Litovel - kostel sv. Marka
Kostel sv. Marka byl v Litovli postaven na počátku 14. století v gotickém slohu a patronátní právo nad ním měly cisterciačky z kláštera ve Starém Brně až do roku 1562. V roce 1437 vyplenilo kostel vojsko Jana Parduse z Horky a Vratkova. Znovu vysvěcen byl v roce 1444. V letech 1529 – 1532 byl renesančně přestavěn. Během třicetileté války byl kostel poškozen vpádem švédských vojsk a jeho opravy zednickým mistrem Melchiorem Dankem z Olomouce v letech 1675 - 1680 již probíhaly v barokním stylu. Kostelní věž byla zvýšena při přestavbě roku 1699. V první polovině 18. století byla ke kostelu přistavěna tzv. Engelmannova kaple, vysvěcená pravděpodobně v roce 1741. Generální oprava fasády provedena v roce 1986.
Na konci dubna jednoho roku se aprílové počasí uklidnilo a ukázalo světu přívětivou tvář, čehož jsme využili a podnikli celodenní výlet, během něhož jsme důkladně poznali památky města Litovel. Jednou z nich byl kostel sv. Marka v centru města, postavený na počátku 14. století v gotickém slohu, nedaleko kterého jsme zaparkovali naše stříbrné autíčko a vzápětí jsme vyrazili na jeho obhlídku. Když jsme k církevní památce přišli, byl k nám natočen zadní částí, takže jsme si nejprve prohlédli trojboký presbytář s odstupňovanými gotickými opěráky, které spolu s okénky ve věži připomínaly původní stavební sloh. Mezi pilíři jsme spatřili dvě řady oken v kamenných rámech s půlkruhovými záklenky a v přízemí pod nimi se nacházely otevřené kaple s pultovými stříškami, ve kterých však chyběly výmalby se svatými výjevy.
Od kněžiště jsme se přesunuli k Engelmannově kapli s kulatou věžičkou a kruhovými okny, která byla ke kostelu přistavěna v první polovině 18. století, přičemž její vysvěcení proběhlo v roce 1741. Pak jsme pokračovali v chůzi kolem boční strany lodi, jež byla členěna lisénovými rámy, mezi nimiž jsme ve dvou řadách nad sebou našli okna s půlkruhovými záklenky a v přízemí jsme narazili na jeden z několika vchodů. Portál s mohutným kamenným ostěním jsme si s potěšením prohlédli, neboť byl zdoben pilastry s drobnými architektonickými prvky a vodorovným překladem se segmentovým štítem a lichtenštejnským znakem. Na nároží jsme narazili na věž s hladkou fasádou a malými otvory, osvětlující schodiště do zvonice, kterou prosvětlovala okna s půlkruhovými záklenky.
Věž byla zakončena vysokou jehlancovou střechou s křížem na vrcholu, nicméně nejvíce nás na ní zaujaly dvě hlavičky měšťanů, pocházející ze starého hřbitova. Během obchůzky kolem kostela jsme se totiž pohybovali po hřbitově, na němž se pochovávalo až do roku 1784, dokud pohřbívání u svatostánků nezakázal císař Josef II. v rámci svých osvícenských reforem. Hned vedle věže jsme našli hlavní vchod s klenutou předsíní, kterou jsme vstoupili do útrob svatostánku, abychom si prohlédli interiér. Vzápětí nás sice zastavila mříž, ale i přes ni jsme pohodlně viděli mobiliář, pocházející převážně z 18. a 19. století. Postupně jsme shlédli třeba hlavní oltář s barokními sochami z poloviny 18. století, rokokovou kazatelnu, chrámové dřevěné lavice s intarziemi městského znaku.
Nad našimi hlavami se nacházela hudební kruchta, kterou jsme před chvíli viděli od dveří bočního vchodu. Nahoře se nacházely varhany z roku 1631, které byly upraveny pražským varhanářem Petrem Emanuelem Štěpánem v roce 1902. Když jsme si interiér prohlédli, pokračovali jsme v obhlídce průčelí svatostánku a na boku předsíňky hlavního vchodu jsme spatřili misijní kříž a také jednu zajímavost. Jednalo se o kovovou míru, která určovala povinnou hloubku hrobu. Nad vstupem jsme uviděli kruhové okno, pouštějící světlo na kruchtu a o něco výše jsme spatřili trojúhelníkový volutový štít členěný lisénami, mezi nimiž se nacházely dvě okna s půlkruhovými záklenky. Následně jsme průčelí kostela sv. Marka opustili a zamířili jsme k druhé boční straně katolického chrámu.
Cestou jsme narazili na dvě staré lípy, jež byly kdysi vysazeny v areálu starého hřbitova a jeho existenci nám připomněl také náhrobní kámen s postavou muže, vsazený do fasády kostela. Rovněž na této straně stavby nechyběl boční vchod s kamenným profilovaným ostěním a štítem s lichtenštejnským znakem, kolem něhož bylo několik oken s půlkruhovými záklenky. Na konci lodi jsme narazili na sakristii s renesančním portálem, z čehož jasně vyplývalo, že trojlodní chrám během staletí prošel několika stavebními úpravami. U přípravny kněžích jsme naši první prohlídku kostela zakončili a šli se podívat na nedalekou kapli sv. Jiří, o níž však již vypráví jiný příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme v Litovli a okolí viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme v Chudobíně viděli tři různé kostely.
Do města Litovel jsme v rámci jednodenních výletů zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů skupinky nadšených turistů a když se toto královské město stalo sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, jezdili jsme do něj takřka denně. Občas jsme si udělali čas a podnikli nějakou procházku po městě nebo okolí, během nichž jsme se dokonale seznámili s místními památkami. Na jeden říjnový den jsme si nařídili odpočinek a místo práce jsme se prošli Litovlí, přičemž jsme si podruhé prohlédli kostel sv. Marka. Přišli jsme k němu pěšky z ulice Boženy Němcové a svatostánek jsme znovu obkroužili kolem dokola. Jarně zbarvené stromy v okolí kostela vystřídala zeleň, pomalu zbarvující se do žlutého hávu a malou změnu jsme zaznamenali také na samotné stavbě.
Během těch sedmi let, co jsme kostel sv. Marka podrobně neprozkoumávali, totiž pět oken v presbytáři získalo krásné barevné vitráže, zhotovené podle návrhů Aleny Ponížilové ze Zlína. Vyrobila je firma Vitráže Bruštík ze Zábřehu a okna s námětem tajemství růžence světla jsme si prohlédli jak z venku, tak přes mříže zevnitř, neboť i napodruhé byly dveře kostela otevřeny. Když se tak stalo, prošli jsme kolem kaple sv. Jiří a přes náměstí jsme se vrátili k autu, které jsme předtím zaparkovali u výrobny mýdel na Palackého ulici. Vzápětí jsme odjeli na bývalý hřbitov U tří křížů, němž však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také někdy přečtěte. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis s názvem Jak jsme konečně viděli zámek v Chudobíně a ochutnali Čerlinku.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/litovel-kostel-sv-marka
Historie :
Kostel sv. Marka byl v Litovli postaven na počátku 14. století v gotickém slohu a patronátní právo nad ním měly cisterciačky z kláštera ve Starém Brně až do roku 1562. V roce 1437 vyplenilo kostel vojsko Jana Parduse z Horky a Vratkova. Znovu vysvěcen byl v roce 1444. V letech 1529 – 1532 byl renesančně přestavěn. Během třicetileté války byl kostel poškozen vpádem švédských vojsk a jeho opravy zednickým mistrem Melchiorem Dankem z Olomouce v letech 1675 - 1680 již probíhaly v barokním stylu. Kostelní věž byla zvýšena při přestavbě roku 1699. V první polovině 18. století byla ke kostelu přistavěna tzv. Engelmannova kaple, vysvěcená pravděpodobně v roce 1741. Generální oprava fasády provedena v roce 1986. Kostel velmi utrpěl při povodni roku 1997, po opravě byl nově otevřen v roce 2003. V červnu 2004 se Litovlí prohnalo tornádo a shodilo z věže kříž, jehož kopule obsahovala staré listiny a další cennosti. Tehdejší vedení města před navrácením kříže na věž přidalo do báně také svůj odkaz pro další generace. V roce 2015 byly instalovány vitráže v pěti oknech závěru kostela.
Historie čerpána z těchto webových stránek
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Marka_(Litovel)
Město Litovel je držitelem turistické známky č.711.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/litovel-c711
