Město Libavá jsme poprvé navštívili během jednoho květnového výletu, který započal v nedalekém Budišově nad Budišovkou, odkud jsme se autem přesunuli do města, jehož osudy byly od druhé světové války spjaty s vojáky. Dlouhá léta bylo město veřejnosti nepřístupné, neboť v se stalo správním střediskem vojenského újezdu a od roku 1968 v něm sídlila okupační sovětská armáda. Z toho důvodu jsme sem až do onoho květnového výletu nikdy nepřijeli a také nás do bývalého města, jehož statut ztratil roku 1955, nic nelákalo. Až poté, co se poměry změnily k lepšímu a současná obec byla z vojenského prostoru vyjmuta, získala vlastní turistickou známku, kvůli které jsme do Města Libavá zavítali.

Ačkoliv z původních 316 domů, které tvořilo město v období první republiky, zbyla pouze třetina, podařilo se nám v obci najít tři turistické cíle. Nejprve jsme si u Libavského potoka prohlédli krásný kamenný most a pak jsme odjeli na náměstí, kde jsme si v restauraci Na růžku koupili turistickou známku. Následující minuty jsme již věnovali kostelu Povýšení sv. Kříže, který jsme viděli již z dálky, když jsme sjížděli dolů do obce. Nyní jsme však stáli přímo u něj, respektive před železným plotem, který jej nepochopitelně obíhal kolem dokola. Stal se tak nedostupným zbožím, jež jsme mohli vidět pouze přes výlohu, protože jsme do obce přijeli mimo otevírací dobu a navíc ze strany od náměstí stavbu částečně zakrývaly dva vysoké stromy.

Díky těmto překážkám jsme toho odtud moc neviděli a tak jsme se přesunuli na druhou stranu, která vypadala prakticky stejně, pouze zde stála navíc sakristie. Před námi stál kostel se sedlovou střechou, která byla nad půlkruhovým presbytářem zvalbena. Fasádu stavby členily člení lizénové rámy a po celém obvodu stavby naším očím neunikla profilovaná korunní římsa. Na obou stranách lodi se nacházela velká okna s půlkruhovým záklenkem a také jedno menší, zvětšené z původního kruhového, jež osvětlovalo kruchtu. Všechna tato okna byla v roce 1896 nově zasklena do kovových rámů. Když jsme se přesunuli k závěru kostela, na presbytáři jsme napočítali tři půlkruhově zaklenutá okna a pak jsme se pomalu vraceli na začátek k věži.

Hranolová zděná věž na čtvercovém půdorysu byla ukončena jehlancovou střechou a na vrcholu nechyběl kříž. Později jsme se dočetli, že ke kostelu byla věž přistavěna roku 1817, kdy se kostel rekonstruoval po rozsáhlém požáru města a právě tehdy nahradila starou dřevěnou předchůdkyni. Zaujalo nás, že při osvobozovacích bojích v květnu 1945 věž obsadila dne sovětská armáda a udělala si z ní skvělou pozorovatelnu. Obvykle jsme si na věžích zkontrolovali správný čas, ale ciferníkové hodiny byly zničené, stejně jako celý kostel, včetně interiéru. Více jsme toho vidět nemohli a tak jsme se vrátili k autu a přečetli si něco z historie svatostánku, jenž byl postaven v letech 1662 – 1666 na místě zchátralého předchůdce.

Libavský kostel byl v roce 1795 opravován, v letech 1807 - 1808 přestavěn a na svátek sv. Jana Křtitele znovu vysvěcen. Dále jsme se dočetli, že v roce 1817 vyhořela část města včetně kostela, jehož opravy probíhaly až do roku 1837. Snad ještě horší situace pak nastala roku 1949, kdy byl svatostánek církvi zabaven a přešel do majetku armády. V celé oblasti byl zřízen Vojenský výcvikový prostor Libavá, kostel se nacházel v areálu kasáren a sloužil jako skladiště. Nepřekvapilo nás tak, že v roce 2001 byl kostel již v havarijním stavu, takže z něj chtěla armáda nechat stát pouze věž a zbytek zbourat. Naštěstí to občané Města Libavá odmítli a v následujícím roce byly uvolněny finanční prostředky na opravu střechy lodi a nejnutnější opravy kostela.

Na závěr jsme si díky našim mobilním telefonům přečetli, že roku 2004 byl kostel poprvé otevřen veřejnosti a o 12 let později byl konečně vypuštěn z vojenského újezdu a stal se součástí nově vzniklé obce Město Libavá. Od té doby čeká na svou náročnou opravu, tak se snad dočká lepších časů a zrekonstruovaný svatostánek bude motivací pro naši druhou návštěvu obce. Po přečtení posledních řádků jsme se od kostela přesunuli ke 200 mterů vzdálenému větrnému mlýnu, o němž však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme zde poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme navštívili Budišov nad Budišovkou a Město Libavá.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/mesto-libava-kostel-povyseni-sv-krize​

Historie :

Farní kostel v Libavé stával již v 16. století a když zchátral, byl na jeho místě v letech 1662 – 1666 vystavěn nový svatostánek. Autorem projektu byl blíže nejmenovaný mistr z Vyškova, pravděpodobně působící v biskupských službách. Stavbu vedl olomoucký mistr Petr Schüller, který za svou práci dostával 12 zlatých týdně. Na biskupském stolci v Olomouci byl v té době Karel z Lichtensteina-Kastelkornu, který vložil do stavby libavského kostela své prostředky. V roce 1781 vyhořela věž kostela po zásahu bleskem, následně byla opravena. Libavský kostel byl v roce 1795 opravován, v letech 1807 - 1808 přestavěn a na svátek sv. Jana Křtitele znovu vysvěcen. V roce 1817 vyhořela část města včetně kostela a fary. Při požáru přeneseném ze sousedního domu se propadla klenba presbytáře, přičemž byli usmrceni čtyři měšťané. Následné opravy kostela probíhaly až do roku 1837 a přispěl na ně olomoucký arcibiskup Maria Tadeáš hrabě z Trauttmannsdorfu. Interiér se pak ještě upravoval v letech 1887 - 1889, pak v letech 1930 - 1932 a mezi roky 1940 - 1943, kdy se řešilo rovněž vytápění. Poslední zaznamenané opravy před devastací kostela byly provedeny v roce 1947. O dva roky později byl svatostánek církvi zabaven a přešel do majetku armády. V celé oblasti byl zřízen Vojenský výcvikový prostor Libavá, kostel se nacházel v areálu kasáren a sloužil jako skladiště. Do té doby byl interiér kostela bohatý na řezbářské práce a dominovaly mu mohutné varhany. Ve věži původně viselo pět zvonů, nejstarší byl z roku 1505, největší z roku 1936. V roce 2001 byl kostel již v havarijním stavu, na což reagovali místní občané peticí, zaslanou ministerstvu obrany. Armáda navrhovala zbourat loď kostela a ponechat pouze věž, což občané odmítli. Roku 2002 byly uvolněny finanční prostředky na opravu střechy lodi a nejnutnější opravy kostela, které proběhly ještě téhož roku. V roce 2004 byl kostel předán ze správy vojenské posádky do správy Újezdního úřadu a o rok později byl otevřen pro veřejnost, poprvé od doby kdy byl zřízen vojenský prostor. V roce 2005 byla také zbourána poškozená sakristie při pravé straně kostela, opraveno zdivo schodiště do věže a boční vchod. Roku 2016 byl kostel konečně vypuštěn z vojenského újezdu Libavá a stal se součástí nově vzniklé obce Město Libavá. Od té doby čeká na svou náročnou opravu.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/kostel-povyseni-sv-krize-mesto-libava

Město Libavá je držitelem turistické známky č.2804.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-libava-c2804