Obec Rusava jsme navštívili v rámci dvou jednodenních výletů, během nichž jsme se seznámili s nabídkou místních zajímavostí. Mezi oběma výlety uběhlo dlouhých 11 let a i když jsme toho při prvním navštívení viděli docela dost, také při druhé výpravě jsme objevili nové místa. Navíc jsme se zastavili i u všech turistických cílů, které jsme už viděli, takže jsme v této obci strávili celý den. Jednou ze zajímavostí, kterou jsme shlédli dvakrát, byla Sirková studánka nedaleko zříceniny hradu Křídlo. Ke zdroji životodárné tekutiny jsme se vydali pěšky po průzkumu zmíněného šlechtického sídla a malé zacházky jsme vůbec nelitovali, protože se nám cestou otevřel pěkný výhled na známé poutní místo Hostýn. Na chvíli jsme se zastavili, abychom se pokochali krásami Hostýnských vrchů a pak jsme po široké lesní cestě šli dál.

Sirková studánka neležela od hradu daleko, takže jsme k ní brzy dorazili a začali si ji prohlížet. Pak jsme museli chvíli počkat, než odejdou dva jiní návštěvníci pramene, protože jsme zde chtěli odlovit kešku. Když konečně odešli, ukrytou schránku jsme za studánkou úspěšně objevili a tak jsme se mohli spokojeně vrátit ke zřícenině. U Křídla jsme se však již nezdržovali a rovnou zamířili dolů k našemu stříbrnému autu, jímž jsme odjeli do Rusavy, kde se naším prvním cílem stala Hurbanova studánka. O tomto prameni se zajímavou historií však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také určitě přečtěte. Chcete-li vědět, co všechno jsme na Rusavě viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme poprvé navštívili Hulín a Rusavu a dozvíte se víc.

O 11 let později jsme Rusavu navštívili podruhé a při té příležitosti jsme se znovu vydali také na hrad Křídlo, jehož prohlídku jsme si tentokrát nechali na závěr výletu. Když jsme zříceninu prozkoumali, sestoupili jsme dolů a následně jsme vyšli ven na lesní cestu. Vzápětí jsme zabočili doprava a stejně jako před lety jsme zamířili za nedalekou Sirkovou studánkou, která se tak stala posledním cílem tohoto jarního výletu. Cestou se nám opět otevřely výhledy na Hostýn, který byl tentokrát více vidět, protože v jeho okolí zmizelo mnoho vykácených stromů. Lepší výhled s výrazným nádechem smutku nás čekal o chvíli později ještě jednou poté, co jsme dorazili k Sirkové studánce. Její okolí se totiž také dramaticky změnilo, za své vzaly stromy a keře, které ji před 11 lety obklopovaly, takže na nás místo působilo trochu depresivně.

Nicméně se nám potvrdilo staré známé rčení, že všechno zlé je k něčemu dobré, protože jsme díky absenci porostu v okolí studánky objevili její druhou část. Při první návštěvě jsme totiž viděli jen její horní polovinu a vůbec jsme si nevšimli, že se o pár metrů níže, ve svahu nad cestou, nacházela druhá kamenná zídka. Nejprve jsme ovšem prozkoumali horní půlku studánky, taktéž tvořenou kamennou zídkou, na níž byly postaveny hrníčky. Pod zídkou se nacházela kruhová nádoba s vodou, jež byla minule zakrytá, a i když jsme ji tentokrát jsme našli otevřenou, neměli jsme odvahu si v ní ani opláchnout ruce. Když jsme se otočili, spatřili jsme druhou půlku studánky, která vypadala hodně podobně, ale na rozdíl od její sestry ze zdi trčela trubka, takže to vypadalo, jakoby se jednalo o sourozenecký pár.

Bratříček ve svahu byl poněkud obtížně dostupný a museli jsme k němu opatrně sestoupit, abychom nespadli dolů do příkopu u cesty. Povolili jsme kohoutek a opláchli si alespoň ruce, nicméně vodu jsme neochutnali, i když na zídce byly opět k dispozici hrníčky. Pak jsme se vrátili na lesní cestu a pokračovali dál směrem od hradu, ale po 50 metrech jsme odbočili doleva na neznačenou pěšinu, která nás podle mapy měla dovézt zpět k autu. Bohužel nám mapa nedala žádné podrobnější informace o stavu této zkratky a záhy jsme zjistili, že nás nečeká žádná pohodlná procházka. Stezka sice klesala v příjemném úhlu, ovšem drtivou většinu času jsme se nepohybovali po ní, ale přinejlepším po jejích okrajích či dokonce ještě dále od ní. Na vině bylo divoké jarní počasí s dostatkem srážek, takže cesta byla hodně podmáčená a nedalo se po ní jít.

Namísto pohodlné chůze jsme tak zdolávali různé lesní překážky v podobě nahodile ležících větví různých rozměrů, které se často ukrývaly pod listím spadeným na podzim. V horní části stezky jsme zase museli zvládnout chůzi mohutnými travinami, zatímco dole nám les nedovolil využít suché okraje, takže jsme občas sestoupili do podmáčeného koryta a pečlivě vybírali bezpečné místo pro naše obutí. Tímto způsobem jsme museli ujít vzdálenost asi 600 metrů a pak jsme konečně spatřili naše černé SUV, odpočívající za mostem u řeky Rusavy. Když se podmáčená stezka napojila na širokou lesní cestu, rychle jsme po ní přišli k autu a o pár minut později jsme již vyrazili domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co všechno jsme během tohoto putování viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme strávili celý den na Rusavě.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brusne_-_Sirkova_studanka/​

Historie :

Sirková studánka byla vybudována nad pohodlnou lesní cestou, jenž je označena modrou turistickou značkou, a která spojuje zříceninu hradu Křídlo a rozcestí Stiborovy boudy nad Rusavou. Studánka se skládá ze dvou částí nad sebou, přičemž je od sebe dělí jen pár metrů. Oba prameny tvoří kamenná zídka, ale jen ze spodní trčí trubka s ventilem, kde si můžete načerpat vodu. Pramen nevykazuje chemické znečištění nad rámec normy pro pitnou vodu a mikrobiologický rozbor, pokud byl někdy udělán, je také v pořádku. Pramen ale není pravidelně sledován a může dojít ke krátkodobému znečištění vlivem mimořádné srážkové situaci. Hrníčky na zídce naznačují, že by voda měla být pitná po většinu roku.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.estudanky.eu/1665-studanka-sirkova

Obec Brusné nemá turistickou známku.