Nezvykle teplé jarní počasí zvalo nedočkavé turisty na výlety do přírody nebo za památkami a této nabídky jsme jednoho březnového dne využili také my. V kalendáři se psal sice všední den, ale shodou okolností jsme měli všichni volno a při pohledu z okna na modrou oblohu se nám nechtělo sedět doma. Zároveň jsme však nehodlali cestovat nikam daleko od Olomouce a tak jsme hledali něco zajímavého v blízkosti hanácké metropole. A protože v těchto dnech zrovna světlo světa spatřila nová turistická známka číslo 2763 s názvem Přírodní rezervace Království nedaleko Grygova, náš výlet rázem získal jasné obrysy. K procházce přírodou zbývalo přidat pár ostatních cílů a když se nám to podařilo, mohli jsme za nimi vyrazit.

Nejprve jsme zavítali do spojených obcí Kožušany – Tážaly, poté jsme zamířili do sousední vesnice Blatec a nakonec jsme odjeli do Grygova, abychom se setkali s králem. Po příjezdu do obce jsme se nejprve zastavili na návsi, což se v tento den stalo jakousi tradicí, neboť se jednalo již o čtvrtou v pořadí, nicméně žádný vladař zde na nás ještě nečekal. Zamířili jsme totiž do smíšeného zboží U kapličky, kde se prodávala turistická známka s číslem 2763 a kterou jsme si u pokladny koupili poté, co jsme si do košíku vložili svačinku. Když jsme obchod opustili, posadili jsme se na lavičky, kde jsme v těsném sousedství hezké kaple pojedli a teprve potom jsme odjeli za králem. Prosmýkli jsme se ulicí V podlesí a po chvíli jsme zaparkovali kousek od rozcestníku s názvem Les království.

Když jsme vystoupili z auta, nachystali jsme si batohy s věcmi a poté nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na šestikilometrovou procházku lesem. Hned na začátku jsme díky mostu pohodlně překonali jakýsi bezejmenný tok a vzápětí jsme se zastavili u informační tabule, která nám prozradila zajímavosti o přírodní rezervaci Les království. Dozvěděli jsme se, že se jedná o rozlehlý lužní les v rovinaté krajině mezi říčkou Morávkou a železniční tratí Olomouc – Přerov, obklopený zemědělskými polnostmi, v němž roste mnoho různých druhů stromů. Zaujalo nás, že se tento lesní komplex stal historickým majetkem Olomouce, když jej dle dochovaných záznamů kolem roku 1267 král Přemysl Otakar II. daroval městu, takže nám bylo rázem jasné, proč byl takto pojmenován.

Další lesy město získalo darem od krále Václava III. roku 1306 a v polovině 14. století Olomouc získala většinu pozemků v okolí Grygova výměnou za vesnici Majetín a doplatek 30 hřiven stříbra. Následná těžba dřeva silně ovlivnila složení stromů, nicméně v době naší návštěvy jsme zde narazili hlavně na dub letní a jeden z nich byl i důvodem našeho výletu. Když jsme dočetli poslední řádky na chytré tabuli, prošli jsme pod otevřenou červenobílou závorou a vyrazili na další cestu. Kráčeli jsme po zpevněné úzké silnici, která nás vedla nížinným listnatým lesem, jenž vydatně napájela podzemní voda s vysokou hladinou. Holé stromy kolem nás byly v podstatě kombinací tvrdého luhu s lipovými či březovými doubravami a olšinami s bohatou flórou a faunou, které se na jaře teprve probouzely k životu.

Někteří dřevění bohatýři však svou životní pouť měli již za sebou, o čemž svědčilo několik pahýlů podél cesty, jež se po zásahu bleskem či působením silných větrů staly jakýmisi přírodními pomníčky. Ve srovnání s tím, jaký obrázek nás čekal o pár set metrů dál, to však byla jen kapka v moři, ale nepředbíhejme. Po asfaltové cestě se nám šlo dobře a tak jsme v klidu mohli pozorovat rašící medvědí česnek či parazitující jmelí vysoko v korunách stromů. Poté, co jsme od parkoviště urazili asi půl kilometru, silnička zabočila doprava, zatímco my jsme pokračovali v rovně. Na tomto rozcestí jsme se poprvé setkali s pořezanými stromy, které dle dutých kmenů před svou smrtí neprožívaly dobré měsíce. Proč si však zde někdo odložil dětskou tříkolku, to zůstalo zahaleno rouškou tajemství.

Dál jsme kráčeli po typické lesní cestě, po které jsme brzy dorazili k železniční trati, na níž se proháněly vlaky mezi Olomoucí a Přerovem. Pohybovali jsme se tak na samém okraji přírodní rezervace Les království a právě zde jsme zažili šok, neboť jsme kráčeli úsekem, velmi poznamenaným těžbou dřeva. I takoví tvrdí chlapi jako duby, podlehli lidským nástrojům, po staletích opustili svá místa a odebrali se do stromového nebe. Železniční trať a naše cesta ležely těsně vedle sebe jako zamilovaný pár, a jelikož byly rovné jako přímka, už z dálky jsme viděli, když se blížil nějaký vlak. Za normálních okolností bychom železniční soupravy i slyšeli, ale hřmot motorových pil se ozýval z mnohem větší blízkosti a přehlušoval tak typický zvuk vlaku, jedoucího po kolejích.

Přibližně 600 metrů od rozcestí došlo na naše setkání s plešatým králem, ale protože středověk dávno skončil a monarchie už v naší přes sto let nevládla, nestřetli jsme se s žádným vládcem říše, nýbrž s jedním z nejmohutnějších památných stromů v okrese Olomouc. Před námi se k modré jarní obloze tyčil 500 let starý dub, který se objevil i v televizním pořadu České televize Paměť stromů s názvem Stromy královské, což podtrhovalo jeho stáří a význam. Tento chlapík musel zažít různé situace, které se za ta staletí odehrály v jeho blízkosti a jistě se divil, když byl v polovině 19. století zahájen provoz na Severní dráze císaře Ferdinanda. V okolí dubu tak sice dále projížděly panské kočáry a jezdci na koních, mnohem častěji se zde však objevovaly parní lokomotivy.

Usmáli jsme se nad tím, jak se královský dub musel imaginárně vztekat, když mu kouř z lokomotiv vletěl do větví a očernil listí. Bohužel v době naší návštěvy jich moc neměl, protože o ně nedávno přišel a působil tak na nás jako starý, plešatý pán. Nicméně v letech 1972 – 1997 byl stav dubu považován za velmi dobrý, ovšem v roce 2006 byl už strom definován jako silně poškozený. Problémy začaly o tři roky dříve, kdy byla u paty kmene instalována kruhová dřevěná plošina, což by až tak nevadilo, jenže zároveň byly odstraněny silné kosterní větve, čímž došlo k nežádoucímu vychýlení těžiště. Toto prořezání bylo vidět na první pohled, protože už při příchodu ke stromu jsme si všimli, že koruna 31 metrů vysokého dubu začínala zhruba v jedné polovině jeho výšky.

S tímto nešťastným zásahem korespondoval i zdravotní stav stromu, který vypadal poněkud omšele. I tak nám 560 centimetrů silný kmen dubu imponoval a s úctou jsme k němu přistoupili, abychom jej objali. Bylo nás však málo, takže jsme neměli šanci jej celý obepnout, ale i tak jsme se s králem skamarádili a mohli se i nadále pohybovat v jeho bezprostřední blízkosti. Chůzi pod stromem nám ulehčoval dřevěný přístupový chodník, který zde vznikl v roce 2006 i s kruhovou plošinou, která však byla již poničená. Během obchůzky jsme narazili na malou cedulku se základními informacemi o královském dubu a následně jsme odmítli nabídku lavičky k posezení, neboť jsme se ještě necítili unavení a také nás čekala další část procházky.

Ještě než jsme odešli, přečetli jsme si na našich mobilních telefonech legendu, která strom spojovala s českým panovníkem Václavem III. Mladý král z rodu Přemyslovců v roce 1306 vyrazil ve vlastním lese na lov a když se ztratil, rozhodl se, že počká na svou družinu pod jedním doubkem. Při čekání usnul a zdál se mu zvláštní sen, v němž se na palouku před králem objevily víly a začaly si hrát s malým jelínkem. V tom se odněkud přihnal vlk a vrhl se na jelínka. Václav po něm rychle vystřelil a v tom se probudil. Když se potom panovník vrátil do Olomouce, věnoval les městu a přikázal, aby strom, pod kterým měl tento zvláštní sen, nebyl nikdy pokácen. Jeho přání bylo splněno a když později původní strom dožil, byl na jeho místě vysazen nový, který se na okraji lesního porostu tyčil nad našimi nicotnými maličkostmi.

Když jsme si pěknou pověst přečetli, vyrazili jsme na další cestu. Opustili jsme tak nejen královský dub, ale i železniční trať, jelikož jsme zamířili k oficiální stezce kolem stromu. Cesta však byla zatarasená větvemi z pořezaných stromů a tak jsme vkročili do lesa, kde nás přivítal zelený koberec jedné velmi aromatické byliny. Omamná vůně medvědího česneku nešla zaměnit se žádnou jinou, nicméně nám pronikavé aroma nijak nevadilo a už vůbec nás neodradilo v dalším postupu lesem. Pouze jsme dávali pozor, abychom zelené listy nepošlapali a o pár desítek metrů dál jsme vstoupili na další lesní cestu, která nás přivedla k loveckému posedu. Dřevěná bouda byla zrovna volná, protože nemělo smysl čekat na zvěř, když opodál zuřivě zněly motorové pily a tak jsme si do posedu vylezli.

Dlouho jsme se v něm však nezdržovali, jen jsme si chtěli vychutnat ten pocit vraha, čekajícího na nic netušící oběť. Když jsme slezli dolů, pokochali jsme se pohledem na kvetoucí křivatec žlutý a bílé lístky sasanky hajní. Kdybychom do Království přišli o něco dříve, mohli jsme se potěšit dalšími květinkami, například sasankou pryskyřníkovitou, dymnivkou dutou, prvosenkou vyšší, kyčelnicí žláznatou nebo hvězdnatcem zubatým. Po malém botanickém okénku jsme po zmíněné cestě kráčeli dál a po pouhých 200 metrech jsme se opět spojili s tou, které vedla podél železnice. Ocitli jsme na rozcestí, na němž jsme zabočili doprava a dál pokračovali po stezce, která opět nikam neuhýbala a vedla stále rovně, takže jsme viděli daleko před sebe.

Záhy jsme minuli hromadu naskládaných mrtvých těl dřevěných bohatýrů, kteří padli za oběť motorovým pilám a v lese jsme sem tam objevili ležící kmeny stromů, jež svou životní pouť ukončily přirozeným způsobem. V korunách některých žijících jedinců řádilo opět jmelí a v této poněkud mrtvolné atmosféře jsme přišli k mokřadům, které v lužním lese nemohly chybět. V poklidné hladině nevelkých jezírek se odrážel obraz vzrostlých stromů, ale ve vodě jsme našli i spoustu mrtvého dřeva, porostlého zeleným mechem. Sousední vodní tok také neplynul nijak závratnou rychlostí, takže celé místo na nás působilo velmi, velmi klidným dojmem, skoro jako na hřbitově, kde čas už nehrál žádnou roli. Raději jsme přidali do kroku a o pár desítek metrů dál jsme narazili na známky civilizace.

Jednalo se o dřevěnou boudu, která klidně mohla sloužit jako garáž či sklad nářadí a vedle stojící zděný domeček, který byl paradoxně menší. Na jeho fasádě jsme našli tabulku s nápisem chata Jaroslava a pod ním text U lesních víl. Zdálo se však, že zmíněná ženská osoba ani mýtické divoženky v domečku nebydlely, neboť místo působilo opuštěně. Ovšem naproti domu, na druhé straně cesty, tam to žilo ! Kdo by čekal setkání s dvounohými tvory na nějakém pikniku, ten by se zmýlil, jelikož zde žilo včelí společenství, o čemž svědčil jene nápis na plotě, ale také živoucí důkaz v podobě okřídleného hmyzu, bez něhož bychom my lidé nemohli přežít. Z bezpečnostních důvodů jsme včelkám nenahlíželi do obydlí, nechali je pracovat a raději jsme pokračovali v cestě.

O kus dál jsme přišli na velké rozcestí, kam se sbíhaly cesty ze čtyř směrů. Pokračovali jsme rovně a pak jsme minuli další hromadu klád. Následně jsme v lužním lese viděli pár vodních prvků, ale také vyschlá koryta, která nám trochu připomínala keltské valy. Zajímavou vodní podívanou s trčícími pahýly mrtvých stromů vystřídaly jejich živí kolegové, které někdo před lety vysadil tak, že vypadaly jako seřazené vojsko na přehlídce. O něco dál na druhé straně cesty stála maringotka, do které by se žádný cirkusák nechtěl podívat, protože ji obsadila včelka Májá, její kamarád Vilík a další okřídlení přátelé. Anebo se jmenovali jinak ? To nám bylo jedno, maringotku jsme sledovali z uctivé vzdálenosti a pak jsme již přišli na další rozcestí, kde se opět sbíhaly čtyři stezky.

Ani zde jsme nikam neodbočovali a pokračovali rovně. Duby, které rostly hlavně v okolí železniční trati, už dávno vystřídaly jiné listnaté druhy, mezi něž patřil jasan ztepilý, český národní strom lípa srdčitá, jilm vaz, jasan habrolistý, topol černý, javor babyka a k našemu překvapení také třešeň ptačí. Celou dobu jsme se pohybovali po náplavách ze štěrkopísku, jež sem celá staletí během povodní přinášela řeka Morava a které později překryla mocná vrstva hlíny, čímž vznikl nový domov pro různou flóru. Kráčeli jsme tedy dál a pozorovali les, který se opět měnil z podmáčeného terénu na suchá místa, kde se válelo mnoho dřeva. Následně jsme narazili na dopravní značku zákaz vjezdu a také na bílý domeček, v němž možná bydlel hajný.

Okolní lesy bývaly totiž v určitém období bažantnicemi a tak zde musel bydlet muž v zelené kamizole, aby opeřence někdo nepytlačil, ovšem v době naší návštěvy zde evidentně nikdo nebydlel. Záhy jsme přišli na třetí křižovatku a tentokrát jsme zabočili doprava. Dál jsme šli po asfaltové cestě, která se opticky mírně zvedala, ale zřejmě to byl klam, vždyť převýšení na celé trase činilo pouze dva metry ! V tomto úseku se nám naskytl pohled do trochu otevřenější krajiny, tvořenou mýtinami se solitérními stromy, z nichž některé byly hodně staré. Pár jedinců vyrůstalo z vody, která se držela v travinách a společně tak vytvářely obraz bažin, v nichž už chyběla jen rozpadající se chaloupka zlé čarodějnice, aby byla iluze pohádky naprosto dokonalá.

Na další křižovatce jsme tentokrát šli rovně, ovšem asfaltový podklad vystřídala hlína a běžná lesní cesta, která se o kousek dál rozdvojovala. Byli jsme trochu zmateni, jelikož jsme si nebyli jistí, kterou se dále vydat, ale po náhledu do mobilní aplikace jsme se bez obav mohli vydat zase rovně. Obě cesty totiž vedly stejným směrem, ale ta naše vypadala poněkud schůdnější. Poté, co jsme minuli krmelec, najednou les skončil a před námi se objevila široce otevřená krajina rovinaté Hané. Zároveň jsme stanuli na břehu jednoho z mnoha jezírek, která zde vznikla při těžbě štěrkopísku. Čistá voda a modré nebe nad jezírky spolu téměř splývaly a tvořily tak dokonale azurový obraz, jakoby malíř již neměl k dispozici jinou, než modrou barvu.

Zabočili jsme doprava a vydali se na poslední úsek naší cesty kolem vody. Slabý vítr sotva dokázal rozběhat vlnky na hladině, na kterou sem tam usedl nějaký vodní pták, jenž pak pořádně rozvířil poklidné jezírko, které mělo tvar dlouhé nudle. Za ním se pak nacházely další vodní plochy, ale ty jsme neměli šanci vidět, stejně jako Blatecký mlýn, schovaný ještě o kousek dál na břehu jiného jezírka. Vlevo jezírko, vpravo les, pod námi úzká pěšina, nad hlavami svítící sluníčko, kolem nás příjemná teplota. Jen my a příroda. Co víc si přát ! Když jsme za sebou nechali lokalitu se vše říkajícím názvem Žabí blata, za doprovodu elegantních bělostných bříz jsme minuli další posed, do něhož jsme však tentokrát nelezli.

Za dřevěnou stavbou jsme došli na konec úzkého jezírka s hliněnou hrází, kde jsme se na chvíli zastavili. Napravo z lesa totiž ústila Hončí cesta, po které zřejmě kdysi dovnitř vcházeli muži, nahánějící zvěř lovcům pod flinty a nalevo pak pokračovala po hrázi jezírka již jako Březová cesta. Vstup do lesa byl přehrazen závorou a ležícím kmenem pod ní, které symbolicky naznačovaly, že se v Království už zvěř lovit nesmí. Kousek jsme popošli a za hrází jsme narazili na další, leč podstatně menší vodní plochu, lemovanou rákosím a žlutými květy podbělu lékařského. Zaujaly nás také zelené traviny, které svou barvou razily mezi většinou hnědým porostem. Brzy jsme za sebou nechali i menší jezírko, prošli jakýmsi malým esíčkem, kde jsme potkali pána se psem a šli dál po rovné cestě.

O chvíli později jsme spatřili další závoru na cestě z lesa, která pro změnu nesla název Židovská. Proč se takto jmenovala, to se nám nepodařilo objasnit. Pak již následoval krátký úsek cesty s pořezanými kmeny, neboť i zde vydatně řádili muži s motorovými pilami a po překonání jiné červenobílé závory jsme již došli zpátky k našemu autu. Pak jsme již odjeli domů do Olomouce a náš kratší výlet tím skončil. Po nenáročné procházce jsme se cítili velmi příjemně, takže procházku Královstvím můžeme každému doporučit. Chcete- li vědět, co všechno jsme ten den prožili, nahlédněte do sekce Velké povídání o výletech a přečtěte si cestopis Jak jsme se u Grygova setkali s plešatým králem, který vám prozradí následující události. Jestliže jste v Království ještě nebyli, snad vás k jeho návštěvě inspiroval právě tento článek.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Grygov_-_prirodni_rezervace_Les_kralovstvi​

Historie :

Přírodní rezervace Království u Grygova je rozsáhlý lesní komplex, obklopený zemědělskými plochami a jezírky, které zde vznikly těžbou štěrkopísku. V lese rostou druhově bohatá společenstva nížinných listnatých lesů v nivě řeky Moravy, typická pro stanoviště ovlivněná vysokou hladinou podzemní vody, jež jsou kombinací tvrdého luhu s lipovými a březovými doubravami a olšinami s bohatou flórou a faunou. Podloží tvoří kvartérní štěrkopískové náplavy řeky Moravy, které jsou překryty mocnou vrstvou povodňových hlín. Lesní komplex Království u Grygova je historickým majetkem města Olomouce. První dochované záznamy o nabytí lesního majetku jsou kolem roku 1267, kdy král Přemysl Otakar II. daroval městu pozemky s lesem u Grygova, odtud pochází název lesa Království a další lesy město získalo darem od krále Václava III. roku 1306. Roku 1352 město Olomouc získalo většinu lesů v katastrálním území Grygov výměnou za vesnici Majetín a doplatek 30 hřiven stříbra. Vysoká spotřeba otopového dřeva v minulosti se projevovala intenzivním pařezinovým hospodařením, které silně ovlivnilo druhovou i věkovou strukturu stromového patra. Převedení nízkého a středního lesa na vysoký, a změna výběrové těžby na plošnou má za následek vznik stejnověkých monokultur a v horším případě maloplošných porostů jehličnatých nebo nepůvodních listnatých dřevin. V blízkosti lokality probíhá těžba štěrkopísků. Tvrdé luhy s výskytem řady diagnostických druhů, vysokou druhovou diverzitou a s vyvinutou strukturou porostních pater se nachází převážně v severovýchodní a západní části lesního komplexu. V těchto partiích lesa království převažuje dub letní, jasan ztepilý, lípa srdčitá, jilm vaz, jasan habrolistý, topol černý, javor babyka a třešeň ptačí (Prunus avium). V jarním období se bylinné patro vyznačuje bohatým jarním aspektem, kdy v podrostu převládají sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, dymnivka dutá, křivatec žlutý, prvosenka vyšší, kyčelnice žláznatá a hvězdnatec zubatý, později dominuje česnek medvědí. Zajímavostí je památný strom Královský dub, který roste u železniční trati a je starý 460 let. Do roku 1993 zde existovala samostatná bažantnice.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.dohaje.cz/stezky/91/1144

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dub_Kr%C3%A1l

Přírodní rezervace Království je držitelem turistické známky č.2763.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/prirodni-rezervace-kralovstvi-dub-kral-c2763