Když jsme se jednoho roku rozhodli navštívit zoologickou zahradu v Praze, začali jsme hledat ubytování v okolí hlavního města. Z mnoha nabídek jsme si nakonec vybrali byt v rodinném domku, který se nacházel v obci Zadní Třebáň, o čemž rozhodla hlavně nižší cena. Kdybychom však tušili, že s kvalitou ubytování nebudeme vůbec spokojení, raději bychom si připlatili za lepší domeček. Starší nábytek, neuklizené pokoje, špatné zázemí a další drobnosti nám pobyt hodně pokazily. A když navíc po noční bouřce nešla dva dny elektřina a netekla voda, měli jsme po náladě, i když za přírodní běsnění pronajímatelé nemohli a poskytli nám alespoň balenou vodu. Nekvalitní ubytování ostře kontrastovalo s obrovským množstvím památek v okolí a nádherná příroda Českého krasu, takže o turistické cíle nouze rozhodně nebyla.

Druhý den pobytu jsme zahájili návštěvou města Dobřichovice. Do jednoho z nejteplejších míst naší republiky jsme zavítali zejména proto, abychom si prohlédli místní zámek, nicméně po příjezdu do města jsme nejdříve zámek minuli a přejeli na druhou stranu Berounky. Hned za mostem jsme zastavili naše stříbrné francouzské auto a odlovili zdejší kešku. Následně jsme se pěšky vydali na most, z něhož se nám naskytl pěkný pohled na jednopatrový trojkřídlý zámek s hranolovitou věží, který jsme měli před sebou jako na dlani. Rovněž jsme pozorovali lidi, koupající se za velkého vedra v Berounce a tak trochu jsme jim záviděli. Když jsme se dosyta vynadívali, tak jsme se vrátili k autu, kterým jsme odjeli zpátky na druhou stranu řeky a zaparkovali jej asi sto metrů od zámku na Palackého náměstí naproti prodejně COOP.

Než jsme vyrazili k bývalému šlechtickému sídlu, tak jsme se osvěžili chlazeným pitím z naší automobilové ledničky a teprve pak jsme se vydali k zámku. Po 100 metrech jsme dorazili na Křížovnické náměstí, kde byl zámek na místě bývalé tvrze na začátku 16. století postaven. Před zámeckou bránou jsme narazili na sochu sv. Jana Nepomuckého, která byla vytvořena roku 1729 z pálené hlíny a protože oblíbený český světec nic nenamítal, rádi jsme se s ním vyfotili. Když jsme se s ním objektivem fotoaparátu zvěčnili, jen o pár metrů dál jsme před vstupem do areálu zámku narazili na tabuli, z níž jsme načerpali historické informace o zdejším sídle řádu křižovníků na břehu řeky Berounky, který jen od počátku 18. století postihlo 20 povodní, z nichž nejničivější byly záplavy v roce 1872 a 2002.

Chytrá tabule nám prozradila, že předchůdcem zámku byla tvrz, kterou v 16. století nechal velmistr Antonín Brus z Mohelnice přestavět tvrz na letní sídlo křižovníků. Později probíhaly další renesanční úpravy stavby, ale během  třicetileté války byl zámek vypálen švédským vojskem. Po jejím skončení byl opraven, ale roku 1659 téměř celé Dobřichovice lehly popelem a trvalo šest let, než byl zámek opět znovu dán do gala. Po dalším velkém požáru roku 1779 byl zámek během následujících tří let obnoven ve stylu pozdního baroka a přistavěna věž, čímž budova získala víceméně dnešní vzhled. Dále jsme se dočetli, že zámek zůstal v majetku křižovníků až do roku 1948. V komunistické éře v něm byly zřízeny byty a skladiště, které využívalo například JZD, Československá vědeckotechnická společnost nebo Památník národního písemnictví.

Na závěr jsme si přečetli, že v roce 1994 byl značně zchátralý zámek křižovníkům vrácen a následujících 10 let rekonstruován. Po přečtení historických faktů jsme konečně bránou vstoupili na nádvoří a kolem hlavního traktu jsme prošli k jednolodní kapli sv. Judy Tadeáše se čtvercovou předsíní, která byla k zámku přistavěna v roce 1676 za velmistra Jiřího Ignáce Pospíchala. Modlitebnu jsme si krátce prohlédli a následně jsme pokračovali k mlýnskému náhonu, z něhož voda o něco dál vytékala zpět do Berounky. Odtud jsme shlédli zámek ze zadní strany a když jsme se otočili, omrkli jsme na druhé straně stojící Havlíkův mlýn. Potom jsme se vrátili na nádvoří a vešli do hlavní budovy. Po schodech jsme vystoupali do horního patra, kde jsme našli restauraci Zámecký had.

Neměli jsme v úmyslu se zde najíst, do pravého poledne zbývalo ještě čtyřicet minut, pouze jsme si chtěli koupit turistickou známku. Ochotná obsluha nám dřevěné kolečko nejenže prodala, ale získali jsme u ní rovněž razítko do památníku a dokonce jsme si mohli sami projít tři místnosti restaurace s krásnými malbami na stěnách. Líbil se nám i netradiční záchod, přilepený k jedné zdi. Po pár minutách jsme se vrátili k baru, poděkovali za vše a vyšli ven z restaurace na zámeckou chodbu. Sestoupili jsme zpět na nádvoří a vrátili se k autu, kterým jsme odjeli do nedaleké obce Karlík, kde jsme si prohlédli kostel sv. Petra a Pavla a kousek za vsí také zříceninu hradu. O nich již pojednávají jiné moje články, tak si je nezapomeňte ve volném čase přečíst. Chcete-li vědět, co dalšího jsme tento den viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme navštívili Dobřichovice a pak nás přivítal Karlík.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Dobrichovice_-_zamek/

Historie :

První písemná zmínka o Dobřichovicích pochází z roku 1253, kdy je král Václav I daroval řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Samotná tvrz jako předchůdce zámku se připomíná až roku 1420. V tomto roce král Zikmund Lucemburský zapsal Dobřichovice Zikmundovi Bolechovci z Pušperka. Ten byl jedním z obránců královského hradu Karlštejna proti husitům a katolické Dobřichovice spadaly pod jeho ochranu. Tvrz sloužila k ochraně brodu přes řeku Berounku a během husitských válek byla rozbořena. Tehdy křížovníci o Dobřichovice přišli a obec poté vystřídala několik majitelů, nicméně roku 1505 jim opět patřila. O to se prý zasloužil velmistr řádu Hynek Berka z Dubé, který na místě tvrze postavil renesanční zámek, jenž sloužil jako letní sídlo velmistrů. Zámek hodně trpěl za třicetileté války, navíc jej v roce 1639 vypálili Švédi, takže ležel v troskách. Až po čtyřiceti letech za velmistra řádu Jiřího Ignáce Pospíchala byl zámek znovu vystavěn a navíc byla přistavena kaple sv. Judy Tadeáše. V roce 1779 zámek znovu vyhořel, ale tentokrát byl rychle znovu obnoven. Na původním renesančním základu byl přestavěn do dnešní, pozdně barokní podoby a byla také vybudována zámecká věž. V roce 1941 Berounka zamrzla a když na jaře led povolil, tak se před mostem u zámku navršily kry do výše několika metrů. Obec byla zatopena vodou, která zalila přízemí zámku do výše oken. Křížovníci s červenou hvězdou drželi zámek až do roku 1948, kdy jim byl komunisty zabaven a poté ve správě státního statku, později JZD Dobřichovice a v roce 1976 připadl Československé vědeckotechnické společnosti. Od roku 1980 patřil Památníku národního písemnictví v Praze. Po roce 1990 se pak opět vrátil do rukou Křížovníků s červenou hvězdou, kteří jej opravili a vrátili do něj život. V roce 2002 pak přišla velká povodeň, během níž se voda dostala znova do přízemí zámku. Staronoví majitelé tak museli znovu investovat do oprav nemalé peníze, které částečně vydělávají pronajímáním zámeckých prostor a provozem restaurace.

Historie čerpána z webu

http://www.hrady.cz/?OID=3987

Zámek Dobřichovice je držitelem turistické známky č.1384.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/dobrichovice-c1384