Letovice se staly naším domovem na čtyři jarní dny, během nichž jsme byli ubytováni v místním penzionu na okraji tohoto jihomoravského města. Samozřejmě jsme si nenechali ujít širokou nabídku zdejších památek či zajímavostí a téměř všechny jsme si stihli prohlédnout. Vynechali jsme pouze dvě nejvýznamnější památky Letovic, které v době našeho pobytu byly ještě zavřené a jelikož jsme chtěli vidět i jejich interiéry, jejich prohlídku jsme si nechali na příští návštěvu. Jednalo se o zámek a bývalý klášter Milosrdných bratří s barokní lékárnou a přilehlý kostel svatého Václava, nabízející v sezoně průvodcovskou službu. Nicméně i bez nich nám toho v Letovicích k prozkoumávání zbylo poměrně mnoho, přičemž jsme těmto turistickým cílům věnovali celý třetí den pobytu.

Docela nás překvapilo, že se v Letovicích dochovala hned trojice vodních mlýnů a protože jsme vždy klapáče obdivovali a záměrně navštěvovali, tak jsme je ani zde nemohli vynechat. Nejprve jsme shlédli stále fungující Kolářův mlýn a poté jsme odjeli hledat další klapáč, taktéž napájený vodou z řeky Svitavy. Kubitův mlýn jsme našli na konci slepé ulice, kde jsme zaparkovali náš stříbrný vůz a vzápětí jsme vyrazili na jeho obhlídku. Na rozdíl od krásně opraveného Kolářova mlýna jsme však viděli cihlové budovy s oprýskanou omítkou, které pramálo připomínaly místo, kde se od 18. stoleté mlelo obilí. Rychle jsme se podívali do vlastních papírů s historií místa a dozvěděli jsme se, že klapáč roku 1826 vlastnil pan Kubita, který však z nějakého důvodu nebyl v mapě uveden jako mlynář a nesl název Podloucký.

Vzápětí jsme dostali odpověď na nevyřčenou otázku, proč se musíme dívat na takové nevzhledné budovy. Dočetli jsme se, že roku 1883 byl Kubitův mlýn přeměněn na Biachovu továrnu na tištěné zboží, která se rychle rozrostla na velkou továrnu Cosmanos lidově nazývanou Modrá. Po přestavbě z původního mlýna mnoho nezůstalo a budovy získaly tovární vzhled, které se nám vůbec nelíbily. Dále jsme zjistili, že po 40 letech měla továrna problémy, fungovala jen částečně a roku 1930 byl její provoz zastaven úplně. Majetek byl rozprodán, některé budovy byly zbořeny a v ostatních vzniklo několik menších firem, ovšem v době naší návštěvy už neexistovaly ani tito nástupci. Zůstaly jen rozpadající se budovy, nepořádek okolo nich, pouze vody řeka stále vyráběly elektrickou energii jakoby se Svitava odmítala smířit se smutnou realitou.

Po obhlídce budov jsme nahlédli do vodního náhonu, který byl ovšem plný odpadků, jimž česlo zabránilo v další plavbě po řece. Nemělo cenu se zde déle zdržovat a tak jsme nasedli do auta a odjelo za třetím mlýnem s názvem Synkův. Doufali jsme, že na něj bude hezčí pohled než na ten Kubitův, nicméně jak to bylo doopravdy, to vám prozradí už jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také někdy přečtěte. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v Letovicích navštívili skoro všechny zajímavosti. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty, kteří tak získají aktuální informace o daném místě. Děkujeme. Pokud vás tento příspěvek inspiroval k návštěvě jihomoravských Letovic, pak splnil svůj účel…..

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Letovice_-_Kubituv_mlyn/

Historie :

Mlýn existoval prokazatelně v polovině 18. století, kdy byl zaznamenán během prvního vojenského mapování, které proběhlo 1764 – 1768. Další informace pak pocházejí z roku 1826, kdy jej vlastnil pan Kubita, který však z nějakého důvodu není v mapě uveden jako mlynář a nesl název Podloucký. V roce 1883 byl Kubitův mlýn přeměněn na Biachovu továrnu na tištěné zboží, která se rychle rozrostla na velkou továrnu Cosmanos lidově nazývanou Modrá. Po přestavbě zřejmě z původního mlýna mnoho nezůstalo a budovy získaly tovární vzhled.

Dne 24.7. 1923 ve 3 hodiny ráno vypukl v továrně požár, při kterém vyhořely budovy ve středu továrny. Škoda obnášela na 8 mil. Kč, přesto že se okolní budovy podařilo zachránit. Požár hasilo 12 ručních a 2 parní stříkačky a asi 250 hasičů. Od roku 1926 se v továrně fungovalo pouze dřevařského oddělení a hotové výrobky se zasílaly do sesterské továrny v Josefově Dolu u Kosmonos. V roce 1930 je továrna v seznamu vodních děl uvedena jako přádelna a tiskárna látek s vlastníkem Kosmonosy tkalcovna. Před zánikem továrna využívala jako zdroj energie nejen Francisovu turbínu, ale také parní stroje.

Dne 24.5. 1930 byl provoz továrny zastaven úplně a majetek firmy byl poté postupně rozprodáván. Některé provozy byly zbořeny a stavební materiál prodán na různá místa, nezbořené tovární provozy zakoupila firma Melkus a spol. pro zřízení chemické továrny, Moravské kolonisační družstvo pro zřízení obilního skladiště a dřevovýrobu koupil Karel Zbořil a zřídil zde pražírnu žitné kávy, budovu čp. 257(dnes krajní budova od ul. Pražská) koupil Josef Špička atd. Dnem 31.12. 1934 zde továrna Cosmanos zanikla. Většina budov bývalé továrny stále existuje, ale již dlouho neslouží původnímu účelu, pouze se zde díky vodě řeky Svitavy vyrábí elektřina.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/4907-kubituv-podloucky-mlyn

Město Letovice je držitelem turistické známky č.1423.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/letovice-c1423