Pozoruhodnou krajinu Litovelského Pomoraví jsme navštívili během nepřeberného množství výletů, které jsme sem podnikli v různých ročních obdobích pěšky nebo na kole. Často jsme se v okolí města Litovel a obcí ležících podél Mlýnského potoka a řeky Moravy jen tak procházeli, na jaře sbírali medvědí česnek nebo projížděli na kolech. Jednoho jarního dne jsme však měli samostatně stanovený cíl, jímž se stalo nově otevřené informační středisko CHKO Litovelské Pomoraví nedaleko vodního mlýnu Šargoun, které zrovna získalo vlastní turistickou známku. Nové dřevěné kolečko v naší sbírce nemohlo chybět a tak jsme onoho jarního dne vyrazili směr Litovel. V Rozvadovicích jsme zabočili doprava a pak nás úzká asfaltová silnice dovedla až ke zmíněnému vodnímu mlýnu, podle něhož infocentrum získalo svůj název.

Tentokrát jsme kolem Šargounu pouze projeli a o pár desítek vteřin později jsme náš černý povoz zaparkovali u bývalé hájenky, na jejímž místě informační středisko chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví nedávno vzniklo. Vzápětí jsme se vydali k budově íčka, před kterou jsme narazili na dvě chytré tabule, u nichž jsme se zastavili a prostudovali příslušný text. První byla součástí naučné stezky Litovelské luhy – putování za vodou a lesem a stejně jako u ostatních kolegyní byl text veden formou rozhovoru. Na této tabuli s názvem Ptačí oáza se řeka ptala dubu, jestli mu nevadí švitoření či pískání opeřenců v jeho okolí, na což dřevěný bohatýr odpověděl, že nikoliv a následně vysvětloval proč. Sousední cedule s názvem U koníčka byla určena pro děti, kteří se z ní dozvěděli základní fakta o srncích a koních.

Pak jsme proklouzli kolem posezení a tabule s mapou mikroregionu Litovelska ke dvou herním prvkům, jimiž byly dvě plošiny, zavěšené na řetězech. Naším úkolem bylo nejenom na nich stát a držet rovnováhu, protože uvnitř desek byla vytvořeno bludiště, jímž jsme našimi pohyby museli provést kuličku z jedné strany na druhou. Po několika minutách marného snažení jsme to vzdali a otevřenými vraty jsme vstoupili do vnitřního areálu informačního centra, kde nás přivítal vysoký panel. Uvítání to bylo pěkné, neboť jsme se podle něj ocitli v CHKO Litovelské Pomoraví, krajině lužních lesů, bílých sněženek, medvědích česneků a temných, bahnem vonících říčních vod řeky Moravy, meandrující v mocných vrstvách štěrkopísku a povodňových hlín v široké nivě mezi Mohelnicí a Olomoucí.

Panel stál pod dubem, o němž pojednávala další část textu, jenž jsme si pochopitelně také pročetli. Po takovém krásném uvítání jsme nadšeně vzali za kliku a vstoupili do informačního centra, v němž nás pozdravila mladá slečna a zeptala se na naše přání. Pak nás překvapila tím, že se vstup do expozice íčka není placený a tak jsme si u ní koupili pouze turistickou známku a získali dvě razítka do památníku. Následně jsme vstoupili do poměrně velké místnosti, v níž se nacházela expozice o včelách a včelařství. Na první pohled nás zaujal zvětšený model voštin s medem, který sem ukládaly dělnice. Dále jsme zde viděli plástve v životní velikosti i s jeho obyvatelkami a různé včelařské potřeby. Mezi ně patřily třeba ochranné obleky, vykuřovadla, věci na pyl, rámy, vidličky na odvíčkování a další drobné předměty.

Když jsme otevřeli šuplíky, našli jsme v nich veškeré informace o životě včely. Dozvěděli jsme se, že včelí společenství vede jedna matka a to obvykle asi dva až tři roky, kdy plodí až 2.000 vajíček denně, za což vděčí včelám-krmičkám, které ji zásobují velice výživnou mateří kašičkou. Dalšími členy společenství jsou trubci, jejichž život trvá pouze šest až osm týdnů a pokud se jim podaří spářit se s matkou, ihned umírají. Tito včelí chlapi výborně vidí a jsou skvělými letci, nicméně nejvíce nás zaujalo, že je včely pustí i do cizích úlů, v nichž na svých cestách přenocují a druhý den letí dál hledat trubčí shromaždiště. Třetím druhem v úlech jsou pak dělnice, které žijí stejně dlouho jako trubci a postupně se upracují k smrti. Seznámili jsme se také s jejich vývojem do narození, zjistili jsme, co je to včelí tanec a jaké květiny během roku opyluje.

Těch informací o užitečném hmyzu, bez něhož by lidstvo vyhynulo, bylo spoustu. Kromě včel jsme se dočetli fakta o strážcích přírody v CHKO Litovelské Pomoraví a bobru evropském, který býval původním živočichem zdejší krajiny, avšak na více než dvě století z ní zmizel. Poslední bobr na střední Moravě byl uloven v roce 1730 u Grygova a vrátil se až v roce 1991, kdy sem byly přivezeny asi dvě desítky jedinců z Polska. Postupně se zde populace bobrů rozšířila na dvě až tři stovky jedinců, což způsobilo velké starosti rybářům a vodohospodářům. Přísně chráněný hlodavec, vážící v dospělosti až 30 kilogramů, si totiž postavil mnoho hrází, díky čemuž dochází k zaplavování okolních pozemků, což v lužních lesích naštěstí tolik nevadí jako okusování stromů, jejichž kůrou se živí.  

Dále jsme se dočetli, že každou bobří kolonii tvoří rodičovský pár, přičemž samice vrhne jednou za rok dva až šest mladých. Po třech letech mláďata kolonii opouštějí, hledají si životní partnery a obsadí další úsek toku. Když jsme se seznámili s velkými hlodavci, přesunuli jsme se ke druhé stěně, na které visely obrázky se zarámovanými usušenými bylinkami. Postupně jsme zde našli vlčí mák, bazalku, list lípy s květem a další rostlinky. Pak jsme místnost opustili a odešli vedle, kde jsme se posadili na židličky a shlédli krátký 3D film o přírodě Litovelského Pomoraví. Pěkné záběry nám krajinu s lužními lesy představily v průběhu celého roku, takže jsme v atraktivním podání viděli probouzení přírody ze zimního spánku, po němž krajinu pokryl koberec sněženek a bledulí, které vystřídal medvědí česnek a v létě kopřivy a čistec lesní.

Když film skončil, vrátili jsme se do vstupní místnosti, poděkovali slečně za pultem a vyšli ven z budovy. Vzápětí jsme zamířili do zahrady, ve které se na jaře teprve příroda probouzela do aktivní části roku. Nicméně tráva v zahradě se už pěkně zelenala, ale ještě pár měsíců zbývalo do okamžiku, kdy do ní spadne první ovoce ze stromů, které zde rostly. O kousek dál jsme narazili na dřevěný sloup, do něhož byl vyrytý text s informace o bylinkách v zahradě. Dozvěděli jsme se, že bychom v ní později natrhali mátu, meduňku, měsíček, yzop, levanduli, heřmánek, libeček rozmarýn či bychom obdivovali vysoké divizny. Následně jsme přišli ke starým včelím úlům ve tvaru kůlů s kuželovitou stříškou, které se nazývaly kláty. Líbily se nám na nich vyřezávané obličeje s ústy, jimiž včelky vylétávaly z úlu ven a zajímavý byl i motiv Adama a Evy v ráji.

Stejně jako oni jsme si v ráji připadali i my, ale vše jednou končí a tak se i náš pobyt v areálu informačního centra Šargoun chýlil ke konci. Ještě jednou jsme se podívali na zachovalou stodolu a nový dřevěný dům se sedlovou střechou na místě původní hájovny na dřevěné rampě, která ekologickou budovu chránila před potencionálními záplavami a pak jsme vyšli vraty ven. Následně jsme se vrátili k našemu autu na okraji lesa a kolem Šargounu jsme zamířili do nedalekých Rozvadovic. U hospody s jednoduchým a výstižným názvem U mě jsme zabočili doleva směrem na Olomouc, ale po několika kilometrech jsme se zastavili v rychlém občerstvení McDonald’s, kde jsme si dali zmrzlinu. Teprve potom jsme odjeli domů do Olomouce a uzavřeli tak krátký odpolední výlet, jehož cílem bylo získání nové turistické známky s číslem 2770, díky němuž jsme se dozvěděli něco nového o včelách a přírodě Litovelského Pomoraví….

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Sargoun_-_Informacni_stredisko_CHKO_Litovelske_Pomoravi

Historie :

Informační středisko Šargoun najdete nedaleko Litovle na turistické a cyklistické trase v Litovelském Pomoraví. Jedná se o oblíbené místo vycházek obyvatel města Litovel, kde byla postavena budova infocentra, která se náhle za zatáčkou zjeví cyklistům přijíždějícím od Olomouce. Původní název místa Žargóň má snad lužickosrbský původ, ovšem později se ustálil název Šargon a ve 20. století se začal užívat Šargoun. Od poloviny 19. století tu stávala hájenka, na jejímž místě je dnes informační středisko chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví s názvem Šargoun, které turistům nabízí živou expozici o včelařství včetně ukázek z historie a kopiemi historických i soudobých úlů. Expozici doplňují komplexní informace o přírodě, krajině a lidech v Litovelském Pomoraví, které naleznete ve speciálním interaktivním stole. Dále zde můžete shlédnout 3D film o přírodě zdejšího lužního lesa či posedět v zahradě pod starými jabloněmi a hrušní a nedávno vysazenými starými odrůdami ovocných stromů.

Historie byla čerpána z webu

https://www.dumprirody.cz/informacni-stredisko-chko-litovelske-pomoravi/

Informační středisko CHKO Litovelské Pomoraví Šargoun je držitelem turistické známky č.2770.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/informacni-stredisko-chko-litovelske-pomoravi-sargoun-c2770