Letovice se staly naším domovem na čtyři jarní dny, během nichž jsme byli ubytováni v místním penzionu na okraji tohoto jihomoravského města. Samozřejmě jsme si nenechali ujít širokou nabídku zdejších památek či zajímavostí a téměř všechny jsme si stihli prohlédnout. Vynechali jsme pouze dvě nejvýznamnější památky Letovic, které v době našeho pobytu byly ještě zavřené a jelikož jsme chtěli vidět i jejich interiéry, jejich prohlídku jsme si nechali na příští návštěvu. Jednalo se o zámek a bývalý klášter Milosrdných bratří s barokní lékárnou a přilehlý kostel svatého Václava, nabízející v sezoně průvodcovskou službu. Nicméně i bez nich nám toho v Letovicích k prozkoumávání zbylo poměrně mnoho, přičemž jsme těmto turistickým cílům věnovali celý třetí den pobytu.

Docela nás překvapilo, že se v Letovicích dochovala hned trojice vodních mlýnů a protože jsme vždy klapáče obdivovali a záměrně navštěvovali, tak jsme je ani zde nemohli vynechat. Nejprve jsme shlédli stále fungující Kolářův mlýn, poté Kubitův mlýn přestavěný na továrnu a následně jsme odjeli hledat další klapáč, taktéž napájený vodou z řeky Svitavy. Synkův mlýn jsme našli na Nádražní ulici vedle železniční trati a když jsme u klapáče zaparkovali náš stříbrný povoz, ihned jsme se vydali na jeho obhlídku. Na první pohled bylo vidět, že budova zrovna prochází rekonstrukcí, neboť omítka byla oklepaná na cihlu a mlýn tak přišel o svůj žlutý vzhled. Nově nasazená plastová okna naznačovala, že majitel domu klapáč upravoval na moderní bydlení, což jsme mu nemohli nijak zazlívat. Vždyť jiné mlýny dopadly daleko hůř, jak jsme na svých cestách už několikrát poznali.

Když jsme shlédli nádvoří u mlýna, šli jsme se podívat na druhou stranu budovy a cestou jsme narazili na pískovcový kříž s Kristem z roku 1811. Nebylo na něm nic zvláštního, neboť Kristus byl pojat v obvyklé ikonografické podobě, s hlavou nakloněnou k pravému rameni a nechyběl ani nápis INRI. Na přední straně soklu jsme si pak přečetli vyrytý nápis. Kvetenj / DAL POSTAwyT / ANTONIN CZERNOWSKY / W ROKU / 1811. Jestli kříž souvisel s nějakou událostí na mlýně, to se nám zjistit nepodařilo, ale onoho roku se mohlo stát nějaké neštěstí nebo jej Antonín Černovský dal vystavět z vděčnosti za vyléčení nemoci či narození zdravého dítěte. Důvod vztyčení kříže však mohl být třeba úplně jiný a zřejmě se jej už nikdy nedozvíme. Na druhou stranu se povídá : Nikdy neříkej nikdy……

Za křížem se nám otevřel pohled na čelní stranu mlýna a na jeho lichoběžníkovém štítu jsme našli zbytky žluté fasády, původní okna a několik pěkných architektonických prvků. Následně jsme přišli na malý mostek, z něhož jsme chvíli hleděli do vod řeky Svitavy, která protékala pod mlýnem. Když jsme se myšlenkami vrátili do reality, vytáhli jsme vlastnoručně vytištěné papíry s historií klapáče, abychom se o něm také něco dozvěděli. Zjistili jsme, že mlýn existoval prokazatelně v polovině 18. století, kdy se jmenoval Hladíkovský. Dále jsme se dočetli, že v roce 1930 vlastnil mlýn, pilu a elektrárnu Rudolf Synek, přičemž vyrobená elektřina sloužila mimo jiné k osvětlení náměstí. Už dávno jsme věděli, že nástup komunistů k moci roku 1948 znamenal v padesátých letech 20. století těžké časy pro spoustu mlýnů, nicméně Synkův mlýn měl větší štěstí.

Dne 5. února 1951 válcový mlýn a část strojového zařízení likvidované pily od Lubomíra Synka převzalo do pronájmu JZD v Letovicích a tak mlýn i pila dále sloužily potřebám zemědělců. Nicméně naše radost byla předčasná, jelikož už za tři roky byl mlýn Synkův zastaven a místo něho byl dán do provozu mlýn v Meziříčku, n.p. Středomoravské mlýny, který svojí kapacitou a moderním strojům stačil potřebám obyvatelstva. V době naší návštěvy mlýn alespoň vyráběl elektrickou energii, ale obilí se v němu už 60 let nemlelo. Více nám toho Synkův mlýn už nabídnout nemohl a tak jsme se pomalu vrátili k našemu autu, kterým jsme odjeli ke kapličce na České ulici, o které však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v Letovicích navštívili skoro všechny zajímavosti.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Letovice_-_Synkuv_mlyn

Historie :

Mlýn existoval prokazatelně v polovině 18. století, když byl zaznamenán během prvního vojenského mapování, které proběhlo 1764 – 1768, kdy se jmenoval Hladíkovský. Další informace pak pocházejí z roku 1920, kdy byl starý dřevěný splav před mlýnem odstraněn a místo něho postaven nový bezpečný jez. V roce 1930 vlastnil mlýn, pilu a elektrárnu Rudolf Synek, přičemž vyrobená elektřina sloužila mimo jiné k osvětlení náměstí. Dne 1. března 1937 se rozvodnila Křetínka i Svitava, která strhla most u mlýna a úplně odnesla jez nad mlýnem u dnešního autobusového nádraží. Na místě strženého mostu byla vybudována provizorní lávka pro pěší. Dne 5. února 1951 převzalo JZD v Letovicích od Lubomíra Synka do pronájmu válcový mlýn a část strojového zařízení likvidované pily. Mlýn i pila nadále sloužily potřebám zemědělců z Letovic a okolí v rámci JZD. V roce 1954 byl mlýn Synkův zastaven a místo něho byl dán do provozu mlýn v Meziříčku, n.p. Středomoravské mlýny, který svojí kapacitou a moderním strojům stačil potřebám obyvatelstva. V létě roku 1954 bylo demontováno stavidlo u mlýna. V roce 2014 byl obnoven provoz turbíny pro výrobu el. energie.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/2643-synkuv-hladikovsky-mlyn

Město Letovice je držitelem turistické známky č.1423.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/letovice-c1423