Jednoho roku jsme velkou letní dovolenou nenaplánovali dlouho předem, jak bylo naším zvykem, nýbrž jsme místo pobytu vybírali na poslední chvíli. Pouhý týden před zvoleným termínem jsme za velice výhodnou cenu objevili pronájem bytu v rodinném domě, který se nacházel v západočeském Staňkově, kde jsme tak strávili druhý červencový týden letních prázdnin. Dům stál na klidném místě, měli jsme v něm dostatek soukromí a v horkých dnech se hodil krytý zahradní bazén, v němž jsme se večer párkrát osvěžili po návratech z výletů. Čtvrtý den západočeské dovolené jsme hojně navštěvovali bývalé šlechtické sídla a jedním z nich byla tvrz Puclice. Po příjezdu do obce jsme naše auto zaparkovali u rybníka, v němž se odrážela silueta někdejšího sídla různých vladyckých rodů, vystavěného zřejmě na konci 15. století.

Když jsme vystoupili z našeho stříbrného povozu, rozhodli jsme se projít kolem vodní plochy pod tvrzí a to hned ze tří důvodů. Stavba se nám odtud krásně fotila a efektně se přitom zrcadlila na hladině rybníka, dále se nám toto místečko docela líbilo a navíc se zde nacházela ukrytá keška, kterou jsme při obchůzce nezapomněli nalézt a připsat si tak další bodík do hry geocaching. Během procházky jsme si všimli, že tvrz byla vybudována na nevysokém skalnatém výběžku a také nás napadlo, že onen rybník sloužil k její obraně, což se nám o chvíli později potvrdilo. Když jsme vodu obešli dokola, posadili jsme se pod strom na lavičku a pomocí vlastních vytištěných papírů jsme se seznámili s historií bývalé vodní tvrze, která bývala obklopena velkými rybníky, jenž se rozprostíraly v podmáčených lukách.

Dozvěděli jsme se, že na severní a severovýchodní straně chránil tvrz vodní příkop, přes nějž vedl padací most, nicméně kdy byla postavena, o tom dějiny pomlčely. Ves Puclice sice existovala již v druhé polovině 14. století, kdy ji držel vladyka jménem Bušek z rodu Bohuchvaldů z Hrádku, ale jestli v té době již stála tvrz nebylo prokázáno. Možná se jednalo o zčásti dřevěnou stavbu, kterou radikálně přestavěli Šlovičtí ze Šlovic někdy v průběhu poslední třetiny 15.století a posléze ji obývali takřka 200 let. Na konci 17. století sídlo koupil hejtman Jaroslav Hora z Ocelovic, který tvrz přestavěl na barokní zámeček, jehož dřevěné stropy zůstaly zachovány v západním křídle. Dále jsme se dočetli, že novými majiteli zámku se stali Širntyngárové, kteří jej roku 1765 prodali Trautmannsdorffům.

Budova panského sídla byla na příkaz hraběte Františka Norberta z Trautmannsdorffu snížena o poschodí a v této podobě jsme ji viděli i my. Pak sloužila jako myslivna a k jiným hospodářským či správním účelům. V letech 1998 - 2004 pak byla tvrz zrekonstruována. Po přečtení historických faktů jsme se vydali dál a během cesty jsme prošli kolem křížku pod skálou, kde bývala nejstarší část starého šlechtického sídla. Následně jsme zamířili kolem vodního příkopu k současné bráně do tvrze, ale kdysi býval vchod ze dvora v předpolí po mostě přes hluboký příkop, kterým protékal potůček. My jsme však prošli pěknou branou na nádvoří areál lichoběžníkového půdorysu a vzápětí se před námi objevila druhá strana obdélníkového paláce o rozměrech 38 x 10 metrů a také obě křídla. Krátce jsme obhlédli nádvoří a pak jsme vstoupili do chodby v paláci, která nás dovedla až do kanceláře obecního úřadu.

U milé slečny jsme si koupili turistickou známku, pohled a také jsme získali razítko do památníku. Bohužel v té době nebyla možná prohlídka interiérů tvrze, takže jsme neviděli třeba místnosti s nástěnnými malbami z konce sedmnáctého a z druhé poloviny osmnáctého století a jiné interiéry pěkně opraveného zámečku. Poděkovali jsme tedy za razítko a vyšli zase ven na nádvoří. Dopolední sluníčko začínalo nabírat na síle, což nás ale neodradilo v pokračování našeho výletu. Pomalým krokem jsme se vrátili k autu, kterým jsme vzápětí odjeli k lesu za obcí Puclice, kde jsme navštívili židovský hřbitov, o němž však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v jednom dni navštívili šlechtické sídla Švihov, Roupov, Ptenín a Puclice.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Puclice_-_tvrz/

Historie :

Obec Puclice je položena v mělkém údolí mezi Staňkovem a Horšovským Týnem. Z hlavní plzeňské silnice je přístupná silnicí ze Staňkova, Křenov nebo ze Semošic. Nejstarší historické zmínky o Puclicích pocházejí z roku 1379, kdy byla ves součástí panství nedalekého hrádku Lacemboku u Krchleb. Tvrz, jejímž stavebníkem byl patrně Bušek z rodu Bohuchvaldů z Hrádku, zde vznikla nejspíše na přelomu 14. a 15. století. K radikální přestavbě staré, z větší části dřevěné tvrze, dochází za Šlovických ze Šlovic, patrně v průběhu poslední třetiny 15.století. Šlovičtí zemané obývali tvrz přestavěnou na renezanční rezidenci téměř do konce 17.století, kdy ji kupuje Jaroslav Hora z Ocelovic. Ten přestavěl objekt na barokní zámeček, jehož dřevěné stropy a úprava místností jsou dosud zachovalé v západním křídle. Po Širntyngárech, kteří byli posledními majiteli samostatného puclického statku jej získávají Trauttmansdorffové, kteří Puclice připojili  k Horšovskému Týnu. Tím ztrácí starý zámek odpovídající využití, kterého se dočkal teprve po dlouhých 240 letech. V letech 1998-2004 proběhla rekonstrukce tvrze a nyní zde najdeme obecní úřad, mateřskou školku, obecní knihovnu, společenské prostory a muzeum.

Historie čerpána z webu

https://www.puclice.cz/

Tvrz Puclice je držitelem turistické známky č.1372.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/puclice-c1372