Letní měsíce se na počátku 21. století vyznačovaly většinou velmi teplým počasím, které nebylo zrovna ideální pro cestování. Přesto jsme v jeden takový horký srpnový den podnikli výlet, během něhož jsme mnoho poznali zajímavých cílů mezi Olomoucí a Litovlí. Zavítali jsme také do obce Červenka, kde se zrovna konal jarmark a tak jsme na okraji silnice odložili naše stříbrné auto a vydali se na průzkum nabídky zdejších trhovců. Zboží žádného z nich nás však nezaujalo a tak jsme se s prázdnýma rukama vrátili k vozu, jímž jsme vzápětí odjeli k patrně největší místní turistické atrakci. Jednalo se o bývalý zámek, který byl později přestavěn na klášter a přilehlý kostel sv. Alfonse, které se nacházely nedaleko vlakového nádraží. Po příjezdu k bývalému šlechtickému sídlu jsme nedaleko něho zaparkovali a šli se na něj podívat.

Před námi se nacházela obdélníková dvoupatrová budova s mansardovou střechou a hladkou fasádou, kterou do této podoby upravil řád redemptoristů. Z vlastních vytištěných papírů jsme ovšem zjistili, že původně měl zámek jen jedno patro a pyšnil se pozdně empírovým slohem. Roku 1847 jej nechal vystavět velmistr řádu německých rytířů Maxmilián Habsburský a zámek od té doby sloužil k jeho odpočinku při cestách mezi hrady Sovinec a Bouzov, které tomuto řádu v 19. a 20. století patřily. Po vybudování železniční tratě z Olomouce do Bruntálu se stal zámeček přebytečným a proto jej roku 1859 němečtí rytíři darovali řádu redemptoristů, kteří budovu přestavěli na klášter a k němu přistavěli kostel, jenž byl v roce 1862 slavnostně vysvěcen ke cti sv. Alfonse a který jsme si později rovněž prohlédli.

Dále jsme se dočetli, že v roce 1896 byl klášter rozšířen na dvoupodlažní a v jeho místnostech byl založen gymnasiální ústav pro řádový dorost. Jako klášter sloužil objekt až do roku 1949, kdy byl komunisty zrušen a objekt od té doby sloužil armádě. V pozdější době byl zámek upraven na domov důchodců, kterým sloužil i v době naší návštěvy a tak jsme se do něj nepodívali. Zamířili jsme tedy k sousednímu kostelu sv. Alfonse, jenž byl vystavěn v letech 1860 – 1862, aby nahradil malou kapli uvnitř kláštera. Díky stavebním dispozicím zůstal presbytář naším očím skrytý a tak jsme se věnovali dalším částem kostela. Obhlídku jsme tak začali na boční straně, kde se nacházela jedna ze čtyř bočních kaplí, která k našemu překvapení měla namísto oken několik výjevů z křížové cesty.

Mezi dvěma zastaveními jsme našli dřevěný misijní kříž s Kristem a další obrazy utrpení Ježíše cestou na Kalvárii jsme spatřili na místě oken v přízemí lodi. Horní řada pak plnila svou obvyklou funkci a do interiéru kostela pouštěla světlo hned šestice vysokých oken s polokruhovým zakončením. Poté jsme přišli k čelní straně svatostánku s předsunutou vstupní předsíňkou, kde jsme narazili na zamčené dveře, což nás ale nijak nepřekvapilo. Dovnitř jsme se tedy nedostali a tak jsme se věnovali prohlídce průčelí, na němž jsme dole našli další svaté obrázky a v prvním patře dokonce tři. Fasáda byla v přízemí členěna lizénami a nahoře pilastry s patkou, které jsme už předtím viděli na kostelní lodi. Nad korunní římsou se vypínala dvojice hranolových věží s úzkými jehlancovými střechami, které byly tradičně zakončené kříži.

Na každé straně věží jsme spatřili vysoká okna se žaluziemi, za nimiž se skrývaly zvony. Mezi věžemi naším očím neunikl trojúhelníkový štít s obdélníkovou špičkou, z níž vystupoval ozdobný kovový kruh s písmeny IHS, tedy zkratkou jména Ježíš v řečtině, která se užívala v západní i východní církvi, někdy i v biblických rukopisech. Když jsme si dostatečně prohlédli průčelí, pokračovali jsme obhlídkou druhé strany lodi, která ovšem vypadala podobně jako její protější kolegyně a tak jsme se zde dlouho nezdrželi. Následně jsme opustili jediný kostel v naší republice, který byl zasvěcen sv. Alfonsi a vrátili se k autu, jímž jsme ihned odjeli ke kapli sv. Pavlíny. To je však už jiný příběh. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme mezi Olomoucí a Litovlí poznávali jednu památku za druhou, který vám prozradí další podrobnosti.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/cervenka-klaster-redemptoristu-s-kostelem-sv-alfonse

Historie :

Nejzajímavější památkou obce Červenka, nacházející se mezi královskými městy Litovel a Uničov, je patrně bývalý zámek v pozdně empírovém slohu. Jednopodlažní budovu nechal roku 1847 vystavět velmistr řádu německých rytířů Maxmilián Habsburský a zámek od té doby sloužil k jeho odpočinku při cestách mezi hrady Sovinec a Bouzov, které tomuto řádu v 19. a 20. století patřily. Po vybudování železniční tratě z Olomouce do Bruntálu se stal zámeček přebytečným a proto jej roku 1859 němečtí rytíři darovali řádu redemptoristů, kteří budovu přestavěli na klášter a k němu přistavěli kostel, který byl v roce 1862 slavnostně vysvěcen ke cti sv. Alfonse. V roce 1896 byl klášter rozšířen na dvoupodlažní a v jeho místnostech byl založen gymnasiální ústav pro řádový dorost. Jako klášter sloužil objekt až do roku 1949, kdy byl komunisty zrušen a objekt od té doby sloužil armádě. V pozdější době byl zámek upraven na domov důchodců, kterým slouží i dnes. Sousední kostel sv. Alfonse byl vystavěn v letech 1860 - 1862 a nahradil malou kapli uvnitř kláštera. Roku 2007 proběhla výměna střešní krytiny, oplechování a také byly natřeny věže horolezeckou technikou. Další rekonstrukce proběhla v srpnu 2013, kdy byla opravena fasáda kostela. Kostel je 37,5 m dlouhý, 12 m široký a 13 m vysoký. Přiléhá k budově bývalého kláštera, po stranách jsou přistavěny čtyři kaple a v průčelí má dvě hranolové věže. U zdi je umístěn dřevěný  misijní kříž. Každoročně, již od sedmdesátých let 20. století, je v kostele na Vánoce vystaven betlém, při jehož tvorbě se využívá vždy nového mechu doneseného z lesa. Filiální kostel sv. Alfonse patří k litovelské farnosti. Zajímavostí je že kostel sv. Alfonse je dnes jediným chrámem v naší zemi, zasvěceným tomuto světci.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/index.php?OID=12602

Obec Červenka nemá turistickou známku.