Důvodů k cestě do Prahy může být opravdu hodně. Od poznávání nepřeberného množství historických památek, návštěvy zoologické zahrady či atraktivních muzeí, přes nudné služební cesty až po návštěvu příbuzných, kteří si hlavní město zvolili k trvalému pobytu. Přelidněná centra a davy turistů nás k takovým výletům nikdy nelákala, spíše naopak, ale občas jsme do Prahy také zavítali, přičemž se jednalo prakticky pouze o jednodenní pobyty. Tento jarní výlet jsme podnikli z důvodu, který by uhádl málokdo. Shodou okolností jsme si totiž v Dolních Počernicích koupili nové auto a protože na nás ochotný personál autosalonu udělal dobrý dojem, rádi jsme sem zajeli i na pravidelné servisní prohlídky. Jednu z nich jsme si spojili s poznáváním zajímavostí městyse Nehvizdy a bezprostředního okolí.

Když naše šedé francouzské auto dostalo patřičnou péči, vyrazili jsme do Nehvizd, v nichž jsme nejprve shlédli měřící stanice rychlosti letadel a památník seskoku Operace Anthropoid. Třetí cíl pak představoval kostel sv. Václava v centru městyse. Auto jsme zaparkovali ve Slepé ulici u stánku s kebabem a jinými pochutinami, jehož nabídku jsme nevyužili a vzápětí jsme vyrazili na obhlídku velmi zajímavé církevní stavby. Když jsme se ke kostelu na druhé straně ulice probili přes dvě autobusové zastávky a frekventovanou silnici, stanuli jsme před jednolodním svatostánkem se sedlovou střechou, o němž první písemná zmínka pochází z roku 1350, nicméně podle sloupu s románskou hlavicí v kryptě, do níž jsme se bohužel nemohli podívat, byl pravděpodobně postaven již dříve v předgotickém období.

Detailní prohlídku stavby jsme zahájili u pětibokého presbytáře, před ním stála pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého v mírně podživotní velikosti. Socha z roku 1810, která byla o 120 let později opravena, původně stávala na náměstí a ke kostelu byla přemístěna až později. Nejpopulárnější český světec byl oděn řasené roucho, přes něhož měl pláštěnku. Na jeho hlavě, obklopené pěti zlatými hvězdami, jsme objevili kanovnický biret, v levici krucifix s tělem Krista a v pravé ruce naším očím neunikly palmové listy, symboly mučednictví. Svatý Jan Nepomucký se totiž proslavil jako ochránce lidských práv, zpovědního tajemství a dobré pověsti. Za svého života poskytoval lidem almužnu, bezúročně půjčoval lidem a tak se pro své morální hodnoty stal vzorem pro ostatní lidi, kteří ho měli pochopitelně velmi rádi.

Když jsme si sochu patrona mostů, rybářů, mlynářů, plavců a vůbec všech řemesel, která mají co do činění s vodou prohlédli, zamířili jsme k zadní části kostela. Na pětibokém presbytáři jsme našli dvě okna s půlkruhovým záklenkem a pak jsme se přesunuli k nejstarší částí kostela sv. Václava, kterou byla románská loď. Vedle jednoho okna jsme narazili na krytou předsíň, která spojovala loď se samostatně stojící zvonicí, otevřenou do tří stran arkádami a zaklenutou hřebínkovou klenbou. Zaujalo nás, že její přízemí neslo renesanční prvky, zatímco patro a střecha barokní. Následně jsme vstoupili mezi arkády v přízemí, kde visela tabule s historickými fakty o církevní stavbě, s nimiž jsme se samozřejmě rádi seznámili. Dozvěděli jsme se, že původně románský kostel byl koncem 13. století raně goticky upraven.

V 16. století byla k lodi přistavěna předsíň se zvonicí a další úpravy následovaly v barokním slohu, nicméně definitivní vzhled kostel získal v 19. století a v této podobě jsme jej viděli i my. Zvonice nad námi původně nesla dva historické zvony, ale ten menší z roku 1566 byl zrekvírován během první světové války a druhý velký zvon z roku 1536 pukl ještě dříve během oznamování požárního poplachu. V roce 1929 byly do zvonice zavěšeny dva nové kousky, které byly zabaveny v rámci druhé světové války. Nahradila je třetí dvojice zvonů, nejprve roku 2005 sv. Václav a o čtyři léta později sv. Josef. Po přečtení posledních řádků jsme pohledem zkontrolovali mříž přede dveřmi, která nám jasně naznačovala, že se dovnitř rozhodně nedostaneme a tak jsme na kliku dveří ani nesáhli a pokračovali v obhlídce exteriérů stavby.

Vedle hlavního vchodu jsme shlédli první z několika náhrobních desek, které byly do fasády kostela zazděny. Další jsme objevili poté, co jsme opustili arkády zvonice a stanuli u schodiště, vedoucí nahoru ke zvonům. Obdivovali jsme zde renesanční figurální náhrobníky, které kdysi kryly hrob nebo vstup do podzemní hrobky v podlaze, ale v pozdějších letech se přemisťovaly z původních míst a vsazovaly se do zdí kostelů. Náhrobní desky byly označeny nápisem označujícím zemřelého a datem jeho úmrtí. Na deskách jsme našli buď starý text nebo postavu mrtvého, oblečenou do oděvu typického pro její život. Dámu umělec zobrazil v šatech se závojem a sepjatýma rukama, opata v církevním rouchu, šlechtice ve zbroji a rytířské náhrobky v 16. století charakterizovalo detailní zobrazení plátové zbroje.

Náhrobky v církevních zdech pro nás vždycky představoval velkou zajímavost a tak jsme se u nich chvíli zdrželi. Potom jsme se již věnovali věži se stanovou střechou, zakončenou makovicí a nezbytným křížem, na které jsme si zkontrolovali správný čas díky ciferníkovým hodinám. Pod ručičkami jsme spatřili zdvojená okna s půlkruhovými záklenky, zatímco ve spodní polovině věže se nacházela jen malinká okénka, vždy dvě nad sebou. Pak jsme se přesunuli k druhé boční straně, kterou zdobila dvě vyšší okna, pouštějící světlo do útrob lodi. Na jejím konci jsme narazili na čtvercovou sakristii, přistavěnou k lodi v období 19. století, která dala kostelu sv. Václava definitivní podobu. Přípravna kněžích měla samozřejmě vlastní vchod s dřevěnými dveřmi a okno. Více jsme toho na kostele vidět nemohli, ale ještě jsme se u něj chvíli zdrželi.

Šli jsme se totiž podívat na pomník obětem nacismu z let 1939 - 1945, nacházející se na trávnou před poštou a úřadem městyse. Pomník měl podobu vztyčeného kamene, na němž jsme našli dvě tabulky. Jedna nesla jména obětí, mezi něž patřil František Bartoš, Josef Březina, Gustav Klinger, Kamila Klingerová, Josef Stein, Emílie Steinová a Václav Vacek. Na druhé desce jsme si přečetli text Na paměť seskoku parašutistů operační skupiny Antropoid rtm. Josefa Gabčíka a rtm. Jana Kubiše 29.12.1941. Čest jejich památce. Bylo evidentní, že Nehvizdy doslova žily příběhem atentátu na Hendricha. Následně jsme se kolem fary vrátili ke kostelu, který jsme ovšem pouze minuli a záhy jsme se zastavili u druhého pomníku v podobě sochy truchlící ženy, stojící na kamenném podstavci.

Tento pomník byl věnován tentokrát obětem první světové války a tak jsme na soklu našli nápis Našim padlým 1914 – 1918. Na druhé straně podstavce pak byla uvedena jména obětí Blecha, Březina, Budka, Černý, Čibera, Čížek, Flieger, Holub, Kolb, Kubát, Kukal, Ledecký, Luňák, Novotný, Papriček, Plašil, Ryčl, Sysel, Škoda, Trpálek, Trupl, Vacek, Velenský, Vodička a Vydra. Když jsme si dílo prohlédli, vrátili jsme se již k autu a poté jsme Nehvizdy opustili. Sice jsme ještě chtěli navštívit místní zoologickou zahradu, ale studené počasí by nám kulturní zážitek kazilo a tak jsme raději pokračovali v obhlídce církevních památek. Další na řadě byl kostel sv. Bartoloměje v nedaleké obci Mochov, o němž již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento větrný den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme po prohlídce vozu v pražském autoservisu navštívili Nehvizdy a okolí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/nehvizdy-kostel-sv-vaclava​

Historie :

První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1350, nicméně podle sloupu s románskou hlavicí v kryptě byl postaven již dříve v předgotickém období. Kostel byl goticky upravován ve 13. století a z této doby se do současnosti dochovaly některé cenné interiérové prvky. V roce 1546 byla ke kostelu přistavěna renesanční zvonice, původně míněná jako obranná, s možností úkrytu v patře a spojovací předsíň. V roce 1773 pak byla vybudována barokní nástavba věže. Kostel byl původně obklopen hřbitovem, který byl v roce 1874 zrušen. Od roku 1958 je areál tvořený kostelem, zvonicí, sochou svatého Jana Nepomuckého z 18. století a zachovalými ostatky ohradní zdi kulturní památkou. Zvonice původně nesla dva zvony, ale ten menší z roku 1566 byl zrekvírován během první světové války a druhý velký zvon z roku 1536 pukl ještě dříve během oznamování požárního poplachu. V roce 1929 byly do zvonice zavěšeny dva nové kousky, které byly zabaveny v rámci druhé světové války. Nahradila je třetí dvojice zvonů, nejprve roku 2005 sv. Václav a o čtyři léta později sv. Josef.

Historie čerpána z těchto webů 

https://www.hrady.cz/kostel-sv-vaclava-nehvizdy

https://cs.wikipedia.org/wiki/

Městys Nehvizdy je držitelem turistické známky č.2042.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/nehvizdy-vysadek-skupiny-anthropoid-c2042