Do města Litovel jsme v rámci jednodenních výletů zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů skupinky nadšených turistů a když se toto královské město stalo sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, jezdili jsme do něj takřka denně. Občas jsme si udělali čas a podnikli nějakou procházku po městě nebo okolí, během nichž jsme se dokonale seznámili s místními památkami. Na jeden říjnový den jsme si nařídili odpočinek a místo práce jsme se jeli podívat na zámek v Chudobíně, odkud jsme již zamířili do Litovle, kde jsme svůj čas věnovali dalším turistickým cílům. Auto jsme zaparkovali naproti výrobny mýdel na Palackého ulici a pak jsme pěšky zamířili do centra města.

Postupně jsme minuli prodejnu potravin Hruška, kde jsme si občas koupili něco na zub a další obchody, včetně těch s oblečením, jež tu provozovali občané vietnamského původu, u nichž jsme za těch pár let našeho podnikání v Litovli utratili slušnou sumu. Potom jsme vlevo zahlédli budovu městského muzea, v níž bývala restaurace, do níž jsme rádi chodívali na obědy. Bohužel později byla restaurace zrušena a tak jsme museli chodit až na náměstí do jiných podniků, přičemž jsme vždy míjeli městské hradby. V onen říjnový den jsme se rozhodli u středověkého opevnění zastavit, abychom si pořádně tuto historickou zajímavost prohlédli a začali jsme právě u muzea, kde stávala jedná z městských bran zvaná Jateční.

Její zbytky byly po částečném zbourání v 19. století zabudovány do muzejní budovy a možná proto se nám vždy zdála nějaká asymetrická. Za muzeem nešlo přehlédnout zbytky hradebních zdí, které se táhly až k parku Míru, kde se nacházela Švédská deska. Nejednalo se však o žádné elpíčko populární skupiny ABBA, nýbrž o připomínku nejtragičtějšího období v historii města v podobě kamenné desky, vsazené do zbytku hradeb v parku Míru nedaleko centra Litovle. Nešťastná událost se stala pět let před koncem třicetileté války, kdy město dobylo švédské vojsko, nemilosrdně jej vyplenilo a zcela zničilo středověké ochranné hradby. Když měšťané roku 1652 opevnění opravovali, vsadili do zdi zmíněnou desku s německým textem, popisující průběh válečné vřavy.

Jako bonus k ní přidali dělové koule, aby ještě více umocnili tragickou událost, které jsme si po příchodu k desce se zájmem prohlédli. Zmíněný německý text jsme naštěstí nemuseli složitě louskat, jelikož se vedle Švédské desky nacházela druhá, opatřená českým překladem z roku 1948. A tak jsme si přečetli, že Léta Páně 1643 dne 19. června oblehla hlavní švédská armáda město Litovel, v těchto místech prudce ostřelovala město a pak ho dobyla útokem. Poté vyhodila do povětří tři vysoké a pevné věže i s oběma branami, rozmetala hradební předprseň, rozbořila příkop i val a v nepřátelské zvůli žalostně zničila celé město. Když jsme dočetli poslední řádek, zeď nářků v litovelském provedení jsme opustili a prošli se parkánovou uličkou.

Stejně jako kdysi strážci města jsme se procházeli po parkánu, který umožňoval volný pohyb obránců z místa na místo, ovšem ulička brzy skončila a tak jsme zamířili do přilehlého parku Míru, kde se zachoval největší pás hradeb. Pomalu jsme kráčeli kolem nich a když za dětským hříštěm zeď skončila, zamířili jsme k chytré tabuli, kterou jsme během chůze kousek od nás zahlédli. Cedule nám prozradila, že stavbu kamenných hradeb povolil král Jan Lucemburský roku 1327 a podle příkazu jeho výsosti měly být vysoké pět metrů, široké kolem dvou metrů a na délku měřily téměř 1300 metrů. Zaujalo nás, že zdi stavěly dvě lidské generace a díky precizní práci byla Litovel tak dobře opevněná, že v raném středověku bylo nemožné město dobýt.

Hradby zpevňovala soustava vodních příkopů a zaplavované močály, dnešní známé litovelské rybníky, které se nacházely jen pár desítek metrů od nás. Dále jsme se dozvěděli, že do opevnění byly zabudovány dvě brány, jež byly pojmenovány Olomoucká a Uničovská podle toho, z jakého směru k nim tehdejší návštěvník královského města přicházel. Nechyběly ani obranné věže, kromě zmíněné Jateční u muzea to byla ještě Mlýnská na opačné straně Litovle a Prašná v Havlíčkově ulici v místech budovy městského úřadu. Jak to s hradbami dopadlo za třicetileté války jsme už věděli a podobně smutný osud je čekal spolu s bránami v 19. století. Středověké opevnění tehdy již neplnilo svoji funkci a překáželo v rozvoji města, což litovelské radní přimělo k tomu, aby zahájili jejich bourání.

Nejdříve byly pobořeny věže a v letech 1871 - 1872 obě brány, což nás docela mrzelo, protože kdyby se dochovaly, jistě by dnes tvořily významné turistické cíle. Když jsme dočetli poslední řádky, vydali jsme se ulicí 1. máje na náměstí, pojmenovaném po zakladateli města. V centru jsme si vyfotili radnici s vyhlídkovou věží a poté jsme vstoupili do Masarykovy ulice, která nás přivedla ke malému zbytečku hradeb v ulici Boženy Němcové. Dlouho jsme se zde nezdrželi a šli se podívat na kostel sv. Marka, který byl odtud vzdálen pár desítek metrů. O něm však již vypráví jiný můj článek. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis s názvem Jak jsme konečně viděli zámek v Chudobíně a ochutnali Čerlinku.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/litovel-mestske-opevneni-a-svedska-deska​

Historie :

Královské město Litovel založil Přemysl Otakar II. v letech 1252 - 1256 a jeho obranné prvky tehdy tvořily pravděpodobně dřevěné palisády, valy a bažiny v okolí bývalé rybářské osady. Výstavbu kamenných hradeb povolil král Jan Lucemburský roku 1327 a podle příkazu jeho výsosti měly být vysoké pět metrů, široké kolem dvou metrů a na délku měřily téměř 1300 metrů. Stavba hradeb byla náročným úkolem pro dvě generace, jen materiálu spotřebovaly na 13 600 kubíků neboli 18 tisíc naložených fůr. Na dvanáct let byli měšťané osvobozeni od daní a materiál na stavbu hradeb, dřevo, kámen a vápno, mohli brát z královského lesa. Hradby zpevňovala soustava vodních příkopů a zaplavované močály, dnešní známé litovelské rybníky. V opevnění byly dvě brány - Olomoucká a Uničovská. Obranné věže stávaly na západě - Mlýnská, východě - Jateční, na jihu jsou zbytky v budově městské střelnice - muzea, další stávala v Havlíčkově ulici v místech budovy městského úřadu a říkalo se jí Prašná. Dobýt město bylo v raném středověku prakticky nemožné, nicméně se zdokonalováním vojenské techniky bylo v 16. století přistoupeno k zesílení hradeb nástavbou s cimbuřím a střílnami. Tyto hradby chránily město až do třicetileté války, kdy byly roku 1643 těžce poničeny Švédy, ale o pár let později byly znovu opraveny. Z této doby pochází pamětní deska zvaná Švédská se vsazenými koulemi v ulici 1. máje. Protože v 19. století hradby již neplnily svoji funkci a překážely v rozvoji města, začalo jejich bourání. Nejdříve byly pobořeny věže a v letech 1871 - 1872 obě brány. Dnes jsou zbytky obranné fortifikace dochovány v jižní části města v prostoru parku Míru, v budově muzea a na náměstí Svobody u kostela sv. Marka.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.litovel.eu/

https://www.hrady.cz/brana-opevneni-mestske-opevneni-litovel

Město Litovel je držitelem turistické známky č.711.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/litovel-c711