Kostel sv. Josefa v obci Kozlov byl postaven za jeden rok na místě staré dřevěné zvonice podle plánů stavitele Heinricha Czeschnera z Olomouce. Peníze na výstavbu byly získány ze sbírek obyvatelstva z celého okresu Hranice a když proběhlo v srpnu 1927 slavnostní vysvěcení nového kostela, tak místní lidé nemuseli chodit na mše do přilehlého Slavkova. Dne 17. září 1945 rozhodla vláda o zřízení vojenského tábora Moravský Beroun (později vojenský újezd Libavá), do něhož byla zahrnuta i ves Kozlov. Ještě několik let do kostela mohli lidé chodit, ale na podzim roku 1956 byl inventář převezen do Velkého Újezdu a uložen zčásti v tamním kostele sv. Jakuba Většího a zčásti na faře. Odvezeny byly všechny sochy, obrazy i svatostánek, ale při stěhování se něco ztratilo a nebo rozbilo.

Farní kostel sv. Jiljí v Huzové stojí uprostřed hřbitova, obehnaného kamennou zdí poblíž návsi, který byl již dávno zrušen. Kostel podle některých znalců pochází z 15. stoeltí, podle jiných již z druhé poloviny století čtrnáctého. Historické jádro kostela zahrnuje hranolovitou věž, obvodové zdivo původně plochostropé lodi a křížově zaklenuté kněžiště. Požár roku 1651 zničil i faru a s ní veškeré záznamy, takže o církevním životě v Huzové do poloviny 17. století existují jen kusé informace. Ví se pouze tolik, že Huzová patřila již od roku 1131 k olomouckému biskupství a roku 1351 zde papež Kliment VI. zřídil děkanát, příslušející k litomyšlskému biskupství a spravující osm farností. Po zmíněném požáru byla duchovní správa dočasně přestěhována do Jiříkova, po pěti letech však byla v Huzové postavena nová fara. Loď i kněžiště byly asi nově zaklenuty až po druhém požáru v roce 1787, kdy byl kostel barokizován.

Kostel sv. Marka byl v Litovli postaven na počátku 14. století v gotickém slohu a patronátní právo nad ním měly cisterciačky z kláštera ve Starém Brně až do roku 1562. V roce 1437 vyplenilo kostel vojsko Jana Parduse z Horky a Vratkova. Znovu vysvěcen byl v roce 1444. V letech 1529 – 1532 byl renesančně přestavěn. Během třicetileté války byl kostel poškozen vpádem švédských vojsk a jeho opravy zednickým mistrem Melchiorem Dankem z Olomouce v letech 1675 - 1680 již probíhaly v barokním stylu. Kostelní věž byla zvýšena při přestavbě roku 1699. V první polovině 18. století byla ke kostelu přistavěna tzv. Engelmannova kaple, vysvěcená pravděpodobně v roce 1741. Generální oprava fasády provedena v roce 1986. 

Kostel svatého Františka Serafinského v Chudobíně byl vystavěný v barokním slohu v letech 1714 – 1716 na místě starého gotického kostelíka. Ten byl během třicetileté války velmi poničen, proto se od roku 1661 s povolením olomoucké konzistoře sloužily mše v zámecké kapli. V samotném kostele povolil biskupský ordinariát majiteli panství baronovi Vavřincovi Karlovi Volšinskému sloužit v kostele mše pro jeho rodinu a služebnictvo. S rekonstrukcí kostela zasvěceného sv. Františku Serafinskému bylo započato v roce 1715 a o rok později byl vysvěcen pro stálé bohoslužby. Poslední zásadní úpravy kostela proběhly v roce 1817. V roce 1785 byl založen hřbitov a roku 1846 byla zřízena fara, nová farní budova byla vystavěna v roce 1883.

Farní kostel v Libavé stával již v 16. století a když zchátral, byl na jeho místě v letech 1662 – 1666 vystavěn nový svatostánek. Autorem projektu byl blíže nejmenovaný mistr z Vyškova, pravděpodobně působící v biskupských službách. Stavbu vedl olomoucký mistr Petr Schüller, který za svou práci dostával 12 zlatých týdně. Na biskupském stolci v Olomouci byl v té době Karel z Lichtensteina-Kastelkornu, který vložil do stavby libavského kostela své prostředky. V roce 1781 vyhořela věž kostela po zásahu bleskem, následně byla opravena. Libavský kostel byl v roce 1795 opravován, v letech 1807 - 1808 přestavěn a na svátek sv. Jana Křtitele znovu vysvěcen. V roce 1817 vyhořela část města včetně kostela a fary. 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Budišově nad Budišovkou byl postaven v letech 1745 – 1755. Zásluhu na tom má kardinál Ferdinand Julius, hrabě Troyer, který poskytl finance a stal se patronem stavby. Předpokládá se, že architektem byl Nicolas Thalherr, protože je zmíněn na jednom z dobových úředních dokladů. Roku 1767 proběhlo vysvěcení zvonů olomouckým biskupem, hrabětem z Scherfenbergu. V roce 1899 byly šindele na střeše vyměněny za břidlici a o sto let později byly dány nové břidlice. Roku 1912 byla pořízena mozaiková okna, dokončila se přístavba věží a do kostela byla zavedena elektřina. Poslední opravy probíhaly v letech 2022 – 2023.

Římskokatolický farní kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty, též zvaný kostel svatých Janů, byl na náměstí 28. dubna v brněnské městské části Bystrc byl postaven pravděpodobně v první polovině 13. století a část z něj se pak dochovala v západní obvodové zdi hlavní lodi. První písemná zmínka o něm pochází až z roku 1531 a v roce 1592 pak byl zavěšen zvon odlitý zvonařem Matyášem z Velkého Meziříčí, pro který byla vystavěna věž. V 19. století byl přestavěn, nejprve rozšířením lodě kostela 1843, následované přestavbou věže roku 1862, aby pak byl znovu v roce 1897 naposledy upraven do dnešní podoby. V průběhu první světové války byly roku 1917 sneseny zvony z roku 1531 a 1710 a spolu s píšťalami varhan roztaveny na materiál pro válečné potřeby. V roce 1923 pak byly zvony nahrazeny ocelovými a pořízeny nové varhany. 

Pozdně barokní farní kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven v letech 1777 – 1779 nákladem náboženského fondu a jeho výstavbu v podstatě zapříčila zima. Věřící z Rusavy totiž spadali pod farnost na Svatém Hostýně, ale tamní chrám kvůli dlouhotrvajícím zimám navštěvovali zřídka a tak se hostýnský kaplan vždy na pět měsíců stěhoval za svými ovečkami. Změna nastala v době zvýšeného rekatolizačního úsilí na Moravě a roku 1877 bylo rozhodnuto o postavení nového kostela v Rusavě, fary a školy za peníze zrušeného jezuitského řádu. Během dvouleté výstavby věřící chodili na bohoslužby do provizorní dřevěné boudy a to až do roku 1779, kdy byl kostel vysvěcen. Při stavbě se bohužel nepamatovalo na to, že stavební pozemek ležel na svahu vysokého kopce, ze kterého stékalo dolů mnoho vody. Pracovníci na stavbě nedbali, že do vykopaných základů voda natekla a bez většího rozmyslu do nich házeli kameny v představě, že se jimi zamezí dalšímu pronikání vody. 

První evangelický kostel v obci Rusava byl postaven v roce 1813 ze dřeva a nový svatostánek nahradil stodolu, v níž se předtím věřící augsburského vyznání scházeli. Druhý kamenný kostel byl podle plánů architekta Ludwiga Förestera vystavěn v letech 1865 – 1882 na místě původního svatostánku. Velkolepé stavební dílo by nevzniklo bez celé řady finančních sbírek, pomoci moravského zemského výboru nebo Spolku Gustava Adolfa z Vídně. V říjnu roku 1882 byl na věž kostela vytažen zvon, který spolu s křišťálovým lustrem darovala místní rodina Mozolů. V rusavské evangelické farnosti působili většinou faráři slovenského původu, z nichž se nejvýznamnějším způsobem do života obce zapsal Daniel Sloboda, který zde působil v letech 1837 až 1888. 

Kostel sv. Havla byl v obci Podhoří postaven zřejmě na přelomu 13. a 14. století, nicméně první písemná zmínka o něm pochází z roku 1446. Původní podoba svatostánku není známa, bylo dosud zjištěno pouze ostění dveří u vchodu do lodi kostela. Lomený oblouk dveřního otvoru by mohl potvrzovat existenci gotické jednolodní stavby s obdélným kněžištěm. Přízemí předsunuté věže kostela je zaklenuto jedním polem křížové klenby s hřebínky, což by mohlo poukazovat na pozdější vznik věže. Roku 1662 byla u kostela vystavěna dřevěná zvonice. Věž byla přistavěna před rokem 1717. Hudební kůr nesený dvěma mohutnými pilíři byl zděný a již ve druhé polovině 18. století nesl varhaní pozitiv. Vcházelo se na něj po několika schodech z vnější strany severní zdi věže. Loď kostela měla plochý rákosový strop.