Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Úvodní dva dny dovolené panovalo velké vedro, kdy teploměr úspěšně atakoval třicetistupňovou hodnotu, takže jsme přivítali, když se v noci na Valašsko přihnaly bouřky. Třetí den pobytu se nám hned lépe dýchalo a vzduch se ochladil natolik, že jsme si dokonce museli obléci bundy. Negativním faktem ochlazení bylo to, že celé dopoledne propršelo a tak jsme jej strávili ve srubu u vědomostních stolních her. Pak jsme si uvařili oběd a když konečně přestal padat déšť, vyrazili jsme na výlet do Karolinky. Po krátké zastávce u ski areálu na okraji města jsme si prohlédli exponáty sklářského muzea a následně jsme odjeli do Raťkovského údolí, kde se zachoval soubor původních dřevěných staveb, jenž byly postaveny rodem Orságů v 18. století.

Starobylé domky se objevily hned za první zákrutou Raťkovské doliny. Když jsme kolem nich projeli, zaparkovali jsme naše stříbrné auto u šenku, který nepatřil mezi původní objekty, ale byl přistavěn pár let před naší návštěvou, díky čemuž dokázal turistů nabídnout kvalitní zázemí. Vzápětí jsme do stylové restaurace vstoupili a zvědavě si ji prohlíželi, přičemž nás oslovila obsluhující zaměstnankyně a zeptala se nás, jestli budeme jíst. Když jsme odpověděli, že nikoliv, zatvářila se velmi kysele a paní nebyla nadšená ani když jsme ji požádali o razítko. Naší žádosti bylo vyhověno, ale museli jsme si vyslechnout poznámku, že bychom správně měli za razítko zaplatit 20 korun. Nepochopili jsme proč, ale raději jsme se na nic neptali, orazítkovali list v památníku a bez zaplacení jsme prostory šenku opustili.

Chování paní se nám nelíbilo, ale nijak jsme to později neřešili. Raději jsme se vydali na obhlídku 26 historických objektů, jejichž zvláštnost tkvěla v tom, že stály na svých původních místech, jelikož domky nebyly do lokality Raťkova odnikud přesouvány. Naprostou raritou pak byl fakt, že celý tento soubor patřil jednomu jedinému rodu Orságů, který kdysi obýval čtyři chalupy, k nimž byly postupně přistavovány větší či menší stodoly, seníky, komory, přístodůlky, chlévy a ovčírny, dřevníky, sýpky nebo vejminky, kam odcházeli bydlet rodiče, když přenechali grunt svému prvorozenému. Většinu těchto domků jsme si zvenku prohlédli, ovšem dovnitř jsme se nedostali, protože všechna stavení byla v soukromých rukou a nad dvory visely nápisy Nevstupovat soukromý pozemek, což jsme plně respektovali.

Když jsme se vrátili k šenku, tak jsme nakrmili kozy pasoucí se v ohradě a pak jsme se seznámili s historií malebných chaloupek, které byly buď opravené nebo se rozpadaly. Z vlastních papírů, které jsme si vytiskli doma před odjezdem na dovolenou jsme se dozvěděli, že osada byla založena Michalem Orságem, který na Valašsko přišel z Uher a roku 1640 se oženil s Annou Zbrankovou, dcerou pozdějšího fojta v Novém Hrozenkově. Mladí manželé nejprve bydleli v nedaleké vesnici Hovězí a později se přesídlili do Hrozenkova. Zaujalo nás, že vsetínské panství v té době získal nový majitel hrabě Illésházy. Sice se nám nepodařilo zjistit, kdy se maďarský gróf se svým poddaným krajanem setkal poprvé a co si přitom řekli, jisté ale bylo, že Michal Orság se brzy stal jeho oblíbencem a dočkal se od pana hraběte množství přidělených pozemků a také privilegií.

K tomu všemu ale přibyly i povinnosti, neboť pan Michal byl jmenován fojtem a zároveň získal právo převodu této funkce na všechny svoje syny. Potomci Michala Orsága se pak fojty postupně stávali až do roku 1848, kdy byla starostovská funkce zrušena. Dále jsme si přečetli, že po druhé světové válce začala stavení chátrat a některé z nich zanikly. V posledních letech však bylo několik domů opraveno a tak tento unikátní soubor nezanikl, takže jsme si jej mohli prohlédnout i my. Když jsme dočetli poslední řádky, vrátili jsme se k autu, jímž jsme odjeli ke kostelu Panny Marie Karelské, o němž již vypráví jiný můj článek. Jak probíhal třetí den naší dovolené na Valašsku, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vášnivé čtenáře připraven cestopis s názvem Jak jsme v červenci navštívili Karolinku a Nový Hrozenkov.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/karolinka-soubor-lidovych-staveb-v-ratkove​

Historie :

Karolinka sice turistům nenabízí velký počet historických pamětihodností, ale jestliže se vám líbí lidová architektura, pak právě zde najdete jeden z nejcennějších komplexů těchto staveb. Na okraji města v Raťkovském údolí se totiž zachovalo celkem 26 objektů a jejich zvláštnost tkví v tom, že stojí na svém původním místě, jelikož domky nebyly do lokality Raťkova odnikud přesouvány. Pouze nově vybudovaný Raťkovský šenk nepatří mezi původní objekty, ale na druhou stranu turistům nabízí kvalitní zázemí. Hned za první zákrutou Raťkovské doliny tak narazíte na shluk starobylých dřevěných stavení z konce 18. a počátku 19. století. Naprostou raritou je fakt, že celý tento soubor patřil jednomu jedinému rodu Orságů, který obýval čtyři chalupy, k nimž byly postupně přistavovány větší či menší stodoly, seníky, komory, přístodůlky, chlévy a ovčírny, dřevníky, sýpky nebo vejminky, kam odcházeli bydlet rodiče, když přenechali grunt svému prvorozenému. Celá osada byla založena Michalem Orságem, který na Valašsko přišel z Uher a roku 1640 se oženil s Annou Zbrankovou, dcerou pozdějšího fojta v Novém Hrozenkově. Mladí manželé nejprve bydleli v nedaleké vesnici Hovězí a později se přesídlili do Hrozenkova. Vsetínské panství v té době získal nový majitel hrabě Illésházy. Nevíme sice, kdy se maďarský gróf se svým poddaným krajanem setkali poprvé a co si přitom řekli, jisté ale je, že Michal Orság se brzy stal jeho oblíbencem a dočkal se od pana hraběte množství přidělených pozemků a také privilegií. K tomu všemu ale přibyly i povinnosti, neboť pan Michal byl jmenován fojtem. Zajímavé je, že k tomu získal právo převodu fojtství na všechny svoje syny. Potomci Michala Orsága pak vykonávali tuto funkci až do roku 1848, kdy byla zrušena. Po druhé světové válce začala stavení chátrat a některé z nich zanikly. V posledních letech však bylo několik domů opraveno a tak tento unikátní soubor nezanikl, dokonce byl přistavěn zmiňovaný Raťkovský šenk, který všem návštěvníkům poskytuje občerstvení v podobě valašských specialit a jiných dobrot každý den v roce. Na dohled od šenku stojí dřevěnice, která v jednom pokoji ukrývá středový trám s letopočtem 1746. Bohužel tuto vzácnost zatím běžný turista neuvidí, neboť všechna stavení jsou v soukromých rukou, nad dvory visí nápisy "Nevstupovat - soukromý pozemek" a tak si je můžete prohlédnout pouze zvenku.

Historie čerpána z webu

https://www.turistika.cz

Město Karolinka je držitelem turistické známky č.1578.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-karolinka-c1578