s názvem Sedmihorky. Tyto lázně se tak staly nejstarším vodoléčebným ústavem v Čechách a původně jmenovaly Bad Wartenberg, ale později díky národnostnímu hnutí byly přejmenovány podle nejsilnějšího pramene Sedmihorka. Dalším silným pramenem býval ten s názvem Ferdinandův, který byl pojmenován podle arcivévody Karla Ferdinanda, jenž se roku 1853 v lázních zdržoval. O dva roky později za lázeňským domem při východu z areálu směrem k Hrubé skále vzniklo umělecké dílo v podobě pískovcového památníku, z něhož ve spodní části vytékala voda do malé nádržky pod kohoutkem. 

Lázně Sedmihorky vznikly v pramenné oblasti na východní straně hruboskalského hřbetu. Hlavní zásluhu na vzniku lázní měl MUDr. Antonín Šlechta, který obdivoval práci moravského kolegy Vincence Priessnitze a díky velkorysé podpoře majitele hruboskalského panství otevřel v roce 1841 nové vodoléčebné lázně na opravdu kouzelném místě s názvem Sedmihorky. Tyto lázně se tak staly nejstarším vodoléčebným ústavem v Čechách a původně jmenovaly Bad Wartenberg, ale později díky národnostnímu hnutí byly přejmenovány podle nejsilnějšího pramene, který už od 18. století nesl jméno Sedmihorka a odedávna byl proslulý jakožto léčivý. Léčivému pramenu se podle majiteli panství říkalo také Aloisův a kdysi dodával veškerou vodu pro potřebu lázní, jejichž návštěvnost postupně stoupala tak, jak se o nich šířila dobrá pověst. 

Josefův pramen byl v době svého vzniku v 19. století  upraven stejně jako okolní prameny a okrášlen tesanými pískovcovými bloky tak, aby se lázeňští hosté nebrodili bahnem po rozmáčeném prostranství. Voda vytékala z trubky pod pískovcovým kamenem, připomínající hřbitovní náhrobek. Sokl byl ozdoben kartuší s akantovými listy, uprostřed něhož byl umístěn název pramene. Pod ním se nacházel dnes již špatně rozpoznatelný reliéf, který patrně představoval svatého Josefa, podle něhož byl zdroj vody pojmenován. Josefův pramen doplnila později dřevěná socha vousatého muže v kápi, držícího v rukou otevřenou knihu, který seděl na kamenné zdi, upravené k posezení a odpočinku. O několik let později byla sedící socha zřejmě úplně zničena a vyměněna za podobného chlapíka, pro změnu stojícího za pramenem s holí v ruce.

Antonínův pramen byl pojmenován po zakladateli lázní Sedmihorky, jímž byl doktor Antonín Šlechta, nadšený zastánce vodoléčebných metod Vincence Priesnitze. Doktor Šlechta se moravským kolegou nechal inspirovat a v roce 1839 se s majitelem hruboskalského panství baronem Aloisem Aehrenthalem dohodl na založení lázní, k čemuž došlo právě u Antonínova pramene. Milovníky červené knihovny jistě zaujme informace, že pramen má stejný zdroj vody jako sousední Barbořin pramen, jenž byl pro změnu pojmenován podle Šlechtovy manželky a stejně pevné bylo i jejich manželství, které ukončila doktorova smrt na začátku roku 1886. Antonínův pramen se nachází v bezprostřední blízkosti Lázní Sedmihorky a kromě něj v areálu narazíte na dalších šest studánek. Jestli má tento počet nějakou souvislost s magickým číslem sedm, těžko říct. Možná se stavitel lázní a budovatel pramenů inspiroval od středověkých kolegů, kteří na sedmi pahorcích postavili města Řím, Prahu, Lisabon či Moskvu.

Barbořin pramen se nachází v bezprostřední blízkosti Lázní Sedmihorky a kromě něj v areálu narazíte na dalších šest studánek. Jestli má tento počet nějakou souvislost s magickým číslem sedm, těžko říct. Možná se stavitel lázní a budovatel pramenů inspiroval od středověkých kolegů, kteří na sedmi pahorcích postavili města Řím, Praha, Lisabon či Moskvu. Ale vraťme se do Sedmihorek. Barbořin pramen byl upraven v roce 1852 a má stejný vodní zdroj jako sousední Antonínův pramen. Skutečné prameniště se sněhobílým pískem pod kořenem stromu, to se nachází o několik metrů výše po proudu a do Barbořina pramene přitéká potůčkem, na kterém je zřízen měřící bod pozorovací sítě ČHMÚ. Své jméno získal Barbořin pramen po manželce zakladatele lázní, doktora Antonína Šlechty.

Pramen Boží voda byl založen nad řekou Jizerou v roce 1868 a později se stal součástí městského parku v Turnově. Voda vyvěrá z nainstalované kovové roury a drobné pramínky se následně vsakují do okolní půdy nebo po svahu tečou dolů do řeky Jizery. Až donedávna k pramenu chodilo hodně lidí s PET lahvemi, aby si domů odnesli kvalitní tekutinu, ale rozbory vody v letech 2021 – 2023 ukázaly, že Boží voda nevyhovovala hygienickým limitům a nebyla tak vhodná k pití. Snad se v budoucnu situace obrátí k lepšímu. Nedaleko pramene se nachází altán, ze kterého je pěkný výhled na protější břeh Jizery s turisticky známým Dlaskovým statkem, či na jez přímo pod strání.

Na okraji obce Lipany vyvěrá pramen Vrbčanského potoka, který možná místní obyvatelé znali odjakživa a pravděpodobně jej využívali k jímání vody. V roce 1953 byl zdroj vody upraven do podoby široké kamenné zdi ze žulových kvádrů, do jejíhož středu bylo umístěno korýtko pro výtok životodárné tekutiny. Přímo nad žlábek pak byla zavěšena bronzová deska s reliéfem klečící ženy, podávající sovětskému vojákovi hrnek s vodou, nad nimiž místo našel ještě osedlaný kůň. Ve spodní části desky si návštěvník může přečíst nápis Rudé armádě osvoboditelce, květen 1945. Před studánkou se nachází malý palouček se dvěma lavičkami.

Nedošínský háj má rozlohu asi 30 hektarů, lemují ho říčky Loučná a Desná a vede jím naučná stezka, která se zaměřuje hlavně na přírodu, protože jde o velmi významnou ornitologickou  lokalitu. Jelikož v Nedošínském háji vyvěrá několik pramenů, jedno ze zastavení NS se nachází u studánky s názvem Sklepní. Své jméno získala podle sklepu, v němž pramen vyvěrá. A kde se v lese vzal sklep ? V okolí pramene totiž v 19. století stávaly malé lázně, jejichž základy jsou dodnes patrné. V háji byla dokonce restaurace s tanečním sálem a do roku 1856 do Nedošína směřovaly i majálesové průvody studentů, zejména litomyšlského filozofického ústavu, což popisuje Alois Jirásek v románu Filosofská historie. Lázně však ještě do konce 19. století zanikly a Sklepní pramen zůstal jedinou památkou na slavné časy Nedošína.

Filipův pramen se nachází hned nad centrálním parkovištěm pod spodní stanicí vleku a má jméno po synovi jednoho z majitelů areálu SKI Čenkovice. Jezírko i ústí pramene jsou vybudované jen z přírodních materiálů, dřeva a místních valounů. Příjemně působí i ručně vyřezané informační cedule z lipového dřeva, které pro společnost zhotovil řezbář František Čada z Lukové u Lanškrouna. Tvůrci čenkovických jezírek hledali inspiraci ve venkovních lázních Vincenze Priessnitze. Můžete si v něm bez obav smočit nohy a načerpat energii, pokud vás ovšem neodradí právě proplouvající pstruzi.

Horní studánka se nachází v obci Čenkovice a jak název napovídá, leží v horní části lyžařského střediska, kousek od vleků. Voda vytéká z kovové trubky, trčící z kamenné podezdívky, na které je postavena dřevěná stříška, chránící nashromážděnou vodu v nádrži, jenž je obklopena nasucho postavenou nízkou zídkou. Pramen byl zřejmě upraven chataři a majiteli domků v okolí studánky, kterým patrně zdroj vody slouží k zalévaní zahrádek. Kvalita vody není známá.