Obcí Štarnov jsme často projížděli, když jsme vyrazili z našeho bydliště v Olomouci za návštěvou příbuzných či rodičů do Šternberka. Na návsi jsme vždy minuli kostel sv. Mikuláše a jednoho dne jsme se rozhodli u něj zastavit prohlédnout si jej zblízka. Naše auto jsme zaparkovali přímo před vstupem do svatostánku a vydali se na jeho obhlídku. Začali jsme netradičně tím, že jsme nejprve shlédli pískovcový kříž s Kristem před kostelem a pak jsme ohradní zdí, která obíhala celou jednolodní stavbu dokola, vstoupili dovnitř areálu.

Vzápětí jsme přistoupili ke dveřím, které však byly pevně zamčeny a tak jsme se bohužel dovnitř nepodívali. Prohlédli jsme si tedy alespoň vstup rámovaný kamenným portálem s architektonickým prvek klasické řádové architektury, kterým byl rozeklaný fronton. Kdysi bychom nade dveřmi našli barokní erb z roku 1749, ten však byl při rekonstrukci fasád demontován a uložen v kostele. Následně jsme pokračovali v obhlídce exteriérů kostela, který byl vystavěn na místě zdejšího předchozího svatostánku v letech 1745 - 1748.

Procházeli jsme se kolem zdí kostela, u něhož se už v 15. století nacházel hřbitov, který sice zrušil roku 1784 patent císaře Josefa II., nicméně místní na něm pohřbívali až do roku 1836, kdy byl zřízen nový. Na starém hřbitově u kostela jsme narazili na hrob se železným křížem dědičného rychtáře a pak jsme vyšli z areálu ven. Poté jsme si prohlédli průčelí kostela s mohutnou hranolovou věží, jenž roku 1871 získala současnou podobu s cibulovou střechou, zakončenou polygonální lucernou s křížem.

Na věži s mělkým rizalitem jsme si zkontrolovali správný čas na ciferníkových hodinách, které byly umístěny mezi dvě ozdobné římsy. Pod nimi jsme spatřili vysoké okno v půlkruhovým zaklenutím, za jehož dřevěnými žaluziemi se nacházelo zvonicové patro, kde kdysi visely tři zvony, ale dva byly roztaveny pro válečné účely roku 1814. Ve štítu stavby jsme uviděli malé obdélníkové okno, prosvětlující schodiště na věž a o pod další římsou pak bylo nad vstupem okno, taktéž s půlkruhovým záklenkem.

Následně jsme se prošli okolo lodi, krytou sedlovou střechou, ze které vystupoval velký polygonální sanktusník s cibulovou bání, v jehož vrcholu naším očím neunikla makovice s křížkem. Na lodi jsme napočítali tři vysoká půlkruhová okna, které od sebe rozdělovaly lizény, což byl svislý plochý pásovitý architektonický dekorativní článek členící fasádu, který rozdíl od pilastru nemívá hlavici ani patku. Na konci jsme pak našli sakristii, přistavěnou z obou stran kostela.

Vzápětí jsme již došli k závěru svatostánku s odsazeným půlkruhovým kněžištěm, do něhož pouštělo světlo jediné kruhové okénko. U presbytáře jsme dokončili obhlídku kostela sv. Mikuláše a tak jsme se vrátili k našemu autu, kterým jsme odjeli do sousední Moravské Huzové. V této zemědělské obci jsme si prohlédli další církevní stavbu, kterou byl kostel zasvěcený svatému Floriánu, o kterém pojednává další můj příspěvek, tak si jej ve volném čase také nezapomeňte přečíst.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Starnov_-_kostel_sv._Mikulase/

Historie :

V obci Štarnov nedaleko Šternberka byly postupně vystavěny tři kostely, přičemž první zde stál již v 15.století. Zmínka o něm je v protokole duchovního soudu u olomouckého arcibiskupství z 30.4.1479, který řešil spor štarnovských farníků s hnojickým farářem Jakubem. Štarnovští si na faráře stěžovali, že odmítal vykonávat kněžské služby při štarnovském kostele. Bylo slyšeno 10 svědků, ale dochoval se zápis jen osmi z nich. Byli to občané mimo Štarnova, z jejichž výpovědí vyplynulo, že Štarnov již před dobou husitskou měl kostel, u něhož však služby vykonávali faráři z nedaleké obce Hnojice buď sami nebo svými kaplany. Starý vikář Jan ze Šternberka napsal, že kostel byl vypálen husity v letech 1437-1440 pod vedením hejtmana Parduse z Horky u Vratkova. Ze zprávy ze dne 16.4.1481 také vyplynulo, že ke kostelu patřil neoplocený hřbitov, že Štarnovští byli nuceni při kostele si vydržovat kostelníka a že ke kostelu patřilo hodně polí. Bohužel se nezaznamenala zpráva, kde tento kostel stál, ani jakého byl slohu či vybavení, ale pravděpodobně stál na místě kostela dnešního. Dokonce se dochovala jména 21 farářů, kteří od roku 1377 - 1747 konali službu při hnojickém, čili při prvním a druhém štarnovském kostele.

Druhý kostel ve Štarnově byl zasvěcen sv. Mikuláši, ale není známo, jakého byl slohu nebo z jakého byl materiálu. Spravoval jej i nadále hnojický farář, avšak roku 1619 byl do Štarnova dosazen luterský pastor, jelikož tehdy obyvatelé Štarnova byli protestanti. Pravděpodobně ke kostelu patřila také fara, ale brzy po roce 1621 byl štarnovský kostel znova podřízen faráři v Hnojicích, ač tam se pastor udržel až do roku 1627. Štarnovští farníci marně žádali roku 1621 šternberského probošta Lehmanna o kaplana. Někdy potom byla ke Štarnovu přifařena ves Benátky, ale pro malý počet obyvatel byla připojena k Moravské Húzové. Z roku 1683 se zachoval seznam kostelního zařízení a jmění o počtu 24 položek, kdy měl na věži měl tři posvěcené zvony. Proč druhý štarnovský kostel zanikl, není známo. Snad byl již sešlý, neboť při stavbě třetího kostela se zdůrazňoval dobrý stavební materiál.

Třetí a zároveň současný kostel byl postaven na místě jeho předchůdce. Základ k němu byl dán 15.7.1745 a i tento kostel byl zasvěcen sv. Mikuláši a slavnostně vysvěcen byl 6.12.1748. Službu při štarnovském kostele až do roku 1784 vykonávali dále hnojičtí faráři. Z počátku vykonávali v něm službu každou třetí, od roku 1770 každou neděli, takže křty, sňatky a pohřby štarnovských farníků byly zaznamenávány v hnojické farní matrice. Teprve roku 1784 se Štarnovu dostalo duchovního správce, zvaného lokalisty a štarnovská kuracie je povýšena na faru teprve roku 1865. Ke stavbě fary došlo roku 1781, když Náboženský fond, zřízený ze zrušených klášterů císařem Josefem II., poskytl peníze, kdežto tažní a ruční práce museli farníci konat sami zdarma. Fara byla přízemní o třech místnostech a kuchyni. K její přestavbě na budovu dnešní došlo roku 1874.

Původní věž vypadala jinak - na dnešní cibulovitý tvar byla upravena roku 1871 při opravě střechy nad kostelem. O úpravě věže byl sepsán pamětní list, který byl vložen v plechovém pouzdru v malé báni pod křížkem hlavní věže. Věž měla původně 3 zvony. První vážil 880 liber a byl zdoben gotickým nápisem : "Ista campana facta est in honorem Sancti Nikolai et Maria. O rex gloria veni cum pace." Druhý vážil 625 liber a měl nápis : "Barbara Rucžkowa a Lida dczera gegi Waczlawa Rucžky z Ssternberka porucžila na nowy zwon do Sstarnowa ssedesat zlatych. Mistr Gan Pleban konwarž z Uncžova 1557." Pod nápisem byl vylit moravský znak. Třetí zvon, t. zv. umíráček, vážil 60 liber. Byl ozdoben obrazem Blahoslavené Panny Marie a nesl nápis : "Olmütz 1764". První a třetí zvon byl odevzdán na válečné účely roku 1914. První varhany do kostela zakoupil za obnos kol 200 zl. r. 1751 nejmenovaný sedlák ze Štarnova.

U kostela se nacházel hřbitov, o němž je zmínka již roku 1481, kdy olomoucký děkan nařizoval štarnovským dát si svůj hřbitov vysvětit a plotem obehnat. Císařský patent z roku 1784 nařizoval umístit hřbitovy mimo vesnice, obehnat plotem a opatřit křížem. Štarnovu však bylo roku 1785 povoleno setrvat při hřbitovu u kostela. Nařízení o hřbitovech mimo vesnice bylo roku 1832 znova uveřejněno. Teprve na jaře roku 1836 se však začalo pohřbívat na novém hřbitově. Na starém hřbitově u kostela se zachoval dodnes hrob se železným křížem dědičného rychtáře.

Interiér :

Kazatelna pochází ze šternberského kostela a na zadní straně je letopočet 1737. Obraz nad hlavním oltářem maloval roku 1748 Jan Kryštof Handke.

Historie čerpána z webu

http://starnov.tripod.com/liter/sps-zmkp/dejiny3.htm

Obec Štarnov nemá turistickou známku.