V obci Archlebov jsme se zastavili během listopadového státního svátku, který se ten rok vůbec nevydařil. Tehdy panovalo inverzní a mrazivé počasí, o němž se povídá, že by ani psa nevyhnal a za těchto nepříznivých podmínek jsme podnikli výlet, který jsme strávili v okolí Kyjova. Během zpáteční cesty domů jsme se zastavili ve zmíněné obci, abychom zde u kostela sv. Rocha a sv. Šebestiána odlovili kešku. Při té příležitosti jsme si samozřejmě prohlédli i samotný kostel, jenž vystavěn na místě staršího kostela v letech 1729 - 1731. Naše stříbrné vozítko jsme zaparkovali v uličce u svatostánku a brankou v plotě jsme vklouzli na hřbitov, který se u jednolodního kostela nacházel. Pomalu jsme se procházeli mezi hroby a přitom si prohlíželi boční stranu stavby se třemi okny s půlkruhovým záklenkem, které od sebe dělily ozdobné zdvojené lizény.

Všimli jsme si, že střecha kostela byla sedlová, přičemž nad kněžištěm přecházela ve valbovou. Pomalým krokem jsme se dorazili k půlkruhovému presbytáři se dvěma okny s půlkruhovými záklenky a když jsme plynule přešli na druhou stranu stavby, přišli jsme k přízemní sakristii z roku 1836 se stanovou střechou. Za přípravou kněžích jsme minuli dvě stejná okna, která jsme už viděli na druhé straně lodi a pak jsme již dorazili k hranolové věži. Ocitli jsme se před nejstarší částí celého kostela, neboť raně barokní věž se stanovou střechou pocházela ještě ze starého kostela. Pod střechou jsme si zkontrolovali správný čas na ciferníkových hodinách, pod nimiž se nacházela okna ve zvonicovém patře, za kterými jsme jen mohli tušit přítomnost čtyř nových zvonů z roku 1994, pocházejících z dílny Marie Tomášové-Dytrychové z Brodku u Přerova. O něco níže jsme spatřili úzká okna s půlkruhovým záklenkem a pod nimi pro změnu obdélníková okna, pouštějící světlo do vstupní části interiéru.

Tam jsme chtěli vstoupit i my, ale dveře byly zavřené a tak jsme se dovnitř nepodívali. Následně jsme se šli podívat na pomník obětem 1. a 2. světové války s nápisem Kde domov můj, což nám připomnělo, že bychom se už měli vrátit domů. Nicméně jsme ještě odlovili zmíněnou kešku a když jsme vyšli ven z kostelního areálu, za bránou jsme narazili na výklenkovou kapli sv. Josefa. Nahlédli jsme dovnitř a za kovanou mříží jsme spatřili barevnou sošku svatého s malým Ježíškem v náručí. Potom jsme již prošli kolem kříže s Kristem a uličkou se vrátili k našemu autu, jímž se přes Slavkov u Brna a D46 vrátili domů do Olomouce. Uzavřeli jsme tak nepříliš povedený výlet, který jsme měli strávit spíše na horách, kde by nás určitě inverze netrápila. Chcete-li vědět, co všechno jsme ten den viděli, mrněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde na vás čeká článek Jak jsme v okolí Kyjova pociťovali účinky inverzního počasí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Archlebov_-_kostel_sv._Sebestiana_a_Rocha/

Historie :

Již v 1. polovině 13. století stávala v Archlebově kaple neznámého patrona, k níž byla v roce 1435 přistavěna věž. S výstavbou větší kaple se začalo po koupi panství rodem Lichteštejnů v době pobělohorské. Kaple byla opravena a zvětšena za Maximiliána III. z Lichtenštejna a v roce 1639 byl kostel zasvěcen sv. Šebestiánu a Rochovi, což souviselo s morovou epidemií na Moravě ve 2. polovině 17. století. V letech 1729 - 1731 tehdejší majitel Václav kníže z Lichteštejna nechal kostel rozšířit směrem na východ. Na západní straně byla do nové stavby včleněna raně barokní hranolová věž. V souvislosti s těmi úpravami byla provedena také nová úprava interiéru v letech 1740 - 1746 podle projektu architekta Antona Erharda Martinelliho, který včlenil do prostoru hudební kruchtu.

Interiér :

Nová úprava interiéru proběhla v letech 1740-1746 podle projektu architekta Antona Erharda Martinelliho, který do kostela nově umístil hudební kruchtu. Zároveň byly pořízeny nová dřevěná oltářní retabula a hlavní oltářní obraz z roku 1750, v jehož dolní části jsou výjevy z doby moru a lichtenštejnský erb. Po stranách obrazu jsou sochy papeže Fabiána a Urbana. Na vnějších konzolách jsou osazeny sochy sv. Bernarda a Štěpána pocházející ze zrušeného poutního kostela v obci Silničná u Žarošic. Vitráže v oknech s námětem sv. Terezie Veliké a sv. Alžběty Uherské pocházejí z roku 1903 a jsou dílem brněnské firmy Škarda. Obrazy křížové cesty namaloval zdejší farář a malíř Bedřich Kamarát v roce 1895. Kostel vlastní první betlém řezbáře Metoděje Floriána z roku 1955, jehož pozadí tvoři miniatury staveb z Dolních Kounic. Varhanní skříň pochází z roku 1872 a je dílem varhanáře Josefa Hauka z Uherského Hradiště. V 1. světové válce byly odevzdány píšťaly. Nové byly pořízeny v roce 1927. V roce 1960 byly zakoupeny pro kostel varhany ze zrušeného poutního kostela z Chlumu Svaté Máří v okrese Sokolov.

Historie čerpána z webu

https://pamatkovykatalog.cz/kostel-svatych-rocha-a-sebestiana-14484728

Obec Archlebov nemá turistickou známku.