Obec Náklo, ležící mezi Olomoucí a Litovlí, jsme navštívili poprvé kvůli jejím historickým památkám, kostelu svatého Jiří a malé kapličce v části Jáchymov. K druhému navštívení nás inspirovala úplně jiná zajímavost, kterou bylo oblíbené místo pro letní koupání, plavbu člunů či jiné vodní hrátky s názvem Kobylník. Jezero bylo částečně stvořeno přírodou, ale také významným podílem lidské ruky. Jednalo se o vodní dílo, jež vzniklo těžbou štěrkopísku, která zde započala již roku 1945 a později bylo ještě více rozšířeno.

Naše stříbrné autíčko se nám podařilo zaparkovat na okraji silnice kousek od nejfrekventovanější pláže, zející však prázdnotou. Ani my jsme se nechtěli koupat, i když voda v jezeru byla díky přírodní filtraci velmi čistá. Za opuštěný břeh jindy lidmi zaplněné pískovny, mohl snad dopolední čas či včerejší bouřka a následné mírné ochlazení, ale i tak byly letní prázdniny v plném proudu, takže nás tento fakt překvapil. Samota nám ale vůbec nevadila, spíše naopak a tak jsme se v klidu procházeli po břehu a pozorovali vodní hladinu čeřenou mírným větrem.

Jelikož jsme nikdy nebyli žádnými zkušenými ornitology, jen jsme se mohli dohadovat, kteří to ptáci nad vodou vlastně poletovali. Snad to byla potáplice malá či severní, potápka rudokrká, morčák prostřední, turpan hnědý, hohol severní, husa běločelé nebo polní, racek bělohlavý či bouřní nebo naše oko dokonce vidělo severské drozdy cvrčaly. Každopádně jsme si chvíle oddechu a kochání se přírodou užili. V dálce na druhé straně jezera jsme také sledovali činnost těžebních strojů, pracujících na plné obrátky.

Nabídku některých otevřených stánků jsme nevyužili a po půl hodině jsme se vrátili k našemu autu, kterým jsme odjeli do nedaleké Lhoty nad Moravou, abychom si prohlédli místo, kde stával vodní mlýn. O tom však pojednává již jiný můj článek. Vášnivý čtenáři si mohou v sekci Velké povídání o výletech vyhledat článek Jak jsme v Litovli našli hvězdu a švédskou desku. Snad vás tedy tento článek inspiroval k návštěvě tohoto kraje, který si vaši pozornost jistě zaslouží.

Pískovna u Nákla se stala jedním z našich cílů během únorové procházky, kterou jsme podnikli v rámci malého odpoledního výletu v okolí Litovle. Tehdy jsme se pěšky vydali z vesnice Březové do Lhoty u Nákla, přičemž jsme kráčeli podél Mlýnského potoka. Když už jsme se k jezeru blížili, na pravé straně naším očím neuniklo stromořadí tvořené vzrostlými dřevěnými bohatýry, kolem nichž naprosto rovně jako podle pravítka protékal potůček Roudník, pramenící nedaleko jakési zemědělské budovy.

Drobný vodní tok vtékal po pouhých 500 metrech do jezera Kobylník, k němuž jsme pomalu směřovali i my. Hladina rozlehlé vodní plochy se k nám přibližovala čím dál více a když jsme k ní konečně dorazili, zjistili jsme, že se na zimním sluníčku netřpytily kapky vody, nýbrž souvislá ledová krusta, jenž skotačící vlnky zamkla do své mrazivé náruče. Velice nás překvapilo, když jsme na zamrzlém povrchu jezera spatřili vyjeté koleje od nějakého automobilu, jehož řidič si zahrál roli rolby ze stadionu.

Ta skutečná by totiž svou práci zvládla daleko lépe a poctivě by brázdila led v pásech vedle sebe tak, aby měli hokejisté ty nejlepší podmínky ke své činnosti. Naštěstí jsme nikde neviděli tmavou díru v ledu, takže se autíčko i se svou posádkou dostalo pravděpodobně v pořádku zase na pevný břeh. Během pozorování jezera jsme stále pokračovali v chůzi, minuli jsme několik stromů poškozených bleskem a brzy jsme přišli na rozcestí.

Vydali jsme se doleva, kde nás stezka měla dovézt do průmyslové části Lhoty nad Moravou s bývalým vodním mlýnem, ale po několika desítkách metrů jsme narazili na plot, jenž nám zabránil v našem putování. Rovněž zahrádky za domy v obci byly proti tomu, abychom tudy zkusili dojít na asfaltovou silnici, takže jsme se vrátili na rozcestí a šli rovně podél Kobylníku. Bohužel polní cesta se díky roztátému sněhu stala značně blátivou a tak nám zanedlouho velice ztěžklo obutí, které jsme sice pokládali na nejtvrdší místa, leč byl to marný boj s mazlavou hmotou.

Po levé ruce jsme minuli malou zahrádku nějakého domorodce, přičemž nás zaujaly tři úhledné snopy, jež nám připomínaly vojáky na stráží nebo také tři mudrce z východu alias Tři krále. Kráčeli jsme v těsné blízkosti plotu sledováni slavnou trojicí a po pár metrech jsme narazili na plechovou skříň na břehu jezera s nebezpečně třaskavým nápisem Pozor vysoké napětí. Nic vyššího než onu skříň jsme však neviděli, leč pravdou bylo, že napětí panovalo u některých členů naší výpravy, jelikož jim vadilo bahno na botách.

Přes uvedené nebezpečí jsme zamířili přímo k břehu jezera, kde nás zastavila žlutá cedule s dalším výhrůžným textem. Dozvěděli jsme se, že do rybníka máme vstup zakázán z důvodu pádu do prohlubně a úrazu elektrickým proudem. Patrně největším problémem by však zřejmě byl nepovolený vstup na soukromý pozemek, což bylo napsáno velkým červeným písmem. Jako slušně vychovaní lidé jsme však neměli v úmyslu vkročit na led a také inteligence nám velela, abychom se nesnažili koupat pod zamrzlým příkrovem jezerních vod.

Spokojili jsme se s pouhým pozorováním jezera, na němž se odráželo zimní sluníčko a to nám ke štěstí naprosto stačilo. V dálce na druhé straně vodní hladiny jsme spatřili různé těžební stroje, neboť jezero vzniklo těžbou písku a ten se zde stále dobýval. Pomalu jsme kráčeli podél břehu, přičemž jsme minuli další zákazovou ceduli, která tentokrát zamítala stanování a rozdělávaní ohně v délce 50 metrů. Zatímco plátěný přístřešek bychom určitě v únoru nevybalovali, ohřát se u ohně by rozhodně nebylo špatné. Namísto porušení zákazu a strávení času u mihotavých plamenů jsme se poslušně zahřáli jen vlastní chůzi.

Opustili jsme břeh pískovny a vkročili na polní cestu, vedoucí k asfaltové silnici. Minuli jsme dva zaparkované a opuštěné karavany, které zřejmě opět ožijí v létě, tedy pokud je zde někdo nezapomněl a po chvilce jsme došli k další závoře. Chudinka byla ještě v horším stavu než její kolegyně u Mlýnského potoka, navíc byla obtěžkána čím jiným, než zákazovými značkami. Elegantně jsme se kolem ní prosmýkli a stanuli na pevné šedé vozovce, což jsme využili k provizornímu očištění naší obuvi od nevítaného parazitického bahna, které se tak zcela zdarma přemístilo o několik stovek metrů dál od svého bydliště.

Šedý asfaltový had nás brzy dovedl ke značce oznamující začátek obce Náklo část Lhota nad Moravou, u níž se krčila její menší kolegyně s textem zákaz podomního prodeje a služeb. Jelikož jsme nechtěli domorodcům nic prodávat ani nabízet, s klidným srdcem jsme se vnořili mezi rodinné domy, přičemž jsme už od závory sledovali zelenou turistickou značku. Jak naše putování pokračovalo se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde stačí najít příspěvek Jak jsme podnikli mlýnskou výpravu v okolí Litovle. A nezapomeňte napsat pod články komentáře, za což vám předem děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Naklo_-_piskovna_a_jezero_Kobylnik

Historie :

Štěrkovna Náklo se nachází mezi Olomoucí a Litovlí a vznikla těžbou štěrkopísku, kterou zde provozuje společnost CEMEX. Těžba započala již roku 1945, kdy byl potřeba písek pro nově vznikající stavby v poválečném Československu. Roku 1952 těžbu štěrkopísku převzaly Štěrkovny a pískovny Olomouc. V roce 1981 byla rozšířena těžba v pískovně plošně a to do hloubky od šesti do 25 metrů. Část štěrkovny je využívána jako přírodní koupaliště a zbytek je ponechán přírodě, původním živočichům a rostlinám. Zatopená část má rozlohu cca 100 ha a je hluboká až 25 metrů.

Dá se tu stanovat a je zde několik stánků s občerstvením, fotbálek či jukebox. Koupání na pískovně je jen na vlastní nebezpečí, a to ve vymezeném prostoru, nechybí ani nudistická pláž. Koupání je volně přístupné a vody zde bývá velmi čistá. Podle průzkumu, který proběhl v roce 2016, území štěrkovny hostilo ohrožená a druhově mnohem bohatší složení brouků, motýlů, plazů, obojživelníků i rostlin než okolní příroda. Z celkem 329 nalezených druhů organizmů patří mezi nejvýznamnější zjištění výskyt kriticky ohrožené přesličky různobarevné, kterou lze nalézt pouze na 14 lokalitách v České republice, ohroženého svižníka písčiného, který přežívá jen na pískovnách nebo majky obecné, jejíž larvy parazitují na blanokřídlém hmyzu.

Štěrkovna Náklo je přitažlivá i pro protahující vodní ptáky. Zastavují se zde na tahu, za potravou a využívají ji i k odpočinku a k nocování. Ornitologové zde již například pozorovali potáplice malé i severní, potápku rudokrkou, morčáky prostřední, turpany hnědé, hoholy severní, husy běločelé i polní, racky bělohlavé i bouřní a severské drozdy cvrčaly.

Historie čerpána z webu

http://www.naklo.cz/informace-o-obci/mistni-casti/naklo/

Obec Náklo je držitelem turistické známky č.761.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/lhota-nad-moravou-naklo-c761