Do města Litovel jsme zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů nejednoho turisty. Dělo se tak nejen v rámci různých výletů, ale toto bývalé královské město se navíc na několik let stalo sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna. Ještě než k tomu došlo, tak jsme v jeden srpnový den podnikli výlet, během něhož jsme poznali mnoho zajímavých cílů mezi Olomoucí a Litovlí. Jedním z nich bylo místo, kudy doslova kráčela historie, o níž se však nedá napsat, že by člověka nějak rozveselila. Letní sluníčko nás onen horký den svými paprsky řádně prohřívalo, když jsme naše stříbrné auto zaparkovali za železniční tratí, kousek od bývalého poutního místa, na které jsme se vzápětí vydali. Polní cesta nás k němu po 100 metrech dovedla a nestačili jsme zírat.

Před námi se totiž nacházelo pouze torzo kříže, který byl v devadesátých letech minulého století poničen a lavička. Nabídku k posezení jsme přijali a pár minut jsme ve stínu stromu rozjímali nad osudy obětí napoleonských válek, kteří byli pod našima nohama pohřbeni. Následně jsme zde odlovili kešku a mohli se tak spokojeně vrátit k našemu vozu. Opustili jsme tedy tajemné, svým způsobem smutné, ale hlavně zajímavé místo, které bylo takřka zapomenuto. Proto nám vadila absence nějaké informační tabule, která by dala důstojně vzpomenout na staré časy. Když jsme nasedli do auta, odjeli jsme za prohlídkou jednoho ze tří dochovaných litovelských mlýnů. To je však už jiný příběh. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme mezi Olomoucí a Litovlí poznávali jednu památku za druhou.

Když jsme sem přijeli podruhé, v řece Moravě mezitím proteklo hodně vody, jelikož od té doby uběhlo devět let. Stalo se tak během krátkého výletu, který jsme strávili v Litovli a Chudobíně a říjnové počasí nám tehdy opravdu přálo. Byli jsme zvědavi, jestli se něco U tří křížů změnilo a proto jsme se sem rozhodli znovu podívat. Tentokrát jsme sem přijeli černým SUV vozem, které jsme nechali na vyasfaltovaném plácku a pak jsme hledali správnou cestu na bývalé poutní místo. Po těch letech jsme už dávno zapomněli, že k němu vedla polní cesta a tak jsme se trmáceli přes jakési zahrádky. Zanedlouho jsme dorazili k málo frekventované železniční trati, zabočili doprava a za mostem jsme konečně ono vytoužené místo se smutným osudem spatřili. Torzo kříže bylo na svém místě, snad jej pouze více zakryl strom nad ním, ale přece jen zde bylo něco navíc.

K naší radosti jsme totiž vedle lavičky narazili na chytrou tabuli, z níž jsme načerpali zajímavé informace z historie tohoto zapomenutého místa, které nebylo ani vyznačeno v mapách. Dočetli jsme se, že v období protestantské Litovle nebylo možné pohřbívat ve městě katolíky a proto byl na místě, kde jsme se zrovna nacházeli, zřízen katolický hřbitov. Později byla postavena hřbitovní kaple a tři kříže, představující ukřižování Krista na Kalvárii. Litovelští sem konali procesí ve svátek Nanebevstoupení Páně a cholinská farnost, pod jejichž správu hřbitov patřil, na tohle místo konala poutě. Dále jsme se dočetli, že zde byli na začátku 19. století pohřbívání oběti napoleonských válek, k čemuž došlo po nerozhodné bitvě u Wagramu v roce 1809. Tehdy se po uzavření ukvapeného příměří s Napoleonem vzdal všech svých hodností Karel Ludvík Jan, arcivévoda rakouský a vévoda těšínský.

Došlo k tomu právě v Litovli a místní obyvatelé pak jen sledovali kolony s desítkami raněných, které odváželi do lazaretu v zámku Nové Zámky. Řada jich zemřela už cestou a tak byli pochováni na tomhle pohřebišti, další pak u Černého kříže na Nových Zámcích. Jenže to ještě nebylo všechno. Po drtivé porážce Napoleona v bitvě u Lipska v roce 1813, bylo v Litovli ubytováno mnoho francouzských zajatců, hlavně důstojníků. Po tyfové epidemii jich zde přes 40 zemřelo a byli rovněž pochováni v tomto místě, nicméně od té doby se na hřbitov začalo postupně zapomínat. V průběhu let byla kaple zbořena, čas odvál i tři kříže a jak už bylo zmíněno, tohle zajímavé místo jsme nenašli označené ani na mapách. Nebýt hry geocaching, zřejmě bychom se ani my o místě zvaném U tří křížů, nikdy nedozvěděli…! Alespoň, že jsme si díky kresbě Donáta Ulricha na informační tabuli mohli představit, jak to tady kdysi vypadalo. 

Ironií osudu bylo, že se zde při naší druhé návštěvě nenacházela už ani ta keška, jakoby toto místo chtělo zmizet ze světa a zbavit se všech zvědavých očí. Když jsme dočetli veškeré dostupné informace, pomalu jsme se polní cestou začali vracet k našemu autu a stále jsme přemýšleli, kam všechna ta mrtvá těla zmizela. Po chvilce jsme k autu dorazili, čímž jsme naše putování pro tento den uzavřeli a odjeli domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy viděli a jaká místa jsme navštívili, vyhledejte si v sekci Velké povídáni o výletech cestopis Jak jsme konečně viděli zámek Chudobín a ochutnali Čerlinku. Ten vám prozradí vše a pokud máte chuť podělit se o své poznatky z těchto míst, napište je dolů do komentářů. Děkujeme a snad vás tento článek inspiroval k návštěvě výjimečného kousku moravské země.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Litovel_-_poutni_misto_Tri_krize

Historie :

Na okraji města Litovel se nachází bývalé poutní místo s bohatou historií. V době protestantské Litovle, když se nepřipouštělo pohřbívání katolíků ve městě, byl zřízen v těchto místech katolický hřbitov a později zde byla postavena hřbitovní kaple a tři kříže jako Kalvárie. Litovelští sem konali procesí ve svátek Nanebevstoupení Páně a cholinská farnost, pod jejichž správu hřbitov patřil, na tohle místo konala poutě. Pohřbeni však jsou zde i oběti napoleonských válek. Po bitvě u Wagramu v roce 1809, se Karel Ludvík Jan, arcivévoda rakouský a vévoda těšínský, ve městě Litovli vzdal všech svých hodností. K tomu byl donucen pro uzavření ukvapeného příměří s Napoleonem po nerozhodné bitvě u Wagramu. Litovelští už pak jen sledovali kolony s desítkami raněných, které odváželi do lazaretu v zámku Nové Zámky. Řada jich zemřela už cestou a byli pochováni na tomhle pohřebišti a další pak u Černého kříže na Nových Zámcích. Po drtivé porážce Napoleona v bitvě u Lipska, v roce 1813, bylo v Litovli ubytováno mnoho francouzských zajatců, hlavně důstojníků. Po tyfové epidemii jich zde přes 40 zemřelo a byli rovněž pochováni v tomto místě. Tohle památné místo zůstávalo po dlouhá desetiletí stranou zájmu, ale není zapomenuto. V průběhu let byla kaple zbořena a čas odvál i tři kříže. Dnes se zde nachází pouze torzo kříže, který byl v devadesátých letech minulého století poničen a lavička, sloužící k rozjímaní na tomto zajímavém místě.

Historie čerpána z webu

https://www.litovelsko.eu/dr-cs/345-tri-krize-u-litovle.html

Město Litovel je držitelem turistické známky č.711.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/litovel-c711