Město Fulnek, rozkládající se na obou stranách historické zemské hranice Moravy a Slezska, jsme poprvé navštívili v období mezi Vánocemi a Silvestrem, když jsme jeli na rodinnou návštěvu ke známým. Tento den nám vůbec nepřálo počasí, od rána vydatně pršelo jakoby příroda vůbec nebrala na vědomí, že z dvanácti měsíčků nejblíže k ohni zrovna sedí Prosinec. Přesto jsme si sebou vzali papír s turistickými cíli, které jsme chtěli ve Fulneku poznat, nicméně během cesty po dálnici z Olomouce jsme nevěřili, že bychom se za nimi vydali. Jenže u Oder jsme se stali svědky zázraku, jelikož déšť začal postupně ustávat a když jsme do Fulneku přijeli, tak už nepršelo. Pouze zatažená obloha a mokré silnice připomínaly předchozí události, což nás však nemohlo odradit od toho, abychom se seznámili s nabídkou historických zajímavostí města.

Jednou z památek, kterou jsme ve zmoklém Fulneku poznali, byl bývalý augustiniánský klášter s přistavěným kostelem Nejsvětější Trojice. Právě pod touto církevní stavbou jsme zaparkovali naše stříbrné auto po příjezdu do centra města a navíc jsme jej měli celou dobu na očích, když jsme se procházeli po náměstí Komenského a poznávali zdejší nabídku architektonických památek. Když jsme procházku po náměstí dokončili a s nepořízenou odtáhli od zavřeného Památníku Komenského, zamířili jsme konečně k bývalému klášteru s kostelem Nejsvětější Trojice. Komplex budov s farou na svahu Zámeckého vrchu jakoby nám chtěl podat pomocnou ruku a ke snadnějšímu výstupu před nás předestřel kamenné barokní schodiště, vsazené mezi dvě zdi, chráněné kamennými deskami a doplněné na vnitřní straně zděným madlem.

Virtuálně jsme za tuto pomoc stavitelům areálu poděkovali a přiblížili se k velké půlkruhové bráně, kterou se na schodiště vstupovalo. Vzhledem k tomu, že brána byla ozdobena pěknými sochami svatých z druhé čtvrtiny 18. století, na chvíli jsme se u ní zastavili a díla některého ze sochařů olomouckého okruhu jsme si prohlédli. Uprostřed oblouku brány jsme mezi toskánskými pilastry spatřili reliéf ženské hlavy, nad níž se nacházel bohatě členěný vlys a trojúhelníkový tympanon. O chvilku později jsme na druhé straně tympanonu našli reliéf Korunování Panny Marie v oválné kartuši s volutami a dekorativními festovy, ale ještě předtím jsme shlédli tři pískovcové sochy svatých na vrcholu brány. Nejprve to byla socha sv. Josefa s Ježíškem v náručí, provedená v tradičním rozevlátém rouše a s kovovou svatozáří nad hlavou.

Následovala socha sv. Ambrože v biskupském šatě, s mitrou na hlavě a se zdviženou žehnající pravicí, přičemž v druhé ruce držel knihu. Na závěr jsme viděli sochu sv. Augustina, jenž byl rovněž oblečen v biskupském šatě, na hlavě měl mitru a i on v levé ruce držel rozevřenou knihu. Když jsme si sochy prohlédli, vydali jsme se po schodišti vzhůru. Zdolávali jsme jeden stupeň za druhým, sem tam jsme se zastavili na odpočívadle, abychom se ohlédli a z výšky se podívali na náměstí pod námi. Litovali jsme pouze toho, že schodiště nebylo vystavěno ve 20. století a nebylo pohyblivé jako ty v obchodních domech. Za vynaloženou námahu jsme se na konci schodiště setkali s dvojicí prostovlasých andělů v rozevlátých rouchách, kteří měli na zádech mohutná křídla a pod jejichž dozorem jsme vstoupili na plošinu s církevními stavbami.

Z vydlážděného prostoru se nám naskytl úžasný pohled na centrum města, na který spolu s námi už desítky let shlížela kamenná dvojice světců, nicméně sochy se tu nacházely hned tři. Nejprve jsme narazili na barokní sochu sv. Floriána ze druhé čtvrtiny 18. století, jenž byl proveden v obvyklém ikonografickém pojetí římského vojáka, který stál na hranolovém podstavci s kartuší, vyplněnou reliéfem. V jeho těsné blízkosti se nacházelo barokní pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého s andílky na válcovém podstavci s drobnými bočními volutami, zhotovené v roce 1746. Na soklu stála postava světce v obvyklém kanovnickém úboru, s hlavou skloněnou ke kříži, který držel v levici a pravou ruku měl položenou na hrudi. U nohou světce po levé straně byla umístěna postavička andílka, držící rozevřenou knihu a kladoucího prst na ústa, zatímco po pravé straně jsme viděli andílka se sepjatýma rukama, jak shlížel k světci.

Opodál stál na vysokém hranolovém podstavci s kartuší, zdobenou reliéfem, druhý sv. Jan Nepomucký, který měl tentokrát u nohou figuru Hereze neboli zbloudilého kacíře. Po obhlídce všech tří soch jsme svou pozornost obrátili k samotnému jednolodnímu kostelu s mansardovou střechou, uprostřed níž jsme spatřili lucernu s cibulovou bání. Pak jsme již začali studovat průčelí stavby, která byla vybudována mezi lety 1750 - 1760 na místě gotického kolegiátního kostela při řeholním domě augustiniánů. Při pohledu na tu bohatou výzdobu jsme se nedivili tomu, že se kostel Nejsvětější Trojice řadí k nejvýznamnějším barokním stavbám severovýchodní Moravy. Jeho pravděpodobný stavitel a místní usedlík Mikuláš Thalherr si právem zasloužil náš obdiv za to, jaké dílo díky němu ve Fulneku vzniklo.

Průčelí bylo svisle členěno pilastry s iónskými hlavicemi, doplněné uprostřed dvojicí mohutných sloupů z kamenných kvádrů, mezi nimiž jsme v horní části zahlédli rozeklaný štít se symbolem Božího oka v trojúhelné svatozáři a plastikami andělů. Dole jsme spatřili vchod a po jeho stranách dvě půlkruhová okna, která byla obložena kamennými deskami a nad nimi se ve výklencích nacházela první dvojice evangelistů. Jednalo se o sochy sv. Jana a sv. Marka, nad kterými jsme našli další trojici oken a o patro výš stál v nikách sv. Lukáš a sv. Matouš, druhá dvojice evangelistů. Uprostřed mezi sloupy jsme uviděli nápisovou desku bez textu, nad kterou byla kartuše s reliéfním obrazem Nejsvětější Trojice a pak jsme naše oči zvedli k nejvyšším partiím průčelí, který završoval štít se sdruženými polovičními pilastry.

Na štítu s půlkruhově zaklenutým oknem se nám líbily štukované rokajové kartuše a vázy s plamenem po jeho stranách. Když jsme si pečlivě průčelí prohlédli, zaměřili jsme se na kapli sv. Josefa oválného půdorysu, která však zvenčí měla polygonální tvar. Kaple byla krytá plechovou bání, k níž přiléhala obdélná patrová předsíň s pultovou střechou. Interiér kaple osvětlovala dvojice půlkruhově ukončených oken a ve východní stěně našim očím neunikla vysoká půlkruhová nika, ve které jsme našli mramorový kříž s textem, chválící Ježíše Krista. Do předsíně se zamřížovanými okny se dalo vstoupit dveřmi s pískovcovým portálem, ale ty byly stejně jako hlavní pevně zamčené, takže jsme se dovnitř nepodívali. U kaple jsme si ještě krátce prohlédli obdélný patrový přístavek sakristie, jehož hladká fasáda byla rozdělena jednoduchou kordonovou římsou a pak jsme se přesunuli na druhou stranu kostela, kde se nacházela fara.

Jednopatrová fara obdélného půdorysu s hladkou fasádou vznikla v roce 1784 přestavbou původního augustiniánského kláštera, založeného již roku 1389. V hlavním průčelí fary jsme narazili na pískovcový portál s půlkruhovým záklenkem, vedoucím do křížové chodby, ale také tyto dveře byly zavřené. Následně jsme se vrátili před kostel, prošli kolem jeho průčelí a zabočili jsme doprava. Vzápětí jsme stanuli pod kamenným schodištěm, které nás přivedlo k pozůstatkům městského opevnění s názvem Černá věž. Název získala podle tmavé střešní krytiny ve tvaru kupole, pod kterou se skrýval zvon sv. Kateřiny. Bývalé strážní věži a současné zvonici je však věnován samostatný příspěvek, který si také nenechte ujít. Když jsme pod hláskou prošli po terase, ocitli jsme se nad areálem kláštera s kostelem Nejsvětější Trojice, které jsme měli pod sebou jako na dlani.

Mohli jsme si tak prohlédnout další jeho části, které jsme předtím nemohli vidět. Viděli jsme tak boční strany kostela s půlkruhově zaklenutými okny a ukončené profilovanými korunními římsami či půlkruhově uzavřený presbytář, který disponoval stejnými okny.  Na západní straně presbytáře nám neunikla druhá sakristie s oratoří v patře a s přistavěným vřetenovým schodištěm. Když jsme výhledy dostatečně pokochali, zaměřili jsme se na již zmíněnou Černou věž. Chcete-li vědět, co všechno jsme ve Fulneku viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v prosinci navštívili zmoklý Fulnek a dozvíte se víc. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty, kteří tak získají aktuální informace o daném místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě města Fulnek a poznání jeho památek či zajímavostí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Fulnek_-_klaster_Augustinianu_s_kostelem_Nejsvetejsi_Trojice/

Historie :

Bývalý klášter řádu augustiniánů kanovníků byl ve Fulneku založen roku 1389 u kostela sv. Filipa a Jakuba, který zde stál od konce 13. století. U jeho založení stál šlechtic Beneš z Kravař, který sem pozval řeholníky z Roudnice nad Labem a ti vzápětí změnili jeho zasvěcení k Nejsvětější Trojici. Tehdejší olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmburka souhlasil, aby kostel klášteru připadl a stal se tak chrámem kapitulním. Roku 1429 postihl klášter velký požár, ale byl rychle opraven. V roce 1438 se stal Fulnek majetkem Žerotínů, roku 1466 získali moc nad kanonií Tvorkovští z Kravař. Úpadek přineslo 16.století a problémy s luterstvím, které se po Moravě šířilo. Klášter ve Fulneku se v té době potýkal s nedostatkem řeholníků. Roku 1672 propůjčil papež Klement X. proboštům fulneckého augustiniánského kláštera právo infule, takže mohli nosit mitru čili obřadní pokrývku hlavy. Prvním proboštem s tímto právem byl Pavel Brugmann, který měl nemalé zásluhy na vybudování nového kláštera a opravu zanedbaných klášterních dvorců. Zahájil také hospodářskou prosperitu. Nový kostel byl postaven v polovině 18. století. Klášter byl roku 1784 za reforem Josefa II. zrušen a jeho poslední probošt se stal fulneckým farářem. Část kláštera byla poté přeměněna na farní úřad. Současná obnova řeholního života v areálu, je spojena s činností kapucínů, kteří ve Fulneku také působili. Ale jejich konvent byl tak zdevastován, že ho nemohli využívat. Návrat do Fulneku jim byl dovolen již v roce 1968, v době Pražského jara. Dnes je fulnecká farnost ve správě řádu pallotinů. Farní kostel Nejsvětější Trojice byl vybudován mezi lety 1750 - 1760 na místě gotického kolegiátního kostela při řeholním domě augustiniánů - kanovníků. Je architektonickou dominantou města a řadí se k nejvýznamnějším barokním stavbám severovýchodní Moravy. Jeho stavitelem a předpokládaným autorem projektu byl ve Fulneku usedlý stavitel Mikuláš Thalherr.

Historie čerpána z webu

https://pamatkovykatalog.cz/

https://www.atlasceska.cz/pamatky/klaster-fulnek-18373

Město Fulnek je držitelem turistické známky č.338.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/fulnek-c338