Jevíčko jsme navštívili cestou do Letovic, kde jsme jednoho roku strávili čtyři příjemné jarní dny v penzionu na okraji města. Po příjezdu do Jevíčka jsme navštívili poměrně dost památek a zajímavostí, které byly většinou soustředěny kolem centra města, nicméně za některými jsme se museli vydat do okrajových částí i mimo městskou zástavbu. Jedním z našich turistických cílů byl bývalý klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v centru města, ke kterému jsme se vydali pěšky poté, co jsme naše francouzské stříbrné vozítko nechali odpočívat na Palackého náměstí po náročné cestě z Olomouce a Jaroměřic. Nejprve jsme si ovšem prohlédli židovskou synagogu, o které se dočtete v mém jiném článku a teprve pak jsme zamířili Soudní ulicí za katolickými památkami.

Areál konventu se čtyřmi jednopatrovými křídly a kostelem byl vidět již z dálky a protože jsme to k němu od synagogy neměli daleko, již po 200 metrech jsme k němu dorazili. Na levé straně na nás vykukoval presbytář kostela Nanebevzetí Panny Marie a jeho hranolová věž, jakoby se snažil přitáhnout naši pozornost, ale my jsme se nejprve věnovali obhlídce areálu kláštera, jenž byl založen markrabětem Janem Jindřichem někdy ve druhé polovině 14. století pravděpodobně na místě staršího královského dvora. My jsme před sebou ovšem měli podobu kláštera z 18. století, kdy byl kvůli nedostačující kapacitě rozšířen o samostatnou budovu prelatury. Jednalo se obydlí opata, jenž zde přijímal světské návštěvy, které by jinak narušovaly chod kláštera, přičemž v domě měl vlastní knihovnu, kuchyni, jídelnu a přijímací sál.

Obydlí opata přiléhalo ke kostelu ze severní strany a viděli jsme jej o chvilku později, neboť se přímo před námi rozkládala jiná část kláštera. Jednalo se o nejdelší jeho křídlo, které v době naší návštěvy sloužilo jako městská ubytovna, ovšem snadno jsme si dokázali představit mnichy pohybující se jeho chodbách a spících v jednotlivých místnostech. Augustiniáni za zdmi kláštera trávili společný rozjímavý život v modlitbách, věnovali se studiu, meditaci a duchovní správě, když předtím složili věčný řeholní slib. Zdálo se, že jich v Jevíčku muselo žít hodně, neboť jsme na tomto křídle spatřili dvě řady oken, přičemž v té horní jsme jich napočítali patnáct  a v dolní řadě čtrnáct. Člověk nemusel mít z matematiky jedničku, aby si spočítal, že v dolní řadě chybělo jediné a to z toho důvodu, že jej nahrazoval vchod do průjezdu, do něhož jsme se vzápětí vydali.

Vchod lemovalo pískovcové ostění s klenákem, na němž možná býval augustiniánský znak, tedy otevřená kniha a planoucího srdce, jež bylo proniknuté šípem. Bohužel jsme na klenáku žádný erb nenašli a tak jsme bez zdržení prošli průjezdem na vnější nádvoří, kde jsme našli pár drobných budov. Původně jsme si mysleli, že se tudy dostaneme na rajský dvůr, ale na ten byl přístupný z křídla těsně přiléhajícímu ke kostelu anebo protější části kláštera. K východní části kláštera přiléhal kostel, ovšem zatím jsme z něj viděli pouze hranolovou věž, vystupující ze střechy klášterního křídla. V patě věže jsme uviděli malá kulatá okénka a nad jedním z nich jsme pak spatřili vysoké okno ve zvonicovém patře. Věž byla zastřešena nízkou cibulovou bání a jehlancovou stříškou s tradičním křížem na vrcholu.

Poté jsme prošli průjezdem ven a vzápětí jsme zabočili doprava, přičemž jsme ihned spatřili půlkruhový presbytář svatostánku, který byl rozdělen lisénovými rámci na tři hlavní pole. V obou bočních jsme našli dvě okna s půlkruhovým záklenkem nad sebou a pouze jediné se pak nacházelo v prostřední části kněžiště. Nad horními okny jsme ještě uviděli oválná okénka a pak jsme se již přesunuli k boční straně kostela, na které se netradičně nacházel hlavní vchod do svatostánku. Našim očím nemohly uniknout další lisény, mezi nimiž se opět nacházely okna ve dvou řadách, přičemž v horní jsme napočítali čtyři a v dolní tři kousky. Jedno chybělo ze stejného důvodu jako u klášterního průjezdu, neboť se na jeho místě vyskytoval již zmíněný portál hlavního vstupu, jehož nádhernou kamenickou výzdobu jsme si následně začali prohlížet.

Okolo dveří jsme shlédli profilované pravoúhlé ostění, které pro změnu lemovaly dva bosované pilíře, ukončené výraznou římsou, z níž vybíhaly po stranách dvě voluty. Na nich posedávali andělé, v dolní části těla bohatě zahalení do drapérie, přičemž oba drželi kartuš s letopočtem 1768. V zrcadle kartuše jsme spatřili erb postavy stojící na kašně, což byl znak opata kláštera, završený mitrou. Za kartuší jsme našli okno, nad nímž se nacházeli dva andílci, držící plechový klobouk se střapci. Vedle vchodu jsme si pak krátce prohlédli kamenný kříž s volutovým středním podstavcem a pozlacenou figurou Krista. Kousek vlevo jsme ještě shlédli kovaný rokokový kříž s Kristem a svatým obrázkem, který byl umístěn do pískového soklu s křížem ve spodní části. Pak jsme již prošli kolem kříže z druhé poloviny 18. století k další části kláštera.

Jednalo se druhé nejdelší křídlo klášterního areálu, na němž jsme spatřili opět dvě řady oken, které se nám však už nechtělo počítat. Uprostřed křídla jsme pak narazili na vchod s pískovcovým ostěním, na němž jsme našli letopočet 1682, značící pravděpodobně datum barokní přestavby a rozšíření kláštera. Nad vchodem nás zaujala kartuše s moravskou orlicí, kterou si do svého znaku v polovině 13. století vybral Přemysl Otakar II., když se tento moravský markrabě stal českým králem. Pod kartuší naším očím neunikl letopočet 1847, což byl datum její opravy a rovněž jsme si zde přečetli tento nápis z roku 1593 : NEBVDELI BVH OSTRZIHATI MIESTA NADARMO CSAV TI KTERZI OSTRZIHACI CEHO STALO SE ZAPVRC MISTRV.B.M.I.C.D. Text jsme pochopili ve smyslu žalmu 127, který mimo jiné říká, že nestřeží-li město bůh, nadarmo bdí strážný.

Následně jsme chtěli zajít na prohlídku expozic muzea, jenže to bylo pro návštěvníky k dispozici jen ve středu odpoledne a tak bylo těžké se trefit zrovna do otevírací doby. Zavřené dveře nás mrzely ještě z jednoho důvodu, souvisejícího s klášterem, neboť právě přes muzeum se údajně dalo projít na rajský dvůr nepravidelného tvaru, nasát atmosféru místa a pohroužit se v myšlenkách do období největší slávy Augustiniánů, kterým klášterní areál v Jevíčku sloužil až do roku 1785, kdy byl v rámci josefínských reforem zrušen. Vzhledem k tomu, že byl kostel Nanebevzetí Panny Marie spojen s klášterem, neměli jsme možnost vidět jeho další strany nebo průčelí. O celém komplexu jsme si tedy alespoň přečetli pár historických informací z přinesených vytištěných papírů, z nichž jsme se třeba dozvěděli, že když přestala kapacita klášterního kostela dostačovat, nechal jej v letech 1762-1766 opat Matyáš Pertschner rozšířit.

Dále jsme se dočetli, že roku 1778 byla k severní části kostela přistavěna Karlem Vincencem z Neuburku kaple s rodinnou hrobkou, kterou jsme pochopitelně také nemohli vidět. Zaujalo nás, že klášterní budovy byly umístěny v těsné blízkosti hradebních zdí, které Jevíčko chránilo před nepřáteli zvenku a právě za městským opevněním vedly další naše kroky. O hradbách a věžích však pojednává již jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také přečtěte. A chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili Jaroměřice a nedaleké Jevíčko. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě Jevíčka a pěkného okolí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Jevicko_-_kostel_Nanebevzeti_Panny_Marie_a_klaster_Augustinianu

Historie :

Klášter v Jevíčku byl založen markrabětem Janem Jindřichem někdy ve druhé polovině 14. století pravděpodobně na místě staršího královského dvora a spolu s ním vznikl kostel Nanebevzetí Panny Marie a gotická hřbitovní kaple sv. Trojice. V 17. století byl klášter barokně přestavěn a rozšířen jako jednopatrová čtyřkřídlá stavba. Později již přestala kapacita klášterního kostela dostačovat a proto jej v letech 1762-1766 nechal opat Matyáš Pertschner barokně rozšířit. Byla přistavena samostatná budova prelatury a kostel byl přestavěn do dnešní podoby. Areál konventu je tvořen čtyřmi jednopatrovými křídly, která jsou umístěna kolem nepravidelného rajského dvora. K východní části přiléhá kostel a k němu ze severu budova prelatury na obdélném půdorysu. Klášterní budovy jsou umístěny v těsné blízkosti hradební zdi (zevnitř městského areálu), která je u konventu součástí západního křídla. Sochařské a štukatérské práce provedl se svými pomocníky brněnský sochař Ondřej Schweigl. Stolařské práce provedla klášterní dílna u sv. Tomáše řízená bratrem laikem Bernardem Stettnerem. Honosný hlavní oltář dal zbudovat roku 1780 Ferdinand rytíř Zeno z Tannhausenu, který je zde také pochován. Roku 1778 byla k severní části kostela přistavěna Karlem Vincencem z Neuburku kaple s rodinnou hrobkou. V 18. století se klášterní kostel stal poutním místem. Jako klášterní sloužil až do roku 1785, kdy byl v rámci josefínských reforem augustiniánský klášter v Jevíčku zrušen. Od té doby byl kostel veden jako farní. V roce 1869 kostel poškodil požár, naštěstí pouze zvenku. Dnes je v budovách bývalého kláštera umístěno městské muzeum, obřadní síň a byty. 

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/klaster-augustinianu-s-kostelem-nanebevzeti-panny-marie

Město Jevíčko je držitelem turistické známky č.738.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/jevicko-c738