Poslední týden v roce mezi vánočními svátky a Silvestrem může člověk strávit různým způsobem. Většina z nás navštěvuje rodinu a příbuzné, část obyvatelstva vyrazí za sněhem na hory, někdo nedělá vůbec nic, jiní vyrazí na procházku a méně šťastní jedinci musí chodit do práce. Náš volný čas jsme využili k odpočinku, rodinným setkáním, kratším i delším procházkám a jednoho dne jsme vyrazili na výlet, jehož podstatnou část jsme strávili ve Vítkově. Po obhlídce zdejších turistických cílů jsme nabrali kurz domů, ale protože jsme měli ještě trochu času, než se prosincové sluníčko schová za zenit, zastavili jsme se ještě v Odrách. Naše černé SUV jsme zaparkovali na Masarykově náměstí zdarma a vzápětí jsme se vydali do Kostelní ulice, kde se nacházelo muzeum Oderska.

O chvíli později jsme vstoupili dovnitř bývalého měšťanského šenkovního domu, v němž od roku 2010 sídlilo muzeum a téměř okamžitě za námi z vedlejší místnosti přišel pracovník muzea, u něhož jsme si koupili turistickou známku a vstupenky do expozic. Zároveň nám nabídl možnost prohlídky nedaleké kaple sv. Rodiny, kterou jsme si rádi připlatili, ale nejprve jsme se věnovali exponátům v muzeu. Když jsme si expozice prohlédli, znovu jsme se setkali s pracovníkem muzea, který oslovil ještě skupinu dalších návštěvníků a za pár minut jsme se společně všichni vydali na prohlídku již zmíněné kaple na hřbitově. Kráčeli jsme pomalým krokem ulicí 1. máje a zhruba po 350 metrech jsme dorazili k našemu cíli. Na zděné kapličce nás okamžitě zaujalo roubení na jižní straně lodi, které zde bylo odhaleno při rekonstrukci v letech 2015 – 2016.

Podle slov našeho průvodce roubení zaujímalo větší část stavby, ale částečně jej nahradila cihlová vyzdívka. Pracovník muzea následně otevřel dveře na druhé straně lodi a vstoupili jsme dovnitř kapličky, kde nám do oka ihned padl malovaný strop s figurálními a ornamentálními motivy. Nad presbytářem jsme spatřili postavy Boha Otce a Ježíše Krista s atributy, obklopené andělskými hlavami. Obě figury v rukou společně držely zlatou korunu, určenou pro Pannu Marii, kterou na scéně Nanebevzetí andělé vynášeli na oblaka k ceremonii korunování. Světice byla vymalována v klasickém modrobílém hávu nad lodí a obě scény tvořily společný celek, mezi nimiž jsme uprostřed stropu našli medailon s holubicí Ducha svatého. Ornamentální výzdobu zastupovaly akantové rozviliny, girlandy a v rozích nad kruchtou také mušle.

Průvodce nám prozradil, že malba byla vytvořena klihovými barvami, nanesenými přímo na dřevo bez podkladní vrstvy. Na bočních stranách lodi jsme pak shlédli fragmenty malovaných vedlejších oltářů. Jeden byl zasvěcen sv. Floriánovi a nad novým vchodem se nacházel iluzivně malovaný oltář sv. Petra. Zdi lodi dále zdobila okna s půlkruhovými záklenky, která byla paprsčitě členěna profilovanými lištami s barevnými skly. Pak jsme se očima přejeli podlahu z tradičního materiálu oblasti Nízkého Jeseníku, kterým byla pochopitelně břidlice a potom už přišel čas na seznámení se s historií stavby. Dozvěděli jsme se, že barokní kaple byla postavena v letech 1718 – 1719 v souvislosti s potřebou vzniku sakrálního objektu v těsné blízkosti nového předměstského hřbitova, který byl následně zasvěcen členům svaté Rodiny.

V roce 1985 proběhla velká rekonstrukce kaple, která byla zároveň adaptována na smuteční síň, což negativně ovlivnilo její původní podobu. O 30 let později pak započala poslední oprava, která přinesla několik nečekaných objevů. Bylo odhaleno původně omítnuté roubení, na stěnách objeveny fragmenty obou malovaných oltářů a při odstranění rákosového stropu dělníci narazili na dřevěný strop s 300 let starými figurálními kresbami. Kaple byla kompletně opravena a od té doby slouží smutečním obřadům, komorním koncertům i komentovaným prohlídkám. Po vyslechnutí pohnuté historie jsme si krátce prohlédli hudební kůr s varhany a pak jsme se již věnovali netradičnímu uměleckému dílu s názvem Otevřený hrob, které nahradilo oltář a bylo společným dílem dvou umělců, malíře Jana Jemelky a sochaře Otmara Olivy.

Mělo podobu dvou stejně velkých kruhů z kovu a skla, které byly vůči sobě v zákrytu. S předním šlo posunovat do strany, což jsme si také mohli vyzkoušet, zadní byl pevně ukotvený do zdi a představoval otvor v hrobu. Na předním kruhu pluly mraky, foukal vánek a zrcadlila se na něm mlha i jemné sněžení. Zajímavému dílu jsme věnovali dost času, který si plně zasloužilo, ale už nám ti připadlo moc dlouhé a protože nám toho interiér kaple už více nenabídl, poděkovali jsme ochotnému průvodci za prohlídku a vyšli ven na světlo Boží. Konečně jsme si mohli v klidu prohlédnout také exteriéry jednolodní stavby se sedlovou střechou, ze které na hřebenu vystupoval oktogonální sanktusník a na obou bočních stranách jsme si postupně prohlédli dvojici oken s barevnými skly, která jsme obdivovali již uvnitř kaple.

Dole se nacházel nový vchod, z něhož jsme před chvíli vyšli ven. Zaujalo nás, že byl do boční zdi kaple proražen v roce 2000, aby nahradil původní vstup na přední straně. Návštěvníci smuteční síně totiž ze dveří vystupovali přímo na vozovku frekventované ulice a v důsledku většího provozu automobilů to bylo značně nebezpečné. Vedle nového vchodu jsme shlédli lichoběžníkovou sakristii a za ní trojboký presbytář se zvalbenou střechou. Potom jsme z areálu hřbitova vyšli ven na ulici, abychom viděli také průčelí stavby. Dole jsme spatřili zmíněný starý vchod, nad nímž nám do koka padl rozeklaný štukový fronton s nejasným architektonickým prvkem ve středu. Po stranách frontou se nacházela dvě obdélná okna s půlkruhovým záklenkem, rámovaná štukovou šambránou, která měla tentokrát čirá skla.

Průčelí bylo zakončeno trojúhelníkovým štítem s kruhovým větracím otvorem, který byl členěn dvojicí pilastrů dosedajících na korunní římsu a ozdoben barokními volutovým křídly. Mezi pilastry jsme našli okno a to byla poslední zajímavost, které jsme si na průčelí barokního svatostánku všimli. Následně jsme kapličku se zajímavým interiérem opustili a zamířili k autu na náměstí, kterým jsme se vrátili domů do Olomouce. Nicméně jsme si slíbili, že se do Oder v budoucnu minimálně ještě jednou, neboť se v tomto městě nacházela spousta jiných turistických cílů. A třeba se pak dozvíme, proč byla naproti městského hřbitova postavena nemocnice. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v prosinci navštívili města Vítkov a Odry.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/odry-kaple-sv-rodiny​

Historie :

Barokní kaple sv. Rodiny v Odrách byla postavena v letech 1718 – 1719 v souvislosti s potřebou vzniku sakrálního objektu v těsné blízkosti nového předměstského hřbitova, který byl následně zasvěcen členům svaté Rodiny. V roce 1985 proběhla velká rekonstrukce kaple, která byla zároveň adaptována na smuteční síň, což negativně ovlivnilo její původní podobu. O 30 let později pak započala poslední oprava, která přinesla několik nečekaných objevů. Bylo odhaleno původně omítnuté roubení, na stěnách objeveny fragmenty obou malovaných oltářů a při odstranění rákosového stropu dělníci narazili na dřevěný strop s 300 let starými figurálními kresbami. Kaple byla kompletně opravena a od té doby slouží smutečním obřadům, komorním koncertům i komentovaným prohlídkám.

Historie čerpána z webu

http://www.muzeumoderska.cz/

Město Odry je držitelem turistické známky č.735.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/odry-c735