Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci - Hejčíně byl postaven v letech 1929 – 1932 ve stylu neoklasicistní moderny dle návrhu Josefa Šálka z Brna. O výstavbu svatostánku se významně zasloužil arcibiskup Leopold Prečan, který chtěl v novém kostele zřídit duchovní správu pro Řepčín – Hejčín, nově postavenou čtvrť Na Šibeníku, část Úřednické čtvrtě a Neředín. Slavnostní vysvěcení chrámu se uskutečnilo 5. července 1932. Za druhé světové války bylo 9 zvonů z 10 zabaveno pro potřeby zbrojního průmyslu a až roku 1994 byly vysvěceny tři nové zvony - Nejsvětější Trojice, sv. Cyril a Metoděj a Panna Maria. Interiéry kostela je možné navštívit během pravidelných mší a podrobně jej prozkoumat ve dnech evropského dědictví.

První písemná zmínka o kostele sv. Václava v Hulíně pochází z roku 1261, kdy panství získalo olomoucké biskupství. Vystavěn byl ovšem o přibližně třicet let dříve, kdy měl podobu románské jednolodní stavby s apsidou, emporou v zadní části lodi, rovným dřevěným stropem a nízkou věží. Zobrazení předpokládaného románského kostela je patrné na městské pečeti z konce 13. století. K velké přestavbě svatostánku došlo v letech 1583 - 1584, kdy byla znovu vystavěna částečně pobořená věž s využitím původních románských obvodových zdí věže a přidáno točité schodiště u severní zdi věže, přístupné zvenčí prostým obdélným portálem. V roce 1613 byl osazen nový oltář a provedena úprava oken a o šest let později byla přistavěna severní předsíň zvaná Žebračka, která skryla románský portál. Renesanční podoba kostela je zaznamenána na pečeti z konce 17. století. V průběhu třicetileté války byl kostel dvakrát vydrancován vojenskými oddíly a v letech 1634 a 1635 věž opakovaně vyhořela po zásahu blesku.

Kostel sv. Vavřince byl v Koryčanech na náměstí postaven v letech 1636 – 1697. Nový svatostánek nahradil původní gotický kostel ze 14. století, přičemž mu byla v rámci barokní přestavby prodloužena loď, takže se spojil se samostatně stojící zvonicí, z níž vznikla dnešní věž. Kostel nezůstal ušetřen pohrom v období válek a nevyhnul se ani požárům, což se projevilo na jeho exteriérech. Konečný vzhled svatostánku je z roku 1898, kdy bya opraven po úderu blesku. V roce 1974 bylo přistoupeno k opravě vnější fasády. Stará omítka byla odstraněna až na cihly a poté pořízena nová omítka. Byly rovněž pořízeny nové okapové žlaby a chrliče na věži kostela. V roce 1976 byla natřena  plechová krytina věže, poté znovu v roce 1988. V roce 1990 bylo do kostela instalováno elektrické  topení s akumulačními kamny a v následujícím roce byl znovu vymalován interiér kostela. V roce 1995 byla na vnější fasádu nanesena nová barva.

Již v 1. polovině 13. století stávala v Archlebově kaple neznámého patrona, k níž byla v roce 1435 přistavěna věž. S výstavbou větší kaple se začalo po koupi panství rodem Lichteštejnů v době pobělohorské. Kaple byla opravena a zvětšena za Maximiliána III. z Lichtenštejna a v roce 1639 byl kostel zasvěcen sv. Šebestiánu a Rochovi, což souviselo s morovou epidemií na Moravě ve 2. polovině 17. století. V letech 1729 - 1731 tehdejší majitel Václav kníže z Lichteštejna nechal kostel rozšířit směrem na východ. Na západní straně byla do nové stavby včleněna raně barokní hranolová věž. V souvislosti s těmi úpravami byla provedena také nová úprava interiéru v letech 1740 - 1746 podle projektu architekta Antona Erharda Martinelliho, který do prostoru včlenil hudební kruchtu.

Farní kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v klasicistním slohu v letech 1805 – 1807 a nahradil tak starší svatostánek, který věřícím kapacitně nedostačoval. Stavba vznikla za podpory Aloise z Liechtensteinu, jejichž rod tehdy Milonice vlastnil. Roku 1884 byla v kostele položena nová dlažba a o 15 let později byla k lodi přistavěna současná věž, jejíž oprava proběhla roku 1910. O tři roky později došlo k výměně dřívějších oken za současná vitrážová. Ve 20. letech 20. stol. byla uvnitř položena nová dlažba namísto dřívějších velkých pískovcových dlaždic. Po druhé světové válce byl kostel vymalován a zvenku opraven. V období 50.–60. let 20. stol. bylo nově zavedeno elektrické vedení, zřízeno elektrické natahování věžních hodin i zvonění kostelních zvonů a také odstraněna zavlhlá omítka uvnitř kostela. Roku 1967 došlo k výměně okenních rámů a říms, byly opraveny věžní hodiny.

Předchůdcem dnešního kostela sv. Mikuláše v Březové byl dřevěný svatostánek z konce 13. století, který v roce 1691 vyhořel po úderu bleskem. Na místě zničeného svatostánku byl v letech 1692–1694 postaven nový zděný kostel bez věže o délce 18 metrů. Stavbu financoval Jiří Kryštof II. Pruskovský z Pruskova a jeho stavitelem byl pravděpodobně Michael Josef Klein, který se podílel na výstavbě jezuitského olomouckého kostela Panny Marie Sněžné. Věž byla dostavěna v roce 1768 a nad vchod byl umístěn erb patronů kostela a majitelů hradeckého panství rodu Pruskovských z Pruskova. V letech 1862 - 1864 byl kostel rozšířen o kněžiště a sakristii a jeho délka se zvětšila na 37 metrů. Do hlavního oltáře byly uloženy ostatky svaté Christiny, sv. Fausta, sv. Diodora a blahoslaveného Jana Sarkandra. Po přestavbě byl kostel a hlavní oltář 8. září 1865 nově vysvěcen kardinálem Bedřichem z Fürstenberka. 

Nejstarší zmínky o existenci kostela v Jerlochovicích pochází z roku 1293, kde se o něm zmiňuje listina pána Oldřicha z Lichtenburka, který prodával svému rychtáři Štědroňovi rychtu v Jílovci a šest lánů pole. V roce 1329 byl svatostánek zasvěcen Panně Marii, ale teprve od léta 1668 k němu přibyl přívlastek Nanebevzaté. Původní patrně dřevěný kostel byl v letech 1432–1438 přestavěn v pozdně gotickém slohu a byl již zděný. Předsunutá věž měla gotickou podobu až do 60. let 16. století, kdy byla renesančně upravena. Z těchto přestaveb se dodnes dochovalo pouze renesančně upravené poslední patro věže ukončené mohutnou atikou s půlkruhovými štítky. Mezi roky 1544 a 1584 drželi Fulnecko Švajnicové, kteří se zasloužili o renesanční úpravy kostela. Od roku 1584 bylo panství v rukou rodu Skrbenských z Hříště. Po konfiskaci bylo Fulnecko roku 1622 prodáno Václavu Bruntálskému z Vrbna, jehož rod následně panství držel až do léta 1788.

Kostel sv. Prokopa v Letovicích byl postaven v letech 1370–1380 v gotickém slohu. Z města k němu vede krytá chodba – „fortna“, která byla v roce 1920 opravena. Původně byl kostel 34 metrů dlouhý a 12 metrů široký, ale v průběhu staletí doznal mnoha změn. Například roku 1716 nechal Jiří Sliepčanský-Pohronec provést přestavbu kostelu kvůli jeho velmi špatnému stavu. Roku 1847 byla ke kostelu přistavěna postranní věž, jenž nahradila dřevěnou zvonici před hlavním vchodem. Součástí kostela je gotická kaple Panny Marie s původní gotickou klenbou z roku 1380, jenž má svůj samostatný vchod. Podle ústní tradice byl kostel vypálen v třicetileté válce Švédy. Důkazem by měla být dělová koule nacházející se ve stěně kostela.

Barokní kostel byl v Deštné zbudován v letech 1781 až 1782 a zasvěcen sv. Petru a Pavlu. Kostel má jednoduchý interiér, ale velmi hodnotné vnitřní vybavení včetně varhan na kůru. Na kostelní věži je zvon pocházející z roku 1508, který je tedy starší než barokní chrámová stavba a není vyloučeno, že patřil k vybavení zvonice středověkého předchůdce dnešního kostela. Pozoruhodná je také dubová zvonová stolice, která nese letopočet 1718. Kostelní věž je samostatně přístupná přímo z návsi ještě původním dřevěným vřetenovým schodištěm. Kostel byl v roce 2000 prohlášen za kulturní památku.

Kostel sv. Ondřeje v Roubanině byl postaven v období 60. - 80. let třináctého století, kdy měl pochopitelně gotickou podobu, ze které se dochoval presbytář a část lodi. Markantní přestavba proběhla až v letech 1923-1924 přístavbou lodi a depozitáře. V letech 2003-2004 byly v tomto kostele odkryty a restaurovány pozůstatky vzácných freskových maleb ze 14. století.