Pivovar ve městě Litovel jsme si prohlédli v rámci jednoho běžného jarního dne, přičemž jsme se na exkurzi objednali asi tři týdny předem. Když nastal den D, vyjeli jsme z Olomouce autobusem a po příjezdu do Litovle jsme si zašli na oběd. Před třetí hodinou odpolední jsme stanuli před bránou pivovaru, na vrátnici jsme se nahlásili na prohlídku a spolu s další skupinou mladých návštěvníků jsme čekali na našeho průvodce, který po chvilce dorazil a ujal se nás. Vstupné jsme platit nemuseli, neboť jsme lístky získali zdarma od naší známé paní z Mohelnice. Když se nám průvodce představil, vedl nás přes vnější nádvoří kolem zaparkovaných náklaďáků a pak jsme vešli do jedné z budov pivovaru.

Po schodišti jsme vystoupali do prvního patra a když jsme prošli jedněmi dveřmi, ocitli jsme se ve varně, kde jsme se shromáždili a pan průvodce nás oficiálně přivítal. Poté nám začal vyprávět historii litovelského pivovaru, jenž byl 12. listopadu 1893 slavnostně vysvěcen a otevřen. Dále jsme se dozvěděli, že litovelský pivovar zlatavý mok vyrábí stále klasickým způsobem stejně jako před 100 lety a bylo poznat, že místní pivaři jsou na tento fakt náležitě hrdí. Dále jsme se dozvěděli, že během několika procesů ve varně vznikne mladé pivo neboli mladina, které se pak zchlazuje v kádích z nerezu. Potom jsme si prohlédli nádhernou místnost varny, která zde byla vystavěna na sklonku třicátých let a jenž sloužila takřka v původním stavu k vaření litovelského piva i v době naší návštěvy.

Zrekonstruovány prý byly pouze vnitřní části kotlů a kádí. Líbilo se nám také obložení stěn kardinálským mramorem a měděné pokrývky kádí a kotlů. Když jsme si varnu prohlédli, vrátili jsme se zpět na chodbu a sestoupili dolů do spilky. Zde jsme v obrovských vanách pozorovali, jak pivo pěkně kvasilo a zrálo. Průvodce nám sdělil, že původní dřevěné kádě byly v polovině 20. století postupně vyměněny za snadněji udržovatelné nerezové vany, v nichž mladé pivo kvasilo při nízkých teplotách do 10° C. Dále jsme se dozvěděli, že kvašením cukrů vzniká alkohol, CO2 a uvolňuje se teplo, přičemž tento proces probíhá sedm i více dní. V průběhu těchto dní dochází k hlavnímu úbytku extraktu cukrů a zbytkový cukr potom dokvašuje v ležáckém sklepě, kam jsme následně zamířili.

Nejprve jsme však prošli uličkou okolo všech nádrží, po schůdkách sešli dolů a opět jsme míjeli vany s pivem, tentokrát ovšem na úrovni jejich dna. Spilku jsme vzápětí opustili a vydali se do studených ležáckých sklepů, do nichž jsme dorazili dlouhou chodbou. I zde nám průvodce poskytl několik informací, tentokrát o době zrání piva v tancích či o čištění nádrží poté, co je zlatavý mok opustí. Zjistili jsme, že zde mladé pivo zraje při teplotě 1 až 3° C. Dozvěděli jsme se rovněž, že litovelská desítka zraje přibližně dvacet dní, jedenáctka 35 dní a dvanáctka padesát dní. Sváteční ležák prý zraje dokonce až 100 dní. Zde naše exkurze skončila a litovali jsme jen toho, že jsme neviděli ještě stáčírnu.

Ze sklepů jsme se přesunuli do návštěvnického centra v prostorách bývalé sladovny. Posadili jsme se ke stolu, odložili bundy a pak jsme si již začali chodit pro pivo k výčepu, které jsme následně konzumovali zdarma v rámci vstupenky. Mimo to jsme si ve vedlejší místnosti prohlédli exponáty pivovarnického muzea. Na místě, kde dříve klíčil ječmen, jsme si prohlédli klenbové prostory se sloupořadím, části technologického zařízení a nářadí, které se dříve používalo při výrobě sladu a piva. Na instalovaných panelech jsme shlédli různé dokumenty a dobové fotografie, na kterých byla zachycena historie výroby litovelského piva. Dále jsme zde viděli několik pytlů s různými druhy sladu, velké dřevěné sudy, kde pivo dříve zrálo či původní dřevěné kádě ze spilky. Našemu zraku neunikly také ruční zátkovačky, staré lahve s litými nápisy a dřevěné bedny s pivem, na které byla radost pohledět.

V další části jsme obdivovali práci bednářů, kteří vyráběli sudy pro pivovary. Nejvíce nám ale líbil starý výčepní pult se sklenicemi, porcelánovými podtácky a džbány. Když jsme si exponáty muzea prohlédli, vrátili jsme se ke stolu a vypili další pivo. Během ochutnávky, která trvala hodinu a půl jsme stihli vypít každý čtyři piva. A když už nám výčepní nechtěla dalšího zrzouna natočit, oblékli jsme se a pivovar jsme pomalým krokem opustili. Turistická známka v době naší návštěvy ještě neexistovala a tak jsme si ji koupili až o sedm měsíců později v domečku naproti bráně do pivovaru. S konstatováním, že se nám v litovelském pivovaru moc líbilo jsme zamířili na nedalekou zastávku, kde jsme pár minut počkali na autobus číslo 770, kterým jsme se vrátili domů do Olomouce.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Litovel_-_pivovar/

Historie :

Staletá tradice piva v Litovli má svůj počátek v roce 1291, kdy udělil městu král Václav II. právo mílové. Toto privilegium opravňovalo výhradně litovelské měšťany vařit a šenkovat pivo v okruhu asi jedné míle, tedy zhruba v okolí 10 – 12 km. Pivo se ve středověku vařilo v právovárečných domech, kterých bylo tehdy v Litovli 57. Právovárečníci patřili mezi nejzámožnější obyvatele a jejich slovo mělo při řízení města velkou váhu. V roce 1770 vyrostl v Litovli pod jednou střechou nový společný pivovar se sladovnou, který vařil celých 100 let. Když už kapacitně nestačil poptávce, vznikl v roce 1814 nový Měšťanský pivovar. Jako celá Litovel byl i on pod německou správou. Na tuto situaci reagovali moravští vlastenci tím, že založili Rolnickou záložnu v Litovli a rolnický akciový cukrovar. Následně došlo k založení a otevření ryze vlasteneckého Rolnického akciového pivovaru se sladovnou. Na tom, že byl 12. listopadu 1893  slavnostně vysvěcen a otevřen, měl velkou zásluhu říšský a zemský poslanec za střední Moravu Josef Svozil, původem z nedaleké Seničky. Pivovar následně získal zlatou a bronzovou medaili na Mezinárodní gastronomické výstavě ve Vídni v r. 1906 a zlatou medaili v Brně na výstavě české výroby v roce 1911. Od té doby, nepřetržitě už druhé století, vaří pivovar v Litovli pivo, které se svou nezaměnitelnou chutí, lahodnou hořkostí a přirozenou barvou prosadilo nejen ve své domovině, ale i v zahraničí.

Na sklonku třicátých let byla vystavěna nádherná varna, která slouží k vaření litovelského piva dodnes. Pouze vnitřní části zařízení – kotlů a kádí – byly zrekonstruovány, obložení stěn kardinálským mramorem a měděné pokrývky kádí a kotlů jsou původní. Od poloviny minulého století postupně docházelo k výměně kvasných nádob ve spilce (hlavní kvasírna) a v ležáckém sklepě. Staré dřevěné kádě a sudy nahradily ležácké tanky a kvasné nádoby. Od počátku devadesátých let probíhaly rekonstrukce některých technologických celků, např. lahvárenské linky, přetlačných tanků nebo filtrace. V posledních deseti letech litovelský pivovar modernizoval spilku, kvasničárnu, strojovnu chlazení a chlazení mladiny. V roce 2003 byla uvedena do provozu nová hlavní kvasírna – spilka – s nerezovými káděmi a s moderními ovládacími prvky. Nová technologická zařízení zpřesnila technologii výroby a zvýšila kvalitu vyráběného piva. Nejnovější velkou modernizací je výměna lahvárenské linky za novou o výkonu 36 000 lahví za hodinu a výstavba nové skladové haly. Litovelský pivovar je živou historií pivovarnictví. I když prošel modernizací, dvě stě litovelských pivovarníků si zakládá na tom, že vyrábí klasicky vařené české pivo stejně jako vlastenci, kteří před více než sto dvaceti lety pivovar zakládali. Dnes je Pivovar Litovel součástí pivovarnické skupiny PMS spolu s přerovským Zubrem a hanušovickou Holbou.

Historie čerpána z webu

https://www.litovel.cz/cs/

Pivovar Litovel je držitelem turistické známky č.2227.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/pivovar-litovel-c2227