Vítkov - novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie
Novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn na vyvýšeném místě podle projektu Wenzela Mattusche z Vejprt v letech 1910 – 1914 a okamžitě se stal dominantou města. V důsledku vypuknutí 1. světové války však nastaly velké obtíže s vnitřním vybavením, takže k vysvěcení chrámu došlo až v říjnu 1918. Kostel byl zbudován z kamene, který byl podle ústní tradice místních obyvatel vytěžen při kopání základů. Přestože kostel stojí na kopci, při kopání základů vytryskl z tohoto kopce silný pramen. Voda posloužila pro celou stavbu a pramen je dodnes činný. Pod sakristií musela být proto zbudována šachta a voda je odváděna do kanalizace. Ještě jedou zvláštností se může tento chrám pochlubit a tou je unikátní klenba, konstruovaná jako kašírovaná rubová skořepina s vyložením kápí jutovým materiálem máčeným v sádře, zavěšenou na v krovu upevněné železné nosníky a roznášecí nosné pruty z pružných silných větví stromů.
Město Vítkov, které bylo založeno spolu s hradem Vikštejn ve druhé polovině 13. století Vítkem z Kravař, jsme poprvé navštívili během jednoho květnového výletu, kdy jsme se pohybovali po námi dosud neprobádaném slezském území. Po příjezdu do města jsme naše stříbrné francouzské auto zaparkovali na náměstí Jana Zajíce a ihned jsme zamířili do informačního centra, v němž jsme si koupili pohledy a turistickou známku. V íčku jsme dostali rovněž razítka do památníku, přičemž jedno bylo celkem vzácné, neboť se týkalo turistického pochodu Vítkovská padesátka, který odstartoval na zdejším náměstí. Když jsme informační centrum spokojeně opustili, popošli jsme pár kroků k cukrárně, v níž jsme si o chvíli později dali kávu a zákusky. Ještě spokojenější jsme tak mohli odjet ke kostelu na kopci, největší dominantě města.
Z náměstí nás k němu přivedla Lidická ulice a když jsme u nádherného novogotického chrámu zaparkovali, nedočkavě jsme vyrazili na jeho obhlídku. Před námi se tyčil monumentální kostel Nanebevzetí Panny Marie, vystavěný na vyvýšeném místě podle projektu Wenzela Mattusche z Vejprt v letech 1910 – 1914, který jsme si obešli kolem dokola. Když jsme se vrátili k hlavnímu vstupu, pod dohledem sochy sv. Marka jsme přistoupili ke dveřím, abychom se podívali dovnitř. Sice nás zastavila mříž, ale i tak jsme viděli hlavní loď s vysoko žebrovanou klenbou a dvě menší lodi s bočními oltáři. Stejně jako exteriéry, rovněž rozsáhlé vnitřní prostory pro 2000 osob krášlil novogotický styl s malovanými okny v presbytáři od firmy Richarda Schleina z Grottau, zpovědnicí, křížovou cestou ve výklencích silných zdí a další předměty.
Zvláště vynikal nádherný hlavní oltář, zhotovený firmou Ferdinanda Stufflesera z Grodner Thalou, údajně z místního lípového dřeva. Kromě lodi jsme si v předsálí kostela prohlédli památník padlým z 1. světové války, na němž byla deska se jmény padlých, ze které byly po roce 1945 odstraněny německé texty a vyměněny nápisové desky. Potom jsme již kostel opustili, vrátili se k autu a odjeli na hrad Vikštejn, ze kterého jsme viděli zajímavou městskou vodárnu. I na této zřícenině jsme dostali razítko pochodu Vítkovská padesátka, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co jiného jsme onen květnový den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme na hradě Vikštejn dostali zadarmo klobásy. Pokud jste sem také zavítali, můžete své zážitky napsat do komentářů pod článek. Děkujeme.
Poslední týden v roce mezi vánočními svátky a Silvestrem může člověk strávit různým způsobem. Většina z nás navštěvuje rodinu a příbuzné, část obyvatelstva vyrazí za sněhem na hory, někdo nedělá vůbec nic, jiní vyrazí na procházku a méně šťastní jedinci musí chodit do práce. Náš volný čas jsme využili k odpočinku, rodinným setkáním, kratším i delším procházkám a jeden volný den jsme vyrazili na výlet do Vítkova. Při první návštěvě tohoto slezského města v opavském okrese jsme totiž viděli pouze novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a tak jsme do Vítkova zavítali ještě jednou, abychom si prohlédli všechny jeho zajímavosti. Nicméně jsme krásnou stavbu nevyřadili ze seznamu plánovaných turistických cílů, ale nejprve jsme se věnovali hřbitovnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie.
Když jsme u starého kostela zaparkovali naše černé SUV, zamířili jsme na hřbitov, kde jsme si prohlédli nejen svatostánek, ale také sochu Ježíše Krista a hrob Jana Zajíce. Potom jsme vyšli bránou na ulici a zamířili k novogotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl odtud vzdálen co by kamenem dohodil. Brzy jsme k němu dorazili a protože na vršku foukal studený prosincový vítr, rychle jsme jej obešli kolem dokola. Na věži jsme obdivovali vysokou jehlancovou střechu s křížem a sousední menší věžičky coby zdobný architektonický prvek novogotického chrámu, doplněné neméně vzhlednými chrliči. Na cifernících jsme si zkontrolovali správný čas a pod hodinami jsme spatřili zdvojená okna s hrotitými záklenky, za nimiž se skrývaly zvony, pověšené do věže po skončení druhé světové války.
Původní čtyři byly totiž zabaveny pro válečné účely, na čemž nebylo nic zvláštního, ale docela nás překvapilo, že nové zvony nebyly nově ulity. Největší zvon z roku 1630 dříve visel ve fulnecké zvonici a druhý menší z roku 1666 byl do Vítkova dovezen z farního kostela v Čermné. O něco níže jsme spatřili dvě úzká obdélná okna, osvětlující schodiště do zvonice a pod nimi se nacházela ztrojená okna s gotickým záklenkem. Do trojice oken zasahoval kříž na vrcholu trojúhelníkového štítu, který byl součástí hlavního vchodu do chrámu. Na úžasném ústupkovém vchodu jsme mohli oči nechat, ale dojem nám pokazily pevně zamčené dveře, takže jsme se tentokrát dovnitř nepodívali. Pokračovali jsme tedy v obhlídce exteriérů stavby, kterou zkrášlovaly mohutné, několikadílné opěrné pilíře, lemující celý kostel, včetně věže.
Po stranách vchodu jsme shlédli dvě sochařská díla. Nalevo to byl pseudogotický kříž na vysokém soklu z bílého vápence, který byl vytvořen na přelomu 19. a 20. století a napravo socha svatého Marka. Dílo bylo vytesáno v 19. století z bílého kamene a znázorňovalo vousatého muže středních let, držícího v pravé ruce psací brk a v levé ruce knihu. Na jeho těle jsme spatřili středověké roucho a u nohou mu ležel okřídlený lev. Na podstavci jsme našli vytesané jméno Marcus a také zlatý nápis, z něhož se nám podařilo vyluštit pouze rok 1861. Zaujalo nás, že socha světce původně stála na náměstí, kde byla součástí morového sloupu, ale za druhé světové války ji nacisté odstranili. Od té doby sv. Marek ležel v kamenictví, dokud nenašel důstojné místo u vchodu do novogotického chrámu.
Následně jsme vykročili na obchůzku svatostánku a na boční straně jsme za rohem narazili na schodiště k bočnímu vchodu. Dveře byly zasazeny do nižší věže, k níž přiléhala úzká věžička, skrývající ve svých útrobách schody na hudební kůr. Pak jsme na lodi napočítali tři vysoká oka s vitrážemi, pod nimiž se v přízemí krčil stejný počet malých, zato zdvojených okének. Na střeše naším očím neunikl protáhlý sanktusník a pak jsme přišli k boční kapli, kterou rovněž zdobila vysoká okna s rozetami. Vedle jsme narazili na velkou sakristii, do níž se přicházelo po úzkém schodišti a kterou taktéž zkrášlovaly opěrné pilíře, novogotická okénka a trojúhelníkový štít. Sakristie byla přilepena k polygonálnímu kněžišti s malovanými okny mezi pilíři a když jsme presbytář obešli na druhou stranu, spatřili jsme stejné přístavky jako naproti.
Rovněž zbytek lodi vypadal podobně jako protější kolegyně, takže jsme kolem už spíše prošli, než že bychom si boční stranu podrobně prohlíželi. Vzápětí jsme se znovu ocitli před průčelím stavby, kde foukalo nejvíce, což nám kazilo potěšení z pohledu směrem k náměstí. Jak už bylo zmíněno, zdaleka viditelný kostel byl vystavěn na vyvýšeném místě a celému městu vždy dodával pěkný vzhled. Tím spíše nám bylo divné, že v městské kronice bylo toto místo označeno jako nevhodné. Domnívali jsme se, že radní takový zápis učinili kvůli tomu, že Vítkov nebýval nijak rozlehlý a kostel vlastně stál na jeho okraji. V dalších letech se však město rozrostlo a novogotický chrám se tak stal plnou součástí jeho zástavby. Moc dlouho jsme se výhledem na slezské sídlo kvůli zimě nepokochali a vydali se zpět na městský hřbitov.
Prošli jsme kolem náhrobků ke kostelu a poté jsme sestoupili po schodech do Hřbitovní ulice, kde jsme předtím zaparkovali naše černé auto, jehož barva se skvěle hodila k okolnímu prostředí. Rychle jsme vlezli dovnitř a využili zbytkového tepla k přečtení historických faktů o obou kostelech Nanebevzetí Panny Marie. Z historie toho novogotického nás zaujalo, že byl zbudován z kamene, který byl podle ústní tradice místních obyvatel vytěžen při kopání základů, přičemž vytryskl silný pramen, jehož voda posloužila pro celou výstavbu. A protože životodárná tekutina téci nepřestala, musela být pod sakristií zbudována šachta, která vodu i v době naší návštěvy odváděla do kanalizace. Dále jsme si z vlastních papírů přečetli, že na konci druhé světové války byl chrám poškozen dělostřeleckou palbou.
Jeden granát urazil rameno kamenného kříže nad střechou, jiný rozbil okna, přičemž tlak vzduchu vyrazil mnoho tabulí malovaných oken a vznikla tak škoda asi půl milionu korun. Další škody způsobili ruští vojáci, kteří si chrám v roce 1945 spletli s koňskými stájemi, naštěstí byl o rok později kostel opraven za peníze z dobročinných sbírek a ze státního příspěvku. V dubnu 1994 byl novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, socha sv. Marka a přilehlý městský park prohlášen za kulturní památku. Když jsme dočetli poslední řádky, odjeli jsme Lidickou ulicí ke kapli sv. Anny, o které však již vypráví jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte rovněž přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v prosinci navštívili města Vítkov a Odry.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vitkov-novogoticky-kostel-nanebevzeti-panny-marie
Historie :
Novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn na vyvýšeném místě podle projektu Wenzela Mattusche z Vejprt v letech 1910 – 1914 a okamžitě se stal dominantou města. V důsledku vypuknutí 1. světové války však nastaly velké obtíže s vnitřním vybavením, takže k vysvěcení chrámu došlo až v říjnu 1918. Kostel byl zbudován z kamene, který byl podle ústní tradice místních obyvatel vytěžen při kopání základů. Přestože kostel stojí na kopci, při kopání základů vytryskl z tohoto kopce silný pramen. Voda posloužila pro celou stavbu a pramen je dodnes činný. Pod sakristií musela být proto zbudována šachta a voda je odváděna do kanalizace. Ještě jedou zvláštností se může tento chrám pochlubit a tou je unikátní klenba, konstruovaná jako kašírovaná rubová skořepina s vyložením kápí jutovým materiálem máčeným v sádře, zavěšenou na v krovu upevněné železné nosníky a roznášecí nosné pruty z pružných silných větví stromů. Mezi klenbou a krovem jsou dřevěné lavice, po kterých je možno přejít tak, aby se na lehkou klenbu nevstoupilo. Na konci druhé světové války byl dělostřeleckou palbou gotický chrám poškozen. Jeden granát urazil rameno kamenného kříže nad střechou, jiný rozbil okna, přičemž tlak vzduchu vyrazil mnoho tabulí malovaných oken, tím vznikla škoda asi půl milionu korun. Chrám však byl opraven ze sbírek a státního příspěvku. V červnu 1946 se v opraveném kostele slavilo první Boží tělo a 28. září byl chrám znovu vysvěcen, neboť byl znesvěcen ruskými vojáky, kteří zde měli ustájené koně. V dubnu 1994 byl novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, socha sv. Marka a přilehlý městský park prohlášen za kulturní památku. V současné době se v chrámu konají půlnoční mše v době vánočních svátků a koncerty vážné a duchovní hudby.
Historie čerpána z těchto webů
Město Vítkov je držitelem turistické známky č.1262.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vitkov-c1262
