Jednoho roku jsme velkou letní dovolenou nenaplánovali dlouho předem, jak bylo naším zvykem, nýbrž jsme místo pobytu vybírali na poslední chvíli. Pouhý týden před zvoleným termínem jsme za velice výhodnou cenu objevili pronájem bytu v rodinném domě, který se nacházel v západočeském Staňkově, kde jsme tak strávili druhý červencový týden letních prázdnin. Dům stál na klidném místě, měli jsme v něm dostatek soukromí a v horkých dnech se hodil krytý zahradní bazén, v němž jsme se večer párkrát osvěžili po návratech z výletů. Čtvrtý den západočeské dovolené jsme hojně navštěvovali bývalé šlechtické sídla a jedním z nich byl zámek v obci Ptenín. Po příjezdu do této vesnice jsme naše stříbrné auto zaparkovali přímo u zámku, který byl v době naší návštěvy majetkem obce a vydali se na jeho obhlídku.

Na první pohled bylo vidět, že část budovy s mansardovými střechami a lucernou byla již opravena, nicméně většinu budov hyzdily ještě oprýskané zdi a stará dřevěná okna. Následně jsme se šli podívat na boční část zámku, zářící novotou, kde jsme narazili na tabuli s prvním zastavením naučné stezky Ptenín – Újezdec. Chytrá cedule nám prozradila, že na místě zámku roku 1228 stála dřevěná tvrz, která byla později přestavěna na zděnou. Roku 1535 byl jejím majitelem Václav Pětipeský z Krásného Dvora, který ji roku 1548 prodal Bohuslavovi staršímu Videršperkarovi z Vidršperka. Zaujalo nás, že nový majitel tvrze vykopal ve sklepě poklad, zazděný sem jeho strýcem Mořicem. Dále jsme se dočetli, že roku 1728 získal renesanční tvrz hrabě Ferdinand Morzin, který ji o deset let později nechal přestavět na barokní zámek s několika křídly.

Hrabě na zámku však trvale nebydlel, budovy totiž sloužily jako obydlí úředníků a občas na něm pobývala vrchnost během lovů zvěře v okolních lesích. Na závěr jsme si přečetli, že po roce 1945 patřil do majetku obce, která jej využívala i po sametové revoluci. Po zjištění historických informací jsme zamířili ke vchodu na nádvoří bývalého šlechtického sídla a u portálu brány jsme si všimli odkryté původní omítky se sgrafity, které kdysi zdobily fasádu zámku. Litovali jsme toho, že se nedochovaly v celé své kráse, neboť s nimi by stavba jistě nabyla podstatně vzhlednější podoby než té, kterou jsme právě viděli. Poté jsme průjezdem v jižním křídle vstoupili na nádvoří a rozhlédli se kolem sebe. Našim očím nemohlo uniknout, že zdi na vnitřním nádvoří ještě nebyly vůbec opravené, navíc omítka z fasády zámku opadávala a odhalovala tak cihly a kameny.

Také okna a dveře byly bohužel stále v žalostném stavu a kontrastovaly tak s novou střechou a okapy. Z nádvoří jsme po chvilce vyšli ven druhým průchodem a ocitli se tak na začátku bývalého zámeckého parku. Místo okrasných květin a ušlechtilých dřevin jsme zde našli kopřivy, vysokou trávu a náletové křoviny. Nebylo zde co dále zkoumat a tak jsme se otočili a prohlédli si část zámku s pozůstatky původní renesanční tvrze ze 16. století s vystupující baštou a vedlejším jednopatrovým stavením. Rovněž z této strany budovy pamatovaly jistě lepší časy a tak jsme se zde dlouho nezdrželi a vrátili se stejným průchodem na nádvoří. Vzápětí jsme po schodišti vystoupali do prvního patra, kde jsme si chtěli v kanceláři koupit turistickou známku a prohlédnout si malé muzeum.

Bohužel jsme narazili jen na zamčené dveře a tak jsme zkusili zaklepat. Nikdo však nepřišel otevřít a proto jsme se odhodlali zavolat na telefonní číslo, jenž bylo uvedené na dveřích úřednické kanceláře. Dovolali jsme se paní, která nám řekla, ať zajedeme k ní domů, že nám známku prodá. Sestoupili jsme tedy zpět na nádvoří, prošli průjezdem před zámek a vrátili se k našemu autu, kterým jsme zajeli k ochotné paní domů. Naše zachránkyně nám u branky rodinného domu nejenže prodala známku, ale dokonce jsme u ní získali i razítko do památníku, takže jsme byli velice spokojeni. Paní jsme poděkovali, rozloučili se a s dobrý pocitem v duši jsme odjeli na hrad Roupov, o němž však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v jednom dni navštívili šlechtické sídla Švihov, Roupov, Ptenín a Puclice.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Ptenin_-_zamek/

Historie :

Na místě zámku původně již roku 1228 stála dřevěná tvrz, která byla později přestavěna na zděnou. Roku 1535 byl jejím majitelem Václav Pětipeský z Krásného Dvora, který ji roku 1548 prodal Bohuslavovi staršímu Videršperkarovi z Vidršperka. Nový majitel vykopal ve sklepě poklad, zazděný sem jeho strýcem Mořicem. Podle popisu z roku 1688 zde byl sklep, kuchyň a v ní pec, dále spižírna a konírna, v patře veliká světnice, kancelář, komora, místnost pro hosty a další, přičemž místnosti v přízemí byly klenuté. Roku 1728 získal renesanční tvrz hrabě Ferdinand Morzin, který ji o deset let později nechal přestavět na barokní zámek s několika křídly. Budovy zámku sloužily jako obydlí úředníků a občasně jako lovecký zámek vrchnosti. Po roce 1945 byl v majetku MNV, dnes je majetkem obce a slouží pro bytové účely.

Historie čerpána z webu

http://www.ptenin.cz/

Zámek Ptenín je držitelem turistické známky č.1382.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ptenin-c1382