Královské město Litovel založil Přemysl Otakar II. v letech 1252 - 1256 a jeho obranné prvky tehdy tvořily pravděpodobně dřevěné palisády, valy a bažiny v okolí bývalé rybářské osady. Výstavbu kamenných hradeb povolil král Jan Lucemburský roku 1327 a podle příkazu jeho výsosti měly být vysoké pět metrů, široké kolem dvou metrů a na délku měřily téměř 1300 metrů. Stavba hradeb byla náročným úkolem pro dvě generace, jen materiálu spotřebovaly na 13 600 kubíků neboli 18 tisíc naložených fůr. Na dvanáct let byli měšťané osvobozeni od daní a materiál na stavbu hradeb, dřevo, kámen a vápno, mohli brát z královského lesa. Hradby zpevňovala soustava vodních příkopů a zaplavované močály, dnešní známé litovelské rybníky. V opevnění byly dvě brány - Olomoucká a Uničovská. 

Město Pelhřimov bylo opevněno již od svého založení ve 13. století, nicméně tehdy se jednalo o příkop, dřevěnou palisádu a kolovou hradbu. Teprve od 14. století začalo postupně vznikat kamenné opevnění, jehož budování probíhalo až do 16. století. Výrazným impulzem k jeho dostavbě byl požár města v roce 1554, kdy zde stála dvojitá hradební zeď – vyšší městská a nižší parkánová, doplněná příkopem. Kromě toho byla kamenná zeď zesílena řadou bašt, zvedacími mosty a branami – na severovýchodě to byla Jihlavská brána, na jihu Rynárecká brána, doplněná předsunutou branou zvanou Kolíbka a u zámku malá branka zvaná Solní či Táborská. Průběh opevnění je dodnes dobře znatelný v ulicích, jimiž procházelo. Jedná se o Příkopy, Karlovo náměstí, Tyršovu, Solní a Tylovu ulicí, v nichž se rovněž dochovaly zbytky hradebních zdí a dalších prvků fortifikace.

Kamenné opevnění Kouřimi bylo budováno současně s výstavbou města již v polovině 13. století a na jeho stavbu osobně dohlížel dle dochovaných záznamů král Přemysl Otakar II., který ho dával v roce 1261 za vzor i ostatním královským městům. Dnešní podoba dochovaného opevnění však pochází až z jeho přestavby po polovině 15. století. Prstenec středověkých hradeb obepíná celé městské jádro o celkové délce 1250 metrů a oba hradební pásy od sebe odděluje 14 metrů široký parkán. Vnitřní hradební zeď vznikla jako první, patrně hned na počátku budování opevnění, přičemž byla opatřena cimbuřím a zachovala se do výšky 6 až 7 metrů. Obrana města byla zvýšena pravoúhlými baštami, z nichž se do současné doby dochovala torza dvou. Uprostřed jednotlivých úseků vnitřního hradebního pásu byly do čtyř světových stran vystavěny vysoké hranolové městské brány: Pražská, Kolínská, Malotická a Olešská a pod kostelem fortna, později zvaná Dřevařská nebo Katova.

První opevnění města Svitavy vzniklo spolu se založením města v polovině 13. století, kdy jej tvořil násep z hlíny a kamení. Později k valu přibyl příkop, jenž byl poté zalit vodou. Další zpráva o opevňování města pochází z roku 1389, kdy olomoucký biskup Mikuláš nařídil, aby si měšťané vybudovali lepší opevnění - věže, hradby, parkány a příkopy. Město bylo obkrouženo silnou kamennou zdí z opuky, jejíž síla dosahovala až dva metry a byla vysoká asi 6 - 8 metrů. Zároveň vzniklo několik vstupních bran do města, přičemž dvě hlavní výrazně převyšovaly hradební zeď. Horní brána bývala poblíž kostela Navštívení Panny Marie a Dolní brána stála přibližně v místech, kde končí náměstí u Ottendorferovy knihovny. Existovaly zde však i dvě menší brány. Jedna stála v uličce poblíž dnešního hostince „U Rumpála“, kterou lidé vycházeli ke kostelu sv. Jiljí, který i s farou stál mimo město. 

Černá věž ve Fulneku je pozůstatkem městského opevnění, které v minulosti obklopovalo náměstí, a to ve vzdálenosti asi 100 m od jeho okrajů. Uzavíralo oválný obvod a zaniklo téměř beze stopy kolem roku 1840, stejně jako městské brány či vodní fortna, vedoucí k potoku a hřbitovu. Věž byla původně renesanční stavba, která byla někdy v 17.století upravena a ještě kolem roku 1730 zdobila její zastřešení atika. V pozdějších letech však byla nahrazena zvonovitou helmicí a nynější podobu má od roku 1817. Větší část zdiva pravděpodobně pochází z let 1645-1650, kdy Fulnek drželi Švédové, přičemž ve druhé polovině 18. století byl stavební vývoj věže dovršen šindelovou bání zvoncového tvaru. Podle tmavé impregnace krytiny dostala stavba lidový název Černá věž, nicméně toto pojmenování získala až v době, kdy pozbyla skutečnou funkci zvonice. 

Městské opevnění Jevíčka se původně skládalo z hradebních zdí, uzavírajících elipsovitě půdorys města a čtyř hradebních bran. U bran byly přistavěny domky vrátných, s povinností otevírat a zavírat brány. Z Dolní farní ulice vedla hradbami sklenutá úzká a nízká fortna k bývalému panskému Hornímu mlýnu na předměstí. Městská věž, původně gotická, doplňovala obranný systém města a byla postavena současně s hradbami někdy ve 14. století a z hradební zdi se do ní také vcházelo. Roku 1593 byla renesančně upravena a zvýšena na 50 m, dále opatřena cibulovitou bání, hodinami a vzácným cimbálem zvonaře Jana Beneše z Moravské Třebové.

Hlučín v nejstarších dobách chránily palisády neboli dřevěné kůly postavené jeden vedle druhého, o kterých se píše v listinách z roku 1486 a 1495. Kamenné ochranné hradby s branami Opavskou a Ostravskou a s třinácti vystupujícími poloválcovými, dovnitř otevřenými baštami, nechal vybudovat v roce 1534 majitel panství Bernard ze Zvole, který si o osm let dříve postavil ve městě pozdně gotický zámek. Opevnění bylo vystavěno z lomového zdiva a spojeno vápennou maltou a dlouho odolávalo zubu času, nicméně po Slezských válkách byly hlavně věže ve špatném stavu.

Opevnění Nového Jičína vzniklo samozřejmě spolu s městem, ale zprvu jej chránily pouze provizorní palisády, valy a příkop, které byly vybudovány mezi léty 1267 - 1278 a takřka pravidelně kopírovaly pravidelný čtvercový obrys historického jádra. Když se začal na konci 14. století stavět hrad, nařídil Vok II. z Kravař také postavit kamenné hradby, které značně zvýšily bezpečnost města. Během husitských válek došlo k poškození hradeb a tak císař Zikmund Lucemburský vydal souhlas s jejich opravou, která proběhla v letech 1435 - 1438. Tehdy byste do centra vstoupili jednou ze dvou hlavních bran nebo ze tří menších neboli forten.

Město Mohelnice bylo založeno v druhé polovině 13. století olomouckým biskupem Bruno von Schauenburgem a zřejmě velmi dlouho bylo ohrazeno jen příkopem, valem a palisádou. Pravděpodobně až v první polovině 16. století bylo opatřeno kamennými hradbami s půlválcovými baštami. Do města vedly dvě brány: Horní u křižovatky dnešních ulic Třebovská a Dolní u vyústění Smetanovy ulice do náměstí Tyrše a Fügnera.

Městský hradební systém ve Slavkově vznikal již od 14. století. Tehdejší opevnění bylo tvořeno jednoduchou kamennou zdí o výšce asi sedm metrů, doplněnou ochozem se štěrbinovitými střílnami. V rozích opevnění byly bašty, částečně zbořené již začátkem 18. století. Do města vedly čtyři brány s názvy Bučovská, Brněnská neboli Špitálská, Rousínovská zvaná též Zámecká a Rybničná, které byly později zbořeny.