Nový Jičín jsme si podrobně prošli v rámci jednodenního výletu, během něhož jsme poznali obrovské množství památek v tomto okresním městě a také v jeho okolí. Když jsme do Nového Jičína přijeli, hledali jsme vhodné místo k zaparkování a po chvíli jsme naše francouzské auto nechali nedaleko centra města na ulici Havlíčkova u bývalé židovské synagogy, ke které jsme se vzápětí vydali. Když jsme si ji prohlédli, zamířili jsme na nedaleké ojedinělé čtvercové Masarykovo náměstí, na němž jsme našli spoustu nádherných renesančních a barokních domů po celé délce s podloubím, které pokračovalo i do postranních uliček.

A protože celé náměstí, včetně podloubí a Morového sloupu prošlo v letech 2008 a 2009 rozsáhlou rekonstrukcí, mohli jsme si domy prohlédnout v jejich plné kráse. Nejprve jsme se ale seznámili s tím, jak centrum města vlastně vzniklo. Zjistili jsme, že již při svém založení mělo město pravidelný čtvercový tvar a tak nám jako zázrak připadalo, že se původní půdorys zachoval dodnes. Pravoúhlý tvar, mělo i městské opevnění, podél něhož procházela obvodová ulice, i když opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou a teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i tvrz, nynější zámek. Dále jsme se dočetli, že do města vedly dvě brány a na ně navazovala po obou stranách předměstí, které se později rozvinulo do velikosti celého města.

V roce 1503 ovšem dřevěné domy na náměstí lehly popelem. V důsledku tohoto neštěstí se nezachovala ani zakládající listina města, ani další důležité listiny, které by mohly více osvětlit historii Nového Jičína. Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré a to platilo i zde, neboť se na náměstí po požáru začalo s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů. Zatímco šestnácté století bylo ve znamení prosperity města, tak roku 1621 během třicetileté války opět vyhořelo a v letech 1624 a 1680 postihla Nový Jičín morová rána. V roce 1643 napadli město Švédové a znovu ho vyplenili, včetně domů na náměstí. Dále jsme se dozvěděli, že v roce 1768 opět v centru hořelo a tehdy požár zničil barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu. V roce 1850 se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu a tak bychom kromě obchodů a bytů v některých domech našli také úředníky.

Zaujalo nás, že roku 1869 díky podnikateli Friedrichu Pippigovi zde vznikla plynárna a tak bychom se tehdy procházeli po náměstí s názvem Ringplatz pod plynovými lampami, které by nám svítily na cestu. O deset let později se náměstí jmenovalo Stadtplatz. V období před 1. světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, které navštěvovalo Kaiser Franz Josefplatz. Když válka skončila, vrátil se předchozí název Stadtplatz a konečně roku 1934 bylo přejmenováno na náměstí Masarykovo. Během druhé světové války byl Nový Jičín součástí Německa a tak jako v jiných městech bychom zde našli tabulky Adolf-Hitler-Platz. Docela nás překvapilo, že Nový Jičín nebyl na konci války poškozen, nebylo však divu, že po osvobození rudou armádou roku 1945 získalo centrum zpět jméno po našem prvním prezidentovi. V období komunismu bychom zde našli Náměstí Leninovo a to od roku 1952 do převratu roku 1989, odkdy zase nese Masarykovo jméno. Po přečtení těchto zajímavých historických faktů jsme se dali do obhlídky památek.

Měšťanský dům č.8

Vynořili jsme se z ulice Havlíčkova a stanuli jsme před nárožním domem číslo 8 s novorenesanční fasádou z roku 1880. Přízemí všech domů, které jsme následně viděli, mělo téměř vždy v přízemí dva oblouky podloubí. V prvním patře tohoto domu jsme pak spatřili obdélná okna se šambránami a nad ním se nacházelo půdní polopatro s pěti okénky. Zjistili jsme, že osmička byla postavena ve 2. polovině 16. století a býval to právovárečný dům, čili zde byla v přízemí krčma, šenk nebo mázhaus a v hospodě se pivo také prodávalo. Ještě jsme se dozvěděli, že tento dům prodělal barokní zásahy kolem roku 1714 a další po velkých požárech v letech 1768 a 1775.

Měšťanský dům č.7

Vedle jsme osmičky pak logicky stál dům s číslem sedm, nesoucí pozdně empírovou fasádu z let 1840 - 1860. I zde se jednalo o jednopatrový objekt s druhým atikovým patrem, jehož průčelí bylo horizontálně členěno kordónovou průběžnou podokenní a korunní římsou s kladím. Okna prvého i druhého patra byly zdobeny šambránou. V podloubí domu jsme našli tři pískovcové štítky, přičemž v jednom byl rok 1583, ve druhém štítku písmena PS a také BM. Dočetli jsme se, že to býval právovárečný dům, postavený na starších základech roku 1583 bohatým řezníkem Paulem Schindlerem.

Měšťanský dům č.6

Potom jsme stanuli jsme před renesančním domem číslo 6, jehož fasáda byla upravena v poslední čtvrtině 18. století. Měli jsme před sebou jednopatrový dům s druhým atikovým patrem, členěným pilastry a zakončeným korunní římsou. Okolo oken jsme spatřili šambrány s uchy a první patro dále okrašlovaly štukové motivy mušlí a drápků. Všimli jsme si, že ve druhém patře byly okna zaslepeny žaluziemi. Zjistili jsme, že dům byl postaven kolem roku 1560 a obnoven po požárech města v letech 1768 a 1775. Další zásahy pak proběhly kolem poloviny 19. stol. a dílčí úpravy koncem 19. a ve 20. století.

Měšťanské domy č.4 a č.5

Pak jsme si prohlédli původně dva renesanční domy, původně s čísly čtyři a pět, spojené dohromady velkorysou úpravou v poslední čtvrtině 18. století. Třípatrové domy měly stejný počet arkád v podloubí, průčelí rozdělovaly pilastry a fasády byla doplněna štukovým dekorem, vesměs z 2. poloviny 19. století a počátku 20. století, přičemž okna lemovaly šambrány. Nebyli jsme překvapeni, že i tento dům se honosil právem vařit pivo. Na závěr jsme si přečetli, že domy byly opraveny po velkých požárech města ve 3. čtvrtině 18. století a upraveny v letech 1882, 1887, 1926 a 1939.

Měšťanské domy č.3 a č.2

Měšťanský dům č.29 aneb Laudonův dům

S Laudonovým domem sousedil jednopatrový objekt, postavený kolem roku 1600, na němž jsme shlédli pozdně barokní tříosé průčelí s pilastry z roku 1768, dále šambránové okna a jemný štukový dekor. Docela jsme se podivili, že další stavební úpravy nebyly nijak velké. Celková rekonstrukce objektu proběhla v letech 1976 - 1978. Potom jsme šli dál a zastavili se u krásného domu s modrou fasádou.

Měšťanský dům č.26 U bílého anděla

Fasáda, která nám tak padla do oka, vznikla roku 1913, nicméně krásný dům U bílého anděla byl vystavěn již v 17.století a jejím autorem byl jeden z nejslavnějších novojičínských architektů Hugo Blum. Zaujalo nás, že lékárna zde byla už roku 1716 a našli jsme ji zde i my, i když pochopitelně v jiné podobě. Prodejní místnost při podloubí měla dřevěný kazetový strop, jemuž předcházel renesanční trámový strop, odhalený při úpravách roku 1940. Ta původní ale určitě byla mnohem hezčí. V nice mezi dvěma oblouky podloubí jsme našli pěknou sochu anděla. Na průčelí domu z období kolem roku 1840 jsme si všimli páskového štuku se spirálovitě stáčenými úponky rostlin spojených s akantovými listy. Líbil se nám také štít s volutovým křídlem, oválným okénkem a tympanonem ve tvaru oslího hřbetu. V roce 2017 lékárnu vystřídala kavárna, což byla vzhledem k historickém souvislostem velká škoda.

Měšťanský dům č.25

Vedle krásné lékárny nás různými vůněmi lákala mexická restaurace a skutečně jsme se zde později najedli. Restaurace se zde nacházela již ve středověku, protože i tento dům držel právo várečné. Dále jsme zjistili, že dům byl postaven roku 1600, fasáda byla upravena roku 1892 a další dílčí úpravy proběhly ve 2. polovině 20. století. Prohlédli jsme si také novorenesanční dvoupatrové průčelí se dvěma arkádami podloubí a fasádu s římsami a okna se šambránami.

Měšťanský dům č.24

Následně jsme shlédli dvoupatrový původně renesanční dům s podloubím a klasicistně upravenou fasádou s pilastry a volutovými konzolami. I zde měla okna šambrány, v prvním patře s uchy a kapkami a také zde proběhly ve 2. polovině 19. století úpravy. Zaujalo nás, že koncem 70. let dvacátého století bylo přistavěno druhé patro a menší stavební úpravy probíhaly i o dvacet let později.

Měšťanský dům č.22

Poté jsme se pustili do obhlídky třetí řady domů a začali jsme na rohu číslem se dvěma dvojkami. Před námi stál jednopatrový dům s klasicistně upraveným průčelím, pilastry a dvěma oblouky podloubí, nesenými římsami hranolových pilířů. Do oka nám padl také pěkný volutový štít s nízkým trojúhelným tympanonem a rovněž jsme si všimli oken se šambránami v prvním patře. Dům byl postaven v poslední třetině 16. století a poté byl barokně upraven. koncem 70. let 18. století. Dílčí zásahy pak proběhly roku 1929 a v poslední třetině 20. století.

Měšťanský dům č.21

Další jednoposchoďový dům se nacházel vedle a na něm jsme viděli klasicistní fasádu se slepým atikovým patrem, pilastry a šambránové okna s uchy v prvním patře. Dočetli jsme se, že dům č.21 byl vystavěn jako renesanční kolem roku 1570 a barokně upraven ve dvou fázích a to v 18. století. Následně budova dostala klasicistní fasádu, v 19.století byly upraveny interiéry a další zásahy proběhly v letech 1963 a 1978.

Měšťanský dům č.20 aneb Stará pošta

Vzápětí nás čekal jeden z nejkrásnějších domů z roku 1563 na náměstí s názvem Stará pošta. Obdivovali jsme dvoupatrový renesanční dům s dvoupodlažními arkádovými lodžiemi v prvním a druhém patře. Dozvěděli jsme se, že zde kdysi bydlel bohatý purkmistr Ondřej Řepa, který nechal dům přestavět italskými mistry, aby všem ukázal, že je má peněz dost. Původně zamýšlel obrátit arkády do dvora, italští stavitelé je však otočili za sluncem, na náměstí. V roce 1787 zde byla zřízena dědičná pošta a jejími hosty byl roku 1800 známý ruský generál Suvorov a o třináct let později ruský car Alexandr I. Nad lodžiemi jsme spatřili nízkou atiku s římsou a naopak dole úzké arkády podloubí, předstupující do náměstí.

Měšťanský dům č.17

O pár domů dál jsme našli ten s číslem sedmnáct. Jednalo se o jednopatrovou budovu s novorenesanční fasádou s pěti obdélnými v prvním patře a pěti dvojicemi půlkruhových okének v půdní části. Přečetli jsme si, že původně renesanční dům byl upravován ve 2. třetině 18. století a v poslední čtvrtině 18. století. Dílčí zásahy ve 20. století měly pak charakter stavební údržby.

Měšťanský dům č.16

O dům dál hrdě stál dvoupatrový objekt, na němž jsme viděli průčelí z roku 1866 a dvěma arkádami podloubí. Okna byly opět zdobeny šambránami a doplněna nadokenními římsami nesenými dvojicemi volutových konzol. V půdním polopatře jsme napočítali pět malých okének. Z jeho historie zjistili, že byl postaven jako renesanční na konci16. století, poté byl upravován barokně a radikálně byl přestavěn roku 1866 stavitelem Chytilem.

Měšťanský dům č.15

Následně jsme se ocitli na konci třetí řady domů, kde stál objekt s číslem patnáct. Dozvěděli jsme se o něm, že byl postaven na široké parcele, zabírající plochu dvou domů na náměstí a dvou v přilehlých ulicích. Nejstarší a nejvýznamnější byl původně právovárečný dům obrácený hlavním průčelím do náměstí. Průčelí neslo klasicistní prvky s pilastry a bylo ukončené nízkou zvlněnou atikou. Všimli jsme si, že vzhledem k jeho velikosti měl dům tři arkády v podloubí a pak jsme již popošli do středu čtvrté řady měšťanských domů.

Měšťanský dům č.12 U jelena 

Zde jsme narazili na dvoupatrový původně renesanční objekt s charakteristický štítem, v němž jsme spatřili reliéf jelena se zlatým parožím. Dům v řadové zástavbě měl novobarokně doplněnou pětiosou fasádu, která se v přízemí otevírala dvěma arkádami podloubí. Průčelí budovy pocházelo z roku 1913 a bylo dílem novojičínského architekta Hugo Bluma. Zaujala nás informace, že v roce 1724 byl v domě zřízen jeden z nejstarších hostinců ve městě, který se na počátku 19. století proměnil v kavárnu, v níž roku 1845 zde posvačil arcivévoda František Karel.

Měšťanský dům č.10 U zeleného stromu

Vedle zlatého paroháče jsme si prohlédli Dům U zeleného stromu, který roku 1721 koupila obec pro ubytování vojáků. Zaujala nás informace, že zde roku 1787 přespal císař Josef II. při svém návratu z Ruska, jak o tom svědčila pamětní deska na fasádě. Tímto domem jsme zakončili naši okružní procházku a pak jsme se pustili do obhlídky pamětihodností uprostřed Masarykova náměstí.

Socha svatého Mikuláše

Začali jsme u sochy svatého Mikuláše, patrona žebráků, dětí a mořeplavců, která na náměstí stála nejméně od roku 1727. Ve třicátých letech 19. století barokní plastiku nahradilo pískovcové dílo od olomouckého sochaře Melnického. Jenže v roce 1893 se novojičínští konšelé rozhodli sochu odstranit a to dokonce spolu s kašnou, nacházející se kousek od světce. Překvapilo nás, že se tak stalo kvůli výstavbě nového vodovodu, což byla jistě důležitá akce pro všechny obyvatele města, ale nepochopili jsme, proč se poté socha a kašna nevrátili na své místo. Socha byla totiž umístěna na dvoře tehdejšího sirotčince, dnešního domova mládeže na Sokolovské ulici a pak Mikuláš na několik desetiletí zmizel. Dále jsme se dočetli, že až v sedmdesátých letech 20. století byla socha náhodně objevena na statku v novojičínské místní části Loučka a následně byla převezena do lapidária muzea i přesto, že měla uraženou hlavu. My jsme si tak prohlédli bronzového sv. Mikuláše, který byl vytvořen sochaři v olomouckém ateliéru a který se na náměstí vrátil po dlouhých 116 letech.

Nová kašna

Jak jsme již věděli, spolu se sochou sv. Mikuláše byla při výstavbě vodovodu odstraněna i kašna, který skončila v nynějších Janáčkových sadech. Na jejím původním místě jsme našli kašnu v podobě misky a jakési velké koule. Dozvěděli jsme se, že obojí úzce souvisí se svatým Mikulášem, jehož atributy byly jablka a bible. Viděli jsme, že knihu drží v levé ruce a že se mu jablíčka rozkutálela po ploše kolem kašny. Podle legendy vhodil Mikuláš otevřeným oknem uprostřed noci tři měšce se zlatými mincemi do domu zadluženého kupce, čímž uchránil jeho tři dcery před otroctvím. A právě tyto tři měšce prý symbolizují bronzová jablíčka v nadživotní velikosti, které jsme považovali za obyčejné koule.

Morový sloup

Pak jsme zamířili k dominantě Masarykova náměstí, kterou byl morový sloup z roku 1710. Dočetli jsme se, že v roce 1680 řádil v Novém Jičíně mor a jelikož umírání nebralo konce, těla mrtvých byla svážena na náměstí a kupena uprostřed. Podle pověsti sem jednoho dne přišli dva lidé, aby si prohlédli nebožtíky a uslyšeli z nebe hlas, který jim říkal, aby zde postavili morový sloup se sochou Immaculaty. Obyvatelé města prý zázračného sdělení uposlechli a mor ihned ustal. Pak jsme si již prohlédli samotný barokní sloup, tvořený mohutným kamenným podstavcem ve tvaru čtverce. V něm jsme spatřili jeskyni se sochou palermské poustevnice Rosalie, což byla křesťanská světice uctívaná zejména jako ochránkyně proti nakažlivým nemocem. Na nárožích podstavce jsme pak našli čtveřicí postav světců, kterými byli sv. Jan Nepomucký, sv. Roch, sv. Florián a sv. Jan Sarkandr. Nad nimi na pískovcovém sloupu ukončeném korintskou hlavicí na náměstí shlížela socha Panny Marie Immaculaty a tak jsme se i pod jejím dohledem přesunuli k další zajímavosti.

Kašna se sochami dvou tančících sedláků

Tou byla kašna se sochami Tančících sedláků, postavená roku 1929 vedle dominantního sloupu. Zaujalo nás, že v minulosti byla tato kašna příčinou mnoha národnostních šarvátek, protože její autor František Barwig oblékl postavy do německého kravařského kroje a v době, kdy se mnozí obyvatelé na Novojičínsku hlásili k Sudetám, bylo sousoší důvodným trnem v oku.

Fontána času

Následně jsme se přiblížili k fontáně času, jak byla tato vodní atrakce pojmenována. Zjistili jsme, že byla vystavěna během rekonstrukce v letech 2008 - 2009 a její součástí se stalo devět vodotrysků, naprogramovaných podle hodin na radniční věži. Kolemjdoucí tak v každou čtvrt, půl, tři čtvrtě a celou hodinu mohou vidět jakýsi druh vodního orloje či vodního divadla. Tryskající vodu z dlažby náměstí jsme v horkém červnovém dni shlédli ovšem jen jednou a potom jsme centrum na chvíli opustili.

Vzápětí jsme uličkou proklouzli ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, kde jsme odlovili kešku a svatostánek si prohlédli. Pak jsme šli do zámku, kde jsme vyluštili indicie potřebné k otevření pokladnice na náměstí v informačním centru, do něhož jsme vzápětí zamířili. Po zadání třímístného kódu se truhlička otevřela a tak jsme si připsali další odlovenou kešku. V infocentru jsme získali razítka do památníku a koupili si pohledy. Poté jsme se na náměstí naobědvali v mexické restauraci a po jídle jsme se vrátili k autu, kterým jsme odjeli za dalšími památkami Nového Jičína. Chcete- li vědět jak náš výlet pokračoval, přečtěte si další moje příspěvky, nebo v sekci Velké povídání o výletech vyhledejte článek Jak jsme poznávali Nový Jičín a okolí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Novy_Jicin_-_Masarykovo_namesti/

Historie čerpána z webu

http://www.hrady.cz

Město Nový Jičín je držitelem turistické zámky č.2121.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-novy-jicin-c2121