Svitavy - klášter Milosrdných sester sv. Vincence z Pauly
Klášter Milosrdných sester sv. Vincence z Pauly, jemuž se lidově říkává vincentinek, společně s kaplí téhož světce založil svitavský rodák a kanovník vídeňského Dómu Thomas Christ v roce 1867. Řeholní dům byl vysvěcen v roce 1868 a o šest let později došlo k jeho rozšíření o pozdně klasicistní kapli sv. Vincence. Klášter stál na Novém Městě v dnešní ulici T.G. Masaryka a od roku 1871 sem byly přijímány chovanky, které se věnovaly charitativní činnosti spojené s péčí o nemocné a chudé a později pracovaly v místní nemocnici, sirotčinci a chudobinci. Roku 1876 byla přikoupena sousední budova a v ní zřízena dětská opatrovna. Počet sester nebyl vysoký, roku 1935 zde pracovalo 11 řeholnic a při odsunu německých obyvatel odjelo transportem 40 sester. Od roku 1945 působily ve městě tři řádové kongregace, přičemž většina řeholnic přicházela ze Slovenska.
Svitavy jsme navštívili během zpáteční cesty z pobytu v Letovicích, kde jsme strávili čtyři jarní dny v místním penzionu na okraji tohoto jihomoravského města. Když jsme po poslední snídani v penzionu nasedli do našeho auta, sjeli jsme dolů na Pražskou ulici a pak jsme již nabrali kurz směrem na Svitavy. Návštěvu tohoto města na hranici Čech a Moravy jsme měli v plánu už dlouho, ale vždy jsme projeli okolo za vzdálenějšími cíli a tak jsme se rozhodli, že náš rest smažeme právě v rámci cesty dolů z Letovic do Olomouce. Velice frekventovaná silnice číslo 43 byla v ono nedělní dopoledne poloprázdná a brzy jsme do Svitav bez problémů dorazili. Toto město začalo psát svou historii již ve 12. století a tak nám nabídlo širokou škálu památek a zajímavostí, které jsme všechny zvládli poznat za jeden den.
Jednou z nich byl bývalý klášter Milosrdných sester sv. Vincence z Pauly, který společně s kaplí téhož světce založil svitavský rodák Thomas Christ v roce 1867. Komplex se nacházel na ulici T.G. Masaryka, na které jsme zaparkovali naše auto a vydali se na obhlídku církevních budov. Klášter jsme viděli jen z čelní strany, neboť jeho interiéry obsadilo přibližně 130 většinou mentálně postižených žen a tak jsme rozhodně neměli chuť se s nimi potkávat na chodbách, i kdybychom měli dovnitř přístup. Vzhledem k tomu, že zahrady na druhé straně kláštera byly otevřeny pár let po naší návštěvě, museli jsme vzít zavděk pouze obhlídkou budov na ulici, pojmenované po našem prvním prezidentovi. Největší pozornost na přední straně kláštera poutala klasicistní kaple sv. Vincence, která v roce 1874 nahradila svou dřevěnou předchůdkyni.
Dole jsme spatřili dvě okna a vchodové dveře s kamenným ostěním, vsazené mezi dva pilastry, nad nimiž jsme si přečetli německý text Das auge gottes bewachen die ihn lieben, který jsme si přeložili jako Chraň oko boží ty, kdo ho milují. Nad nápisem se v trojúhelníkovém štítu nacházelo ono zmíněné Boží oko, které jistě sledovalo i naši obhlídku. Nad štítem pouštělo světlo do útrob kaple okno s půlkruhovým záklenkem, po jehož stranách jsme našli dvě niky. V každé z nich stála socha Panny Marie s korunou na hlavě, přičemž jedna světice v ruce držela druhou korunu, na níž zrovna odpočíval holub a druhá pro změnu svírala kříž s Kristem. Nad sochami jsme uviděli tři kruhová rozetová okénka a krápníky, zdobící lem střechy, z níž vyčnívaly tři věžičky s jehlancovou stříškou, zakončené křížkem. Prostřední věžička nesla zvonek, ukrytý za žaluzií, a to bylo vše, co jsme na kapli sv. Vincence mohli vidět.
Následně jsme se odebrali k autu, jímž jsme popojeli pár stovek metrů k pomníku vojáků Rudé armády na ulici T. G. Masaryka, u něhož jsme nechali odpočívat náš povoz. Vzápětí jsme zamířili na náměstí Míru se spoustou historických domů s podloubím, starým katolickým kostelem a dalšími drobnými zajímavostmi, o nichž se více dozvíte v mém dalším příspěvku. Chcete-li vědět, co všechno jsme ve Svitavách viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme Svitavy prošli křížem krážem a dozvíte se víc. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty, kteří tak získají aktuální informace o daném místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě města Svitavy a poznání jeho památek či zajímavostí.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Svitavy_-_klaster_Milosrdnych_sester_sv._Vincence_z_Pauly
Historie :
Klášter Milosrdných sester sv. Vincence z Pauly, jemuž se lidově říkává vincentinek, společně s kaplí téhož světce založil svitavský rodák a kanovník vídeňského Dómu Thomas Christ v roce 1867. Řeholní dům byl vysvěcen v roce 1868 a o šest let později došlo k jeho rozšíření o pozdně klasicistní kapli sv. Vincence. Klášter stál na Novém Městě v dnešní ulici T.G. Masaryka a od roku 1871 sem byly přijímány chovanky, které se věnovaly charitativní činnosti spojené s péčí o nemocné a chudé a později pracovaly v místní nemocnici, sirotčinci a chudobinci. Roku 1876 byla přikoupena sousední budova a v ní zřízena dětská opatrovna. Počet sester nebyl vysoký, roku 1935 zde pracovalo 11 řeholnic a při odsunu německých obyvatel odjelo transportem 40 sester. Od roku 1945 působily ve městě tři řádové kongregace, přičemž většina řeholnic přicházela ze Slovenska. Po dlouholetých neshodách s úřady opustily sestry v roce 1988 Ústav sociální péče ve Svitavách a odešly do kláštera v Mendryce. Ještě v 90. letech 20. století zde působilo několik posledních sester, ale v roce 1997 definitivně z města odešly. Ústav sociální péče prošel v posledních letech rekonstrukcí a přístavbou patra a jeho název se změnil na Domov na rozcestí, v němž je pečováno o 130 klientek, většinou mentálně postižených žen. Zakladatel kláštera Thomas Christ byl pohřben na zdejším hřbitově.
Historie čerpána z webu
Město Svitavy má svou turistickou známku č.633.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/svitavy-c633
