Město Šenov, ležící mezi Ostravou a Havířovem, jsme poprvé navštívili z ryze praktických důvodů, neboť jsme v Litovli zařizovali novou prodejnu mýdel, do které jsme sháněli dřevěné regály. Shodou okolností jsme zánovní kousky objevili ve zmíněném Šenově, do něhož jsme po domluvě s prodejcem jedno březnové ráno vypravili. Cestou jsme se zastavili v Ostravě, kde jsme poznali spoustu studánek či církevních památek a na závěr výletu jsme se přesunuli do Šenova, v němž jsme se seznámili s dvojicí křesťanských svatostánků, stojících nedaleko od sebe. Prvním z nich byl evangelický kostel na Hlavní ulici, na níž jsme zaparkovali naše stříbrné auto a vzápětí jsme vyrazili na obhlídku svatostánku, který byl postaven v letech 1935 – 1936. Věřící byli za nový kostel určitě rádi, neboť se už nemuseli tísnit v hřbitovní kapli, kde se do té doby scházeli.

Před námi se nacházela stavba s věží, stojící mimo osu hlavní lodi, která byla zakončena jehlancovou střechou a nezbytným křížem na vrcholu. Za velkými ciferníkovými hodinami, jež byly na věž nainstalovány dodatečně až roku 2004, se skrývaly dva původní zvony Petr a Pavel, které byly spolu s kostelem slavnostně vysvěceny na konci června 1937. Na hranolové věži jsme ještě spatřili různě vysoká a uzoučká okna, která pouštěla světlo na schodiště, vedoucí ke zvonům a dole se nacházelo jedno trojúhelníkové okno s prohnutými okraji. Vlevo od věže jsme pak shlédli hlavní průčelí stavby, na němž jsme našli stejný styl oken a malou předsíňku, vybudovanou pro pohodlí věřících, čekajících na mši. Když jsme si přední část svatostánku prohlédli, přistoupili jsme k velkým dřevěným dveřím, abychom se podívali i dovnitř.

Vchod však byl bohužel zamčený a tak jsme interiér evangelického kostela neviděli. Pokračovali jsme v prohlídce exteriérů, přičemž jsme si u dveří všimli kamene s datací výstavby kostela a poté jsme na obou bočních stranách napočítali čtyři úzká okna, prosvětlující útroby lodi. Na levé straně jsme nemohli přehlédnout přistavěný domeček pro kněží, za nímž se trochu ztrácel trojboký presbytář. Tím naše obhlídka evangelického svatostánku skončila a tak jsme se vrátili k autu, jímž jsme popojeli na parkoviště u katolického kostela, o němž již vypráví jiný můj článek, tak si je ve volné chvíli také nezapomeňte přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Ostravě poznávali zajímavosti městských části Stará Bělá a Výškovice.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/senov-kostel-ceskobratrske-cirkve-evangelicke​

Historie :

Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 se bohoslužby evangelické církve konaly nejprve v šenovské obecné škole a když její prostory přestaly kapacitně dostačovat, věřící začali využívat místní hřbitovní kapli. V roce 1935 bylo rozhodnuto o stavbě kostela, jehož základní kámen byl položen v červnu 1936 a dostavěn byl přesně za rok. Slavnostně vysvěcen byl 29.6. 1937 spolu se zvony Petrem a Pavlem. Na novostavbě nebylo potřeba žádných oprav, přesto se kostel postupně modernizoval. V roce 1946 se šenovský sbor osamostatnil a byly pořízeny varhany (1947), pohřební nosítka, elektrické svícny na oltář a další drobnosti (1950). Roku 1964 bylo nainstalováno topení do kostelních lavic a o deset let později byla kvůli poškození vyměněna původní barevná mozaiková skla za čirá. V roce 1975 proběhla rekonstrukce zvonů, roku 1976 byl proveden nový nátěr oltáře a v letech 1978 – 1980 místní firmy provedly celkovou opravu fasády svatostánku. V roce 1981 byly opraveny varhany, okapy a střecha. O 20 let později došlo na další opravu oltáře a vznikl nový stůl Páně. Drobné opravy a nátěry plotu proběhly roku 2004 a na věž byly nainstalovány ciferníkové hodiny.

Historie čerpána z webu

https://senov.evangnet.cz/

Město Šenov nemá turistickou známku.