Ostrava se stala cílem mnoha našich výletů, neboť má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že bylo absolutně nemožné poznat všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv a tak jsme do tohoto města na rozhraní Moravy a Slezska přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jeden z těchto výletů jsme podnikli z pracovních důvodů, neboť jsme v Litovli zařizovali novou prodejnu mýdel, do které jsme sháněli dřevěné regály. Shodou okolností jsme zánovní kousky objevili v Šenově u Havířova, do něhož jsme po domluvě s prodejcem jedno březnové ráno vypravili a cestou jsme se zastavili v Ostravě, abychom poznali několik nových míst. Výlet jsme za krásného slunečného počasí zahájili v okrajové části města Stará Bělá, kde jsme na úvod navštívili několik studánek a církevních památek.

Jednou z nich byl Bělský les, jedna z největších zelených ploch v Ostravě, kde jsme chtěli vidět více než 100 let starou kapličku Panny Marie Lurdské s přilehlým pramenem vody. Po obhlídce Husova sboru jsme se naším stříbrným vozem přesunuli na okraj zmíněného lesa, kde jsme na malém plácku v ulici Na Zámčiskách francouzský povoz odložili a šli se zeptat do přilehlé hospody Jaris, jak se ke kapličce dostaneme. Neměli jsme totiž ještě internet v mobilu a Bělský les byl natolik protkán množstvím cest, že jsme v něm nechtěli zbytečně dlouho bloudit. Bohužel paní nic nevěděla a tak jsme naslepo vstoupili do lesa doufajíce, že se nám podaří místo s bohatou historií brzy najít. Bohužel jsme nezvolili správný směr ani cestičku, takže jsme se na jednom z rozcestí raději zeptali kolemjdoucích, kam se vydat.

Tentokrát jsme měli štěstí a narazili jsme na hodné lidičky, kteří nás ke kapličce se studánkou rovnou zavedli. Za ochotu jsme jim vřele poděkovali a potom jsme se posadili na lavičky. Během odpočinku jsme pozorovali pěkné místo s kapličkou lurdského charakteru, kterou nechal postavit roku 1913 železárenský mistr Jan Vycpávek jako výraz diku za to, že při nehodě v železárnách nepřisel o život. V roce 1928 nechaly Vitkovické železárny přebudovat kapličku do současné podoby a my jsme se tak mohli pokochat pěknou sakrální stavbou, kterou proslavily velké poutě i zákazy shromažďování během nacistické okupace a v komunistické éře. Přežila rovněž řádění vandalů v roce 1950, aby se po roce 1989 během obnovených poutí opět stala místem k setkávání lidí, kteří sem chodí i na obyčejné procházky.

Po chvilce jsme zblízka prozkoumali kamennou kapličku se sochou světice či okolní květinovou výzdobou a také jsme se krátce zastavili u zdroje údajně léčivé vody. Kvalitu tekutiny či její zázračné účinky jsme nicméně nevyzkoušeli a po necelé čtvrthodince jsme kapličku opustili. Následně jsme po cestičce lesem zamířili k dřevěnému mostu, přes který jsme přešli na druhou stranu a zanedlouho jsme dorazili z opačné strany k autu. Potom jsme objeli Bělský les z druhé strany, abychom navštívili další studánku Pod kolibou, kterou jsme ani po půlhodinovém hledání nenašli. Zklamáni jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli do Lidlu, kde jsme si na oběd koupili bagety. Po občerstvení jsme opustili Starou Bělou a jeli do části Výškovice, kde jsme jako první shlédli kapli Nanebevzetí Panny Marie z roku 1892, o které již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Ostravě poznávali zajímavosti městských části Stará Bělá a Výškovice.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ostrava-lurdska-kaple-ve-stare-bele​

Historie :

Bělský les, jedna z největších zelených ploch v Ostravě, patří k oblíbeným místům procházek nejen obyvatel Zábřehu, Dubiny a Výškovic, kteří to tam mají nejblíž, ale prakticky celé Ostravy. Na jeho jižním konci je na katastru obvodu Stará Bělá místo, kterému se říká Starobělské Lurdy – lesní pramen a už více než sto let i kaplička, zasvěcená Panně Marii Lurdské. Její vznik je úzce spojen s historií nedaleké ozdravovny, zvané Rekonvalescent, kterou nechalo postavit vedení Vítkovického horního a hutního těžířstva (pozdějších Vítkovických železáren) na přelomu 19. a 20. století pro doléčování pacientů Vítkovické nemocnice, tehdy jedné z nejmodernějších v celém Rakousku-Uhersku. První pacienti sem nastoupili v září 1900 a péči o ně převzaly řádové sestry svatého Karla Boromejského.

V roce 1913 se zde doléčoval i vítkovický střihač silných plechů Jan Vycpálek. V práci těsně vedle něj spadla z jeřábu těžká strojní součástka – pan Vycpálek sice vyvázl nezraněn, ale utrpěný šok si vyžádal pobyt v Rekonvalescentu ve Staré Bělé. Součástí pobytu byly i procházky v lese a tehdy jej napadlo postavit u nedalekého pramene malou kapličku jako poděkování Panně Marii za zázračnou záchranu života. Společně s rodinou, která jej jezdila navštěvovat, sesbírali v lese kameny a postavili u pramene malý svatostánek, který byl dokonce i vysvěcen knězem, který v Rekonvalescentu sloužil nedělní bohoslužby. Rok nato ale vypukla první světová válka a ozdravovna pak po čtyři roky sloužila jako doléčovací zařízení zraněných rakouských vojáků a důstojníků. V roce 1928 přijel na návštěvu ozdravovny ředitel vítkovické nemocnice MUDr. L. Presburger a u té příležitosti jej jedna z řádových sester poprosila, aby nechal lesní kapličku přebudovat. Ředitel souhlasil a žádost předal přímo na generální ředitelství Vítkovického horního a hutního těžířstva. Tam sice nebyli žádostí příliš nadšeni, ale když ředitel Presburger naléhal s tím, že by přece nešlo o žádný kostel, ale jen o malou přírodní kapličku, souhlas získal. Svou roli možná sehrál i fakt, že v roce 1928 Vítkovické horní a hutní těžířstvo slavilo sto let od založení a tak možná bylo nakloněno podobným – jak by se dneska řeklo – PR projektům.

Úkol vytvořit projekt kapličky, který by byl sice ryze sakrální, ale měl současně nějaký vztah k železárnám, dostalo stavební oddělení firmy. Jeden ze stavbařů dostal skvělý nápad: Navrhl, aby byla kaplička postavena z tvrdých a hrubě opracovaných kvádrů vysokopecní strusky. Ne všichni s takovou podobou nového svatostánku souhlasili, rozpaky nad touto myšlenkou vyjádřil dokonce starobělský pan farář, do jehož farnosti kaplička patří. Nicméně, projekt byl zrealizován podle plánu a 1. května 1929 se konala ke kapličce první pouť. Cestou do lesa tehdy kráčelo za zvuků dechové kapely procesí dlouhé jeden kilometr. O něco později se na tomto místě konala první májová pobožnost a po ní pak každoročně následovaly další poutě, takže jaksi spontánně vznikla nová tradice. Lesní kaple dosáhla takového věhlasu, že sem putovaly tisíce lidí ze širokého okolí. Dokonce se věřilo, že voda vytékající z pramene pod kaplí je zázračná a léčí různé neduhy.

V době nacistické okupace bylo nutné žádat o povolení konat procesí protektorátní úřady, ale ostravský oberlandrát pouť zakázal. Tradice se obnovila po druhé světové válce, ne však nadlouho, opět začaly rozhodovat o konání poutí úřady. Ty nakonec daly souhlas, ale ne 1. května, protože by prý lidé nešli do průvodu. V srpnu 1950 lesní kapli někdo poničil, ale lidé ji opravili. V roce 1952 byla bohoslužba u lesní kaple povolena, ale se zákazem průvodu, který by prý narušoval silniční provoz. V roce 1954 skupina výrostků kapli opět těžce poškodila, ale starobělští občané ji vyspravili, navíc byla před oltář zabudována drátěná síta. Úžasná pobožnost se uskutečnila v roce 1968, kdy do lesa přišlo přes dva tisíce osob. Po revoluci v roce 1989 se ve Starobělských Lurdech konají pobožnosti třikrát do roka, přičemž sem chodí i hodně nevěřících. Voda, která u kaple vytéká, je opět považována za léčivou, lidé trpělivě čekají, až skromný pramínek naplní láhev, kterou si vezmou domů. Věřící lidé navíc tvrdí, že toto místo je doslova promodleno. Od 31. října 2019 stojí vedle kaple Panny Marie Lurdské i šestimetrový dřevěný kříž, který je ukončením Křížové cesty, která zde byla toho dne slavnostně odhalena a posvěcena starobělským farářem Msgre. Novákem. Křížovou cestu vybudovaly Ostravské městské lesy díky finančnímu příspěvku Statutárního města Ostravy a individuálních donátorů. Křížová cesta má 14 zastavení a měří 450 metrů. Autorem reliéfů jednotlivých zastavení podle návrhů Karla Burdy je David Sekula, umělecký kovář z Benkovic; reliéfy jsou vsazeny do portálů z modřínového dřeva. V roce 2020 bylo okolí kaple upraveno, když byla vybudována rampa pro bezbariérový přístup.

Historie čerpána z těchto webů

https://historie.ovajih.cz

https://www.blogosfera.cz/

Město Ostrava je držitelem turistické známky č.737.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ostrava-c737