Bývalý gotický hřbitovní kostel sv. Bartoloměje byl založen někdy na přelomu 13. a 14. století. Na hřbitově u kostelíka pochovávají nedaleké obce Bělá, Zadní Arnoštov a Víska. Zřejmě někdy po roce 1600 byla na kostele vybudována malá věžička. Někdy kolem roku 1670 byl zhotoven a umístěn do kostelíka raně barokní sloupový portálový oltář s obrazem Umučení sv. Bartoloměje. Z roku 1763 má pocházet zpráva, že poblíž žili poustevníci. Poslední z nich byl Anton Giessel, který žil v 19. století a jeho hrob je hned u zdi kostelíka. Roku 1896 měly být pořízeny varhany z kostela sv. Michala v Olomouci. Varhany byly postaveny dole, protože na kůr se nevešly a kůr byl později zrušen. 

Prvním kostelem ve Slezské Ostravě byla dřevěná stavba, která byla pro svou zchátralost roku 1555 nahrazena novým zčásti kamenným a zčásti dřevěným svatostánkem, jenž byl zasvěcen sv. Jiřímu. Nový kostel stával na místě dnes již zbouraného domu čp. 70 po levé straně Klášterní ulice ve směru od kostela a věřícím sloužil více než 200 let. Když však přestal kapacitně stačit, byl přestavěn na školu o dvou třídách a pod střechou byla zřízena sýpka na obilí pro poddané v Polské Ostravě. Zároveň byl v letech 1780-1783 postaven nový velký kostel, o jehož výstavbu se nejvíce zasloužil tehdejší farář Václav Josef Rubín z polskoostravské farnosti a hrabě František Josef Wilczek, jakožto největší sponzor. Dodnes stojící kostel sv. Josefa ve Slezské Ostravě je pozdně barokní jednolodní stavba ovlivněná klasicismem. 

Funkcionalistická stavba Husova sboru s modlitebnou, zvonicí a přilehlým objektem byla na Jeronýmově ulici ve Slezské Ostravě postavena roku 1924, když slavnostní položení základního kamene proběhlo 13. července stejného roku. Datum mělo manifestovat 500. výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova. Kladení kamene provázela velká slavnost zástupu krojovaných účastníků a alegorických vozů. Husův sbor byl vystavěn podle projektu firmy Jožy Dvořáka a C. Kučery ze Slezské Ostravy. Jako raritu je možno jmenovat sochu 1. československého presidenta Tomáše G. Masaryka, která v Husově sboru stojí nepřetržitě již od roku 1924. Přečkala zde nejtvrdší dobu nacistické okupace a represivní komunistický režim a to jen díky tomu, že se všem zdejším farářům podařilo úředníky přesvědčit , že jde o sochu spisovatele Aloise Jiráska.

První a patrně dřevěný kostel ve Velkém Týnci stál již roku 1286, druhý kamenný byl vystavěn v roce 1521 a údajně býval o polovinu menší než ten nynější. Kostel zasvěcený rovněž Panně Marii byl zpustošen za třicetileté války, poté vykraden a v podstatě tak řádně nesloužil polovině přeživších obyvatel. Základní kámen k současnému baroknímu kostelu byl položen roku 1750 díky iniciativě nového faráře Josefa Karla Veselého. Za rok a půl byl postaven presbytář a poté došly peníze. V dalších měsících se stavělo pomaleji, jelikož se musela bořit stará loď a financí moc nebylo. Naštěstí byl farář synem bohatého olomouckého měšťana a dluhy platil ze svého. Dostavěno bylo podle projektu Jana Kniebandla až roku 1760.

Kostel církve československé husitské byl na dnešní Grygovské ulici ve Velkém Týnci postaven roku 1924 poté, co se po první světové válce téměř polovina místních věřících odklonila od římskokatolické církve a přidala se k nové Církvi československé. Prvním duchovním správcem ve Velkém Týnci byl dekretem Ústředního výboru Církve československé v Praze ze dne 30. července 1920 provizorně ustanoven Innocenc Kuchař. Ve Velkém Týnci však sloužil již od 10. července 1920. Jako farář zde pak setrval až do 1. prosince 1927. Objekt modlitebny slouží svému původnímu účelu dodnes.

Předchůdcem současného kostela byl menší kostel sv. Kunhuty ze 13. století, přičemž první písemná zmínka o současném kostele pochází z roku 1419. V roce 1572 kostel vyhořel a byl renesančně přestavěn. Přibyla k němu také renesanční věž s portálem z roku 1581, na němž se nacházejí erby pána Bernarda ze Žerotína a jeho manželky Anny Estery z Kunovic, v němž je osazena kovaná mříž z 1. poloviny 17. století. Kostel poté ještě několikrát vyhořel, především v období třicetileté války. V letech 1681 až 1682 byla ke kostelu přistavěna barokní kaple Panny Marie a žerotínská oratoř, na níž je vyobrazen žerotínský erb.

Filiální kostel sv. Jakuba Většího byl postaven v blízkosti zámku Kinských roku 1545 v renesančním slohu, přestože vstupní žlábkový portál má gotický charakter. Do poloviny 16. století byl tedy kostelem farním, ovšem za Jana z Pernštejna (1533-1547) byla zdejší farnost sloučena s farností meziříčskou a od té doby se stal kostelem evangelickým. Po obnovení katolické duchovní správy za třicetileté války byl kostel 1628 předán katolíkům a zůstal filiálním kostelem bez samostatné církevní správy. V roce 1681 kostel vyhořel, nicméně již následujícího roku byl opraven.

V prostředí vilové zástavby v parku Botanika vyniká kostel českobratrské církve evangelické. Postaven byl v letech 1908 – 1909 valašskomeziříčským stavitelem J. Demelem podle projektu záhřebského stavitele Leoše Kaldy z roku 1908. Vnitřní vybavení od architektů Pelanta a Sachly bylo v 80. letech 20 století proměněno dle projektu J. Veselého. S budovou kostela je spojená patrová fara zdobená jednoduchými sgrafity. Před rokem 1918 byl ve faře umístěn alumnát pro chudé evangelické studenty a v letech 1907-1922 reformované dívčí gymnázium. V roce 1923 byl ve Valašském Meziříčí ustaven sbor Českobratrské církve evangelické (CČE). V roce 1997 byl areál evangelického kostela a fary prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. V současné době se zde odehrávají mše, koncerty, vážné a duchovní hudby.

Empírový kostel svaté Barbory v Choryni byl vystavěn v letech 1785 – 1790 v bezprostřední blízkosti zámku a zároveň s ním vznikla budova fary. O 100 let později byla postavená nová fara, kostel získal varhany, zvony a byla opravena sakristie. Na konci 20. století dostal kostel nové varhany, došlo k rekonstrukci střechy, fasády a opravě fary. V roce 2009 byla zahájena generální oprava stavby, během které došlo ke snížení hlavního oltáře o 50 centimetrů, bylo vybudováno nové schodiště na kůr, vysušeno zdivo a opravena střecha nad panskou oratoří. Kostel získal nový oltář a rozvody elektřiny, byla vyměněna dlažba, provedena výmalba, nainstalováno nové LED osvětlení kostela, elektrické vytápění v lavicích i v sakristii.

V Zašové stával nejprve dřevěný kostelík zasvěcený svaté Anně, k němuž přiléhal hřbitov. V interiéru byly dva oltáře a na tom hlavním býval údajně umístěn milostný obraz Panny Marie Zašovské. K obrazu jsou první písemné zmínky z roku 1672 spojené s popsanými votivními dary a poutí. Nárůstu poutníků k zázračnému obrazu nestačila kapacita kostela a také nepřítomnost duchovních a tak byl hned vedle dřevěného svatostánku byl v roce 1714 postaven nový zděný kostel, který nechal postavit Karel Jindřich ze Žerotína, majitel Zašové.