Do města Litovel jsme zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů nejednoho turisty. V rámci jednoho dubnového výletu jsme zde strávili celé dopoledne, když jsme se nejprve prošli po náměstí, pak jsme zavítali do městského muzea a na závěr jsme shlédli Svatojánský most. Naše zelené korejské auto jsme zaparkovali nedaleko kamenné stavby, po níž jsme se o chvíli později prošli tam a zpátky, a nafotili si jej z různých stran. Přímo do řeky jsme však neměli odvahu vstoupit, protože v ní na jaře teklo plno vody, i když by se nám odtud na stavbu naskytl jistě zajímavý obrázek. Když jsme si most prohlédli, vrátili jsme se k autu a odjeli do Mohelnice. popis našeho putování najdete v sekci velké povídání o výletech, kde je připraven článek Jak jsme navštívili muzea v Litovli, Mohelnici a Zábřehu.

Když se královské město Litovel stalo sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, jezdili jsme do něj takřka denně. Občas jsme si udělali čas a podnikli nějakou procházku po městě nebo okolí, během nichž jsme se dokonale seznámili s místními památkami. Mezi ně patřil také Svatojánský most, po němž jsme často jezdívali autem, když jsme vezli na poštu balíky, v nichž se ukrývaly naše mýdlové výrobky. Pěšky jsme se ovšem po starobylém mostě prošli podruhé v rámci srpnového výletu, kdy jsme si udělali volno a navštívili pár vesnic mezi Olomoucí a Litovlí, kde jsme náš výlet zakončili. Tehdy jsme naše stříbrné auto zaparkovali v Havlíčkově ulici naproti policejní stanici a vyrazili za některými zajímavostmi města, jemuž se kvůli velkému množství rozvětvených ramen řeky Moravy přezdívá Hanácké Benátky.

Na úplný závěr jsme si nechali druhou procházku po Svatojánském mostě, na němž se toho mezitím moc nezměnilo, pouze vody teklo v Moravě o poznání méně, což se však mělo brzy změnit. K jedné z nejkrásnějších litovelských staveb jsme přišli od pošty a velmi pomalým krokem jsme se znovu po pěti letech procházeli po nejstarším kamenném mostě na Moravě a zároveň třetím nejstarším v naší zemi. Jelikož kamenného krasavce se šesti oblouky neslo pět hranolových pilířů, stavěných poctivě našimi předky v letech 1590 – 1592, kráčeli jsme po něm naprosto bez obav. Uprostřed mostu jsme se zastavili, jelikož jsme zde narazili na barokní sochu sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti, stojící na kamenném soklu s římsou, na jehož čelní straně jsme spatřili reliéf,  znázorňující svržení světce z mostu.

Na nároží podstavce jsme našli hlavičky andělů a nad nimi jsme si konečně prohlédli esovitě prohnutou sochu našeho nejpopulárnějšího světce s biretem na hlavě a s křížem v náručí. Když jsme si sochu od umělce Jana Sturmera prohlédli, došli jsme na konec 57 metrů dlouhé stavby a sešli dolů na nábřeží, odkud jsme pořídili několik dalších fotografií. Pak jsme stejným způsobem učinili z opačné strany, z níž socha nebyla tak dobře vidět, ovšem ani podruhé jsme nevstoupil do stejné řeky a nesmočili nohy ve vodách Moravy. Namísto toho jsme se začali vracet po mostě na opačný břeh směrem k poště, což by nebylo možné, pokud by německá armáda zrealizovala svůj záměr vyhodit jej do vzduchu. Chtěli tak učinit roku 1945, kdy okupanti podminovali všechny litovelské mosty, ale naštěstí se delegaci zástupců města podařilo vojáky přesvědčit, aby historický objekt nezničili.

Svatojánský most tedy přežil druhou světovou válku i následující komunistickou éru, takže mohl být po katastrofálních povodních v roce 1997 opraven. Tehdy byla zúžena vozovka na jeden jízdní pruh a zbylé místo se použilo na chodník pro pěší, který nás dovedl zpátky na druhý břeh. Pokračovali jsme k věrně čekajícímu autu, jímž jsme následně odjeli domů do Olomouce, čímž jsme ukončili nenáročný výlet po hanácké placce. A bohužel skončil také jeden z mála volných dní, které nám podnikání přineslo. Jak celý den probíhal, zjistíte v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis s názvem Jak jsme v Litovli našli hvězdu a švédskou desku. Snad vás tedy tento článek inspiroval k návštěvě tohoto kraje, který si vaši pozornost jistě zaslouží.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/litovel-svatojansky-most​

Historie :

Svatojánský most přes řeku Moravu v Litovli byl postaven v letech 1590 - 1592 a stal se tak nejstarším kamenným mostem na Moravě a zároveň třetím nejstarším v naší zemi. Most stojí na pěti pilířích se šesti oblouky a jeho délka činí 57 metrů. Dílo uprostřed zdobí socha sv. Jana Nepomuckého od Jana Sturmera. Po zásluze patří mezi nejkrásnější stavby ve městě, kterému se přezdívá Hanácké Benátky kvůli velkému množství rozvětvených ramen řeky Moravy a o jeho bytelnosti svědčí skutečnost, že vydržel všechny povodně, které Litovel postihly. Opravován byl v letech 1931 – 1933, ale jeho osud mohl být zpečetěn na konci 2. světové války, jelikož roku 1945 ustupující německá armáda podminovala všechny litovelské mosty a chystala se je vyhodit do vzduchu. Delegace zástupců města se odhodlala okupanty požádat, aby byl tento skvost zachován. Tak byl historický Svatojánský most zachráněn a dodnes patří mezi naše významné technické památky. Po povodních v roce 1997 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce mostu, když byla zúžena vozovka na jeden jízdní pruh a zbylé místo se použilo na chodník pro pěší. Původní chodníky připevněné po stranách mostu byly odstraněny a kované zábradlí nahrazeno železobetonovým, pokrytým kamennými deskami.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.litovel.eu/

Město Litovel je držitelem turistické známky č.711.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/litovel-c711