Turisty opomíjené město Potštát jsme navštívili v rámci několika našich výletů, během nichž jsme zde poznali několik památek a zajímavostí. Když jsme sem přijeli podruhé, tak jsme si mimo jiné prohlédli kostel Nanebevzetí Panny Marie, který jsme poprvé vynechali. Po příjezdu do Potštátu jsme naše auto zaparkovali na náměstí u vchodu do zámku, obešli dokola kostel sv. Bartoloměje a pak jsme se vrátili zpět na náměstí, kde jsme našli všechny zajímavosti, které jsme viděli i minule.

Z náměstí jsme pak pokračovali k druhému z místních kostelů Nanebevzetí Panny Marie, přičemž jsme se proplétali úzkými uličkami mírně do kopce. Pod svatostánkem jsme nejdříve narazili na studánku a pak jsme již konečně dorazili ke hřbitovnímu kostelu. Nezamířili jsme si to však přímo k vratům na hřbitov, ale obešli jsme si jej nejdříve kolem dokola. Prošli jsme kolem plotu a na konci hřbitova jsme vkročili na bývalou důležitou silnici, po níž kdysi lidé jezdili z Potštátu do Města Libavá a zaniklé obce Milovany.

Přestože nám komunikace připomínala spíše místy než souvisle vyasfaltovanou polní cestu, za malou chvíli nás minula dva auta. Docela nás tak překvapilo zjištění, že tato silnice byla ve třicátých letech 20. století byla zařazena jako státní komunikace. Kdybychom se po ní vydali, pohybovali by jsme se ve vojenském prostoru Libavá. My jsme ale na rohu hřbitova zabočili doleva a po polní cestě jsme brzy došli do aleje, která nás dovedla zpět ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie.

Na konci stromořadí jsme se zastavili, neboť se nám odtud nabídl pěkný pohled na celé město Potštát, které jsme měli pod sebou jako na dlani. Nabídky jsme využili a několik minut se výhledem kochali. Pak jsme již dokončili okružní pochůzku kolem kostela a dorazili k bráně do jeho areálu. Na jedné straně jsme si prohlédli mramorový kříž s Kristem a na druhé pak misijní kříž. Následně jsme vstoupili dovnitř areálu a u zdi svatostánku spatřili pár starých hrobů porostlých břečťanem.

Vlevo nám padla do oka velká hrobka Marie Desfours-Walderode, která byla členkou tohoto známého šlechtického rodu. Na náhrobku jsme si přečetli, že se narodila 18. července 1880 v Potštátu a zemřela 13. března 1963 ve stejném městě. Dále zde bylo napsáno, že jejím otcem byl Artur Desfours - Walderode, matkou Michaela Bokůvka z Bokůvky a bratrem Zikmund Desfours - Walderode. Později jsme zjistili, že tato žena roku 1909 dokončila studium lékařské fakulty ve Vídni a stala se lékařkou chudých, když během 1. světové války byla jako vojenská lékařka na různých bojištích. Po válce se vrátila do Potštátu a vykonávala zde lékařskou praxi.

Následně jsme vystoupali po schodech k bočnímu vchodu v lodi kostela a chtěli vejít dovnitř, ale bylo zavřeno. Nicméně nás to moc nepřekvapilo, protože jsme sem přijeli v zimě. Bohužel jsme však neviděli nádhernou vnitřní výzdobu, neboť v letech 1742 - 1743 byl kostel vymalován jedinečnými freskami od Josefa Mathiase Lasslera. Naši pozornost by si zasloužila zvláště centrální fresková malba v hlavní lodi, na které Matka Boží pokrývá svým modrým pláštěm celé křesťanstvo a v popředí klečí tehdejší papež Benedikt XIV. a císař Karel VII. a pak nejstarší panorama Potštátu na vnitřní straně prvního sloupu.

Když jsme se nedostali dovnitř, tak jsme si prohlédli zvenku alespoň samotnou budovu svatostánku. Nad bočním vchodem jsme uviděli půlkruhové vitrážové okno prosvětlující prostor lodi a další dvě byly potom na každé straně. Pak jsme pohlédli vzhůru na sedlovou střechu, na jejímž konci jsme spatřili mohutný sanktusník se zvonem a jehlancovou stříškou. Pak jsme pokračovali do zadní části kostela k čtvercovému presbytáři, který měl na každé straně opět půlkruhová okna a byl podepřen opěrným pilířem. 

Následně jsme se vydali na místo odpočinku místních obyvatel. Pomalu jsme kráčeli mezi hroby, ze zvědavosti si pročítali jména zemřelých a přitom jsme si prohlíželi také kostel, na jehož fasádě jsme si všimli jakési tmavé či hnědé barvy, jakoby svatostánek extravagantní malíř polil barvou od shora dolů, ve snaze nechat na něm otisk svého díla. Ve fantaskních představách nám to připomínalo zaschlou krev, ale to samozřejmě nebylo reálné. Během obhlídky této strany lodi jsme zjistili, že vzhled a podoba kostela byla naprosto stejná jako ta předchozí.

Poté jsme došli k věži a hlavnímu vchodu, který byl také zamčený. Zaujala nás malá věžička, přilepená k té velké, v níž se ukrývalo schodiště na hudební kůr. Hranolová věž se nad námi tyčila k nebi, ale připadala nám jakási nedokončená, jakoby stavitel nedostal řádně zaplaceno a stavbu ukončil předčasně. Na věži jsme shlédli dvě malá a dvě velké okna, propouštějící světlo na schodiště uvnitř věže a zvonicové patro. Namísto báně jsme na vrcholu věže našli obyčejnou střechu bez kříže.

Potom jsme si přečetli pár informací z historie tohoto hřbitovního kostela, který byl postaven krátce po ukončení třicetileté války a v roce 1658 byl ještě rozšířen. Po zjištění historických faktů jsme se vydali stejnými uličkami zpět na náměstí k autu. Cestou jsme si v potravinách koupili malé občerstvení, které jsme o pár desítek minut později snědli na hradě Puchart, kam jsme z Potštátu odjeli. O tomto netradičním hradě se dozvíte v mém dalším článku, tak si jej také nezapomeňte ve volné chvíli přečíst.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Potstat_-_kostel_Nanebevzeti_Panny_Marie/

Historie :

Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven krátce po ukončení třicetileté války Martinem Desmarezem, regentem panstva Potštátu. V roce 1658 byl ještě rozšířen, zřejmě protože do Potštátu proudilo stále více věřících, neboť se proslavil jako poutní kostel. Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie okolo 15. srpna trvaly tři dny a na výpomoc byli pozváni kněží z piaristického koleje ve Staré Vodě. Zajímavé také bylo, že pro české poutníky se tehdy kázalo mimo kostel česky.

Roku 1788 byl vystavěn kůr, roku 1833 zvýšena věž a v roce 1850 se renovoval celý kostel. Ten ale 28.srpna 1866 vyhořel a žár byla tak velký, že se roztavily staré zvony. Nicméně roku 1884 byl důkladně zrenovován a právě tehdy vznikly nové fresky v presbyteriu od Georga Chmelarsche z Vídně. V roce 1910 proběhla renovace svatostánku na náklady města Potštátu.

Bohužel roku 1946 do kostela uhodil blesk a těžce poškodil freskové malby, věž a střechu, takže od té doby měl kostel jen provizorní věž. První renovace starých barokních fresek začala teprve v letech 1973 - 1976, která byla provedena akademickými malíři z Prahy. Vnějšek kostela byl renovován 1985, ale jak jsme sami poznali, už by to chtělo novou fasádu. Práce byla dokončena akademickými malíři z Opavy a Olomouce až v letech 1991 - 1992 a fresky v presbyteriu renovovali akademičtí malíři z Olomouce v letech 1997 - 2002.

Historie čerpána z webu

http://www.potstat.cz

Město Potštát je držitelem turistické známky č.1558.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/potstat-c1558