Rozhlednu Minaret, ležící ve známém Lednicko - Valtickém areálu, jsme poprvé navštívili v rámci třídenního podzimního pobytu, během něhož jsme byli ubytováni v malém penzionu v Lednici. Druhý den po snídani jsme vyrazili pěšky k nedalekému zámku a po jeho prohlídce jsme zamířili k Maurské vodárně, u které se nacházelo přístaviště lodí. Neměli jsme v plánu podniknout žádnou zaoceánskou plavbu, ale abychom si zpestřili pobyt, rozhodli jsme se k minaretu dostat pohodlným způsobem.

V pokladně jsme si koupili lodní lístky a zanedlouho jsme v přístavišti nastoupili na loď, kde nás přivítal kapitán. Za pár minut jsme vypluli po zámecké Dyji vstříc vyhlídkové věži a jelikož jsme se plavili pouze my tři, parádně jsme si užili poutavé povídání kapitána o historii parku a přírodě. Dokonce jsme ve větvích u řeky zahlédli ledňáčka a pak naše plavidlo v pořádku přistálo nedaleko minaretu. Když jsme vystoupili na břeh, stačilo nám přejít louku a stanuli jsme u paty věže, která se svými 65 metry patří na kontinentu mezi nejvyšší.

Nad námi se tyčila nejstarší dochovaná rozhledna na českém území, jediný minaret u nás a také nejvyšší stavba tohoto typu mimo islámské země. V pokladně jsme si koupili vstupenku a turistickou známku a pak jsme začali stoupat na první ze tří vyhlídkových ochozů. Cestou jsme minuli osm sálů v prvním patře, bohatě zdobených na stropech, stěnách i podlaze orientálními ornamenty, které byly kdysi skladištěm orientálních předmětů, které ze svých dalekých cest dovezli majitelé panství Lichtenštejnové.

Dovnitř jsme se však nedostali, protože zrovna v nich probíhala rekonstrukce a tak jsme plynule pokračovali ve výstupu a za chvíli jsme stanuli na nejnižším ochozu. Za vynaloženou námahu jsme byli odměněni pohledem na zámecký park, Pálavu, Lednici, Valtice a města Podivín či Břeclav. Potom jsme se vydali až na ten nejvyšší ochoz, zdolali jsme 302 stupňů po kamenném schodišti a pokochali se lepším výhledem. Pak jsme sešli dolů a pěšky se vraceli pomalou chůzí k zámku Lednice.

Cestou jsme si prohlédli akvadukt, jeskyni Peklo a samozřejmě nám neunikly ani další krásy zámeckého parku. Museli jsme dávat pozor, aby nás nesežrali všudypřítomní komáři, kterých zde bzučelo miliony. Když jsme přišli k zámku, jehož prohlídku jsme už měli ten den za sebou, dostali jsme v chladném podzimním počasí chuť na něco sladkého a tak jsme zamířili do místní cukrárny, kde jsme si dali kávu a zákusky. Po chutné tečce jsme se šli podívat na novou lázeňskou kolonádu a pak jsme již zamířili zpět do penzionu Zora, kde jsme byli ubytováni.

Podruhé jsme se k Minaretu vydali o tři roky později během letní dovolené na Pálavě, když jsme byli ubytováni ve vinařském domku ve Strachotíně na břehu Novomlýnských nádrží. Po příjezdu do Lednice jsme naše auto zaparkovali na jakémsi dvoře nedaleko vstupu do zámeckého parku, což se nám docela hodilo. Vzápětí jsme vešli do parku a po upravených cestičkách jsme zamířili k Minaretu. Ve stínu vzrostlých stromů nám ani nepřipadlo, že již během dopoledne venkovní teplota překročila magickou třicítku a tak procházka příjemně ubíhala.

Překročili jsme několik mostů, zastavili se u akvaduktu s umělou jeskyní a zanedlouho jsme konečně spatřili Minaret, oddělený od nás vodní hladinou, jehož věž nás pobízela k další cestě. Po překonání dalšího mostu jsme dali vale poslednímu ostrovu, dál kráčeli po pevné zemi a po břehu Zámeckého rybníka jsme došli rovnou k nejstarší české rozhledně, postavené v letech 1797 - 1802 na močálovitém měkkém podloží v maurském slohu. Pořídili jsme pár fotografií štíhlé věže a následně jsme zašli do občerstvení, obleženého spoustou zákazníků.

Koupili jsme si zde něco na zub a také turistickou známku kaple sv. Huberta, kterou jsme tento den také poctili svou návštěvou. Posadili jsme se na lavičky a po lehkém občerstvení jsme vyrazili do pokladny minaretu, kde jsme si koupili vstupenky u protivné baby, která nechtěla dát mládeži slevu, ale nakonec jsme ji dostali. Získali jsme také ostudně malinkaté razítko do památníku a pak jsme už vyrazili nahoru pokochat se výhledem po okolí. Po náročném výstupu jsme byli odměněni lepším výhledem než před třemi lety a tak jsme kromě nejbližšího okolí zahlédli v dálce Bílé Karpaty nebo vrcholek věže svatoštěpánského dómu ve Vídni.

Jakmile jsme se dostatečně pokochali dalekým výhledem, sestoupili jsme dolů a šli odlovit kešku. Po úspěšném nálezu jsme vyrazili na cestu k zámku, přičemž jsme kráčeli po druhé straně rybníka, cestou jsme minuli dřevěný most, zahlédli loď plující po Zámecké Dyji a po pár minutách jsme dorazili k přístavu u Maurské vodárny. Co se dělo dál se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte článek Jak jsme se ohřáli v Lednici. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě tohoto pěkného místa.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Lednice_-_rozhledna_Minaret/

Historie :

Minaret u Lednice byl v zámeckém parku vystavěn v letech 1797 – 1802 z rozhodnutí knížete Aloise I. Josefa z Liechtensteinu. Ten chtěl rozšířit a zvelebit lednický park a tak pověřil svého architekta Josefa, aby velkorysou zahradní úpravu doplnil zajímavými stavbami. Knížecí architekt vypracoval projekt minaretu údajně přes noc. Na podzim roku 1797 byla vykopána základová jáma o rozloze 150 čtverečních sáhů, do jejího dna bylo z důvodu bažinatého terénu naraženo na 500 olšových, na špici okovaných pilotů o délce 17 metrů. Ty byly spojeny 96 dubovými rošty. Na nich byla vybudována základová kamenná deska, sklepení a masivní stavba, kterou architekt členil na mešitu a věž. Vedle dnes již neexistujícího Čínského pavilonu, Chrámu slunce či novogotického domu tak vznikla velkolepá monumentální rozhledna. Podle pověsti bylo během stavby bylo zbudováno velké vřetenové lešení, kterému však dělníci příliš nedůvěřovali. Aby byly jejich pochybnosti umenšeny, vyjel desátník jezdeckého pluku až na vrchol lešení na koni.

Minaret je tak nejstarší stavbou lednicko-valtického areálu a je zároveň i největší stavbou svého druhu v neislámských zemích. V souvislosti s důvody jeho postavení se také někdy hovoří, že byl minaret postaven jako protest knížete Liechtensteina proti lednické obci, která mu odmítla prodat pozemek pro stavbu kostela. Celá stavba přišla Liechtensteiny na 1 milion zlatých. Do sálů v prvním patře tehdy umístili rodové orientální sbírky.

Mešita vytváří 8 sálů zdobených arabeskami, které vytvořili zřejmě umělci z arabských zemí. V přízemí nalezneme 12 arkád, střechu zdobí kopule a věžice vycházející z motivu tureckých důtek a ozdobené pozlacenými půlměsíci. Celá stavba je vysoká 65 metrů, na poslední galerii vedou 302 schodů. Vrchol věže je ukončen pozlaceným půlměsícem.

Protože stavba stojí v bažinatém terénu, kde kolísá hladina spodní vody, řeší se dnes statické problémy. Ve zdivu spodní části se postupem času objevily trhliny - stavba byla proto svázána ocelovými výztuhami. Roku 2005 byly zahájeny rekonstrukce, během kterých byly postupně opraveny fresky, mozaiková dlažba, střecha, některé části dřevěných konstrukcí a zrestaurována okna a vstupní dveře. V budoucnu budou interiéry minaretu využity pro orientální muzeum a pro umístění menší kavárny.

Historie čerpána z webu

http://rozhledny.webzdarma.cz/minaret.htm

Rozhledna Minaret u Lednice je držitelem turistické známky č.856.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/minaret-lednice-c856

Rozhledna Minaret u Lednice má svoje turistické mýdlo č.034.

Turistické mýdlo Rozhledna Minaret Lednice