Do města Litovel jsme v rámci jednodenních výletů zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů skupinky nadšených turistů a když se toto královské město stalo sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, jezdili jsme do něj takřka denně. Občas jsme si udělali čas a podnikli nějakou procházku po městě nebo okolí, během nichž jsme se dokonale seznámili s místními památkami. Jeden říjnový den jsme si udělali volno, abychom konečně viděli zámek v Chudobíně, jehož návštěvu jsme odkládali již více než 10 let. Celou dobu byl totiž nepřístupný, protože zámecký areál vždy vlastnila nějaká firma, která dovnitř turisty nepouštěla a dokonce jej úplně uzavřela. Mezitím zámek chátral a marně jsme čekali, jestli se situace nezmění k lepšímu.

Když jsme pochopili, že v blízké budoucnosti do zámku nebudeme moci nahlédnout v rámci nějakého prohlídkového okruhu, rozhodli jsme se prohlédnout si jej alespoň zvenku. Po příjezdu do Chudobína jsme naše stříbrné auto odložili u malého rybníčku a po cestě jsme se vydali do zámeckého areálu. Ještě než jsme do něj vstoupili, kousek do brány nás přivítal nejpopulárnější český světec Jan Nepomucký. Samozřejmě nikoliv osobně, ale v podobě sochy z roku 1708, kterou vyrobil olomoucký sochař David Zirn na základě objednávky krajského hejtmana Rudolfa von Wittena. Socha světce, držícího v pravé ruce kříž s korpusem Ukřižovaného Krista, stála na hranolovém podstavci s akantem, květinovým dekorativním závěsem a latinským nápisem, z něhož vyplynulo, kdo si toto dílo objednal.

Po přečtení textu jsme vstoupili bránou dovnitř areálu a zahájili jsme obhlídku samotného čtyřkřídlého zámku se dvěma patry, jehož předchůdcem byla tvrz z poloviny 15. století. Na jejím místě v roce 1571 vznikla trojkřídlá renesanční budova, kterou si nechal vystavět zřejmě Jáchym Zoubek ze Zděděna. V letech 1712–1714 byl zámek barokně přestavěn, když byl majitelem Rudolf Krištof z Wittenu, který nechal dostavět čtvrté křídlo a vybudovat arkády. My jsme jej ovšem viděli v podobě z roku 1847, kdy získal definitivní vzhled s uplatněním pozdně klasicistních a neorenesančních prvků. Na zámku se nám nejvíce líbily půlválcové nárožní věžičky a hlavní vchod, jenž byl skrytý pod otevřenou sloupovou halou, tvořící zároveň balkónovou terasu s mřížovaným zábradlím a vysokými lucernami.

Na bocích portiku nás trochu vyděsily sochy velkých psů, kteří nám však nezabránili v tom, abychom si nad korunní římsou v klidu prohlédli erb s letopočtem 1665. Znak patřil polskému šlechtici a spisovateli, který si říkal Vavřinec Jan rytíř Rudawski a jenž původně renesanční objekt nechal v 17. století přestavět. Tehdy jej vlastnil měšťanský rod Terschů ze Šumperka, kteří byli posledními soukromými majiteli zámku předtím, než si jej roku 1945 přivlastnil stát. Potom sloužil různým účelům, například se po jeho chodbách pohybovali žáci a učitelé zemědělské školy, dokud zámek nezískal národní podnik Sigma Lutín, který ho v roce 1980 přestavěl na hotel a rekreační středisko. Po sametové revoluci pak proběhlo několik nepodařených prodejů a jak už bylo napsáno, objekt desetiletí chátral.

Zámek jsme si obešli kolem dokola a přes okna se nám podařilo nahlédnut dovnitř. Nebyla to však veselá podívaná, protože uvnitř byl takový nepořádek, že by zde rota uklízeček strávila celý týden, než by vše dala do pořádku. V sousedství zámku naším očím neunikla dvoukřídlá budova hospodářského stavení, kterou jsme si krátce prohlédli a potom jsme již zamířili do parku s centrálním paloukem, jenž v roce 1847 nahradil ovocný sad a který jsme si prošli po úzkých cestičkách. Po několika metrech jsme narazili na kamennou kašnu s ozdobnou kovanou mříží v podobě vegetabilního ornamentu, nesenou třemi tordovanými železnými pruty a když jsme si ji prohlédli, šli jsme dál. Kráčelo se nám docela dobře, snad díky tomu, že park byl koncem sedmdesátých let 20. století rekonstruován.

Museli jsme se však chodit pouze po cestičkách, jelikož trávu zde evidentně dlouho nikdo neposekal a raději jsme do ní kvůli klíšťatům své obutí nepokládali. Na konci parku jsme nás zastavila zděná ohradní zeď, kolem níž vedly další naše kroky. Zanedlouho jsme přišli k osmibokému altánu s jehlancovou střechou, který byl zasazen do ohradní zdi. Nad vchodem stavby z roku 1850 jsme spatřili alianční znak pod baronskou korunou a také nás zaujaly stěny, členěné slepými arkádami, přerušenými průběžnou profilovanou římsou nad pravoúhlým vstupem a zazděnými okny. Altán jsme viděli v podobě z roku 1930, kdy byl upraven podle plánu Aloise Bezděka, ale mnohem zajímavější bylo, že předtím sloužil jako rodinná hrobka Terschů. O chvíli později naše procházka parkem skončila a tak jsme zamířili zpět k bráně, kterou jsme zámecký areál opustili.

Nicméně jsme ještě nikam neodjížděli, neboť se nám naskytl pohled na jeden ze tří chudobinských svatostánků. Kostel sv. Františka Serafínského jsme sice viděli o pár let dříve během jiného výletu, ovšem tenkrát jsme shlédli pouze jeho zadní část. Stejně jako k zámku jsme se prostě neodvážili přijít z druhé strany a tak jsme toho využili, a prohlédli si průčelí kostela. Co všechno jsme na něm našli, o tom již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také někdy přečtěte. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis s názvem Jak jsme konečně viděli zámek v Chudobíně a ochutnali Čerlinku. Ten vás seznámí s průběhem celého říjnového výletu, díky němuž jsme po letech naplnili podstatu sbírání dřevěných turistických známek, kterou jsme již několik let měli ve své sbírce - tedy vidět dané místo. 

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/chudobin-zamek-a-zamecky-park​

Historie :

Předchůdcem zámku v Chudobíně byla tvrz z poloviny 15. století, na jejímž místě v roce 1571 vznikla trojkřídlá renesanční budova, kterou si nechal vystavět zřejmě Jáchym Zoubek ze Zdědína. V letech 1712–1714 byl zámek barokně přestavěn, když byl majitelem Rudolf Krištof z Wittenu, který nechal dostavět čtvrté křídlo a vybudovat arkády. Poslední stavební úprava podle návrhu Antona Archeho proběhla v roce 1847, kdy zámek a panství vlastnil Antonín Tersch. Zámek byl zvýšen o další patro a původní nárožní arkýře byly protaženy do přízemí, čímž vznikly rohové věže. Zámek tak získal klasicistní podobu s novorenesančními prvky. V sousedství zámku se také nachází dvoukřídlá budova patrová budova hospodářského stavení. Původně renesanční objekt nechal přestavět v 17. století Vavřinec Jan Rudawski, jak dokládá jeho erb s letopočtem 1665 umístěný na fasádě. Majitelé sídla se během staletí střídali. Patřili mezi ně Zoubkové ze Zdětína (1481–1590), Hájovští (1590–1604), Bokůvkové z Bokůvky (1604–1622), polský šlechtic a spisovatel Vavřinec Jan Rudawski (1661–1671), pánové z Wittenu a Andlern a na počátku 19. století měšťanský rod Terschů. Po roce 1945 sloužil zámek k různým účelům, např. jako sídlo zemědělské školy. V roce 1980 n. p. Sigma provedl rekonstrukci zámku na rekreační středisko a hotel. Při privatizaci získala areál společnost Sidia, která jej v roce 2004 uzavřela. V roce 2007 hotel koupila společnost Tech idea, která však zámek nezpřístupnila. Naděje na lepší zítřky chudobinskému zámku svitla v roce 2022, kdy jej získala brněnská společnost, která chce areálu vdechnout nový život.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.pamatkovykatalog.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chudob%C3%ADn_(z%C3%A1mek)

Zámek Chudobín je držitelem turistické zámky č.683.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/chudobin-c683