Rozlehlá obec Velké Karlovice byla naším domovem během týdenní dovolené v Beskydech, když jsme byli ubytováni v luxusním kanadském srubu a samozřejmě jsme nezapomněli ani na prohlídku zdejších pamětihodností a zajímavostí, mezi nimiž byla také rozhledna Miloňová. Jedno dopoledne z těchto krásných osmidenní dovolené jsme strávili ve srubu a až po obědě jsme nasedli  do našeho francouzského vozu, jímž jsme odjeli na parkoviště Velká Hanzlůvka.

Odtud jsme měli v plánu vyrazit po jednom z turistických okruhů na vyhlídkovou věž. Předem jsme si vybrali nejkratší přístup o délce asi dvou kilometrů, ale na parkovišti náš lovec skrytých schránek rozhodl, že půjdeme raději po delší, ale pohodlnější cestě. Druhým důvodem pak bylo plnění úkolů verigo kešky a odlovení dalších tradičních krabiček po cestě. Čekalo nás šest kilometrů šlapání, rozdělených přibližně napůl mezi stoupání, klesání a několik krátkých úseků vedoucích skoro po rovině.

Na nic jsme nečekali a po asfaltové pohodlné cestě protínající mělké údolí jsme vykročili vstříc rozhledně. Cestou jsme se zastavili u zvoničky za Miloňovou, kde se od nás odpojil synek, který vyrazil za skrytou schránkou mimo naši naplánovanou trasu. Chvíli jsme na tomto pěkném místě na něj čekali a po náročném výstupu jsme si rádi odpočinuli. Po 20 minutách jsme bez lovce keší pomalu pokračovali směrem k rozhledně, vzdálené odtud pouhý kilometr, kde jsme se měli později sejít.

V cípu louky jsme minuli posed a pak jsme se vnořili do lesa, z něhož jsme vyšli ven až u vyhlídkové věže. Předtím jsme ještě museli překonat jedno prudké stoupání, na jehož vrcholu jsme narazili na osamělý domeček, který jakoby z oka vypadla z pohádky O perníkové chaloupce. Žádná ježibaba zde ovšem nebyla, pouze nás minula dvojice jiných turistů, putujících opačným směrem. Od chaloupky nás pak čekal pouze průchod jehličnatou alejí a po 150 metrech jsme se vynořili z lesa.

Uprostřed mýtiny se tyčila na kopci stejného jména rozhledna Miloňová, ke které jsme ihned zamířili. Když jsme došli až k dřevěné věži, okamžitě jsme po 84 schodech vystoupali na vyhlídkovou plošinu ve výšce 20 metrů, z níž jsme se rozhlédli po beskydské krajině, která nám dokázala nabídnout mnoho pěkný míst. Například jsme viděli hřeben Javorníků a Kasárne, Vsetínské vrchy, Beskydy s horou Radhošť či další blízkou rozhlednu Sůkenická.

Během našeho rozhlížení se po krajině konečně dorazil i synek, který během výstupu za námi na smrkových schodech odlovil kešku. Když jsme se dost pokochali, sestoupili jsme dolů a přečetli si nedlouhou historii 24 metrů vysoké vyhlídkové věže, jenž byla postavena za deset měsíců v září roku 2012. Zaujalo nás, že ji postavily Lesy ČR podle návrhu architekta Antonína Závady, který rovněž projektoval Jurkovičovu rozhlednu v Rožnově pod Radhoštěm.

Zajímavá byla také informace, že věž nevyužívali jen turisté, ale že zároveň sloužila lesníkům ke kontrole požárů v okolních lesích. Dole jsme si ještě všimli, že rozhledna byla postavena na mohutných železobetonových základech na šestibokém půdorysu a vzápětí jsme se vydali na zpáteční cestu k autu, ale nikoli po cestě, po které jsme přišli, nýbrž jsme pokračovali po značené trase dál. Opět jsme vstoupili do lesa, kterým prostupovala lesní stezka, po níž jsme poté kráčeli dolů do Velkých Karlovic.

Velice brzy cesta začala prudce klesat a tak jsme litovali turisty, kteří šli opačným směrem. Blahořečili jsme synka, který nás přesvědčil, abychom se k rozhledně vydali druhou stranou. Postupně jsme klesali stále níž a níž a nijak záživná cesta po půldruhém kilometru skončila na rozcestí Nad Lanternou. Zde jsme odbočili vlevo a dál jsme kráčeli po asfaltové cestě, vhodné pro kočárky či jízdní kola a po pár metrech jsme se zastavili v zatáčce u vysokého stožáru.

Odtud se nám naskytl slušný výhled na Leskové čili část Velkých Karlovic a zatímco dole se pásly v poklidu pásly krávy, odlovili jsme kešku, která byla odměnou za splnění úkolů, které jsme plnili během celého dnešního našeho putování. Po pár minutách jsme pokračovali v cestě dolů po pohodlné asfaltové cestě a když se začaly zase objevovat velké lopuchy, poznali jsme, že se stále více přibližujeme ke dnu údolí a potoku Velká Hanzlůvka.

A opravdu netrvalo dlouho a objevil se most přes tento vodní tok a vzápětí také parkoviště, kde na nás čekal náš vůz. Po šesti kilometrech v nohách jsme nebyli příliš unaveni, ale už jsme se za jinými cíly vzhledem k pozdnímu času nevydali. Odjeli jsme tedy do našeho srubu ve Velkých Karlovicích, kde jsme pak strávili další příjemný večer. Chcete-li vědět více podrobností o výpravě za rozhlednou Miloňová, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven článek Jak jsme si na rozhlednu Miloňová vybrali správnou cestu.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Velke_Karlovice_-_rozhledna_Milonova/

Historie :

Rozhledna Miloňová ve Velkých Karlovicích byla dokončena v září roku 2012. Slavnostní otevření bylo v sobotu 20. října 2012. Rozhledna je na vrchu Miloňová (846 m n. m.) a je dostupná po zeleném okruhu. Kolem rozhledny vede také „dětská“ turistická trasa Hledej poklad na Galiku. Dřevěná rozhledna se šindelovou střechou je vysoká 24 m, vyhlídková plošina je umístěná 20 metrů nad okolním terénem a umožňuje kruhový výhled do okolní krajiny. Rozhlednu postavily Lesy ČR podle návrhu architekta Antonína Závady, který rovněž projektoval Jurkovičovu rozhlednu v Rožnově pod Radhoštěm.

Historie čerpána z webu

http://www.velkekarlovice.cz/

Rozhledna Miloňová Velké Karlovice je držitelem turistické známky č.2233.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rozhledna-milonova-velke-karlovice-c2233