Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Čtvrtý den pobytu jsme celý strávili v jámě lvové, neboť jsme se pohybovali pouze po Velkých Karlovicích, abychom se seznámili s místními památkami, které jsme během této červencové dovolené samozřejmě nemohli vynechat. Celodenní putování po této rozlehlé valašské obci nás mimo jiné zavedlo do místní části Podťaté, kde se naším cílem stala zvonice sv. Bartoloměje, od níž jsme zamířili k půvabné kapli Panny Marie Růžencové. Úzká silnice kopírovala modrou turistickou značku, která nás k dřevěné církevní stavbě doprovodila, nicméně naše stříbrné auto jsme museli odložit na malém plácku asi 100 metrů od kaple a zbytek jsme došli pěšky. Když jsme k roubené kapličce čtvercového půdorysu dorazili, vzpomněli jsme si na stavby našeho oblíbeného architekta Dušana Jurkoviče, které nám svým vhledem připomínala.

S potěšením jsme si tedy kapli Panny Marie Růžencové prohlédli a naše oči nejprve spočinuly na sedlové střeše pobité šindelem, z níž vybíhala dřevěná  polygonální věžička s lucernou, v níž visel zvon z 19. století. Střecha byla na přední straně ukončena půlkruhovým kabřincem, z něhož jako varovný prstík trčel k nebi malý křížek. V horní části průčelí jsme spatřili trojúhelníkový štít s malou příčnou stříškou, zvanou oháňka nebo podlomenice a pod ní jsme si přečetli text s bílým písmem na dřevěné desce: SV. MARIA ORODUJ ZA NÁS. Nad nápisem se nacházela štuková plocha a uprostřed ní jsme objevili nápis IHS L.P: 19-50, který nám objasnil, kdy byla kaplička postavena. Následně jsme zamířili ke dvoukřídlým dveřím, které byly ohrazeny dřevěným oplocením a přes prosklené okenní tabulky jsme nahlédli dovnitř.

Na neomítnutých stěnách jsme spatřili několik svatých obrázků s Pannou Marií, Ježíšem Kristem a sv. Josefem, pod nimiž stál na kamenném stupni malý oltářík, na kterém byly položeny sošky, křížek s Kristem, svícny a vše doplňovala květinová výzdoba. Když jsme vnitřní výbavu svatostánku prozkoumali, nade dveřmi jsme shlédli bílý reliéf Panny Marie, držící v náručí malého Ježíška a pak jsme sestoupili po třech kamenných stupních na zem a vydali na obchůzku kolem kaple. Na obou bočních stranách jsme našli dvě obdélná okna s dřevěnými zárubněmi, zakončené segmentovým záklenkem a nezapomněli jsme si krátce prohlédnout ani polygonální závěr kaple, čímž jsme její průzkum ukončili. Pak jsme se vrátili do auta, kde jsme vytáhli papíry s historií, které jsme si doma vytiskli a o kapli si přečetli pár informací.

Dozvěděli jsme se, že na místě dnešní kaple Panny Marie Růžencové od roku 1884 stávala dřevěná zvonička, v níž byl zavěšen zvon zasvěcený sv. Janu Křtiteli a sv. Michalu Archandělovi. Zvonice na kopečku u bývalého revíru ještě existovala po druhé světové válce, kdy se mihla ve filmu Portáši, ale potom zchátrala a byla zbořena. V horní části údolí Podťatého, na samém okraji jedlového a modřínového hvozdu, však dlouho prázdné místo nezůstalo, neboť v roce 1950 byla vystavěna nová kaple, inspirovaná tvorbou slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Do věžičky pak byl zavěšen původní zvon z 19. století, jehož zvuk se rozléhá po malebné dolině. Na závěr jsme si přečetli, že v roce 2002 zde obec vybudovala veřejné osvětlení, aby se i noční návštěvníci mohli pokochat pohledem na krásnou stavbu.

Kdo však na tohle místo zavítal jen v noci, přišel o krásné výhledy do údolí Podťatého a na hradby okolních hor, což se nás netýkalo. Nastal však čas, abychom malebnou kapli Panny Marie Růžencové opustili, neboť nás ještě čekalo poměrně dost dalších cílů. Nastartovali jsme tedy francouzský povoz a odjeli pod hotel Laterna, kde jsme si prohlédli sjezdovku Razula, o níž se více informací dočtete v mém dalším příspěvku. Jak dále probíhal čtvrtý den naší dovolené na Valašsku, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vášnivé čtenáře připraven cestopis s názvem Jak jsme strávili celý den poznáváním památek ve Velkých Karlovicích. Pokud jste tato místa také navštívili, můžete pod článek připojit svůj komentář a podělit se tak o své vlastní zážitky. Děkujeme a přejeme mnoho štěstí na cestách.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/velke-karlovice-kaple-panny-marie-ruzencove-v-podtatem​

Historie :

Na místě dnešní kaple Panny Marie Růžencové stávala dřevěná zvonička, zbudovaná roku 1884, v níž byl zavěšen zvon zasvěcený sv. Janu Křtiteli a sv. Michalu Archandělovi. Zvonice na kopečku u bývalého revíru ještě existovala po druhé světové válce, kdy se mihla ve filmu Portáši, ale potom zchátrala a byla zbořena. V horní části údolí Podťatého, na samém okraji jedlového a modřínového hvozdu, však dlouho prázdné místo nezůstalo, neboť v roce 1950 byla vystavěna nová kaple, inspirovaná tvorbou slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Do věžičky pak byl zavěšen původní zvon z 19. století, jehož zvuk se rozléhá po malebné dolině. Kaplička je ve velmi dobrém stavu, neboť obec o ni příkladně dbá a je průběžně opravována. V roce 2002 zde dokonce přibylo i venkovní osvětlení, ale návštěvník, který tohle místo navštíví v denní době, spíše ocení hezký výhled do údolí Podťatého a na hradby okolních hor.

Historie čerpána z těchto webů

https://www.velkekarlovice.cz/

https://pamatkovykatalog.cz

Velké Karlovice jsou držitelem turistické známky č.908.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/velke-karlovice-c908​