Roudno - rozcestí Červený kříž
Mezi Moravským Berounem a Roudnem se lesy vine stará silnice, která poutníky dovede na rozcestí lesních cest a turistických tras, nazývané odpradávna Červený kříž. Tento název podtrhuje mohutný dřevěný kříž sroubený z velkých břeven a natřený hnědočervenou barvou připomínající krev. Rozcestí s tímto názvem je zaznamenáno už v historických vojenských mapách z počátku 19. století. V ještě starších mapách pocházejících z konce století osmnáctého najdeme kříž při pozorném pohledu také – ovšem ještě beze jména. A to samo o sobě svědčí o významu a starobylosti tohoto místa. Kousek od kříže je postaven malý přístřešek. Pod ním se dá na chvíli posedět a třeba popřemýšlet nad magičností tohoto místa. A proč rozcestí získalo takový název ?
Horký letní den na konci srpna byl jako stvořený pro polehávání u vody, kdy počasí neotužilým lidem nabídlo jednu z posledních možností ke koupání v přírodě za příjemné teploty vzduchu i vody. Neodolatelnou nabídku jsme využili i my, ovšem tak trochu jiným způsobem, než by se mohlo zdát. Jednodenní výlet jsme opravdu takřka celý strávili u přehrady Slezská Harta, jenže jsme nelenošili na pláži, ale navštívili několik zajímavosti v jejím okolí. Zavítali jsme rovněž do obce Roudno, kam se polovina naší výpravy přeplavila přívozem z Razové, zatímco druhá mezitím objela přehradu naším francouzským povozem. Následovalo radostné setkání na domluveném místě v Roudně a odjezd ke kostelu sv. Michala Archanděla, který jsme si po zaparkování stříbrného autíčka prohlédli.
Potom jsme po staré silnici, spojující Moravský Beroun a Roudno odjeli na rozcestí lesních cest a turistických tras, nazývané odpradávna Červený kříž. Tento název podtrhoval mohutný dřevěný kříž sroubený z velkých břeven, u něhož jsme zaparkovali a šli si jej prohlédnout. Celkem vysoký kříž byl natřený hnědočervenou barvou, která nám připomínala krev. A jak jsme se o chvíli později dozvěděli, toto místo opravdu poznamenala tragická událost. Po obhlídce kříže jsme popošli kousek do lesa, kde jsme úspěšně nalezli předposlední kešku tohoto srpnového dne a pak jsme se posadili do malého přístřešku, kde jsme se seznámili s osudy zdejšího místa. Informace od autora kešky nám prozradily, že rozcestí Červený kříž bylo zaznamenáno už v historických vojenských mapách z počátku 19. století.
Samozřejmě nás hlavně zajímalo, proč bylo takto barevně pojmenováno a následující řádky nám doslova vyrazily dech. V roce 1643 zde byla totiž upálena čarodějnice Rozálie a na paměť exekuce zde byl postaven dřevěný kříž, který se určitých okolností opravdu zbarvoval do červena. Lidé prý viděli, jak ze země kolem kříže šlehaly ohnivé plameny, které zářily tak silně, že zbarvily jeho siluetu do ruda a zdálo se, že po ničivém ohni zůstane na místě jen hromádka popela. Netrvalo však dlouho, ohnivá záře začala slábnout a po chvíli stál na ztichlém rozcestí jakoby ničím nedotčený tmavý kříž. Zaujalo nás, že tímto způsobem varoval duch čarodějnice Rozálie všechny, kteří se spolčovali s temnými silami proto, aby rychleji dosáhli úspěchů, slávy a bohatství. Rychleji, než jim mohli kdy slíbit andělé, jejichž cesty k cílům byly určeny jen trpělivým.
Tak popisovala stará báj pocity lidí, kteří se octli na lesní křižovatce u Červeného kříže a jimž tento zdánlivě obyčejný dřevěný kříž prostřednictvím ducha čarodějnice Rozálie odhalil své tajemství. My jsme naštěstí žádného ducha během pobytu u kříže nepotkali a tak jsme se po dočtení mrazivé pověsti vrátili k autu, kterým jsme vzápětí jeli dál po staré cestě. Ještě před Moravským Berounem jsme se zastavili ve staré pískovně, kde jsme u jezírka s průzračnou vodou objevili Smaragdy v písku, což byl název pro pěknou kešku. Po jejím odlovení jsme již bez prodlení dojeli domů do Olomouce a zakončili tak náročné celodenní putování. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte velmi obsáhlý cestopis Jak jsme se toulali v okolí Slezské Harty.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/roudno-rozcesti-cerveny-kriz
Historie :
Mezi Moravským Berounem a Roudnem se lesy vine stará silnice, která poutníky dovede na rozcestí lesních cest a turistických tras, nazývané odpradávna Červený kříž. Tento název podtrhuje mohutný dřevěný kříž sroubený z velkých břeven a natřený hnědočervenou barvou připomínající krev. Rozcestí s tímto názvem je zaznamenáno už v historických vojenských mapách z počátku 19. století. V ještě starších mapách pocházejících z konce století osmnáctého najdeme kříž při pozorném pohledu také – ovšem ještě beze jména. A to samo o sobě svědčí o významu a starobylosti tohoto místa. Kousek od kříže je postaven malý přístřešek. Pod ním se dá na chvíli posedět a třeba popřemýšlet nad magičností tohoto místa. A proč rozcestí získalo takový název ? V roce 1643 zde byla upálena čarodějnice Rozálie a na paměť exekuce zde byl postaven dřevěný kříž, který se prý určitých okolností opravdu zbarví do červena. Pokud se však někdo stane svědkem tohoto jevu, nevěstí to pro něj pranic dobrého. Lidé prý viděli, jak ze země kolem kříže vyšlehují ohnivé plameny, které zářily tak silně, že zbarvily jeho siluetu do ruda a zdálo se, že po ničivém ohni zůstane na místě jen hromádka popela. Netrvalo však dlouho, ohnivá záře začala slábnout a po chvíli stál na ztichlém rozcestí jakoby ničím nedotčený tmavý kříž. Toto mělo být varování čarodějnice Rozálie, jejíž duch prý dosud bloudí v těchto místech. Varování pro ty, kteří se spolčují s temnými silami proto, aby rychleji dosáhli úspěchů, slávy a bohatství. Rychleji, než jim mohou kdy slíbit andělé, jejichž cesty k cílům jsou určeny jen trpělivým. Tak popisuje tato stará báj pocity lidí, kteří se octli na lesní křižovatce u Červeného kříže a kterým tento zdánlivě obyčejný dřevěný kříž odhalil své tajemství. Naštěstí je ale mnoho těch, kteří mohou projít těmito místy bez úhony do Roudna nebo na Volárnu či do Křišťanovic.
Historie čerpána z webu
Obec Roudno nemá turistickou známku.
