Ostrava se stala cílem mnoha našich výletů, neboť má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že bylo absolutně nemožné poznat všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv a tak jsme do tohoto města na rozhraní Moravy a Slezska přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jeden z mnoha těchto výletů jsme podnikli z ryze praktických důvodů, neboť jsme na internetu objevili inzerát s nabídkou velké sbírky turistických známek, kterou prodávala rodina z ostravské městské části Poruba. Domluvili jsme si tedy schůzku na jedno sobotní dopoledne a ono listopadové ráno jsme vyrazili do Slezska. Když jsme do Poruby v pořádku dorazili, sbírku dřevěných koleček jsme zakoupili, naskládali do kufru černého SUV a pak jsme se již začali věnovat některým místním pamětihodnostem.

Naším prvním cílem se stala kaplička na Klimkovické ulici, od které jsme to neměli daleko ke kostelu sv. Mikuláše, jedné z nejstarších dochovaných památek Poruby. Když jsme k němu přijeli, zaparkovali jsme u vstupní brány a vydali se na obhlídku jednolodního chrámu. Hned za bránou jsme narazili na hrob rodiny Bestových, jemuž dominovala vysoká postava, který nám svým vzhledem připomínala Ježíše. Na podstavci jsme si přečetli, že zde leží Antonie a Josef Bestovi se svou dcerkou Františkou, kteří zemřeli v letech 1921, 1922 a 1923. Vpravo od brány jsme si pak prohlédli pomník padlých ze zdejší farnosti, kteří zahynuli během druhé světové války a vedle něj nás zaujal velký zvon. Ten byl položen na zemi a na jeho těle jsme si přečetli, že byl zhotoven v roce 1918 v brněnské firmě Janošek a spol.

Pak jsme se již začali věnovat obhlídce jednolodního svatostánku s výrazně vystupující boční sakristií se samostatným oknem a několika okny. Na lodi jsme našli jen jedno okno u opěrného pilíře a pak jsme se přesunuli k průčelí kostela, jemuž dominovala předsunutá věž s cibulovou bání a lucernou, zakončenou křížem. Na 47 metrů vysoké věži, která byla ke kostelu přistavěna dodatečně roku 1808 a o 100 let později zrekonstruována do stávající podoby, jsme si díky ciferníkovým hodinám zkontrolovali přesný čas. Pod nimi jsme se nacházelo zvonicové patro s oknem na každé straně, za nimiž jsme tušili přítomnost trojice zvonů. O pár minut jsme se totiž dozvěděli, že ve věži visí umíráček, dále zvon Josef Maria z roku 1950 a třetím byl Antonín z roku 1984, které nahradily původní předchůdce.

Ve střední části věže jsme spatřili kulaté okno a pod ním se nacházelo další, tentokrát s půlkruhovým záklenkem, pouštějící světlo na hudební kůr. Dole jsme viděli dveře, ale vzhledem k pevným mřížím, které by nám evidentně zabránily v prohlídce interiéru, jsme k nim ani nepřistoupili a raději si prohlédli dvě umělecká díla po stranách vchodu. Napravo to byl kříž pozlaceným Kristem, na jehož podstavci jsme si přečetli text Pochválen buď Ježíš Kristus a Misie roku 1874. Na levé straně dveří jsme shlédli sochu světice v rouchu, na jejím podstavci bylo napsáno pouze latinské slovo Ave, což znamenalo sláva. Okrajová části průčelí pak zdobily zazděné vedlejší vchody a nad nimi položené okna s klenáky, ale jestli někdy sloužily svému účelu, to se nám bohužel nepodařilo zjistit.

Následně jsme se vydali k druhé boční straně svatostánku, na které nás na první pohled zaujalo ostění starého vchodu, jenž byl rovněž zazděn a nad ním jsme spatřili okno s půlkruhovým záklenkem. Za opěrným pilířem jsme pak našli opravdu velkou zajímavost v podobě náhrobní desky, na níž jsme si přečetli nápis : HIC ADAMI CORNICI COMITIS OSSA SUNT PII. A RISSIS QUI ORTUM DUXIT, TEMPLUM HOC DEVOTE STRUXIT TRECENTIS ANNIS POST MILLE E VIVIS DECESSIT ILLE. Text by se dal přeložit takto : Zde odpočívají kosti hraběte Adama z Kornic, jenž z Ruska pocházel. - Tento kostel postavil ze zbožnosti. - Odebral se na věčnost L.P. Z toho by se dalo soudit, že základní kámen původního gotického kostela byl položen už ve 13. století hrabětem Adamem z Kornic, který pocházel z Ruska a žil právě v tomto období.

Jisté to však nebylo, neboť deska byla při přestavbě kostela rozbita na dvě půlky a jedna byla zazděna u hlavního oltáře, zatímco druhá tvořila část dlažby mezi hlavním oltářem a dveřmi do sakristie. Do dnešních dnů se zachovala jen jedna část, kterou jsme právě viděli před sebou a část nápisu tak chyběla. Deska nás tak zaujala, že jsme málem přehlédli dřevěný kříž a to byl přitom vyšší než my. Našim očím nicméně přece jenom neunikl a tak jsme si na jeho břevnech přečetli vystupující text JK vykupitel člověka 1983. Následně jsme se věnovali obdélníkovému závěru kostela, na němž jsme vedle tajemné desky narazili na samostatný vchod s trojúhelníkovým tympanonem, nad ním bylo malé okénko. Za rohem jsme spatřili velké okno, nad nímž se nacházelo ještě jedno menší a pak jsme zabočili za další roh a octili se tak znovu u sakristie.

Při pohledu na jednotnost stavby nás vůbec nenapadlo, že přípravna kněžích byla k lodi kostela přistavěna až v sedmdesátých letech 20. století. Dokončili jsme tak obhlídku svatostánku, ale ještě jsme nikam neodjížděli. Vydali jsme se totiž kolem církevního areálu s farou k 50 metrů vzdálené kapličce, která byla zabudována do ohradní zdi. Na jejím konci jsme shlédli drobný svatostánek s půlkruhovým závěrem a trojúhelníkovým štítem, jehož průčelí z velké části zabíraly dřevěné dveře. Díky tomu, že byly prosklené, mohli jsme nahlédnout do útrob kapličky, kde jsme spatřili sochu Panny Marie se svítící svatozáří kolem hlavy, která stála na malém oltáři. Interiér bohatě zdobila květinová výzdoba a na vnitřní zdi jsme si přečetli nápis Královno míru oroduj za nás. Když jsme si kapli prohlédli, vrátili jsme se podél zdi k autu a nasedli dovnitř.

Ještě než jsme vůz nastartovali, přečetli jsme si na mobilních telefonech pár informací z historie kostela, jehož předchůdcem byl malý gotický kostelíček. V roce 1787 – 1795 proběhla z kapacitních důvodů jeho přestavba a změn doznal také interiér, který byl vybaven novým hlavním oltářem, dále dvěma bočními a pořízeny byly také nové varhany. Rekonstrukci se o pár let později nevyhnula ani hřbitovní brána či zeď a bylo rovněž zbudováno nové schodiště k hlavním dveřím kostela. Dále jsme se dočetli, že v roce 1914 byla opravena fasáda kostela, střecha a provedeny další drobnější opravy. V letech 2011 – 2012 proběhla generální rekonstrukce střechy a věže, včetně výměny střešních krytin. Celý kostel tehdy také dostal novou fasádu a to byl možná důvod, proč se nám tak líbil, ale těch důvodů bylo víc.

Na závěr jsme si přečetli pověst o tom, že když se lidé rozhodovali, kde mají postavit nový kostel, naložili na vůz kamení, zapřáhli do něj voly a vyrazili na cestu. Tam, kde se zvířata zastavila k odpočinku, začali naši předkově stavět kostel. Další legenda hovořila o tajné podzemní chodbě, která údajně vedla od svatostánku k nedalekému zámku, ale patrně se jednalo opravdu jen o bujnou fantazii. Když jsme dočetli poslední řádky, odjeli jsme hledat bludný balvan, ale o tom již vypráví jiný můj článek, tak si jej nezapomeňte ve volné chvíli také přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Ostravě navštívili Porubu a večer hledali vodu ve vesmíru. Pokud jste sem také zavítali, můžete své zážitky napsat do komentářů pod článek. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ostrava-kostel-sv-mikulase-v-porube​

Historie :

Historie kostela sv. Mikuláše v Ostravě – Porubě sahá až do 15. století; kdy zde malý gotický kostelíček, který poskytoval duchovní služby obcím Poruba, Vřesina, Svinov a Třebovice. V roce 1787 byla z kapacitních důvodů zahájena jeho přestavba. Byla odstraněna celá příční stěna, kterou procházel hlavní vchod do kostela, vykopány hlubší základy, přebudována klenba kostela a presbytář a kostel byl opatřen novou střechou. Interiér byl vybaven novým hlavním oltářem a dvěma bočními oltáři, pořízeny byly také nové varhany a roku 1795 byla rekonstrukce chrámu hotova. Věž kostela však byla dokončena až v roce 1808. Rekonstrukci se dále nevyhnula ani hřbitovní brána a hřbitovní zeď, bylo rovněž zbudováno nové schodiště k hlavním dveřím kostela. Kostelní věž byla ve velmi špatném stavu, proto byla roku 1909 zrekonstruována do stávající podoby a osazena novými hodinami. O rok později byla též opravena budova fary. V roce 1914 byla opravena fasáda kostela, střecha a provedeny další drobnější opravy. V sedmdesátých letech 20. století byla přistavěna sakristie na severní straně kostela. V letech 2011 – 2012 proběhla generální rekonstrukce střechy a věže, včetně výměny střešních krytin. Celý kostel také dostal novou fasádu.

Interiér :

Barokní vybavení chrámu bylo na sklonku 19. století nahrazeno novým. Roku 1895 byly pořízeny nové boční oltáře se sochami Panny Marie Lurdské a sv. Antonína z Padovy, o rok později byl zbudován nový hlavní oltář se sochami sv. Mikuláše a sv. Cyrila a Metoděje. Vnitřek kostela byl upraven v duchu obnovené liturgie podle směrnic II. vatikánského koncilu v letech 1970 – 1975. Současný interiér je po rekonstrukci z období let 2008 - 2010, kdy byl vyměněn hlavní oltář, ambony, kostelní lavice a byl upraven hlavní oltář.

Historie čerpána z webu

https://www.nockostelu.cz/kostel/315/

Město Ostrava je držitelem turistické známky č.737.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ostrava-c737